Jmenný rejstřík:

A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž

***

Al-BADRAL, Muhammad, Sajf alIslám, emír (nar. 1927) jemenský státník

Nejstarší syn imáma Ahmada, korunní princ, následník trůnu; guvernér v Hodejdě; od 1956 náměstek ministerského předsedy; ministr zahraničních věcí; ministr obrany; od 1959 čestný předseda Jednoty jemenské mládeže; stoupenec politiky aktivní neutrality a jednoty arabských států. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BAGHDÁDÍ, Abdallatíf (nar. 1917) egyptský politik a státník v SAR

Absolvoval střední školu, voj. a leteckou kolej v Káhiře; podplukovník letectva; 1948—49 jako velitel letecké formace egyptských voj. sil účast na palestinské válce; aktivní účast v ilegální organizaci důstojníků „Svobodní důstojníci”, v jejímž čele stál Násir; po svržení krále Fárúka člen Hlavní revoluční rady; 1953 ministr obrany; 1956 ministr pro záležitosti Port Saidu; 1 56 — 57 ministr pro záležitosti městských rad i venkovských obcí, dále stát. ministr pro otázky plánování; 1957 předseda Národního shromáždění; od 1958 vicepresident SAR; 195860 ministr plánování. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BAIG, Usmán, Alí (nar. 1904) pákistánský politik

Studoval na Clifton College v Anglii a na vojenské královské koleji; 1924—30 sloužil v armádě v Indii; 193047 různé polit, funkce v Indii; 1947 — 51 velvyslanecký rada, později vyslanec ve Washingtonu; 1951—53 tajemník ministerstva zahraničí; od 1958 vysoký komisař v Kanadě; od 1959 generální tajemník paktu CENTO. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BALAFRÁDŽ, Ahmad (nar. 1908) marocký politik a státník

Studoval na universitě v Paříži a Káhiře; 193037 žil v Maroku a na cestách po Evropě propagoval myšlenku nezávislosti Maroka; 1937 mu franc. úřady zakázaly vstup do Maroka; do země se vrátil po vylodění spoj. vojsk v sev. Africe; 1943 jedním ze zakladatelů burz. nacionalistické strany Istiklál, později gen. tajemník strany; 1945 a 1947 vypovězen franc. úřady z Maroka; 1955 návrat do země; 1956 po vyhlášení nezávislosti Maroka ministr zahraničí v nové vládě; 1958 min. předseda; prosinec 1958 demise. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BALAGUER, Joaquín [ balager choakin] dominikánksý politik a státník

Studoval na pařížské universitě j 1936—40 podtajemník v ministerstvu zahraničních věcí; 195455 ministr zahraničí; Od května 1957 do srpna 1960 vicepresident; od srpna 1960 president Dominikánské republiky. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BALE VA, Alhadji, Abubakar, Tafava [ alhadži] (nar. 1912) nigerijský politik

Studoval na pedagogické fakultě londýnské university; po získání učitelské kvalifikace návrat do vlasti, kde deset let vyučuje na střední škole v Bauchi; 194347 ředitel školy, pak úředník osvětové správy; 1947 člen sněmovny severní Nigérie; 1951 — 53 ministr veřejných prací; 1953 — 57 ministr dopravy; 1957 — 59 v čele Federální vlády Nigérie; od 1960 ministr zahraničních věcí; je jedním z vůdců strany Lidový kongres severní Nigérie. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BALKE, Siegfried (nar. 1902) západoněmecký politik a vládni činitel

1924 dipl. ing. chemik; před druhou světovou válkou i po ní řada vedoucích funkcí v chem. průmyslu; za druhé světové války člen dozorčí rady IG-Farben; 1953-56 západoněmecký spolkový ministr pošt; člen Křesťanskodemokratické unie; od 1956 spolkový ministr pro atomovou energii. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BALAFREJ Ahmed (MAROKO)

style='font-size:11.0pt;background:silver; mso-highlight:silver'>narodil se roku 1908 v Rabatu. Studoval na universitě v Paříži a v Káhiře. V letech 1930 až 1937 žil v Maroku. Při svých cestách po evropských zemích, zvláště Francii, Švýcarsku a Španělsku, propagoval myšlenku nezávislosti Maroka. V roce 1937 mu francouzské úřady zakázaly vstup do Maroka, kam se vrátil teprve po vylodění spojeneckých vojsk v severní Africe. V roce 1943 byl jedním ze zakladatelů buržoasně nacionalistické strany Istiqlal, jejímž se stal generálním tajemníkem. V roce 1945 a poté opět v roce 1947 byl znovu francouzskými úřady vypovězen z vlasti a vrátil se až v roce 1955. Po vyhlášení nezávislosti Maroka v roce Í 956 se stal ministrem zahraničních věcí v marocké vládě.

