|
|
|
|
|
„Svátek na naší ulici“:Projev sovětského velvyslance v ČLR Pavla Judina na „večeru družby“ na československé ambasádě v Pekingu (11. prosince 1957) AMZV, ČLR, TO-T, 1955-59, k. 1, obal 2 022.103/57 Dne 11. prosince 1957 na ukončení oslav 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a při příležitosti 14. výročí podepsání smlouvy o přátelství a poválečné spolupráci mezi Sovětským svazem a Československou republikou a na ukončení měsíce čs.-sovětského přátelství uspořádali jsme večer družby se soudruhy ze sovětského velvyslanectví v Pekinu. O večeru bude podána zvláštní zpráva v rámci celkové zprávy hodnotící průběh oslav VŘSR. V příloze posíláme obsah projevu sovětského velvyslance s. P. F. Judina, přednesený na večeru čs.-sovětské družby. S. Judin doprovázel předsedu ČLR s. Mao Ce-tuna v Moskvě a účastnil se všech jednání, které s Mao Ce-tun v Moskvě se sovětskými soudruhy měl. V příloze posíláme jeden exemplář záznamu také pro ÚV KSČ a prosíme o jeho doručení. Velvyslanec: K č. 0448/57 Obsah projevu sovětského velvyslance s. P. F. Judina na večeru čs.-sovětské družby. Děkuji za krásný večer, která nám čs. soudruzi připravili. Cítím se zde jako doma. Jsme zde již dvě hodiny, ale máme pocit, jakoby večer teprve začal. S. Bušniak ve svém projevu hovořil o čs.-sovětském přátelství a podtrhl, že toto přátelství je starého data, že bylo zpečetěno krví nejlepších synů našich národů. Tato družba, jako pravá družba, se osvědčuje nejen v dobách dobrých, ale i v dobách zlých. Mám na mysli události před rokem, kdy v době maďarského kontrarevolučního puče pod livem úžasného náporu imperialistické propagandy došlo ke kolísání také v Polsku a Jugoslávii. V té době KSČ a čs. lid pevně stáli na posici internacionalismu. V dobách těžkých pro SSSR a pro celý tábor komunismu, osvědčila se pevnost a síla našeho přátelství. Hovořím o tom právě dnes, v dobách, kdy „na naší ulice je svátek“. Mám některé informace o jednáních, která proběhla nedávno v Moskvě. V době přípravy jednání komunistických stran socialistických zemí a v průběhu tohoto jednání sehrála KSČ velmi plodnou a kladnou úlohu. Mimochodem, chtěl bych se zmínit o tom, že na jednání o mírovém manifestu se účastnilo nikoliv 64, ale 68 stran, - jenže 4 jsou ilegální a nepovažovalo se za vhodné, aby jejich účast byla publikována. Chtěl bych vyzdvihnout význam tohoto jednání a moskevských dokumentů v dějinách komunistického hnutí. Na posledním, VII. sjezdu KI se účastnilo 40 komunistických stran a celkem měly 3 miliony členů. Na moskevském jednání letošního roku se účastnilo 68 komunistických stran a celkem měly 40 milionů členů. V minulosti na zasedání Kominterny byly často značné rozpory. Názory různých trockistů, revisionistů s pravými či levým zaměřením se střetávaly s leninsky postupujícími směry. Dnes jsme svědky nebývalé jednoty všech zúčastněných komunistických a dělnických stran. Pouze při projednání Deklarace se ukázalo, že vedle pochodující roty jde jeden frajtr jiným krokem a volá: „Vždyť se mnou nedržíte krok“! [narážka na poradu představitelů 12 komunistických stran v Moskvě, na které se k podpisu závěrečné deklarace nepřipojili představitelé Svazu komunistů Jugoslávie - pozn. KS] No, my věříme, že nakonec i tento jeden bude kráčet stejným krokem jako celá rota. Říkali, že jsou závislí na americké pomoci[,] a kdyby podepsali, tak by ji nedostali. Na to jsme jim my říkali: Podívejte se [str. 2] na Čechoslováky, ti nejsou závislí na žádné pomoci a jak se při tom mají. Na jednání se mnoho