PWSV | Vol. 1 No. 1 2002 | Recenze | Jan Adamec

Co je nového... v časopisu Novaja i novějšaja istorija

Svůj příspěvek do rubriky Co je nového jsem pro první číslo vybíral ze dvou ročníků ruského odborného časopisu Novaja i novějšaja istorija. Výběr je samozřejmě selektivní a omezuje se jen na témata související se sovětskou a východoevropskou historií v období 1945 - 89. V prvním čísle letošního roku mě zaujala stať jedné z mála historiček zabývajících se historií Československa Valentinou Vladimirovnou Marinou s názvem Čechoslovackaja, češskaja i slovackaja istoriografija do i posle "barchatnoj revoljucii" 1989 g. (Novaja i novějšaja istorija, janvar´- fevral´ 2001/1, s. 56 - 79). Autorka si stanovila jako hlavní cíl chronologicky rozdělit jednotlivé etapy vývoje československé historiografie od konce války a zároveň vystihnout hlavní rysy a hlavní historiografické trendy v daném období. Český a slovenský čtenář nenajde příliš nového, ovšem je třeba ocenit představení naší historiografie ruské odborné veřejnosti, neboť jak konstatuje autorka, po roce 1989 nastal zlom ve vzájemné spolupráci a v praktické výměně, který se dodnes nepodařilo zaplnit zvláště na straně nástupnických států SSSR a Ruska. (s. 71)

Proto by bylo zbytečné vyjmenovávat všechny chybějící historiky a trendy. Článek slouží jen jako úvod a zaměřuje se pouze na klíčové události, kterým se naše historiografie věnovala - odboj, vývoj po roce 1945, únor 1948 a jeho následky, problematika Slovenské národního povstání a Slovenského štátu. Přesto si neodpustím několik výtek - zdá se mi velkým pochybením vůbec nezmínit průběh a dopad diskusí na II. sjezdu historiků v roce 1947. Autorka podobně ignorovala i starší historiky, kteří začali vědecky působit již za první republiky a jejich vliv na dění v 50. letech a 60. letech sice skrytě, ale přece přetrvával. Je to trapné stále připomínat, ale nezmínit Jana Slavíka mi připadá přinejmenším divné.

Další článek, který mě zaujal, je malý úvod historika G.I. Černjavského k nedávno vydaným deníkům významného činitele Kominterny a legendy bulharského komunistického hnutí Georgi Dimitrova (deníky vyšly v plně komentované verzi v roce 1997: Georgi Dimitrov. Dnevnik (9 mart 1936 - 6 februari 1949). Sofija, Universitetsko izdatel´stvo "Sv. Kliment Orchidski", 1997, 794 s.). Není třeba zdůrazňovat, jak cenný pramen představuje deník, psaný nikoliv s časovým odstupem a s bez apologetické snahy, jako např. vzpomínky. Deník je psán německy (od roku 1933, kdy se Dimitrov dostal do centra pozornosti v rámci lipského procesu), rusky (kdy Dimitrov pobýval v SSSR) a konečně bulharsky. Deníky jsou cenné i tím, že obsahují reprodukce korespondence mezi Dimitrovem a Stalinem či Molotovem. Takže, pokud se nám dostane originál deníků do rukou, můžete se těšit na podrobné zpracování a výtah nejzajímavějších "highlights" ze života Kominterny.

Vzhledem k hlavnímu podzimnímu tématu webu (nezákonné procesy a rehabilitace, proces se Slánským) doporučuji čtenářské pozornosti článek ruského odborníka na maďarské novodobé reálie Bély Želického Tragičeskaja sud´ba Laslo Rajka. Vengrija 1949 g. (Novaja i novějšaja istorija 2001/2 - 3, s. 125 - 138, s. 166 - 193. Autor využívá i paměti přímých účastníků, takže cituje i jinak nedostupné paměti bývalého pracovníka ministerstva zahraničí Bély Szásze, přímého účastníka procesu Lazara Brankova, tajných policistů Gyuly Kozáka a Vladimira Farkase aj. Jelikož se procesům budeme věnovat podrobněji, některé informace v článlu využijeme i na jiných částech webu.