|
|
|
|
|
Jiří Kohout, Klamal tehdy, klame nyní, Rudé právo, 22. dubna 1989, s. 7 Včera ve zprávě a tiskové konferenci o zasedání vlády ČSSR jsme informovali o stanovisku, které vyjádřil tiskový mlyvčí vlády k rozhovoru Alexandra Dubčeka pro maďarskou televizi. Také listy Pravda a Új Szó reagovaly na tento rozhovor — řadou stanovisek našich občanů maďarské národnosti, kteří televizní vysílání z Budapešti mají možnost sledovat.
A. Dubček se ve svém rozhovoru vysílaném v pondělí 17. dubna věnoval hodnocení roku 1968 a vašm se opět stavěl do úlohy »reformátora«, který prý předběhl dobu. Ani slovem se však nezmínil o vlastním podílu na krizových situacích, které vznikaly v československé společnosti v důsledku právě jeho politických chyb i lidských selhání. Rozhovor, který byl prý částí tříhodinové besedy, se však především soustředil na útoky na adresu J. Kádára a W. Gomulky. Obvinil J. Kádára mj. z účasti na "konzervování brežněvovského systému", na tom že vlastní maďarské reformy "ztratily dvacet let".
Důchodce Štefan Tóth z Lučence o zmíněném rozhovoru napsal v listu Pravda: "Jsem maďarské národnosti, žiji na jihu Slovenska a jako občana této republiky se mně vystoupení Alexandra Dubčeka v maďarské televizi hluboce dotklo. Pokud se týká osoby Alexandra Dubčeka, my, starší, dobře víme, kdo je, kolik zla nejen naší společnosti připravil. A teď se vydává dokonce za oběť. Když už Dubček o sobě mluví jako o oběti, tak se jí stal pro svou pochybnou politiku a odsoudil se vlastně sám. Proto nemohu pochopit čin maďarské televize, když tomuto člověku dá takový prostor ve vysílání."
Karol Bajtek z Nových Zámků o vystoupení A. Dubčeka napsal: "My, kteří jsme byli svědky tragických událostí v roce 1968, víme, že to bylo úplně jinak, než to před kamerou vyhlašoval. Takovou demagogii odsuzuji jako komunista i jako Maďar. Relace nepomohla veřejné informovanosti, ale zmátla lidi zejména mladé, kteří si nemohou pamatovat události před dvaceti lety. Tento čin navíc poškodil zájmy Maďarů na obou stranách Dunaje, i sousedské vztahy mezi našimi státy."
A ještě stanovisko Bernabáše Kovácse z Královského Chlumce. "Neumíme si vysvětlit, co se sledovalo vysíláním tohoto rozhovoru. Zaujatým popisem situace, pocitů a úvah z roku 1968 Alexandrem Dubčekem jsou občané MLR doslova zkresleně informováni o období před dvaceti lety, ale i o dnešní situaci v Československu. To rozhodně ne prospívá internacionální soudržnosti socialistických zemí."
Ostrých výpadů A. Dubčeka na adresu Jánose Kádára si všímá i západní tisk. Západoněmecký list Die Welt píše o senzaci, že se A. Dubčekovi otevřela možnost kritizovat J. Kádára, který je předsedou Maďarské socialistické dělnické strany. Se spekulacemi kolem útoků na J. Kádára si pospíšil i rakouský list Der Standard. Podobné postoje a souvislosti hledají ve vystoupení A. Dubčeka i četné další západní sdělovací prostředky.
Co k tomu dodat? Snad alespoň jednu faktickou poznámku — a to, že János Kádár, tehdejší první tajemník ÚV MSDS, patřil k těm politikům bratrských socialistických zemí, kteří trpělivě pomáhali hledat rozumné a konstruktivní východisko z prohlubující se krize v československé společnosti. Byl to J. Kádár, který na řadě osobních setkání odrazoval A. Dubčeka od politického hazardu. Ten však nerespektoval dobře míněné rady, a co více, zpravidla o nich ani vedení strany ne informoval. Ve skutečnosti klamal vedení KSČ.
Svými tvrzeními v maďarské televizi — a řekněme otevřeně, pomlouváním Jánose Kádára — nepochybně chtěl vyjít vstříc těm, kteří v MLR dnes hledají záminky k další destabilizaci politických poměrů. Tak jako klamal vedení naší strany v roce 1968, když skrýval pravdu o svých rozhovorech s maďarským státníkem, tak klame i dnes — tentokrát maďarskou veřejnost. Komu tím chce sloužit?
Jiří Kohout
|
|
|
|
| | |