hovořilo o umělých družicích, hovořili o tom i soudruzi z kapitalistických zemí a hovořili jak jim to pomohlo v práci, jak družice jim už pomohly dokonce organisovat stávky. Okolo nich se teď koncentruje myšlení v šech lidí celého světa. Staly se největší sensací naší doby. V Paříži existuje dokonce účes sputnik a v Americe už mají nový tanec sputnik. Ale nejde o tyto věci. Já chci podtrhnout tu skutečnost, že družice dokazují[,] na kolik už dnes náš socialistický způsob organisace průmyslu a vědeckého výzkumu osvědčil svou převahu nad kapitalistickým způsobem. V americkém tisku je veliká panika z toho, že naše věda předhonila americkou, ale ve skutečnosti americkým monopolistům čerta záleží na vědě. Kdyby naše družice znamenaly jenom naše vědecké vítězství, neměl by Dulles z toho těžkou hlavu. Jim jde o to, že naše umělé družice dokazují i naši převahu v oboru mezikontinentálních raket. Mezikontinentální raketa je totiž absolutní zbraň[,] proti které není obrany. Američané se bojí našich vědeckých výzkumů, bojí se, co všechno ještě vynalezneme. Ale především se bojí těch mezikontinentálních raket, které máme již na skladě. Vy všichni se pamatujete na sdělení o pokusech s mezikontinentální raketou. Tehdy se řeklo, že raketa se minula vytčeného cíle o 20-30 km. Já vám nyní řeknu, co se tehdy neuveřejnilo: Při dalším pokusu o 3 dny později, raketa trefila vytčený cíl přesně. Američané obklopili socialistický tábor vojenskými základnami, rozdělili si jeho území na čtverečky a určili z které základny, na který čtvereček se mají shazovat atomové a vodíkové pumy. A dnes si americký tisk klade otázku, zda my jsme si nerozdělili jejich území podobně na čtverečky - a já věřím, že náš generální štáb to udělal. Mezikontinentální střelu nelze zastavit a v době, kdy ji může objevit radar, vybuchuje již v cíli. V případě války libovolný bod USA lze z našeho území zasáhnout za 20 minut. Američané nám mohou udělat dost škody, ale my je můžeme úplně zničit. Tuto skutečnost si uvědomuje stále více lidí. Za této situace vyskytují se už hlasy, že se Sovětským svazem bylo by třeba jednat. Mluví tak norský ministerský předseda Gerhardsen. I holandský chargé d'affaires, s nímž jsem měl dnes besedu[,] řekl, že za takové situace nezbývá malým zemím než tlačit na USA, aby jednaly s SSSR. Řekl jsem mu, že [str. 3] už toho bylo třeba dávno. Ptal jsem se ho, jak mohla stará Evropa tak upadnout, že nad jejími zeměmi /rozuměj západními/ létají americké bombardéry s atomovými a vodíkovým pumami. On na to odpověděl, že je to nutné protiopatření proti našim raketám. Ale já jsem mu řekl: Ne proti nám létají tyto bombardéry, ale proti vám, proto, aby vás zastrašily a donutily k poslušnosti. Pro charakteristiku dnešního anglického veřejného mínění bych chtěl uvést, že existují dvě skupiny veřejného mínění - pesimisté a optimisté. Pesimisté říkají, že na zničení Britanie stačí 4 mezikontinentální - sovětské - střely, optimisté říkají, že je třeba 6. Říkám to vše, abych ukázal, do jaké míry se v poslední době obrátil poměr sil v náš prospěch a že je skutečně na naší ulici svátek. Pařížská komuna svého času trvala 70 dní - a jaké základní teoretické závěry z jejích zkušeností vyvodili Marx a Lenin, jaká posila to byla pro mezinárodní hnutí, jak dělníci celého světa ctí památku hrdinů Komuny. 70 dní - a nyní SSSR slaví 40. výročí a je stále silnější. To ukazuje[,] kolik se změnilo ve prospěch věci komunismu. Navrhuji přípitek na vítězství komunismu, na československo-sovětské přátelství.
