PWSV | Vol. 3 No. 1 leden 2006 | Dokument | Jan Adamec

Poznámka na okraj jedné podivné rošády…

Nikita Chruščov se zapsal do historie nejen jako mocný a kontroverzní vládce Sovětského svazu a autor mnoha nezapomenutelných činů, výroků a gest, ale také jako první sovětský vůdce, který byl ze svého postu odvolán a víceméně svržen, ale nebyl posléze ani popraven, ani kriminalizován. Stal se z něj důchodce odstavený od moci palácovým převratem a těžce nesl způsob, jak s ním jeho soudruzi „zametli“. Chruščev více jak deset let vedl sovětskou diplomacii, zúčastnil se vrcholných schůzek se světovými státníky a zvykl si na záři reflektorů. Stala se z něj globální „celebrita“ a zájem především západního mediálního světa mu dělal dobře. Byl přímo puzen někdy až iracionální touhou, aby ho západní svět, svět proklínaných imperalistů, bral jako sobě rovného. Se sovětskými raketami v zádech se mu to dařilo. On, původem bezvýznamný dělník, který se spíše silou své vůle než hloubkou svého intelektu vydrápal po žebříčcích moci až na vrchol, nemohl netrpět pocitem méněcennosti zesilovaným tradičním rusko-sovětským komplexem zaostalosti. Rozhodně o něm nelze říci, že to byl člověk nudný, bez schopnosti překvapit originálním krokem či slovem a to ani poté, co byl nucen opustit vedení země a ocitl se na nuceném odpočinku. Je logické, že pro nové sovětské stranické vedení mohl představovat zahořklý soudruh potencionální bezpečnostní riziko. Nepřekvapí proto, že na Chruščova byla nasazena komplexní sledovací služba. A právě do tohoto období spadá podivná aféra s jeho paměťmi a o jejich cestě až na pulty amerických knihkupectví.

Co vedlo Chruščeva k diktování pamětí, se můžeme jen dohadovat - sdělit světu svoji pravdu, snaha bránit se případným dezinterpretacím či nepříznivým výkladům, nutkavá potřeba zachovat vzpomínky na světodějné události, jejichž byl účastníkem a hybatelem, či se jejich prostřednictvím vrátit na výsluní, či prostě přesvědčení, že na to má, jako bývalý první muž Sovětského svazu nárok a že by si takový pomník v podobě pamětí zasloužil? (Když napsal paměti takový Žukov, proč by ne on…).

Chruščev si nemohl stěžovat na nezájem západních médií. Sám výrazně přispěl k tomu, že se stalinistický stát alespoň trochu pootevřel a začal komunikovat se Západem. Ke konci šedesátých let bylo pro stranické vedení již poměrně složité svého odvolaného prvního tajemníka nějak před světem skrývat či mu zakazovat styk s cizími novináři. Již v létě roku 1967 natočila americká filmařka Lucy Jarvisová dokument o Chruščevovi, který byl poté odvysílán na televizním kanále NBC.¹⁾

Kromě starých záběrů se v dokumentu objevily čerstvé záběry Chruščeva jako důchodce, dokonce bylo přes anglický překlad slyšet jeho nezřetelné komentáře vztahující se ke kubánské krizi. Brežněva tím asi příliš nepotěšil a byla proti němu zahájeno první stranické šetření, které vedli Andrej Kirilenko, Arvid Pel´še a Pjotr Děmičev.

Na Kirilenkovo upozornění, že podle jejich informací píše, respektive diktuje paměti a že by s tím měl okamžitě skončit a své dosavadní nahrávky předat stranickým orgánům, Chruščev reagoval zlostně: „Považuji vaši žádost za akt síly proti sovětskému občanovi a jako taková je to zneužití ústavy. a proto vás odmítám poslechnout. Můžete mě zavřít, nebo se zmocnit mých materiálů silou. Pokud chcete, můžete to udělat ještě dnes, ale já kategoricky protestuji.“ Nebo: „Můžete mi vzít všechno – penzi, daču, byt. To vše můžete udělat, a nepřekvapilo by mě, kdybyste to udělali. No co, pořád si ještě umím vydělat na živobytí. Půjdu pracovat do oceláren, pořád ještě vím,, jak se to dělá. A pokud by to nevyšlo, vezmu si svoji tornu a půjdu žebrat. Lidi mi dají, co budu potřebovat. Ale vám by nedali ani kůrku chleba. Chcípli byste hladem.“ Za zaznamenání stojí i jeho reakce na instalované odposlechy: „…zneužili jste ústavu ještě jednou, když jste instalovali odposlouchávací zařízení po celé mé dače. Dokonce i v mé koupelně. Použili jste peníze lidí na odposlouchávání mých prdů.“ ²⁾

Chruščev se sice choval v souladu se svým zemitým naturelem, ale stranické vyšetřování ho trochu zarazilo a s pravidelným diktováním přestal až do konce roku 1968. Zájem policejních orgánů ho také přiměl k hledání úkrytu pro své materiály. Jako možnou pojistku proti možnému zničení se podle Sergeje Chruščeva oba dva rozhodli připravit materiál pro publikaci v zahraničí.

Jak k tomu došlo? Verze, kterou nabízí Taubman a která se spoléhá především na vzpomínky Sergeje Chruščeva, je přinejmenším podivná. Novinář a důstojník sovětské vojenské rozvědky Lev Petrov seznámil Sergeje Chruščeva s jistým Victorem Louisem, podle Taubmana tajemstvím obestřenou osobností. Louis měl strávit nějaký čas v gulagu, po 20. sjezdu ÚV KSSS v roce 1956 byl propuštěn a poté měl pracovat v Moskvě pro anglický list London Evening Standard a také pro KGB. Louis pak se souhlasem Chruščeva dohodl publikační smlouvu s americkým časopisem Time a nakladatelstvím Little Brown Publisher a inkasoval za to finanční podíl. Ještě neuvěřitelněji zní další historka, podle níž se vedení nakladatelství chtělo ujistit, že dodaný materiál je skutečně dílem samotného Chruščeva. Požádali proto Louise, aby Chruščevovi dal jako dárek dva klobouky od firmy Locke the Hatter (St. James St. London) a s nimi se měl Chruščev nechat vyfotografovat jako důkaz, že se Louis s Chruščevem zná. Chruščev prý souhlasil a fotografie se dostaly zpátky k vydavatelům.