style='font-size:11.0pt;background:silver; mso-highlight:silver'>Na konferenci nezávislých afrických zemi, která se konala v dubnu 1958 v Akkře, se jako vedoucí marocké delegace vyslovil pro zásady vytyčené bandungskou konferencí a postavil se proti koloniální válce vedené v Alžírsku. V květnu 1958 byl jmenován ministerským předsedou a byl pověřen vytvořením nové marocké vlády, v níž si i nadále ponechal funkci ministra zahraničních věcí. style='font-size:11.0pt;mso-bidi-font-weight: bold'> (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

BALLUKU Beqir (ALBÁNIE)

narodil se roku 1917. Již v době vojenské služby se zapojil do revolučního hnutí. V roce 1940 se stal velitelem vojenských skupin v Tiraně, které pod jeho velením podnikaly významné odbojové akce. Pro tuto činnost byl v roce 1943 zatčen; byl sice brzy propuštěn, musel však opustit Tiranu. V květnu 1943 byl zvolen členem krajského výboru komunistické strany v Tiraně. V září 1943 se stal politickým komisařem 3. brigády, později velitelem 2. brigády. Po osvobození Albánie byl jmenován zástupcem velitele 1. armádního sboru a později velitelem 3. armádního sboru. V lednu 1948 byl v hodnosti generálmajora jmenován náčelníkem generálního štábu. Je poslancem Lidového shromáždění Albánské lidové republiky. Na prvním sjezdu Komunistické strany Albánie byl zvolen členem ústředního výboru a politického byra. V současné době je ministrem národní obrany a náměstkem předsedy Rady ministrů. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

BANDA, Hastings Kamuzu [ hejstinz] (nar. 1906) njaský politik

Zákl. vzdělání v misijní škole; ve 12 letech odešel z vlasti a pěšky dorazil do Jihoafrické unie, tam tlumočník v táboře dělníků zlatých dolů; 1923 odjel do USA; na Chicagské universitě získal hodnost bakaláře filosofie, vystudoval lékařskou fakultu v Nashvillu; 1938 do Anglie; 1941 dokončil Edinburghskou univ. a provozoval lékařskou praxi; v té době začátek politické činnosti; setkává se s Kwame Nkrumahem; je jedním ze zakladatelů Afrického národního kongresu Njaska; 1955 do Ghany; 1958 do Njaska; 1958 generální tajemník Afrického nár. kongresu Njaska; 1959-60 vězněn; po propuštění předseda Kongresové strany Malawi v Njasku. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BANDARANÁJAKE, Salomon (nar. 1899, zemř. 1959) cejlonský politik a státník

1931 člen cejlonské Státní rady; 1936 ministr pro místní samosprávu; 1947 — 51 ministr zdravotnictví; 1951 vystoupil z vlády i ze Sjednocené nár. strany; vůdcem Srí Lanka Freedom Party, jejímž cílem nezávislost Cejlonu; 1956 předseda nové vlády a ministr obrany i zahraničí; zastánce politiky neutrality, přátelství se socialistickými zeměmi; 1959 zavražděn. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BANDARANAIKE Salomon (CEJLON)

style='font-size:11.0pt;background:silver; mso-highlight:silver'>narodil se roku 1899. V roce 1931 se stal členem cejlonské Státní rady a v roce 1936 ministrem pro místní samosprávu. Od roku 1947 byl po čtyři roky ministrem zdravotnictví. V roce 1951 vystoupil z vlády i ze Sjednocené národní strany a stal se vůdcem Sri Lanka Freedom Party. Cílem této strany byla nezávislost Cejlonu. Krátce před parlamentními volbami v roce 1956 vytvořila Srí Lanka Freedom Party s některými jinými stranami, které byly v oposici vůči Kotelawalově vládě, jednotnou národní frontu, jež získala ve volbách vítězství. Bandaranaike sestavil vládu, v níž zastává nejen funkci ministerského předsedy, ale i ministra obrany a zahraničních věcí. Politickým programem Bandaranaika i jeho strany je „učinit Cejlon neutrálním, navázat diplomatické styky se SSSR a Čínou, znárodnit kaučukové a čajové plantáže, patřící cizincům, vytlačit Angličany z cejlonských leteckých a námořních základen a vyhlásit Cejlon republikou”. style='font-size:11.0pt;mso-bidi-font-weight: bold'>(v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

