|
|
|
|
|
Jmenný rejstřík: A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž *** AALTONEN, Väinö (áltonen väjnö) (nar. 1894) finský sochař a malíř Studoval v Turku na Škole krásných umění; 1919 účast na výstavě v Kodani; 1922 poprvé odměněn první cenou — za sochu “Agricola“; později odměněn třemi prvními cenami za pomník Alexise Kiviho pro Tempere; 1926 a 1928 velké výstavy v Paříži; 1957 výstava v Praze; je členem Finské akademie věd; laureát Mezinárodní Leninovy ceny míru. (v:Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) ABBÁS, Farhád (nar. 1899) alžírský politik Pochází z Táheru (Alžírsko); absolvoval alžírskou universitu a pracoval jako farmaceut v Sétitu; 1933 účast na utvoření Lidového alžírského svazu; 1943 předložil „Manifest alžírského lidu“, zamítnut Francouzi, Abbás zatčen; koncem 1943 za utvoření organizace “Přátelé manifestu a svobody“; 1945 organizace franc. úřady rozpuštěna, Abbás znovu zatčen; 1946 zvolen za člena franc. ústavodárného shromážděni za Alžírsko; pak členem Shromážděni francouzské unie, kde znovu předložil návrh na vytvoření Alžírské republiky v rámci Francouzské unie; 1945 a 1948 do alžírského NS; od 1948 v čele “Demokratického svazu alžírského manifestu“; 1956 se připojil k Frontě národního osvobození na stranu stoupenců ozbrojeného boje za nezávislost Alžírská; 1958 až 1961 předseda prozatímní vlády Alžírské republiky. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) ABDALMADŽÍD, Ahmad (nar. 1901) súdánský politik Studoval na Gordon Memorial College; 1918-41 pracoval ve vládním finančním odboru, později v zásobovacím odboru, byl zástupcem vedoucího odboru pro obchod a hospodářství (předchůdce ministerstva); 1948 podtajemník v ministerstvu obchodu a hospodářství, 1956 předseda Komise veřejných služeb; od 1958 v Abbúdově vládě ministr financí, hospodářství, obchodu, průmyslu a zásobování. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)
ABDALVAHHÁB-CHÁN
(nar. 1898) pákistánský politik Narodil se ve vých. Bengálsku; studoval na koleji v Barisálu a na práv. fakultě kalkatské university; 1920 náměstek prokurátora; 1922 místopředseda místní správy v Sadaře; 1927—33 místopředseda oblastní správy v Barisálu; 1940 až 52 předseda této správy; 1947 po vyhlášení nezávislosti Pákistánu aktivní činitel ve Východním Pákistánu; 1954 zvolen do Zákonodárného shromáždění Vých. Pákistánu; 1955 poslanec Ústavodárného shromáždění Pákistánu za Jednotnou frontu; 1955 předseda Zákonodárného shromážděni; 1956 po prohlášeni Pákistánu republikou, předseda republikánského národního shromáždění; za nepřítomnosti presidenta zastupuje hlavu státu. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) ABBÚD, Ibráhím (nar. 1900) súdánský vojenský a politický činitel 1918 absolvoval inženýrskou fakultu Gordonovy koleje v Chartúmu a vstoupil do služeb egyptské armády v Súdánu v hodnosti poručíka; po odchodu Egypťanů sloužil v súdánských ozbroj, silách; ve druhé světové válce v řadách britského vojska; 1952 hlavní štábní důstojník hlavního štábu súdánských branných sil; 1954 generál zástupce vrchního velitele; 1955 generálmajor; 1956 vrchní velitel sudánské armády; 17. XI. 1958 provedl vojenský převrat a svrhl vládu Abdulláha Chalíla; o den později vytvořil novou súdánskou vládu, v níž zastává úřad ministerského předsedy a ministra obrany současně povýšen do hodností maršála. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) ABDULGANI (abdulgány), Ruslan (nar. 1914) indonéský politik Studoval na právnické fakultě; po vyhlášeni Indonéské republiky r. 1945 zastával řadu významných funkcí; první náměstek ministra vnitra a ministr hospodářství v Šarifuddiově vládě, pak úřadující náměstek ministra informací a gen. tajemník ministerstva zahraničí; gen. tajemník sekretariátu bandungské konference asijských a afrických zemí; 1956 ministr zahraničí; 1957 místopředseda Národní poradní rady, pak gen. tajemník Národní poradní rady; od 1959 místopředseda Nejvyšší poradní rady; od ledna 1961 je jedním z náměstků předsedy Národní fronty Indonésie. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) ABS, Hermann, J. (nar. 1901) západoněmecký bankéř Dva roky po Hitlerově nástupu k moci začal kariéru jako podílník bankovního domu “Delbrück Schickler und Co“; 1937 president Německé banky, nejmocnější opory německého imperialismu; 1945 odsouzen v nepřít, pro válečné zločiny napáchané za nacistického režimu k 15 letům vězení; krátce po skončení druhé světové války předsedou západoněmecké banky obnovy a ředitel bavorské úvěrové banky; 1953 vyznamenán Heussem “Záslužným křížem s hvězdou záslužného řádu NSR“; 1956 člen odborné komise pro hospodářské, finanční a sociální otázky při ministerstvu pro otázky atomové energie; člen západoněmecké atomové komise; 1957 předseda dozorčí rady Německé banky; 1960 vyznamenán Frankem “Velkokřížem řádu Isabelly katolické“; je členem asi 25 západoněmeckých a zahraničních správních rad. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) ACKER, Achille van (aker ašil van) (nar. 1898) belgický politik Pochází z Brugg; od mládí aktivní účast v odborovém hnutí; ve dvaceti letech vstoupil do Socialistické strany; v době nacistické okupace vůdcem Soc. strany v ilegalitě; po osvobození Belgie členem byra Soc. strany; 1944 ministr práce a soc. péče v Pierlotově vládě; 1945 sestavil vládu, v níž byli zastoupeni též komunisté; od 1946 postupně ministr hospodářství, ministerský předseda a ministr průmyslu a dopravy; 19541958 ministerský předseda; poslanec. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) ADENAUER Konrád Dr. (NĚMECKÁ SPOLKOVÁ REPUBLIKA) narodil se roku 1876 v Kolíně nad Rýnem. Zastával místo státního návladního. V roce 1917 se stal vrchním starostou Kolína, a to až do roku 1933. Byl členem dozorčích rad rady koncernů a význačných firem. Za hitlerovského režimu se nezúčastnil veřejného života. Po válce se vrátil znovu na místo vrchního starosty Kolína. Byl členem Křesťanskodemokratické unie (CDU) Severního Rýnska-Westfálska. V roce 1950 byl zvolen předsedou této strany pro Německou spolkovou republiku. Dne 1. září 1948 byl zvolen presidentem parlamentní rady. Od 19. září 1949 působí jako první spolkový kancléř Německé spolkové republiky. V březnu 1951 převzal pak k této funkci ještě ministerstvo zahraničních věcí, které vedl až do roku 1955. S jeho jménem je spojen vývoj západního Německa od vzniku západoněmeckého separátního státu k jeho remilitarisaci a vyzbrojováni Bundeswehru atomovými zbraněmi. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958) ADENAUER, Konrád (nar. 1876) západoněmecký politik Syn úředníka vrch. zemského soudu; studoval práva a národní hospodářství; 1902 — 04 soudní asesor; 1904 — 06 právní zástupce v Kolíně n. Rýnem a zplnomocněný zástupce právníka a politika strany Deutsche Zentrumpartei Kaisdena; člen dozorčí rady Německé banky a 15 průmyslových společností; z obavy před socialistickou revolucí propaguje po první světové válce vytvořeni samostatné Porýnské republiky; Vilémem II. jmenován do panské sněmovny, později předsedá pruské panské sněmovně (1920 – 33); po uchopení moci nacisty zbaven politických funkcí, držen monopoly v záloze jako muž, který zasáhne v případě Hitlerova neúspěchu; Hitler poskytoval Adenauerovi 12 000 marek i penze; po druhé světové válce dosazen Američany do úřadu starosty v Koblenci a pak v Kolíně n. Rýnem; 1947 člen prvého zemského sněmu v Porýní – Vestfálsku za stranu Křesťansko-demokratická unie; má příbuzenské vztahy s exponenty severoamerických monopolů (švagr McCloye); od 14. 9. 1949 kancléř Německé spolkové republiky, od 1951 – 1955 též funkce ministra zahraničí; hlavní představitel západoněmeckých imperialistických kruhů; 7. XI. 1961 zvolen Spolkovým sněmem opět spolkovým kancléřem NSR. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) ADOULA, Cyrille (adula siril) (nar. 1921) konžský politik Středoškolské vzdělání získal v misionářské katolické škole; zaměstnanec obchodních firem a Ústřední konžské banky; politická | činnost od 1956: místopředseda i skupiny “Socialistická akce“ (nyní “Lidová strana“), pak místopředseda strany Národní hnutí Konga, založené P. Lumumbou, po rozštěpení strany v 1959 přikloněn ke katolické skupině v čele s Kalonjim; předseda Národního svazu pracujících Konga; 1960 účast na bruselské konferenci, kde přijato usnesení o vyhlášení nezávislosti Konga; senátorem v I. konžském parlamentě za Stranu africké národní jednoty (PUNA); od 1961 ministerský předseda ve vládě, která je podle usnesení parlamentu následovnici první vlády Konžské republiky, v jejímž čele stál P. Lumumba. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) AGARZ, Viktor (agarc) (nar. 1897) západoněmecký politik, přední činitel odborového hnutí 1920 bojoval se zbraní v ruce proti Kappovu puči; 1933 účast na ilegální práci proti hitlerovskému fašismu; po druhé světové válce spoluzakladatel odborového hnutí v západním Německu; od 1956 vedoucí Hospodářského výzkumného ústavu Svazu německých odborů; 1957 zatčen pro “protiústavní styky“ s odbory v NDR; 25. XI. 1957 proti němu zahájen proces; 13. XII. 1957 pro naprostý nedostatek důkazů osvobozen; 1958 prohlášen čestným doktorem Humboldtovy university v NDR; 1958 vyloučen z SPD pro nesouhlas s oportunistickou politikou vůdců strany; 1960 vyloučen ze západoněmeckých odborů. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) AHIDJO, Ahmadou Babatoura (ahidžo ahmadu babatura) (nar. 1922) kamerunský politik a státník Od února 1958 do května 1960 ministerský předseda; od 5. V. 1960 president Kamerúnské republiky; člen strany Kamerúnský svaz. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) AHMAD II. ibn Alí ibn Abdalláh , katarský panovník. Od října 1960 vládce (šejk) Kataru. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) AHMED imám (JEMEN) narodil se roku 1896. Až do druhé světové války se zdržoval politické činnosti. Po rodových sporech o jemenský trůn se v březnu 1948 dostal k moci a vytvořil vládu složenou převážně z příbuzenstva. Za této vlády bylo v zemi přikročeno k určitým pokrokovým opatřením.Na jaře 1955 se Ahmedův bratr Abdallah, který byl ministrem zahraničních věcí, pokusil o vojenský převrat a prohlásil se sám panovníkem. Ahmedův syn Al-Badr zmobilisoval ěrné kmeny a stoupenci Abdallahovi byli poraženi. Abdallah se pokusil o útěk do Saudské Arábie, byl však zajat, odsouzen a spolu s dalším bratrem popraven. Ahmed se opět ujal trůnu a Al-Badr se stal ministrem zahraničních věcí, ministrem obrany a náměstkem předsedy vlády. Jemen prováděl politiku přátelství s Egyptem a Sýrií a odmítl přijmout tzv. Eisenhowerovu doktrínu. Vytvořil na konfederačním základě se Sjednocenou arabskou republikou Svaz arabských států. 11.0pt; mso-bidi-font-weight: (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958) 11.0pt;background:silver; mso-highlight: ACHESON, Dean Gooderham (ačizn dýn guderem) (nar 1893) americký politik a diplomat. Syn episkopálního kazatele; 1918 bakalář práv na harvardské universitě; 1921 – 1941 advokátní praxe s krátkou přestávkou r. 1933, kdy byl náměstkem ministra financí; 1940 člen “Výboru pro ochranu Ameriky poskytováním pomoci spojencům“; 1941 náměstek státního tajemníka USA; 1943 – 45 zástupce USA v UNRRA; 1945 – 47 náměstek stát. tajemníka; 1949 až 53 státní tajemník; 1949 předseda Rady NATO; 1957 zahraničně politický poradce národního výboru Demokratické strany, předseda poradního výboru Dem. strany; člen Sněmovny reprezentantů za Demokratickou stranu. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) AIDIT, Dupa, Nusantra (nar. 1923) významný činitel indonéského revolučního hnutí Aktiní účast v boji proti japonským okupantům; 1945 Japonci žalářován; po osvobození činnost v Komunistické straně Indonésie; člen politbyra, generální tajemník ÚV KSI do 1959; od 1959 člen Nejvyšší poradní rady; od září 1959 předseda ústředního výboru KS Indonésie; od 1961 náměstek předsedy Národní fronty Indonéské republiky; od 1962 člen vlády. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) AIKEN, Frank (ejkin frank) (nar. 1898) irský politik 1932 – 39 ministr obrany; 1939 – 1945 ministr pro koordinaci obrany; 1945 – 48 ministr financí; 1951 – 54 ministr zahraničí; od 1957 opět ministr zahraničí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) AJJÚB chán, Muhammad (nar. 1907) pákistánský státník a voják Sloužil v britském sboru; velitel britského paňdžabského oddílu v Barmě za druhé svět. války; 1947 velitel brigády; 1948 povýšen na generála; 1949 služba v pákistánské armádě; 1954 — 55 ministr obrany; vrchní velitel armády; 7. X. 1958 provedl vojenský převrat; ministerský předseda, zároveň ministr obrany; ministr pro záležitosti Kašmíru; od 27. X. 1958 president Pákistánu; 1959 polní maršál; v úřadě presidenta potvrzen formálně v únoru 1960. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) ALESSANDRI, Rodríguez, Jorge (rodriges chorche) (nar. 1896) chilský politik a státník Jeho otec, Alessandri Arturo, byl předním činitelem Liberální strany, dvakrát byl chilským presidentem; Jorge Álessandri vystudoval r. 1919 chilskou universitu; několikrát zvolen do Národního shromáždění; 1946 – 52 ministr financí ve vládě Gonzálese Videly; stál též v čele Konfederace pro průmysl a obchod; od 1958 president. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) AL-BADR Saif Al-Islam (JEMEN) korunní princ emir Saif Al-Islam Al-Badr se narodil roku 1926 v Jemenu jako nejstarší syn jemenského krále imana Ahmeda. Al-Badr je náměstkem ministerského předsedy, ministrem zahraničních věcí a ministrem obrany. V dubnu 1955 potlačil v čele vojenských oddílů, oddaných králi Ahmedovi, pokus o státní převrat, zorganisovaný za účasti imperialistických agentů. Je stoupencem politiky aktivní neutrality a jednoty arabských států, což se projevilo zejména v tom, že Jemen odmítl Eisenhowerovu doktrínu a vytvořil se SAR Svaz arabských států na konfederačním základě. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958) ALEXANDROV, Grigorij Vasiljevič (nar. 1903) sovětský filmový režisér a veřejný činitel Zakladatel sovětské film. hudební komedie; 1927 natočil jako spolurežisér s Eizensteinem film “Říjen“, dále s ním pracoval na filmu “Generální linie“; 1932 režíroval svůj první film “Internacionála”; 1934 natočil světoznámý “Celý svět se směje“ a pak “Cirkus“; 1938 vytvořil film “Volha, Volha“; za války připravoval mladé režiséry; po válce natočil “Setkání na Labi“ a 1948 “Jaro“; vyznamenán řádem Rudého praporu práce; člen Výboru pro udílení Mezinárodní Leninovy ceny “Za upevnění míru mezi národy“; 1958 předseda Společnosti SSSR – Itálie. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) ALSOP, Joseph, Wright (olse džouzif rait) (nar. 1910) americký publicista Studoval na harvardské universitě; pracuje jako novinář pro list “New York Herald Tribune“; za druhé světové války sloužil v námořnictvu a pak v letectvu; autor nebo spoluautor děl: “The Capital Parade“, “The 168 Days“, “Men Around the President“, “American White Paper“, “We Accuse“ atd.; přední buržoazní novinář. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) ALSOP, Stewart, Johonnot, Oliver (olsop stjust diouhanst olivs) (nar. 1914) americký publicista Spolu se svým bratrem J. W. Alsopem pracuje pro “New York Herald Tribune“ jako komentátor; 1944 parades. důst. americké armády; za druhé světové války sesazen nad Francií, vyznamenán francouzským válečným křížem; autor nebo spoluautor knih: “Sub Rosa“, “We Accuse“ atd.; přední buržoazní novinář. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) ALŽBĚTA (nar. 1876) belgická královna matka 1900 se provdala za belgického krále Alberta; je čestnou doktorkou liegské, lillské, bruselské, pařížské a jiných universit; proslula jako znalkyně umění; poskytla pomoc dětem stávkujících francouzských dělníků, vystoupila s veřejnými výzvami na obranu Nikose Belojanise a manželů Rosenbergových; 1955 zaslala poselství Světovému mírovému shromáždění v Helsinkách, v němž vyzývala k aktivnímu boji proti nebezpečí války; působí ve Společnosti belgicko-sovětského přátelství. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) ALŽBĚTA II. (nar. 1926) anglická panovnice Královna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a ostatních jejích držav a území, hlava Britského společenství národů; na trůn nastoupila 6. II. 1952; korunována 2. VI. 1953; 1960 rozhodla, aby její potomci měli rodové jméno Mountbatten-Windsor. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) AMADO, Jorge (amado žorži) (nar. 1912) významný brazilský spisovatel a činitel světového mírového hnutí Od 1931 literárně činný; 1933 vyšel první román “Kakao“, o rok později “Pot“; svému rodnému kraji věnoval cyklus tří románů “Jubiabá“, „Mrtvé moře“ a “Kapitáni v písku“ (1937); 1937 na počátku vlády diktátora Vargase uvězněn; ve vězení píše životopis C. Prestese; po roce vězení propuštěn; žije v Argentině, Uruguayi, Mexiku; po návratu do Brazílie zvolen poslancem parlamentu za komunistickou stranu; 1943 píše “Zemi bez konce“, 1944 “Zemi zlatých plodů“ a 1946 dokončuje “Rudou setbu“; 1947 je KS Brazílie rozpuštěna, Amado opouští vlast; 1948 cesta do SSSR, píše “Píseň o SSSR“; z cesty po lid. dem. zemích píše knihu reportáží “Svět míru“; 1951 laureát Mezinárodní Leninovy ceny “Za upevnění míru mezi národy“; aktivně pracuje jako člen Světové rady míru; dlouhý čas žil v ČSSR; 1952 se vrátil do Brazílie; 1955 člen organizace Národní shromáždění mírumilovných sil, člen předsednictva SRM; 1956 šéfredaktor časopisu “Para todos“; 1959 člen byra SRM. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962) AMER Abdel Hakim (SJEDNOCENÁ ARABSKÁ REPUBLIKA)
narodil se roku 1919. V roce 1939 absolvoval vojenskou školu v Káhiře a
v roce 1948 kolej štábních důstojníků. V letech
ABDALHAKÍM, Ámer
(nar. 1919) egyptský vojenský a politický činitel
1939 absolvoval vojenskou
akademii v Káhiře, 1948 kolej štáb. důst.; 1948 – 49 účast ve válce proti
Izraeli; podílí se na založení důstoj. organizace, která 1952 svrhla krále
Fárúka; člen Řídícího revolučního výboru; 1953 – 1958 vrchní velitel
ozbrojených sil Egyta: 1954—58 ministr vojenství a námořnictva; od března 1958
vicepresident SAR a ministr obrany, vrchní velitel ozbrojených sil SAR,
předseda Hospodářského výboru; od října 1958 předseda Výboru pro stavbu
Asuánské přehrady; 1959 předseda Nejvyššího výboru pro koordinaci palestinské
politiky, vedoucí Národního svazu
SAR v Syrské oblasti;
dekretem z 21. X. 1959 pověřen přímo správou Syrské oblasti SAR; tuto funkci
vykonával do vytvoření samostatné Syrské arabské republiky — 1961. (v: Populární
politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)
APOŠTOL
Gheorghe
(RUMUNSKO)
narodil se roku 1913. Pracoval jako slévač v železničních dílnách v
Galati, kde se zúčastnil organisování stávek. Do politického dění vstoupil v
letech 1934 až 1935. Za svou činnost byl několikrát uvězněn spolu s Gheorghe
Gheorghiu-Dejem a Chivu Stoicou. V roce 1944, po návratu z vězení, byl pověřen
vybudováním odborové organisace. V roce 1945 se zúčastni) manifestace
bukurešťských pracujících proti reakční vládě generála Radescu, při níž byl
raněn. V současné době je členem politbyra ústředního výboru Rumunské dělnické
strany a předsedou rumunského Všeodborovéno svazu.