Z uvedeného vyplývá jednoznačný závěr, který se Taubman zdráhá pojmenovat přímo – KGB měla od začátku celý proces tvorby Chruščevových pamětí pod kontrolou. Nejenže Chruščeva a jeho syna Sergeje pilně odposlouchávala, ale většina lidí spjatých s Chruščevovými memoáry byla nějakým způsobem napojena na KGB a ta mohla kdykoliv do celého procesu zasáhnout. Mohla se manuskriptu zmocnit nejen na známých místech spjatých s Chruščovem (v bytě, na dače, v bytech jeho příbuzných). Nemohl být pro ni problém vypátrat ani údajně tajné skrýše, tak jak je otec a syn naplánovali. Snad nejjednodušší ovšem bylo podchytit Chruščevův kontakt se Západem, Victora Louise, a kdykoliv se tak nahrávek či tiskovin zmocnit. Fakt, že Louis byl ve spojení s KGB a dokonce se prý znal i s tehdejším šéfem KGB Jurijem Andropovem, vede k jednoznačnému závěru – KGB celý proces s Chruščevovými pamětmi kontrolovala a jejich vydání minimálně nebránila, tedy pokud paměti tak, jak vyšly v roce 1970 na Západě, byly ony, o kterých se Chruščev domníval, že na Západě vyjdou.

Zbývá se tedy zeptat – cui bono? Co mohlo vést některé sovětské představitele, Andropova například, aby nechal na Západě Chruščevovy paměti vyjít, zvlášť když to předtím žádný jiný stranický vůdce či jiný důležitý sovětský funkcionář neudělal a kdy samo vydání neslo určitý nádech senzačnosti - Chruščev, po deset let nejmocnější muž Sovětského svazu, vydává natruc současnému vedení paměti na Západě!, u ideologického arcinepřítele. Byla to nějaká vnitrostranická hra, kterou řídil Andropov a který svévolně musel zatajovat některé informace před stranickými orgány – jestliže by politbyro vědělo o Louisovi a jeho pozadí, nenařídilo by KGB nějakým způsobem manipulovat s manuskriptem? Taubman cosi naznačuje, ale jeho vysvětlení postrádá logiku i oporu ve faktech. Podle něj se Louis s Andropovem znali (kdy a jak se seznámili, kdy a jak uzavřeli přátelství, když jeden z nich byl údajný bývalý trestanec z gulagu a druhý patřil mezi elitní a perspektivní aparátčíky) a v inkriminované době se měl Louis s Andropovem sejít (kdy a kde Taubman neuvádí) a seznámit ho s plánem předat manuskript západnímu vydavatelství. Dokonce prý mu ho nabídl k přečtení! A teď to nejlepší – Andropov měl s úsměvem odmítnout přečtení rukopisu (již ho znal?) a z toho Taubman vyvozuje fakt, že rozvědka šla Louisovi na ruku a měla údajně nařízeno „nepůsobit“. Proč? Taubman to vysvětluje s odvoláním na Andropovův životopis z pera Roje Medvědova tím, že Andropov byl „…příliš komplexní muž, který mohl poslat disidenty do psychiatrických léčeben a ve stejný čas oponovat snahám o re-stalinizaci, kterou chtěli někteří zahájit.“ ³⁾

Taubman tedy implikuje, že za Andropovovým blahovolným postojem stála jakási blíže nespecifikovaná snaha oponovat neostalinizaci. Nic proti takové tezi, ale konkrétně v tomto případě důkazy zatím chybí.

Podle Taubmana, respektive Sergeje Chruščeva, se mohl Louis snažit hrát nějakou hru s KGB, respektive se snažit odvrátit od sebe pozornost. Na podzim 1969 přijel do Moskvy vyšetřit nemocnou Jelenu Chruščevovou známý americký doktor A. McGehee Harvey. Když byl Sergej Chruščev s doktorem v pokoji jeho hotelu (Národní hotel), vtrhla do něj KGB a hledala mikrofilmy k pamětím. Sergej Chruščev proto podezíral Louise z toho, že KGB navedl, aby „…odvedl podezření od sebe.“ Ale jak mohl chtít odvést od sebe pozornost, když KGB věděla o jeho roli? Nedává to žádný smysl. Rok předtím Andropov blahosklonně nechává Louise působit a pak najednou KGB vyvíjí úsilí a usilovně pátrá po mikrofilmech.

Chruščev usilovně pokračoval v diktování svých pamětí, ale 29. května 1970 ho stihl těžký infarkt. Mezitím proběhl další obrat v zákulisní politice – Jurij Andropov ve své zprávě pro politbyro z 25. března 1970 upozornil na to, že Chruščevovy paměti obsahují státní tajemství, a proto bylo třeba zesílit dohled KGB. Zároveň doporučil, aby byl Chruščev znovu pozván před stranickou kontrolní komisi a varován před dalším pokračováním v diktování pamětí. U tohoto svědectví Taubman uvádí konkrétní zdroj, hned ale dovozuje, že měl Andropov údajně jednat proti závěrům obsaženým v tomto dokumentu, neboť nijak neomezil činnost agenta Louise.⁴⁾

Kontrarozvědka však přece jen zesílila sledování, provedla razii v pracovně písařky a nakonec požádala Sergeje Chruščeva o rukopis. (Proč až teď? Čekala snad policie, až budou paměti hotovy? Chtěl Andropov vědět, co všechno Chruščev věděl?) Sergej jim je předal s tím, že další kopie byly uschovány na jiných místech (věděla KGB o těchto tajných skrýších?), a také upozornil vydavatelství Little and Brown, aby uspíšilo vydání pamětí, jež měly vyjít v roce 1971. Když se Chruščev vrátil z nemocnice, synovi vyčinil, že materiály předal KGB a chtěl po něm, aby si je vyžádal zpátky. Sergej se tedy údajně spojil s nějakým svým kontaktem s KGB (Taubman nejmenuje, o koho jde – byl to Louis, nebo někdo jiný?), ale ten mu řekl, že rukopisy už nedostane, neboť byly předány ústřednímu výboru.

Celá věc je tak zahalena tajemstvími, která Taubman příliš nerozptýlil, neboť se podle mého názoru příliš spolehl na svědectví Sergeje Chruščeva. Osobně se kloním k verzi, že KGB celým případem nějak manipulovala a paměti nechala vyjít záměrně, s nějakým konkrétním cílem. V takovém případě je třeba podrobně analyzovat proč - jaké poselství měly na Západ přinést a co si z nich měla západní veřejnost vzít. Že KGB stála v pozadí Chruščevových pamětí, potvrzují i okolnosti kolem další důležité osoby, novináře a překladatele pamětí do anglického jazyka Nelsona Strobridgea "Strobea" Talbotta III, který byl v roce 1994 označen senátorem Jessem Helmsem za osobu, jenž v důležitých momentech své kariéry využívala nadstandardních kontaktů na KGB.⁵⁾

A nejen to, podle pravicového tisku sloužil Talbott jako osoba propagující v západním tisku Sovětskému svazu příznivé názory a postoje v souladu s tím, jak mu je předkládala KGB, například negativní postoj k SDI. Nabízí se tedy otázka – nebyly slavné Chruščevovy paměti v podobě, jak vyšly na začátku sedmdesátých let na Západě, jen akcí KGB, jejímž účelem mohlo být ovlivnění západního veřejného mínění nebo vnitropolitický boj sovětského vedení?