BANDARANAJAKOVA, Sirimavo (nar. 1916) cejlonská veřejná a politická pracovnice

Pochází z rodiny Barnse Ratwatta, jejíž členové zastávali po mnoho pokolení důležité státní funkce; je buddhistka, studovala v Saint Bridgets Conventu; 1940 se provdala za Solomona Bandaranájaka, který se stal později min. předsedou; 1959 po zavraždění S. Bandaranájaka se stala vůdkyni vlastenecké strany Srí Lanka Freedom; od 1960 předsedkyní této strany; od 21. VII. 1960 první ženou na světě, vykonávající funkci ministerského předsedy; současně je ministrem obrany a zahr. věcí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BAODAJ (nar. 1913) bývalý jihovietnamský panovník

Vychován v Paříži; 1926 proklamován annamským imperátorem; 1932 obdržel titul třináctého annamského císaře; za druhé světové války spolupracoval s japonskými okupanty; 1945 po osvobození země svržen z trůnu; 1949 dosazen franc. imperialisty znovu na trůn proti vůli lidu; 1955 definitivně odstraněn; od té doby žije v Evropě, ve Francii a ve Švýcarsku. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BATISTA y Zaldiyar Fulgencio (KUBA)

narodil se roku 1901 jako syn holiče. Byl krejčím, zemědělským dělníkem a úředníkem drah. V roce 1918 vstoupil do armády. Stal se tajemníkem na hlavním velitelství kubánské armády a později soukromým tajemníkem presidenta a diktátora Kuby Machada. Připojil se k ilegální revoluční organisaci a zúčastnil se s ní státního převratu. Donutil Machada k demisi a k útěku, stal se předsedou vlády a současně vrchním velitelem armády. V roce 1940 byl zvolen presidentem Kuby. Za jeho vlády došlo k jistému rozvoj i země. V roce 1944 uplynulo jeho volební období a znovu zvolen nebyl. Žil potom na Floridě. V roce 1948 byl zvolen senátorem a vrátil se zpět na Kubu. Protože se nemohl dostat k moci legálním způsobem, provedl v roce 1952 státní převrat a vládl zemi jako diktátor. V roce 1954 byl ve volbách, které byly provázeny řadou atentátů a výtržností zvolen presidentem. Ostře potlačuje jakýkoli projev odporu v zemi. style='font-size:11.0pt; mso-bidi-font-weight:bold'> (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

BATISTA y Zaldivar, Fulgencio [fulchensio] (nar. 1901) reakční kubánský politik

Syn holiče; 1918 vstoupil do armády; tajemník na hlav. velitelství kub. armády; soukromý tajemník presidenta a diktátora Kuby Machada; jako člen spiklenecké organizace se účastnil státního převratu, při němž Machada donucen k demisi a útěku; Batista se stal předsedou vlády a vrchním velitelem armády; 1940 zvolen presidentem Kuby; 1944 odešel na Floridu, když nebyl znovu zvolen presidentem; 1948 zvolen senátorem; vrátil se na Kubu; 1952 provedl státní převrat a vládl v zemi jako diktátor; 1954 zvolen ve volbách pod terorem opět presidentem; 1959 svržen revoluční armádou vedenou F. Castrem; žije v exilu a usiluje o svrženi demokratického režimu na Kubě. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BAUDOUIN I., Albert,Charles, Leopold, Axel, Maria, Gustav [boduen, albér, šarl] (nar. 1930) belgický panovník

Do začátku druhé světové války žil s otcem Leopoldem, sestrou Josefinou a bratrem Albertem na zámku Stuyvenbergu u Bruselu; po vypuknutí války internovali nacisté krále s rodinou na belgické král. residenci v zámku Laekens; 1941 uzavřel král Leopold tajně druhý sňatek s princeznou z Rhéty; po zahájení spojenecké invaze do Francie nejdříve král a pak i rodina internováni v Německu v Hirschensteinu; Baudouin od 17. I. 1951 belgickým králem. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BAYAR Celal (TURECKO) - narodil se roku 1884.

