PWSV | Vol. 3 No. 1 2006 | Dokument | Petr Blažek

S t a n o v i s k o Generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvyššího soudu ČSSR, ministra spravedlnosti ČSSR a generálního prokurátora ČSSR k „Prohlášení Charty 77“

1. Právní charakteristika „Charty 77“

Písemnost svým obsahem i sledovanými záměry navazuje na politický pamflet „Deset bodů“ ze srpna 1969. Většina autorů a signatářů „Deseti bodů“ jsou [!] také spoluautory a signatáři „Charty 77“. „Charta 77“ je ovšem propracovanější, ohlášené záměry nebezpečnější a počet signatářů je podstatně vyšší, než tomu bylo u „Deseti bodů“.

„Charta 77“ především poukazuje na některá ustanovení mezinárodních paktů o občanských a politických právech a o hospodářských, sociálních a kulturních právech, k nimž přistoupila i Československá socialistická republika, dále na závěrečný dokument Helsinské konference z roku 1975 a jejich nepravdivou a nesprávnou interpretací útočí proti základním principům socialistického státního a společenského zřízení ČSSR.

Ve zjevném rozporu se skutečností se např. v Chartě 77 tvrdí, že v ČSSR jsou hromadně hrubým způsobem porušována základní lidská práva, občané jsou vystavováni útlaku rovnajícímu se apartheidu, žijí v neustálém strachu před zvůlí bezpečnostních orgánů a pod jejich kontrolou. V důsledku politických direktiv dávanými jednotlivci, jež jdou nad rámec zákona, je prý zcela potlačena svoboda projevu a další základní občanská práva. Orgány činné v trestním řízení údajně porušují právní řád a ve věznicích není respektována lidská důstojnost. Těmito nepravdivými a hrubě pomlouvačnými tvrzeními Charta 77 zjevně sleduje záměr vyvolávat nenávist, nepřátelství nebo alespoň nedůvěru k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky.

Charta 77 dále oznamuje, že bylo vytvořeno volné seskupení osob odhodlaných usilovat o změnu politických poměrů v republice. Tyto záměry jsou v zásadním rozporu se základními principy československého společenského zřízení zakotvenými v Ústavě, zejména článku 4 o vedoucí úloze KSČ. Článku 5 o sdružování dobrovolných společenských organizací a článku 6 o národní frontě. Rovněž uplatňování prostředků, kterými autoři „Charty 77“ hodlají usilovat o změnu politických poměrů, např. různé nátlakové akce, jsou neslučitelné s československým právním řádem.

2. Zda je možno zjištěnou činnost považovat za vytvoření nebo pokus o vytvoření ilegální organizace

Z obsahu „Prohlášení Charty 77“, „Prohlášení Charty 77 č. 2“ a „Námětu na poradu“ plyne oprávněný názor, že iniciátoři této činnosti vytvořili již seskupení, které lze považovat za ilegální organizaci. Jde o jednotné řízené sdružení více osob ke společnému záměru, které se řídí společným programem protistátní činnosti, mezi členy seskupení jsou rozděleny funkce a úkoly (mluvčí skupiny, její náhradníci, sběrači podpisů a informací atd.). Došlo tedy ne k pouhému vytvoření volného seskupení osob, jak tvrdí „Charta 77“, ale již přímo k vytvoření organizace, která v souladu s antikomunistickou propagandou hodlá soustavnou činností narušovat a poškozovat socialistické společenské a státní zřízení republiky a ostouzet je v zahraničí.

S ohledem na minulost a politické postoje organizátorů a signatářů „Charty 77“, z nichž bylo po roce 1968 38 odsouzeno za protistátní trestnou činnost, 117 vyloučeno z KSČ, 8 jsou bývalí členové K 231, není pochyb o tom, že zvolené činnosti se dopustili z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky.

Založení ilegální organizace uvedeného charakteru, přistoupení k ní a její podporu je možné kvalifikovat přinejmenším jako trestný čin podvracení republiky podle § 98 odst. 1 tr. zákona.

3. Zda lze zjištěnou činnost posuzovat jako trestný čin poškozování zájmů republiky v cizině podle § 112 tr. zák.

„Prohlášení Charty 77“ zveřejněné ve dnech 7. – 9. 1. 1977 v buržoazních sdělovacích prostředcích nepochybně svým obsahem poškozuje zájmy republiky v cizině ve smyslu ustanovení § 112 tr. zák., neboť obsahuje nepravdivé, zjevně lživé, popř. hrubě zkreslené údaje o poměrech v republice. Ze znění „Prohlášení Charty 77“ je nepochybné, že hlavní organizátoři, t.j. Václav Havel, Jan Patočka a Jiří Hájek, měli v úmyslu je rozšiřovat v kapitalistickém zahraničí. Uplatnění trestní odpovědnosti konkrétních osob pro trestný čin poškozování zájmů republiky v cizině podle § 112 tr. zák. předpokládá ovšem, zjištění, že určitý československý občan, popř. obyvatel republiky bez státní příslušnosti, umožnil svou činností rozšíření „Charty 77“ v zahraničí.

4. Zda „Prohlášení Charty 77“ je ilegální tiskovinou a zda je trestné její rozšiřování

Obsah Charty 77 je objektivně způsobilý vyvolávat nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky, popř. v tomto nepřátelství utvrzovat. Z toho plyne, že každý, kdo by reprodukoval obsah „Charty 77“ alespoň dvěma osobám a bylo prokázáno, že tak učinil z nepřátelství k socialistickému státnímu a společenskému zřízení republiky, může být postižen pro trestný čin podle § 100 odst. 1 písm. a) tr. zák. Osoby, které

„Chartu 77“ rozmnožují tiskem, se dopouštějí trestného činu podvracení republiky podle ust. § 100 odst. 3a) trestního zákona a pokud rozšiřování písemnosti umožňují nebo usnadňují podle odst. 2 téhož ustanovení trestního zákona (trestní zákon stanoví na trestný čin dle § 100 odst. 1 nebo 2 trest odnětí svobody na šest měsíců až tři roky, na trestný čin dle § 100 odst. 3 tr. z. odnětí svobody na jeden až pět let).

Uvedené stanovisko bylo zpracováno na základě posouzení písemnosti „Prohlášení Charty 77“,„Prohlášení Charty 77 č. 2“ a „Námětu na poradu“, bez přihlédnutí k dalším event. Zjištěním a bez znalosti dosavadních výsledků vyšetřování.

V Praze dne 14. ledna 1977

Generální prokurátor ČSSR
dr. Ján FEJEK

Předseda Nejvyššího soudu ČSSR
Doc. dr. Josef ONDŘEJ, CSc.

Ministr spravedlnosti ČSR
dr. Jan NĚMEC

Generální prokurátor ČSR
dr. Jaroslav KRUPAUER

Vaše reakce...

zpět