(v: Malý mezinárodní
politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)
APOŠTOL, Gheorghe
(džordže) (nar. 1913) významný pracovník rumunského dělnického hnutí
1948 člen ÚV Rumunské
dělnické strany; 1951 člen politbyra ÚV RDS; 1951 – 53 předseda rumunského
Všeodborového svazu; 1952—54 náměstek předsedy rady ministrů; 1952 — 54
tajemník ÚV RDS; 1953 vyznamenán Řádem hvězdy RLR I. třídy; 1953 – 54 ministr
zemědělství a lesnictví; 1954 – 55 první tajemník ÚV RDS; od 1955 předseda
Ústřední rady rumunských odborů; od 1956 člen předsednictva ústřední rady Lid.
dem. fronty; tajemník ÚR LDF, člen politbyra ÚV RDS. (v: Populární politický
slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)
APRÓ Antal
(MAĎARSKO)
narodil se roku 1912 v rodině zemědělského dělníka. Již ve svém mládí
byl účastníkem revolučního mládežnického hnutí. Ve svých 18 letech se stal
členem vedení odborového svazu stavebních dělníků v Budapešti. V roce 1931
vstoupil do komunistické strany, která tehdy byla v ilegalitě. Od té doby byl
iniciátorem a organisátorem stávek stavebních dělníků, pro což byl několikrát
zatčen. V roce 1942 se stal jedním z vedoucích činitelů antifašistického hnutí.
Byl zatčen a dán do internačního tábora odkud však uprchl a spolupracoval na
znovuorganisování strany. V roce 1944 se stal Členem Ústředního výboru strany.
Po osvobození Maďarska pracoval jako člen vedoucích orgánů strany. V roce 1948
až 1951 byl generálním tajemníkem Rady odborů, potom ministrem a později
náměstkem předsedy Rady ministrů. V roce 1956 byl zvolen předsedou Vlastenecké
lidové fronty. Kromě krátkého údobí let 1951 až 1953 byl členem politického
byra Maďarské strany pracujících a důsledným obhájcem uplatňování leninských
principů ve straně. Účastnil se vytváření revoluční dělnicko-rolnické vlády, v
níž se stal ministrem průmyslu. V Munnichově vládě je prvním náměstkem předsedy
vlády. style='mso-bidi-font-weight:
(v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)
APRÓ, Antal
(nar. 1913) významný pracovník maďarského dělnického hnutí
Od mládí aktivní účast v
dělnickém hnutí; 1931 vstoupil do KS Maďarska; 1931 člen předsednictva svazu
stavbařů v Budapešti; 1936 zatčen a uvězněn za organizování stávky stavbařů;
1935 člen severního oblast, výboru komunistické strany; 1936 — 42 člen ileg.
krajského výboru komunistické strany v Budapešti; za druhé světové války jeden
z vůdců protifaš. hnutí, vězněn v koncentračním táboře, uprchl; 1944 člen ÚV
KS; 1948 – 51 gen tajemník Rady maďarských odborů, pak ministr stavebních hmot;
1953 náměstek předsedy rady ministrů; 1956 – 58 předseda Všemaďarské rady
vlastenecké lidové fronty; 1956 aktivní účast na vytvoření mad. revoluční
dělnickorolnické vlády; postupně ministrem průmyslu, náměstkem a prvním
náměstkem ministerského předsedy; je členem politbyra ÚV MSDS a poslanec Nár.
shromáždění; od 1958 předseda Státní komise pro mírové využití atomové energie;
1958 první náměstek předsedy vlády; 1958 vyznamenán řádem Za zásluhy v boji o
upevnění děl.-rol. moci; od 1961 náměstek předsedy vlády MLR. (v: Populární
politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)
ARAGON, Louis
(lui) (nar. 1897) francouzský spisovatel a veřejný činitel
Od 1927 členem Francouzské
komunistické strany; člen ÚV FKS; 1951 člen Výboru pro udílení Mezinárodní
Leninovy ceny “Za upevnění míru mezi národy“; 1954 místopředseda tohoto
výboru; ředitel časopisu “Lettres Francaise“, šéfredaktor večerníku “Ce
soir“; 1957 nositel Leninovy ceny “Za upevnění míru mezi národy“;
autor románů Basilejské zvony, Karneval života, Cestující z Imperiálu,
Aurelián, Komunisté (cyklus nazván Skutečný svět), Velikonoční týden, poemy
Nedokončený román atd. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta,
Praha, 1962)
ARINOS, Alfonso
(nar. 1905) brazilský politik
1927 absolvoval právnickou