Jeho otec byl Bulhar. Od roku 1908 pracoval po určitou dobu v mladoturecké straně a stal se jejím vedoucím v Burse. Po vyhlášení Turecké republiky v roce 1930 převzal vedení ministerstva výstavby a osídlování. Předtím se zúčastnil jako hospodářský poradce mírových jednání v Lausanne. Svých zkušeností z práce v německé Orientbance využil k uspořádání tureckého peněžnictví. V roce 1932 se stal ministrem hospodářství. V roce 1937 byl pověřen vytvořením vlády. Z funkce předsedy vlády v roce 1939 odstoupil. V roce 1946 se stal předsedou nově utvořené demokratické strany. Po jejím volebním vítězství v roce 1950 byl v květnu téhož roku zvolen státním presidentem a vystřídal v této funkci Ismeta Inonu. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

BAYAR, Celal [dželál] (nar. 1884) turecký politik a státník

Jeho otec byl Bulhar; od r. 1908 činitel Mladoturecké strany; 1930 po vyhlášení Turecké republiky ministr výstavby a osidlování; 1932 ministr hospodářství; 1937 — 39 předseda vlády; 1946 předseda nově utvořené Demokratické strany; 1950 vystřídal Ismeta Indnuho na presídentském stolci; zastánce proamerické politiky; svržen r. 1960 po převratu provedeném armádou v čele s plukovníkem Gurselem; 1961 odsouzen k trestu smrti, rozsudek změněn na doživotní žalář. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BÉAVOUGUI, Louis Lansana [beavugi lui] (nar. 1923) guinejský politik

Syn malého úředníka; v Dakaru získal titul lékaře; politickou činnost zahájil v guinejské Demokratické straně; 1957 — 1958 ministr obchodu, průmyslu a rudných dolů ve vládní radě bývalé Francouzské Guineje; 1958 po vyhlášení nezávislosti Guineje — ministr hospodářství a plánování ve vládě Sekou Touré; 1960 ministr národního hospodářství; člen politbyra Demokratické strany Guineje. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BEEL, Louis [bél luis] (nar. 1902) holandský politik

člen Katolické lidové strany; 1945 ministr vnitra; 1946—48 předseda vlády; 194849 holandský vrchní komisař v Indonésii; 1952 — 56 náměstek min. předsedy; 1958 až 59 předseda vlády, ministr sociálních záležitostí a ministr zdravotnictví. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BECHER, Johannes, Rudolf (nar. 1891, zemř. 1958) německý básník a veřejný činitel

Studoval filosofii a medicínu na universitě v Berlíně, Mnichově, Jeně, 1933—45 emigrace v Rakousku, Švýcarsku, Československu, Francii a SSSR; 1945 president Kulturního svazu pro demokratickou obnovu Německa; 1949 člen parlamentu; 1952 ředitel Akademie umění v Berlině; 1954 ministr kultury NDR; autor textu hymny NDR; čestný doktor Humboldtovy university; 1949 a 1950 získal Národní cenu I. třídy; 1952 Mezin. Leninova cena; některá z jeho děl: Der Ringende; Hymne; Erde; De profundis domina; An Europa; An alle; Vorwarts du rotě Front; Der Mann, der alles glaubte; Abschied; Heimkehr; Wir — unsere Zeit; atd. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BELAUNDE, Victor, André (nar. 1883) peruánský politik a diplomat

1955 zástupce Peru na X. zasedání Valného shromáždění OSN; 1955 předseda výboru dobrých služeb pro přijímání nových členů; 1956 předseda politického a bezpečnostního výboru XI. VS OSN; 1958 ministr zahraničních věci rep. Peru; 1959 předseda XIV. zasedání VS OSN. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BELJAJEV, Nikolaj Iljič (nar. 1909) sovětský politik

1952 člen ÚV KSSS; 1955 I. tajemník altaj. KV KSSS 195558 tajemník ÚV KSSS; člen mandátní komise Sovětu svazu; 1956 nám. předsedy byra ÚV KSSS pro RSFSR; 195760 člen předsednictva ÚV KSSS; 195760 I. tajemník ÚV KS Kazachstánu; 1958 člen presidia Nejvyššího sovětu SSSR; od 1960 I. tajemník stavropolského KV KSSS. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BELKASIM, Karím (Abu1 Kásim) (n. 1922) alžírský politik

Od 1957 člen koordinačního a výkonného výboru Fronty národního osvobození; 1958 náměstek předsedy prozatímní vlády nezávislého Alžírská; týž rok ministr obrany v této vládě; od ledna 1960 ministr zahraničních věcí; člen Nejvyššího vojenského výboru; jako ministr zahr. věci se zúčastnil XV. VS OSN. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BELTRÁN, Pedro (nar. 1897) peruánský politik a státník

Jeden z nejbohatších vývozců bavlny v Peru; býv. šéfredaktor listu „La Prenua“; od července 1959 předseda vlády a ministr financí a obchodu; 1901 podala jeho vláda demisi. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BEN-GURION David (IZRAEL)

narodil se roku 1886 v Polsku. V roce 1901 se jeho rodina vystěhovala do tehdejší turecké Palestiny.