Poznámky:

1) Lucy Jarvis (1896 – 1985) – studovala mezi lety 1926-30 Art School of the Boston Museum of Fine Arts, v letech 1946-60 působila jako umělecká ředitelka na University of New Brunswick Art Centre.

2) William Taubman, Khrushchev: The Man and His Era, W. W. Norton & Company, 2004, s. 634

3) c.d. Taubman, s. 634

4) KGB Memorandum of March 25, 1970, no. 745-A/ ov (from Presidential Archive), in: Volkogonov Collection, LOC, reel 16, citováno podle c.d. Taubman, s. 637.

5) Kenneth R. Timmerman, Strobe Talbott: Russia's Man in Washington, The American Spectator, April 1998, http://www.iran.org/tib/krt/strobe.htm

Pohovor s N.S. Chruščevem na půdě Stranické revizní komise

Na příkaz ÚV KSSS a v souvislosti s publikací „vzpomínek N.S. Chruščeva“ v USA a v řadě dalších západních zemí se konala 10.11. t.r. na půdě Stranické revizní komise beseda se soudruhem Chruščevem. Po dobu rozhovoru se soudruh Chruščev choval neupřímně, nesprávně, odbíhal od projednávaného tématu svého nesprávného schování. Neustále tvrdil, že nikomu žádné materiály se svými pamětmi k publikaci nepředal.

Přikládám stenografický záznam jednání se soudruhem Chruščevem /…/.

13.XI. 70 A. Pel´še

Stenografický zápis rozhovoru se soudruhem Chruščevem na půdě Stranické revizní komise ÚV KSSS 10.11. 1970 /přísně tajné/

Zúčastnili se: ss. A.J. Pel´še, S.O. Postovalov, R.E. Melnikov a N.S. Chruščev

s. Pel´še
Na příkaz politbyra jsme si vás zavolali do Stranické revizní komise, abyste nám zde podal vysvětlení k jednomu zahraničněpolitickému problému, který souvisí s vašimi pamětmi, jejichž vydání může způsobit naší zemi a naší straně velkou politickou škodu. Možná jste v té události zainteresován, možná ne. Podle hlášení našeho velvyslance v USA s. Dobrynina představitelé amerického mediálního a vydavatelského koncernu Time oficiálně 6.11. v New Yorku prohlásili, že mají k dispozici „memoáry N.S. Chruščeva“.

Tyto paměti pak budou podle jejich prohlášení od 23.11. vycházet na pokračování nejprve v časopise Life a poté vyjdou samostatně v knižní podobě pod titulem „Chruščev vzpomíná“. V prodeji bude kniha k dispozici od 21. prosince. Podle zprávy agentury TASS zahraniční informační agentury a zahraniční tisk rozšiřují tato prohlášení o chystaném tisku v USA a v dalších západních zemích, zvláště v Anglii, Západním Německu, Francii, Itálii a Švýcarsku.

Jistě si vzpomínáte, že před nějakým časem jsme s vámi měli pohovor u Andreje Pavloviče Kirilenka, během něhož jste byl upozorněn na to, že proces psaní vašich pamětí, se kterým souvisí i to, že se na něm podílí široký okruh lidí, je záležitostí značně nestranickou.

Byl jste také upozorněn, že u takovéhoto způsobu psaní pamětí není vyloučena možnost úniku materiálů. Nyní můžete vidět, že k úniku materiálů skutečně došlo a musíte tedy pochopit, že jste činěn plně zodpovědným za tuto událost. Chtěli bychom slyšet vaše vysvětlení. Třeba nám přímo řeknete, komu jste předal ty materiály, aby je bylo možné vytisknout v zahraničí.

s. Chruščev
Protestuji, soudruhu Pel´še. Mám svoji lidskou důstojnost a protestuji. Nikomu jsem žádný materiál nepředal. Nejsem o nic horší komunista než vy.

s. Pel´še
Tak nám řekněte, jak se tam tedy dostali.

s. Chruščev
To my řekněte vy, jak se tam dostali. Myslím, že se nic takového nestalo, že se jedná o provokaci.

s. Pel´še
Nacházíte se na stranické půdě.

s. Chruščev
Nikdy jsem nebyl předvolán před Stranickou revizní komisi. Jsem v takovém postavení poprvé a jsem na konci svého života, nemluvě o své politické činnosti. Má činnost je již skončena. A vy po mě chcete vysvětlení.

s. Pel´še
Správně.

s. Chruščev
Už jsem vám to vysvětlil.

s. Pel´še
Ještě jste nám nic nevysvětlil.

s. Chruščev
Není co vysvětlovat. Nikdy jsem nikomu žádné paměti nepředal a nikomu jsem takové právo nedal. A to, že jsem něco diktoval, považuji za právo každého občana a člena strany. Dobře si pamatuji, co jsem diktoval. Ne všechno je možné v současnosti zveřejnit.

s. Pel´še
To je váš názor. My jsme s vámi na toto téma již hovořili. Domníváme se, že díky tomu, že k psaní vašich pamětí využíváte široký okruh lidí, není vyloučeno, že tajemství, které zveřejňujete, se nemohou dostat za hranice. A ona se tam také dostala. To nás nyní znepokojuje.

s. Chruščev
Jestli si pamatujete, bylo mi řečeno něco jiného. Byl jsem nabádán, abych nic nepsal a nic nediktoval. Odpověděl jsem, že to byl Mikuláš I., kdo zakazoval „šifrovky“. Opravdu mě udivilo, že v mé straně, které jsem věnoval celý život, se pracuje mikulášskými metodami.

s. Postovalov
Tohle přece nemůžete srovnávat. To je nesprávné.

s. Chruščev
Jednali se mnou jako se Ševčenkem.

s. Postovalov
Proč takové přirovnání.

s. Chruščev
Jsem proti takovému porovnání.

s. Pel´še
Tehdy jste si radu nevzal k srdci.