fakultu na universitě v Rio de Janeiru; novináři 1930 – 32 studium humanitní
vědy; 1932 poradce brazilské delegace na ženevské konferenci o odzbrojení; 1934
— 35 ředitelem listů “Estado de Minas“ a “Folha de Minas“; 193637
prof. dějin na universitě; autor řady vědeckých prací z oboru historie; 1946
zvolen do dolní sněmovny brazilského parlamentu; 1958 zvolen do senátu,
předseda zahraničního výboru; je vedoucím představitelem strany Národně
demokratické unie, hájící zájmy velké a střední buržoazie; od 1962 ministr
zahraničních věcí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha,
1962)
ASANUMA, Inadžiró
(nar. 1898, zemřel 1961) japonský politik
Pochází z ostrova Mijakešima
v tokijské prefektuře; studoval politickou ekonomii na universitě Waseda; 1924
uvězněn za vedeni stávky v dolech; generální tajemník Dělnickorolnické strany,
vytvořené r. 1926; později činný v Socialistické masové straně; po druhé
světové válce člen Socialistické strany Japonska; 1951 po rozštěpení strany,
generální tajemník pravicové socialistické strany; 1955 po obnovení jednotné
strany opět generální tajemník; devětkrát zvolen poslancem parlamentu; 1960
zvolen předsedou ústředního výkonného výboru Socialistické strany Japonska;
propagoval politiku mírového soužití, bojoval za zrušení americko-japonské
bezpečnostní smlouvy a aktivní neutralitu japonské zahraniční politiky; 1961
zavražděno teroristou. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta,
Praha, 1962)
ÁSGEIRSSON
Asgeir
(ISLAND)
narodil se roku 1894 v rodině obchodníka. V roce 1923 byl po prvé
zvolen poslancem Altingu (parlamentu). V letech 1930 až 1931 byl předsedou
Altingu. V roce 1947 až 1948 zastupoval Island na Valném shromáždění Organisace
spojených národů. Několikrát byl členem vlády a od roku 1932 do roku 1934 by)
ministerským předsedou. V červnu 1952 byl zvolen presidentem Islandu. Do roku
1933 byl členem tzv. pokrokové strany, potom přešel do strany sociálně
demokratické, z níž vystoupil, když byl zvolen presidentem.
(v: Malý mezinárodní
politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)
ÁSGEIRSSON, Ásgeir
(nar 1894) islandský státník
Pochází z rodiny obchodníka;
1912 absolvoval gymnasium; 1916 kandidát teolog, věd; 1915 — 16 tajemník
islandského biskupa; 1917 úředník v islandské Národní bance; 1918 – 1926
přednášel v semináři; 1926 ředitel vládního ústavu pro osvětu; 1923 poprvé
zvolen do Althingu (islandský parlament); 1927 — 35 předseda měnového výboru
Althingu; 193031 předseda Althingu; 1931 ministr financí; 1932 — 34 ministerský
předseda; několik let ředitel Islandské rybářské banky; 1952 poprvé president
jako kandidát Soc. dem. strany; 1956 podruhé president; 1960 po třetí
president. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)
ASSALE, Charles
(asal šarl) kamerunský politik a státník
1960 ministr financí; od
května 1960 ministerský předseda, přívrženec úzké spolupráce s monopolními
kruhy Francie. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha,
1962)
ASSALI Sabri
(SJEDNOCENÁ
ARABSKÁ REPUBLIKA)
narodil se roku 1903. Původním povoláním byl advokát. Svou politickou
činnost zahájil v letech 1925 až 1927 za povstání proti francouzským
kolonisátorům. V roce 1936 byl jako jeden z vedoucích činitelů tzv. národní
strany zvolen poslancem syrského parlamentu. Po vyhlášení nezávislosti Sýrie v
roce 1944 byl členem několika vlád a současně generálním sekretářem národní
strany. V roce 1954 se po svržení Šišakliho diktatury stal předsedou vlády. V
roce 1955 vytvořil tzv. národní vládu, složenou ze zástupců všech hlavních
politických stran, která se za anglo-francouzsko-izraelské agrese proti Egyptu
postavila na stranu Egypta. V zájmu dalšího důsledného a nekompromisního
upevnění spolupráce s Egyptem byla tato vláda reorganisována. V nové vládě se stal
Sabri Assali znovu předsedou a současně ministrem vnitra. Po vytvoření SAR se
stal jejím vicepresidentem.