Studoval na universitě v Istanbulu práva. Vzdal se však plánu stát se advokátem a věnoval se politické činnosti. Založil odborové hnutí a organisoval Židovskou legii v Palestině. V roce 1918 byl Turky vypovězen. Poté žil krátký čas v Kanadě a pak do roku 1920 sloužil v židovském oddílu britské armády v Palestině. V letech 1921 až 1945 byl generálním tajemníkem židovské Federace práce v Palestině. V roce 1933 byl zvolen členem exekutivy Židovské agentury a Světové sionistické organisace. V r. 1944 se stal předsedou této organisace. Zároveň usiloval o zřízení samostatného židovského státu v Palestině. Po vyhlášení židovského státu převzal v květnu 1948 funkci předsedy vlády a ministra obrany. Obě tyto funkce vykonával až do roku 1953, kdy podal demisi. I nadále si však uchoval silný vliv na řízení státních záležitostí. V r. 1955 se oficiálně vrátil do izraelské politiky a zaujal znovu své dřívější postavení. Koncem roku 1956 došlo po letech války s arabskými národy a po letech vyvolávání nepokojů k otevřené agresi Izraele proti Egyptu. Vinou politiky své vlády je Izrael dodnes zdrojem nepokojů na Blízkém a na Středním východě. Koncem roku 1957 došlo k vládní krizi, po jejímž vyřešení zůstal Ben-Gurion i nadále ve funkci předsedy vlády. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

BEN GURION, David (nar. 1886) izraelský politik a státník

Narozen v Polsku; 1901 se vystehoval do tehdejší turecké Palestiny; studoval v Istanbulu práva, rozhodl se pro politickou dráhu; založil odborové hnutí a organizoval Židovskou legii v Palestině; 1918 vypovězen Turky, žil v Kanadě; od 1920 služba v židovském oddílu britské armády v Palestině; 1921—45 generální tajemník židovské Federace práce v Palestino; 1933 člen exekutivy Židovské agentury a Světové židovské organizace; 1944 předseda této organizace; 1948 po zřízení samost. žid. státu Izrael jeho min. předsedou a ministrem obrany; 1953 podal demisi; od 1955 opět ministerským předsedou; zastánce proamerické politiky; 1961 znovu po demisí pověřen sestavením nové vlády. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BENSON, Ezra, Taft [bensn czra taft) (nar. 1899) americký veřejný činitel

Pochází z Whitney, stát Idaho; studoval na universitě v Kalifornii a ve státě Utah; získal titul magister zemědělských věd; 1939 - 44 jedním z vedoucích činitelů farmářské organizace National Council of Farmer Cooperatives; předseda Rady protektorů farmářské organizace American Institute of Cooperation; za druhé světové války člen národního poradního výboru pro zemědělské otázky; 1946—50 ředitel farmářského fondu; 1953 — 61 ministr zemědělství USA; významný činitel mormonské církve člen „Kudy dvanácti apoštolů”, vedoucí organizátor této církve. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BERLINGUER, Enrico [ berlinguer cnriko) významný italský pracovník mezinárodního demokratického hnuti mládeže

Původním povoláním novinář; 1950 – 53 předseda Světové federace demokratické mládeže; 1954— 57 generální tajemník Federace italské komunistické mládeže; 1956 ÚV Italské komunistické strany;

1958 tajemník ÚV IKS; od 1960 vedoucí organizačního odd. ÚV IKS. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BERNAL, John, Desmond [ benl džon dezmond] (nar. 1901) přední britský vědec a činitel světového mírového hnutí

Prof. fyziky na Birkbecké koleji při Londýnské universitě; býv. poslanec; člen Světové rady míru; člen Výboru pro udílení Mezinárodních Leninových cen „Za upevnění míru mezi národy”; nositel Leninovy ceny za r. 1953; člen Královské společnosti; 1958 místopředseda Britského výboru obránců míru; 1958 člen Akademie věd SSSR; autor knihy Svět bez války, Věda v dějinách aj.; od května

1959 předseda Světové rady míru. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BERNINI [bernyny], Bruno, významný Italský pracovník mezinárodního demokratického hnutí mládeže

původním povoláním dělník; za druhé světové války aktivní účast v hnutí odporu; po válce několik let tajemníkem ÚV Federace italské komunistické mládeže; 1953-55 předseda Světové federace demokratické mládeže; od 1959 pracuje v oblast, sekret. KS Itálie ve Florencii. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BETANCOURT [betankur], Rómulo (nar. 1908) venezuelský politik