s. Chruščev
Ne. Ale prosím, zavřete si mě, zastřelte si mě. Můj život je již u konce. Když se mě ptají, odpovídám, že už mě netěší žít. Dnes jsem slyšel z rozhlasu, že zemřel de Gaulle. Závidím mu. Byl jsem čestný a oddaný člověk. Již od jejích počátků jsem vždy pracoval pro stranu.

s. Pel´še
To my víme. Řekněte ale, jak vyřešit tuto situaci?

s. Chruščev
Nevím. Vy nesete vinu, ne tedy osobně vy, ale celé vedení. Pokud by vaše vedení bylo pozorné a rozumné, tak by řeklo: soudruhu Chruščeve… Pamatujete si, jak se soudruh Kirilenko zeptal: vy diktujete? Odpověděl jsem: ano. Pochopil jsem, že ještě předtím, než si mě zavolali, ke mně poslali špicly.

s. Pel´še
To, že diktujete, už v Moskvě ví mnoho lidí.

s. Chruščev
Je mi už 77. Ještě mi rozum slouží a plně odpovídám za všechno, co řeknu a co udělám. Uvažoval jsem o tom, že by mi soudruh Kirilenko mohl dát k dispozici lidi, kterým bych mohl diktovat.

s. Pel´še
A proč jste na ÚV neobrátili dřív? Když jste byl pozván k soudruhu Kirilenkovi, už jste toho hodně nadiktoval.

s. Chruščev
Odkud to víte? A přitom tvrdíte, že jste se o tom dozvěděl z rozhlasu. Kdo vám podává zprávy?

s. Pel´še
Sdělil nám to oficiálně náš velvyslanec.

s. Chruščev
To může být provokace buržoazního tisku. Moje jméno vyvolává senzaci, je možné, že ten materiál na mě zfabrikovali.

s. Pel´še
Jak z toho ven?

s. Chruščev
Nevím. Jsem izolován a prakticky se nacházím v domácím vězení. Dvoje dveře, vchod i východ je kontrolován. To je ostuda. Už mě omrzelo žít. Jen mě ještě víc přidejte v mém utrpení.

s. Pel´še
Nikdo vás neuráží.

s. Chruščev
Duševní týrání je nejhorší.

s. Postovalov
Vy říkáte, že jste nikomu nic nedal. To je v této situaci velmi závažné tvrzení.

s. Chruščev
Domnívám se, že vy a soudruh Pel´še nechcete pochopit, že jsem nikomu nic nepředával a podle svého přesvědčení jsem ani nemohl předávat. Vzpomeňte si, soudruhu Pel´še, u soudruha Kirilenka jsem prohlásil: jestli byste mě pomohli.

s. Pel´še
To jste neřekl. Řekl jste: až skončím, předám to ÚV.

s. Chruščev
To jsem neřekl. Soudruh Kirilenko mi navrhl, abych skončil s psaním. Já na to – nemohu, je to moje právo. Jsme politici. Umřu…

s. Pel´še
Všichni umřeme.

s. Chruščev
Předseda Nejvyššího sovětu, už si nevzpomínám na jeho jméno, zemřel.

s. Pel´še
Ignatěv?

s. Chruščev
Ano, Ignatěv. Nikdo neví, kdo umře dřív. A stejně to byl blbec.

s. Postovalov
O tom dnes nejednáme, soudruhu Chruščeve.

s. Chruščev
Ale ano, právě o tom.

s. Postovalov
Dnes jednáme o vážné situaci, která nastane, pokud materiály budou vytištěny. A oni podle všeho publikovány budou. Vy tvrdíte, že nevíte, jak se tam dostaly.

s. Chruščev
Znám velmi dobře velvyslance v USA, velmi si ho vážím.

s. Postovalov
Tím spíše.

s. Chruščev
Říká to, co si přečetl v tisku. Nikdy jsem buržoaznímu tisku nevěřil, proto tajé říkám, že velvyslanec vlastně nic neví. Možná se také stane, že mě tímto předvoláním způsobíte brzkou smrt.

s. Pel´še
Rozhodně nechceme, aby jste umíral. Ať vám zdraví slouží.

s. Chruščev
Chci umřít.

s. Mel´nikov
Připouštíte, že vás mohl někdo podvést?

s. Chruščev
Drahý soudruhu, odpovídám plně za svoje slova, nejsem blázen. Nikomu jsem žádné materiály nepředal a ani předat nemohl.

s. Mel´nikov
Komu jste ty materiály svěřil? Mohli je předat vaši blízcí?

s. Chruščev
Ne.

s. Mel´nikov
Ty materiály měli k dispozici nejen váš syn, ale i písařka, kterou neznáte, spisovatel – nestraník, kterého také neznáte, a i další.

s. Chruščev
Jsou to sovětští lidé, jsou důvěryhodní.

s. Mel´nikov
Lidé jsou různí. Mohli vás podvést.

s. Chruščev
Nevěřím, že se materiál dostal do rukou Američanům. Je to kachna, lež, fabrikace. O tom jsem přesvědčen.

s. Mel´nikov
Ale jestli budou ty materiály zveřejněny, budete se zodpovídat.

s. Chruščev
Nevyhrožujte mi. Sedmdesát šest let zodpovídám za své činy. Mně nezastrašíte.

s. Mel´nikov
Netlučte do stolu a nekřičte. Nacházíte se na půdě Stranické revizní komise a proto se chovejte tak, jak přísluší.

s. Chruščev
A vy se chovejte tak jak se sluší. Jsem stále členem strany, neberte mi má práva.

s. Postovalov
Mluvíme s vámi slušně. Byl jste seznámen se situací, která vznikla v souvislosti s vašimi vzpomínkami. A vy křičíte a tlučete do stolu.

s. Chruščev
To jsou nervy, já nekřičím. Různý temperament a rozdílný věk.

s. Pel´še
Může být, ale každý člen strany musí odpovídat za svá pochybení.

s. Chruščev
Máte absolutní pravdu, soudruhu Pel´še. Jsem připraven nést jakýkoliv trest i trest smrti.

s. Pel´še
Stranická revizní komise neodsuzuje k trestu smrti.

s. Chruščev
Ale děly se takové věci. Kolik tisíc lidí zemřelo. Kolik jich bylo zastřeleno. A teď stavějí nepřátelům národa památníky. To mě těší a rozhořčuje. Takovému Postyševovi, Bljucherovi, Stanislavovi Viktorovičovi Kosjorovi.

s. Pel´še
To je zbytečný rozhovor.