|
|
|
|
„Svátek na naší ulici“: Projev sovětského velvyslance v ČLR Pavla Judina na „večeru družby“ na československé ambasádě v Pekingu (11. prosince 1957) Co si komunističtí funkcionáři říkali, když spolu hovořili jen tak neformálně? Nahlédnout do kuchyně komunistické politiky není snadné - například debaty československého politbyra byly stenografovány a poté doslova přepisovány jen ve výjimečných případech a většina běžných, „provozních“ debat nad předkládanými dokumenty je tak zaznamenána jen torzovitě, v podobě heslovitých rukopisných nebo dokonce těsnopisných poznámek. A i z nich je patrné, že se jednotliví aparátčíci úzkostlivě kontrolovali. Zbyly tedy vůbec nějaké prameny, které byly s to popsat ony vzácné chvíle uvolnění, chvíle, kdy „soudruzi hovořili mezi sebou“, chvíle, kdy jim rozvázal jazyk třeba i alkohol, chvíle vzácné jednoty slov i mysli? Zřejmě ne. Ale jestli ano, pak by snad jedním z takových dokumentů mohl být zápis projevu sovětského velvyslance v Čínské lidové republice Pavla Judina, pronesený 11. prosince na československé ambasádě. Veřejně pronášené projevy nebývají většinou těmi výše popsanými ostrůvky intimity. Jak bychom měli tedy Judinův slavnostní a přitom nanejvýš důvěrný proslov interpretovat? Především stojí za zaznamenání - a Judin sám to zdůrazňuje, že jde o projev na „večeru družby“. Nejde tedy o běžný společenský podnik určený všem členům diplomatického sboru, ale o večeři s pečlivě vybranými soudruhy. Slaví se čtyřicáté výročí VŘSR, především ale čtrnácté výročí československo-sovětské smlouvy o přátelství a spolupráci. V podtextu se připomíná ještě jedno výročí - uplynul už více než rok od „maďarských událostí“. Judin právě na ně upozorňuje, když mluví o významu „československo-sovětské družby“ v době roku 1956 (oné „promarněné šance“, jak to z pozice právě opačné vidí Muriel Blaive). Nabízí se otázka, zda je mezi hosty také někdo z maďarské, polské nebo jugoslávské ambasády - zdá se, že spíš ne. Tentokrát se asi opravdu hovoří v úzkém kruhu „zasvěcených“. A nabízí se samozřejmě i další otázky: Je-li to projev pronášený v důvěrném prostředí, proč je z něj pořizován zápis? Je zápis pořízen až ex post nebo Judinova slova někdo průběžně stenografuje? (Pravděpodobnější bude asi druhá možnost.) Proč velvyslanec Ján Bušniak, který Judina pozval, zasílá tento záznam do Prahy? Chce se pochlubit sovětskou přízní nebo sleduje nějaký jiný cíl (například informovat o důvěrných jednáních v Moskvě, kterých se Judin v Mao Ce-tungově doprovodu zúčastnil a na kterých došlo k další sovětsko-jugoslávské roztržce)? Ví Judin, že jsou jeho slova zapisována? Stačil se snad během těch dvou hodin před přednesením svého projevu opít? Anebo můžeme věřit, že by o Jugoslávii (Titovi) jako o „frajtrovi“, který „nakonec bude kráčet stejným krokem jako celá rota“, hovořil i za střízliva? Chlubil by se údajnou sovětskou převahou v mezikontinentálních raketách a prozrazoval by výsledky sovětských raketových zkoušek? Vtipkoval by i o počtu raket nutných ke zničení Velké Británie? Berme do úvahy, že Pavel Fjodorovič není jen tak někdo - podstatnou část svého života strávil v akademických kruzích – v letech 1932 – 1938 byl ředitelem Ústavu rudých profesorů a v letech 1938 – 1944 ředitelem Ústavu filozofie Akademie věd SSSR. Několik otázek, ke kterým nemáme odpovědi. Snad je to proto (případná výmluva), že v českém prostředí se v poslední době nad interpretací jednotlivých dokumentů z moderních dějin (s výjimkou spíše úsměvného sporu o „Pfaffova Ždanova“) nediskutovalo. Dovolím si tedy alespoň upozornit na dvoudenní Summer Institute on Conducting Archival Research, který pořádá George Washington University a na který redakci Pražského webu pro studenou válku laskavě upozornilo CWIHP. „There will be sessions on how to prepare to go to an archive, how to structure time in the archives, understanding how archival documents come to be written and deposited in archives, the challenges of interpreting archival documents, issues of culture and language in working in foreign archives, and how to search for information not in the archives, such as consulting private papers, making Freedom of Information Act requests for still classified documents, and conducting oral history interviews. Summer Institute participants will be actively involved in reading archival documents (in English translation) provided to them during the sessions and discussing their interpretation,“ slibuje zaslaná pozvánka. Takže budete-li mít ve dnech 4. a 5. června 2003 cestu přes Washington, D. C. ... Karel Sieber
| | |
Poslední aktualizace: 8.2. 2006 |
|||
copyright © Pražský web pro studenou válku 2002-2006
tisk