Studoval na právnické fakultě university v Caracasu; organizoval studentské protestní hnutí proti presidentu J. V. Gómezovi; 1928 zatčen, uvězněn a pak poslán do exilu; 1930 vstoupil do Komunistické strany Kostariky, později vystoupil; 1936 se vrátil do Venezuely a založil list Orve; 1938 znovu vypovězen ze země; 1941 zakladatel a generální tajemník strany Demokratická akce; 1943 založil list El País, orgán Demokratické akce; 1945 — 47 předseda revoluční junty; od 1948 do 1958 v exilu (Kuba, Kostarika); 7. 12. 1958 zvolen presidentem republiky Venezuela; funkce se ujal 13. 2. 1959; 24. 6. 1960 na něj spáchán atentát; po něm zorganizoval Betancourt četné represivní akce proti demokratickým silám. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BEVIN, Aneurin [bevan anjurin] (nar. 1897, zemř. 1960) britský politik

Syn horníka; ve 13 letech začal pracovat v uhelném dole; 1916 zvolen předsedou místní odbočky odbor, svazu horníků, poté funkcionářem Federace horníku Jižního Walesu; absolvoval Ústřední labouristickou kolej; stal se radou hrabství Monmoutshire; od 1929 neustále volen do Dolní sněmovny; 1945 ministr zdravotnictví; 1951 ministr práce a národní služby; týž rok podal demisi na protest proti tomu, že pravicové křídlo jeho strany podporovalo politiku remilitarizace NSR; 1955 pokus o jeho vyloučení ze strany; 1956 zvolen pokladníkem labouristické strany, a tím i členem výkonného výboru; 1959 — 60 náměstek předsedy labouristické strany; 1959 — 60 předseda politického výboru Labouristické strany; patřil k levému křídlu strany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BIDAULT Georges (FRANCIE)

style='font-size:11.0pt;background:silver; mso-highlight:silver'>narodil se roku 1899. Původním povoláním byl středoškolským učitelem dějepisu. Od roku 1934 působil jako šéfredaktor katolického listu L'Aube. Léta 1940 až 1941 strávil v německém válečném zajetí, od roku 1941 se aktivně zapojil do hnutí odporu. V roce 1943 se stal zástupcem De Gaulla. Společně s ním uzavírá jako ministr zahraničních věcí dne 10. prosince 1944 spojenectví se Sovětským svazem. V říjnu 1946 zastupoval Francii na mírové konferenci v Paříži. Do prosince 1946 byl předsedou politické strany Lidové republikánské hnutí. Od října 1949 do června 1950 byl předsedou vlády, od března 1951 do března 1952 náměstkem předsedy vlády a od srpna 1951 do března 1952 současně ministrem národní obrany. V lednu 1953 byl jmenován ministrem zahraničních věcí. Prováděl pravicovou politiku. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

BIDAULT, Georges [ bido žorž] (nar. 1899) francouzský politik a státník

Původ, povoláním středoškolský profesor dějepisu; 1934 šéfredaktor katolického listu Laube; 194041 v něm. zajetí; 1941 aktivní účast v hnutí odporu; 1943 se stal zástupcem de Gaulla, uzavřel jako ministr zahraničních věcí smlouvu o spojenectví se SSSR (10. 12. 1944); do konce 1946 předsedou strany Lidové republikánské hnutí; 1949 —50 předseda vlády; 1951 — 52 nám. předsedy vlády a ministr národní obrany; 1953 ministr zahraničí; 195354 předseda Rady NATO; 1954 předseda výboru pro všeobecné záležitosti poradního shromáždění Evropské rady; 1956 člen Franc, národního výboru solidarity s Izraelem; poslanec NS za stranu Lidové republikánské hnutí; 1958 zakladatel Franc, křesťanskodemokratického hnutí; 1959 předseda parlamentní skupiny pro křesť. dem. a franc. jednotu; 1959 předseda zahr. výboru NS; od 1959 předseda Souručenství pro franc. Alžírsko. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BIERUT, Boleslaw (nar. 1899, zemř. 1956) významný představitel polského dělnického hnutí

1944 — 47 president Krajowe Rady Narodowe; 1948 gen. tajemník ÚV PSDS, člen politbyra; od prosince 1948 předseda PSDS; od 5. 2. 1947 president Polské lidové republiky; k 60. narozeninám vyznamenán nejvyšším řádem PLR „Budovatel lidového Polska”; 1952 až 54 předseda rady ministrů; od 1954 první tajemník ÚV PSDS; 6.7. 1955 vyznamenán řádem Karla Marxe. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BILLOUX, Francois [biju fransua] (nar. 1903) čelný pracovník francouz. komunistické strany