s. Chruščev
To je otevřený rozhovor, má vztah k našemu tématu. Řekl jsem tehdy soudruhovi Kirilenkovi, vám a soudruhovi Demičevovi, že jsem vždy stál a budu stát za rozhodnutími XXII. sjezdu a dokud budu naživu, budu se za tato rozhodnutí bít. Je třeba odhalovat vrahy. Oni jsou již sice po smrti, ale jestliže se v současné době vyzdvihují na piedestal vrahové, může se stát, že se to někomu zalíbí a bude v tom pokračovat. Jsem proti tomu. Na dvacátém sjezdu strany jsem v úvodním projevu o činnosti strany nic neřekl, ale v průběhu sjezdu jsem se rozhodli o tom hovořit zvlášť. Materiály k této otázce byly připraveny komisí pod vedením soudruha Pospělova. Tehdy se rozhodlo, že bude jeden úvodní projev o činnosti strany a jeden o Stalinovi. Pokud by byli dva referenti, mohlo by to vyvolat různé názory. Souhlasil jsem s tím, že přednesu i druhý projev.

s. Pel´še
Tento projev je všem znám. Strana z něho vyvodila důsledky. Ale jak vyřešit tu situaci, která se stala v současnosti?

s. Chruščev
Soudruhu Pel´še, nejlepší řešení této situace je – nevytvářet kolem Chruščeva to, co se nyní děje, ale vytvořit mu podmínky, na které měl právo. Domníval jsem se, a také jsem o tom hovořil, že pokud je někomu 65 a možná již i 60, měl by přední místa uvolnit mladším.

s. Pel´še
Ale vy jste tuto otázku nevznesl.

s. Chruščev
Vznesl.

s. Pel´še
O tom nic nevím.

s. Chruščev
Nevíte o tom, protože jste byl jiného názoru. Když dosáhl Mžavanadze šedesáti let, řekl jsem mu: měli bychom vás přesunout na místo předsedy Nejvyššího sovětu Gruzie.

s. Pel´še
Ale to není námětem naší diskuse. Pokud se domníváte, že se jedná o provokaci vydavatelství Time, mohli byste v takovém smyslu udělat nějaké prohlášení?

s. Chruščev
Nikdo se mě na nic neptal.

s. Pel´še
Mohli byste prohlásit, že jste žádné vzpomínky nepsal…

s. Chruščev
To bych prohlásit nemohl, diktoval jsem…

s. Mel´nikov
Vy jste je nenapsal?

s. Chruščev
Vzpomínky ještě nejsou hotové. Onemocněl jsem.

s. Postovalov
Nezákonné memoáry by vám nemohly obstarat agentury.

s. Chruščev
Jak je známo, v každé zemi musí autoři uzavřít smlouvu s vydavatelstvím, které tak získají právo na publikaci materiálů. Jiné právo neexistuje.

s. Postovalov
Také proto je třeba najít nějaké východisko z této situace. Je třeba odpovědět nepřátelům na jejich činnost. Tak to bude správné.

s. Chruščev
Každý blázen si myslí, že není blázen. Nepovažuji se za blázna. Ale je možné, že vy máte opačný názor.

s. Postovalov
Je třeba problém řešit rozumně.

s. Chruščev
Říkám, že v mých pamětech jsou obsaženy utajované skutečnosti, které nemohou být zveřejněny ani za mého života a ani několik let po mé smrti. I když, jak jistě víte, obecně žádná tajemství neexistují. Na vraždě Pavla se spolupodílel jeho syn Alexandr. O tom, že je vrah, věděli všichni…

s. Postovalov
To, co jste napsali, není tajné?

s. Chruščev
Termín, kdy by tyto materiály měly být zveřejněny, by měla stanovit strana. Například mnozí mají za to, že válku v Koreji zahájili Američané. Já vím, že ji zahájil Kim Ir-sen. Byl jsem v té době u Stalina. Ale není nutné to zveřejňovat nyní.

s. Mel´nikov
Ale vy to diktujete.

s. Chruščev
Diktuji, protože se to stalo za mého života. Vím o tom. Je to moje právo.

s. Postovalov
A pokud budou vaše vzpomínky vytištěny?

s. Chruščev
Jak říkám, podle mého názoru k tomu nemůže dojít.

s. Pel´še
Vámi nadiktované materiály prošly jako magnetofonové pásky a materiály psané na psacím stroji rukama mnoha lidí a vy nemůžete zaručit, že se nedostaly někam, kam neměly. Odpovídáte za to, co jste nadiktoval.

s. Chruščev
To je jiná otázka, soudruhu Pel´še. Vy chcete říci, že nesmím psát.

s. Pel´še
Za svá provinění musíte odpovídat.

s. Chruščev
Dělejte, co musíte.

s. Pel´še
Pokud se domníváte, že děláte všechno pro zájmy naší země, pak by bylo rozumné, abyste nyní učinil prohlášení o tom, že jste žádné materiály nepsal, nikomu jste nic nepředal a že chystaná publikace vašich pamětí je podvrh.

s. Chruščev
Opakuji, že chci umřít jako čestný člověk. To, co jsem napsal, jsem nikomu nedal. Konec.

s. Mel´nikov
Ale jestli paměti budou vytištěny, bude to podvrh?

s. Chruščev
Z mého pohledu ano. Tomu i vy rozumíte. Proč se mnou takhle hovoříte, nahodíte udici a lovíte mě na háček.. Jsem už starý, kdo si na mě co vezme. Na mě neplatí žádný háček. Proto vám říkám, Zinovjev…

s. Pel´še
To je jiný problém. Odpovězte nám na danou otázku. Je třeba zakročit tak, aby v zahraničí nebyly otištěny vaše vzpomínky v nejbližší době.

s. Chruščev
Já tyhle memoáry neznám. Nevím odkud jsou a ani co je to za vzpomínky.

s. Pel´še
Bavíme se tady o vašich vzpomínkách.

s. Chruščev
Vy mluvíte na základě velvyslancova hlášení.

s. Pel´še
Ale 23.11., tj. za 13 dní budou paměti vytištěny. Už nyní jsou v tiskárně.

s. Chruščev
Nikdo, ani já jsem ty paměti neviděl.

s. Postovalov
Jaký zaujmete postoj, až se objeví na trhu?

s. Chruščev
Stejně jako vy budu rozhořčen.

s. Postovalov
To ale nestačí.

s. Chruščov Jsem připraven učinit prohlášení, že jsem žádné paměti ani sovětskému ani žádnému zahraničnímu vydavatelství nepředal a v budoucnu ani nepředám. Prosím, napište to takto.

s. Postovalov
Ale pokud existují jako koncept, pak není možné prohlásit, že nejsou napsány.