(v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)
ATTLEE Clement
(VELKÁ
BRITÁNIE)
narodil se roku 1883. Původním povoláním byl prokurátor. V první
světové válce dosáhl hodnosti majora. Od roku 1922 byl členem dolní sněmovny za
labouristickou stranu. V roce 1935 se stal vůdcem této strany. V roce 1940 byl
jmenován náměstkem ministerského předsedy Churchilla. Tuto funkci zastával až do
roku 1945, kdy se stal předsedou britské vlády. Jako ministerský předseda
působil až do roku 1951. Za jeho vlády došlo k zavedení veřejné zdravotnické
služby. Byla rovněž znárodněna Anglická banka a uhelný, železářský a ocelářský
průmysl. Toto znárodnění však bylo provedeno v zájmu podnikatelů, nemělo žádný
vliv na zlepšení sociálního postavení pracujících a nelze je počítat mezi
opatření revolučního charakteru. Attleeho vláda nesplnila očekávání dělnické
třídy; její politika byla jen málo odlišná od politiky vlády konservativní. Po
odchodu z vlády byl Attlee povýšen do stavu lordů a stal se tak členem horní
sněmovny. (v: Malý
mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)
ATTLEE, Clement, Richard
(átlí klement ričad) (nar. 1883) britský politik a
státník
Původní povoláni prokurátor;
v první světové válce dosáhl hodnost majora; od 1922 člen Dolní sněmovny za
labouristickou stranu; 1935 se stal vůdcem této strany; 194045 náměstek
ministerského předsedy Churchilla; 1945 – 1951 ministerský předseda, jeho zahr.
politika jen málo odlišná od politiky konzervativců; po odchodu z
vlády povýšen 1955 do hraběcího stavu jako earl Prestwood of Walthamstow; od
1955 člen Horní sněmovny; 1959 president Společnosti pro rozvoj
britsko-sovětských vztahů. (v: Populární politický slovník, Mladá
fronta, Praha, 1962)
AURIOL, Vincent
(oriol vensan) (nar. 1884) francouzský politik a státník
Pochází ze zemědělské rodiny;
od svých 18 let se účastnil politického života; byl tajemník Jednoty
republikánských studentů a poté Svazu socialistických studentů; po dokončení
studií advokát v Toulouse; 1908 člen soc. federace Toulouského kraje; 1909
redaktor a později šéfredaktor deníku “Le Midi Socialiste“; 1914 poprvé
zvolen poslancem; 1916—39 člen finančního výboru posl. sněmovny, častokrát
jejím předsedou; 1936 ministr financí v Blumově vládě; 1937 ministr
spravedlnosti; 1938 pověřen koordinací služeb v předsednictvu ministerské rady;
po porážce Francie za vichystického režimu vězněn; 1943 uprchl do Londýna; po
osvobození Francie předseda zahr. polit, výboru NS, státní ministr, předseda
Ústavodárného shromáždění a pak NS; 1947 – 54 president; 1957 čestný předseda
Světové federace býv. bojovníků; 1959 vystoupil z Franc. soc. strany pro
nesouhlas s politikou Molleta; je doživotním členem Ústavní rady; v červenci
1960 se rozhodl neúčastnit se jejich zasedání na protest proti de Gaullově
politice osobní moci. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta,
Praha, 1962)
AVEROFF-TOSITSAS, Evangelos
(nar. 1910) řecký politik a vládní činitel Studoval na lausannské
universitě; pracoval jako novinář ve Švýcarsku a Řecku; účastnil se odboje za
II. svět. války; 1956 ministr zemědělství; 1956 březen 1958 ministr zahr. věci;
od května 1958 opět ministr zahraničí. (v: Populární politický slovník, Mladá
fronta, Praha, 1962)
AZIKIWE, Namdi
(nar. 1904) nigerijský politik
Pochází z rodiny úředníka
koloniální správy; po absolvování střední školy v Lagosu (1925) studia v USA;
doktorát práv na harvardské universitě; na Lincolnově universitě (1929 – 30) dosáhl
hodnosti bakaláře umění a pak doktora literatury; na kolumbijské universitě
studium novinářství; 1934 návrat do Afriky; v Akkře hlavní redaktor listu “African
Morning Post“; 1937 v Lagosu šéfredaktor listu “West African Pilot“;
1944 založil stranu Národní rada Nigérie a Kamerunu; 1946 předseda této strany;
1953 zvolen do poradního výboru Východní Nigérie; 1954 ministerský předseda
Východní Nigérie; 1958 se zúčastnil londýnské konference o poskytnutí
nezávislosti Nigérii v říjnu 1960; 1959 v parlament, volbách získala Azikiweova
strana 89 mandátů z 312 a
stala se druhou nejsilnější stranou v nigerijském parlamentě po straně Severní
lidový kongres; od ledna 1960 předseda senátu Nigerijské federace. (v: Populární
politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)
|
|
|
|
| | |