1928 — 30 gen. tajemník Svazu komunistické mládeže; 1944 — 46 ministr hospodářství, obnovy a obrany; poslanec Národního shromáždění za Francouzskou komunistickou stranu; od 1956 člen ÚV FKS a člen politbyra; od 1957 politický ředitel týdeníku „France Nouvelle”. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BITOSSI, Renato (nar. 1899), přední činitel italského a mezinárodního dělnického hnutí

Kovodělník; od 1917 účast v odborářské činnosti; člen Socialistického hnuti mládeže Itálie; 1921 vstoupil do utvořivší se Komunistické strany Itálie; 1929 zatčen pro komunistickou činnost, odsouzen k 12 rokům vězení; 1932 propuštěn po amnestii a vyhoštěn na ostrov Ponza, tam až do pádu fašistického režimu; 1944 aktivní účast v osvobozeneckém boji proti hitlerovským okupantům — politický komisař oddílu Garibaldiho partyzánských útvarů, předseda výboru osvobození v provincii Lucca; 1945 tajemník komory práce při Italském všeodborovém svazu ve Florencii; 1946 zástupce tajemníka a 1951 tajemník svazu; od 1951 do 1957 člen výkonného výboru SOF; 1946 poslanec italského Ústavodárného shromáždění, nejednou pak zvolen i senátorem; od 1958 ředitelem Národního ústavu sociálního pojištění; člen ÚV Italské komunistické strany; od 1961 předseda Světové odborové federace. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BLACK, Eugene Robert [blak júdžin robat] (nar. 1898) americký finančník

Pochází z rodiny bohatého advokáta a bankéře; studoval na georgijské universitě; 1918 počátek finanční kariéry na bance „Harris, Forbes and Co.”; 1919 – 33 ve spojení s bankou „Case, Harris, Forbes Corp.”; 1933 zvolen druhým vicepresidentem velké banky „Chase National”; 1937 – 47 první vicepresident této banky (za války finančně podporovala „I. G. Farben”); 1947 jmenován amer. řed. Mezinárodni banky pro obnovu a rozvoj (značná Část kapitálu patří amer. monopolům); 194959 president této banky. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BLANK, Theodor (nar. 1905) západoněmecký politik

1930 tajemník Ústředního svazu křesťanských továrních a dopravních dělníků; studoval matematiku a fyziku v Munsteru; 1939 — 45 se zúčastnil druhé světové války v řadách hitlerovské armády; 1945 až 50 předseda IG Bergbau; 1950 vedoucí úřadu pro ubytováni spojeneckých okupačních vojsk, pověřenec bezpečnosti při spolk. vládě; poslanec Spolkového sněmu za CDU; 1955 — 56 ministr obrany; 1956 člen branného výboru Spolk. sněmu; od 1957 ministr práce v západoněmecké spolk. vládě; od 1958 místopředseda Křesťanskodemokratické unie; ministrem práce zůstal i v nové vládě K. Adenauera, vytvořené v r. 1961. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BLANKENHORN, Herbert, Adolph, Heinrich (nar. 1904) západoněmecký diplomat

1929 pracovník ministerstva zahraničních věcí v Berlíně; 1932 – 35 attaché na něm. vyslanectví v Aténách; 1935 – 39 leg. taj. na německém vyslanectví ve Washingtonu; 1940 — 43 zastupoval hitlerovské Německo ve Švýcarsku; 1943 — 45 legační rada v protokolu hitler. ministerstva zahraničních věcí; po válce na ved. místech v západním Německu; od 1950 ve službách ministerstva zahraň, věcí NSR; přednosta politického odboru ministerstva zahr. věci; 1956 člen řídícího výboru Německé společnosti pro Atlantický pakt; do 1958 stálý zást. NSR v NATO; od 1958 velvyslancem NSR ve Francii; byv. člen NSDAP. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BLUCHER, Franz (nar. 1896, zemř. 1959) západoněmecký politik