s. Chruščev
Takové dokumenty neexistují. Proto se domnívám, že mi moje materiály vzali. Takové metody narušují leninské principy a pravidla stranického života. Protestuji, soudruhu Pel´še. Chci, aby mi byly moje materiály vráceny.

s. Pel´še
Marně protestujete. Říkáte, že existují materiály, které nelze publikovat. A co když kolují po Moskvě?

s. Chruščev
Kde kolují? To jen vypovídá o tom, že se vracíme ke stalinským šifrovkam.

s. Pel´še
Nikdo vám žádné šifrovky neodevzdává.

s. Chruščev
Ten materiál je jen můj a nikdo nemá právo mi ho brát. To je jak za Mikuláše. To je policejní trest. To je pobuřující.

s. Pel´še
Pobuřující věc. Vaše tajné materiály kolují mezi lidmi a vy za to musíte zodpovídat jak straně, tak i vládě.

s. Chruščev
Jsem připraven být ukřižován, vezměte si hřebíky a kladivo.

s. Pel´še
Takové fráze snad nejsou nutné.

s. Chruščev
To nejsou fráze. Já to chci. Rusové mají přísloví – lochu a bídě neutečeš. Vždycky jsem byl na „druhé“ straně a za celou svoji politickou kariéru jsem nebyl vyslýchán před stranickými orgány.

s. Postovalov
Tady nejste na výslechu, ale na pohovoru. Hovoříme s vámi o tom, co budeme dělat. Zbytečně říkáte, že to je novinářská kachna. Vždyť ty materiály mají už v rukou redaktoři. Můžete si to u velvyslance prověřit.

s. Chruščev
Velvyslance Dobrynina dobře znám. Je to nejchytřejší velvyslanec, kterého venku máme.

s. Postovalov
Tím spíše je třeba přemýšlet, a hlavně vy byste měl přemýšlet, jaké byste měl v tomto případě učinit prohlášení. Měl byste ho udělat, pokud jste, jak tvrdíte, pobouřen.

s. Chruščev
Řeknu už jen jedno – všechno, co jsem nadiktoval, je pravda. Žádné výmysly, žádné zveličování, ale naopak zmírňování. Domníval jsem se, že mne navrhnou, abych paměti napsal. Vytiskly například Žukovovy paměti. Jeho žena mi zavolala a říká: „Georgij Konstantinovič je nemocen a osobně s vámi nemůže hovořit, ale chtěl by znát váš názor na jeho knihu. Četl jste ji?“. Odpovídám, nečetl, ale něco jsem slyšel od lidí. Řekl jsem, odporné, nemohu číst to, co Žukov napsal o Stalinovi. Žukov je čestný člověk, voják, ale je to pošetilec. Žukov popisuje epizodu, jak byl zabit Vatutin a že jsem tam v tu dobu byl.

s. Postovalov
Řekl jste, že jste tu knihu nečetl.

s. Chruščev
Řekli mi o tom.

s. Pel´še
Jak můžete posuzovat knihu, kterou jste nečetl.

s. Chruščev
Taková událost je tam popsána.

s. Pel´še
Ani nevíte, jak je tato událost popsána.

s. Chruščev
Mluvte se mnou, jak se patří. Nejsem hlupák, abyste mě chytali za slovo. Jako člověk mám svá práva. Zneužíváte svého postavení. Ale dokud bije moje srdce, budu bránit důstojnost člověka.

s. Postovalov
Měl byste bránit zájmy strany.

s. Chruščev
To, co já píšu, není v rozporu se zájmy strany.

s. Postovalov
Nejednáme o Žukovovi.

s. Chruščev
Soudruh Pel´še mě přerušil uprostřed věty. Umlčovat – to je stalinský styl.

s. Pel´še
To jsou vaše zvyky.

s. Chruščev
Také jsem se od Stalina nakazil, ale vyléčil jsem se z něj, ale vy ne.

s. Pel´še
O to vy nic nevíte.

s. Chruščev
Mám snad právo promluvit.

s. Pel´še
Stejné právo mám i já.

s. Chruščev
Nečetl jsem je a číst nebudu. Žukovově ženě jsem řekl – jak mohl váš muž popsat Vatutinovu smrt? Prý že Vatutin prý vyskočil z auta a kulometem kryl moje auto. Vatutin byl ale raněn do slabin, nemohl vyskočit z auta. Hlavní ale je, že já jsem na místě vůbec nebyl. Ve druhém vydání je už tato chyba opravena. A vy říkáte, že nemluvím pravdu.

s. Pel´še
Radši pojďme vymyslet, jak se vypořádáme s vaším případem.

s. Chruščev
Máte větší moc než já a můžete něco udělat.

s. Pel´še
Po diplomatické linii nemůžeme udělat nic.

s. Mel´nikov
Ale vy, soudruhu Chruščeve, můžete vystoupit s prohlášením, že jste pobouřen.

s. Chruščev
Říkám vám, nenabádejte mě ke lhaní.

s. Pel´še
Mluvíme o tom, co je třeba udělat, abychom zmírnili politickou škodu.

s. Postovalov
Existují paměti?

s. Chruščev
Nemohu říct, že jsem nic nediktoval.

s. Mel´nikov
To se musíte rozhodnout.

s. Chruščev
Nyní je třeba, aby ten materiál byl vrácen.

s. Pel´še
To už je druhá otázka.

s. Chruščev
Chtěl jsem se obrátit k soudruhovi Brežněvovi, ale pozvali mě sem. Vždyť přece Stranická revizní komise je orgán represivní. Když tady seděl Škirjatov, kolik lidí se tady vystřídalo…

s. Postovalov
Ne, to je váš názor. Jak jste řekl, materiál, který jste napsal, nelze publikovat mnoho let. Ale jestli bude publikován, jaké asi vyvolá pobouření u sovětských lidí.

s. Chruščev
Jsem pobouřen.

s. Postovalov
A tom se nyní bavíme. Jaký je váš postoj?

s. Chruščev
Můj postoj je nanejvýš stranický.

s. Postovalov
Tak je to správné. Být na nejvyšší míru rozhořčen.

s. Chruščev
Jsem ochoten souhlasit s čímkoliv. K ostrému slovu jsem v době svého působení nechodil daleko.

s. Postovalov
A toho musíte nyní použít, aby bylo zabráněno publikaci.

s. Chruščev
Souhlasím. Tak je to správné.

s. Postovalov
Jestliže jste prohlásil, že jste pobouřen na nejvyšší míru, pak musíte k tomuto problému vystoupit.

s. Mel´nikov
Dokud není materiál vytištěn, mohlo by to sehrát ještě nějakou roli.

s. Chruščev
Uvědomte si, že žádný takový dokument neexistuje a já jsem žádný neviděl.

s. Postovalov
Neviděl jste snad zprávu TASSu?

s. Pel´še
Když už jsou ty materiály připraveny do tisku, vy musíte říct: nechystal jsem se nic napsat ani vydat.

s. Chruščev
Zatím jsem to nečetl. Ještě když jsem nebyl členem ÚV a já jsem byl tajemníkem Baumanského rajkomu, přišel k nám materiál z TASSu. Přišli členové strany a četli ho, aby se mohli zorientovat v tom, jakou pozici zaujímají naši nepřátelé. Když jsem byl tajemníkem rajkoma strany v Donbasu, přišel k nám „Socialističeskij vestnik“. Lenin sice zemřel, ale jeho duch žil dál.

s. Postovalov
Znamená to, že vy nám nevěříte v tom, co se bude s vaším materiálem dělat?

s. Chruščev
Vy sami jste nic neviděli.

s. Postovalov
Myslím, že stačí, když o tom oznámí v rozhlasu nebo v televizi. To je dobrý důvod k rozhořčení.

s. Chruščev
Já jsem pobouřen.

s. Pel´še
V současné době víme, že americký novinářský a vydavatelský koncern Time má k dispozici Chruščevovy paměti, které také hodlá vytisknout. To je fakt. A vy musíte na to říci svůj názor. Z dalších prohlášení je jasné, že americká, ale také německá a anglická kolem těchto pamětí rozpoutali ažiotáž. Bylo by vhodné, abyste k tomuto případu zaujal stanovisko, bez ohledu na existenci pamětí, a říci, že jste tím pobouřen a že jste nikomu nic nepředal. To by v každém případě snížilo zájem o ty materiály a pomohlo by to i odhalit organizátory.

s. Chruščev
Ať tedy stenografistka zapíše moje prohlášení. Ze zpráv zahraničního tisku a hlavně tisku Spojených států amerických a dalších buržoazních evropských zemí vyplývá, že jsou k tisku připraveny memoáry či vzpomínky Chruščeva. Jsem pobouřen touto publikací, neboť jsem žádné memoáry nikomu nepředal – ani vydavatelství Time či jiným vydavatelstvím, a ani žádnému sovětskému vydavatelství. Proto také považuji tyto paměti za lež a podvrh buržoazního tisku.

s. Pel´še
Pokud bychom vám v tom pomohli a navrhli vám způsoby, jak o tomto vašem prohlášení seznámit americký tisk, byl byste ochoten tyto způsoby akceptovat?

s. Postovalov
S přihlédnutím k vašemu pobouření.

s. Pel´še
Pokud by vás navštívil novinář korespondent, mohli byste mu toto zopakovat?

s. Chruščev
Ano. Jestli chcete uspořádat tiskovou konferenci, je to možné. Ještě mám dost síly, abych ochránil svoji čest své uniformy a čest naší země a strany. Vím a znovu to opakuji, že řada tvrzení, které se nacházejí na těch páskách, jsou pravdivé a absolutně za ně ručím.

s. Postovalov
Ale nějakou cestou vám informace unikly a vy byste se měl nad tím zamyslet.

s. Chruščev
Odpovědní jsou spíše ti soudruzi, kteří mi s tím nechtěli pomoct. Chtěli věci řídit křikem, ale to nikdy nevede k ničemu dobrému.

s. Postovalov
Je lehčí učinit zodpovědným někoho jiného.

s. Chruščev
Soudruzi, kteří se mnou mluvili, nechali zodpovědnost na mě. Vy si, soudruhu Pel´še, jistě vzpomínáte na rozhovor se soudruhem Kirilenkem. Nebyl učiněn zápis. Řekl jsem, že pokud by mě pomohli a dali mi k dispozici písařku, pak by ty materiály dostalo ÚV.

s. Pel´še
Z toho vyplývá, že jste od samého začátku jednal nelegálně.

s. Chruščev
Nevyhrožujte mi tady nelegálností. Není možné na tu věc pohlížet zjednodušeně.

s. Pel´še
Skutečně si myslíte, že by vám nedali k dispozici písařku, pokud byste úplně nejdřív neobrátil na ÚV?

s. Chruščev
Mně si už na ÚV zavolali.

s. Pel´še
To ale bylo v roce 1968.

s. Postovalov
Vy jste ale začal psát dříve.

s. Chruščev
Tehdy jsem teprve začínal psát. A najednou ke mně přišel mladý člověk, hned jsem se dovtípil, že ho za mnou poslali… Žádné tajemství neexistovalo, k žádnému „ilegálnímu“ diktování nedošlo. Nepomohli, nepřipravili podmínky. Domníval jsem se, že tato práce si vyžádá dlouhý čas a že se k diktování na dlouhý čas už nevrátím. A víte vy vůbec, kolik lidí, které potkávám, se mně ptá: „Píšete?“. Odpovídám – ne. „Vy musíte psát, jednou to bude cenný materiál.“ Nemyslete si, že bych si chtěl vybudovat pomník. Žil jsem ve stejné době. Pohyboval jsem se okolo Stalina. Pro budoucí generace to bude mít velkou cenu.

s. Postovalov
ÚV má své stranické časopisy. Existuje IML. Ty se zabývají historií strany. V případě pamětí se jedná o zcela jiný případ.

s. Chruščev
Popov psal historii. Dobrá historie. Tento schopný člověk pracoval v Kominterně. Stalin ho zastřelil. Pospělov – to byl patolízal. Psal tak, jak mu diktoval Stalin. Historie se během času obnovuje, neboť ji píší lidé. Memoáry představují naprosto osobní věc. Tento pohled mi nikdy nevezmete. V pamětech člověk říká svůj osobní názor. Píše o době, ve které žil.

s. Postovalov
Měl byste mlčet o tajemstvích.

s. Chruščev
Mně přímo řekli, že nesmím psát. S tím já nesouhlasím.

s. Peĺ´še O tom, že jste začal psát paměti, jste měl informovat ÚV.

s. Chruščev
Nerozumím. Vy jste tam tehdy byl, soudruhu Pel´še, a víte, o co jsem žádal.

s. Pel´še
Takhle přesně jste svoji žádost neformuloval.

s. Chruščev
Jak jsem mohl o něco žádat, když mi to zakazovali. To jsem nemohl předpokládat. Na světě neexistuje úřad, který by mi byl bližší, než ÚV. Chci dožít svůj život jako člověk oddaný ÚV a být k dispozici své straně, které jsem obětoval tolik let. No ano, když se slavilo padesátileté výročí strany, udělovala se vyznamenání význačným lidem, těm, kteří se zasloužili. Mně řekli: „Dostal jste? Dostanete.“ A nic jsem nedostal.

s. Pel´še
To je jiná otázka.

s. Chruščev
Ukazuje to na vztah k lidem, k členům strany, kteří urazili dlouhou cestu – od občanské války, Velké vlastenecké války, přes poválečnou rekonstrukci po pětiletky. Když jsem na Ukrajině pracoval jako tajemník, kolik jen mě to stálo sil. A proč se se mnou jedná jinak? O tom vy sami přemýšlejte. Nemám zájem nazývat věci pravými jmény. Nezlobím se proto, že mi nic nedali, ale proto že se neposuzuje objektivně, panuje subjektivita. Chci se obrátit na vás, jako na předsedu Stranické revizní komise, aby jste vystoupil na obranu čestného člověka strany.

s. Pel´še
Budeme se ještě otázkou, o které jsme dnes hovořili, zabývat.

s. Chruščev
Nezastrašujte mě, nebojím se. V současné době nežiju, jen živořím. Závidím de Gaulleovi. Byl to zdravý chlap. Já mám těžký život.

s. Mel´nikov
Jak, těžký život?

s. Chruščev
Až půjdete do penze, poznáte, co to jsou pekelná muka.

s. Pel´še
Každého to čeká. Všichni budeme jednou v důchodu.

s. Chruščev
Zbavili mě práv člena ÚV. Přestali mě zvát na pléna. Co je to za spravedlnost. Volal jsem Malinovi. Řekl mi, že nemohu. Všichni jsou už v důchodu. Švernik taky, leží jako mrtvola. Ale k němu se chovají zcela jinak. Proč? Copak jsem toho pro stranu udělal méně? Tím se vytvářejí kolem mě zvláštní podmínky. Jen se do mě pusťte. Stejně mě nijak nezastrašíte.

s. Pel´še
Vůbec vás nechceme zastrašovat.

s. Chruščev
Ničím. Protože nyní je pro mě všechno těžké.

s. Postovalov
Nemluvíte vážně.

s. Chruščev
No, zkuste to. Uvidíte.

s. Postovalov
To není seriózní debata.

s. Chruščev
Soudruhu Pel´še, kolik jen lidí bylo popraveno. Kolik mých přátel, nejvýznačnějších členů strany. Kolik nepřátel kulturní revoluce nyní nechal popravit Mao Ce-tung. On a Stalin.

s. Postovalov
K čemu takové srovnání.

s. Chruščev
Stalin a Mao Ce-tung.

s. Postovalov
O tom nyní nehovoříme.

s. Chruščev
Tři měsíce jsem strávil v nemocnici na Granském. Tři měsíce jsem tam ležel. Teprve teď jsem začal chodit. Nevím, co bude, až mě prohlédne hlavní stranický doktor. Co řeknete, soudruhu Pel´še, v můj prospěch. Nebudu vás posuzovat při žádných případech. Koukám a vidím známou tvář. Kde jste pracoval?

s. Mel´nikov
V Uzbekistánu.

s. Chruščev
Chtěl bych mluvit o materiální základně, o tom, jak jsou lidé zásobováni, jakou mají lékařskou péči. Domnívám se, že to přinese velkou škodu. Naše rodiny, a já také využívám toto zásobování, nemají tušení, jak věci reálně fungují. Například, že lidé už nemohou koupit ani kopr. To je prostě špatná organizace trhu. V obchodech nejsou nejnutnější věci. Není maso.

s. Pel´še
V Moskvě maso je.

s. Chruščev
Lidi říkají: „Může se velbloud dostat z Dálného Východu do Moskvy? Ne, nemůže – sežerou ho.“

s. Postovalov
Copak za vás se takové anekdoty nevyprávěli?

s. Chruščev
Od té doby uplynulo už šest let. Po Stalinově smrti byla naše země v těžkém postavení, zvláště co se týče obrany. Nyní je jiná situace. Musíme nyní věnovat více pozornosti zboží masové spotřeby. Zkuste si koupit čepici. Neseženete ji.

s. Postovalov
Nevyprávějte. Koupil jsem si čepici, obyčejnou.

s. Chruščev
Co bych vyprávěl. V naší zemi je mnoho nedostatků.

s. Pel´še
Spotřeba masa na hlavu se zvýšila. Zvýšily se platy. Lidé mají víc peněz. Žije se lépe.

s. Chruščev
Váš pracovní den končí v šest hodin? Průtahy nepadají na moji hlavu.

s. Postovalov
Proč svalovat vinu na druhé.

s. Pel´še
Pokud byste respektoval ÚV, tak byste jej hned informoval o vašem rozhodnutí psát memoáry.

s. Chruščev
ÚV mě zbavil práva účastnit se na plénech. Stalin si to nedovolil. Stalin přímo jednal – zatýkal jako nepřátele lidu. To je fakt. Jako člen ÚV jsem chtěl při výročí října přijít na „Mauzoleum“, objednal jsem si vůz, a ten „boží otrok“ vzkázal, že mi nedoporučuje do mauzolea jet. Jak je to možné?

s. Pel´še
Podal byste si stížnost.

s. Chruščev
Zase jsem na vině já.

s. Pel´še
Nevím, co vám řekli.

s. Chruščev
Já jsem to v sobě potlačil, ale vaše svědomí se s tím nemůže smířit. Věra Zasuličová prohlásila před carským soudem, že zabila… Soud ji vyslechnul a zprostil ji obžaloby. Zajímavé. Pořád nemohu přijít na to, proč se tak stalo.

s. Postovalov
Je tam všechno napsáno.

s. Chruščev
Jak ji mohl soud zprostit obžaloby? Vy jste právníci?

s. Postovalov
Ne.

s. Pel´še
Straničtí pracovníci.

s. Chruščev
Straničtí pracovníci jsou i právníci. Chci se ještě zeptat, jako občan a člen strany, jak jsme mohli s takovou vojenskou silou nechat porazit Egypt?

s. Mel´nikov
Boj stále pokračuje, Egypt není zničen.

s. Chruščev
V tom případě jste ode mě nic neslyšeli a nic jste mi neřekli. V roce 1956 jsme byli v obraně slabí. Vzpomínám si, že v podobně těžkém postavení jsme byli při kubánské krizi. Vyhráli jsme střetnutí bez boje. Správně jsme se rozhodli. Často se mě ptají na izraelskou agresi. Odpovídám, že nyní nejsem dostatečně informován, jsem důchodce.

s. Pel´še
Tímto končím tuto besedu.

Vaše reakce...

zpět