Před druhou světovou válkou na ved. místech v průmyslu; 1938—45 bankovní ředitel; po válce činný ve Svobodné německé straně (FDP); 1946 — 47 ministr financí v zemské vládě Nordrhein-Westf.; 1947-49 předseda finančního výboru frankfurtské obch. rady; 1949 — 57 s přestávkami náměstek spolkového kancléře a spolkový ministr; 1949 — 54 předseda strany FDP; 1956 vystoupil z parlamentní skupiny FDP; 1956-59 nám. předsedy rady Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci; 1958 člen vys. úřadu Evropské uhelné a ocel. unie. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BOCCARA, Enrico [ bokkara enriko] významný italský pracovník mezinárodního demokratického hnutí mládeže

Původní povolání advokát; za druhé světové války partyzán; první generální tajemník Světové federace demokratické mládež ; nyní vykonává své původní povolání. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BOHLEN, Charles [bóhln čálz] (nar. 1904) americký diplomat

Syn bankéře z Claytonu; 1927 absolvoval harvardskou universitu; po dvouroční přípravě k diplom. službě 1929 v Praze jako vicekonzul; 193134 vicekonzul v Paříži; 1934 vicekonzul a pak III. taj. velvyslanectví USA v Moskvě; 1936 služba ve státním departmentu ve Washingtonu; 1937 II. tajemník velvysl. USA v Moskvě; 1940 na velvysl. USA v Tokiu; 1941 internován japonskými úřady; 1942 návrat do USA; 1943 zást. vedoucího evropského oddělení státního departmentu; v témže roce znovu do Moskvy v hodnosti I. tajemníka velvysl.; 1947 poradce státního departmentu; 1949 poradce velvysl. USA ve Francii s hodností vyslance; 1953 — 57 velvyslanec USA v SSSR, pro neshody s Dullesem poslán jako velvyslanec do Manily; 1959 jmenován zvláštním poradcem státního tajemníka Ch. Hertera pro otázky styků se SSSR; tatáž funkce i v Kennedyho vládě. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BOISSON, Guy de [ buason gi ds] významný francouzský činitel mezinárodního demokratického mládežnického hnutí

Původním povoláním advokát; v době nacistické okupace důstojník odbojového hnutí; po osvobození Francie předseda Republikánské mládeže a poslanec Ústavodárného národního shromáždění; 1945 zvolen v Londýně prvým předsedou Světové federace demokratické mládeže; ve funkci setrval do roku 1950. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BOLAND, Frederick, Henry [boubnd fredrik henri] (nar. 1904) irský politik a diplomat

Narodil se v Dublinu; vzdělání získal na universitách v Dublinu Chicagu a na harvardské universitě; bakalář umění a práv; diplomat z povoláni; 1929 vstoupil do služeb irského ministerstva zahr. věcí; 1932 — 34 první tajemník irského velvyslanectví v Paříži; 1934 — 36 ved. odděleni Společnosti národů v irském ministerstvu zahr. věcí; 1938 — 46 zástupce tajemníka a později stálý tajemník irského ministerstva zahr. věcí; 1947 jmenován zástupcem Irska ve výboru Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci; 1950 — 56 velvyslanec ve Velké Británii; od 1956 stálý zástupce v OSN; 1960 zvolen předsedou XV. VS OSN. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BOLZ Lothar Dr. (NĚMECKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA)

narodil se roku 1903 v Gliwicích. Studoval práva, literaturu a dějiny umění. Pracoval jako advokát a obhajoval v politických procesech účastníky protifašistického hnutí. Pro tuto činnost mu bylo právo vykonávat advokátní praxi v roce 1933 odebráno. Emigroval do Polska a poté do Sovětského svazu.

Po porážce fašismu se účastnil ve vlasti organisování Národně demokratické strany Německa, jejímž je od roku 1948 předsedou. Od roku 1949 byl členem presidia Německé lidové rady, později ministrem pro obnovu a náměstkem předsedy vlády Německé demokratické republiky. V roce 1953 byl jmenován ministrem zahraničních věcí a zůstal nadále náměstkem ministerského předsedy.

Je členem Národní rady Národní fronty demokratického Německa a poslancem Lidové sněmovny. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

BOLZ Lothar, [bole], (nar. 1903) německý politik a státník

Studoval práva, literaturu a dějiny umění; jako advokát obhajoval v polit, procesech účastníky protifašistického hnutí; 1933 po nástupu nacismu zbaven práva vykonávat advokátní praxi; emigroval do Polska a SSSR; po skončení druhé světové války návrat do vlasti; tam jedním z organizátorů Národně demokratické strany Německa; 1948 předseda této strany; od 1949 člen presidia Německé lidové strany; ministr pro obnovu; 1950 náměstek ministerského předsedy; od 1953 ministr zahraničních věcí NDR; je člen předsednictva Národní rady Národní fronty demokratického Německa, poslanec Lidové sněmovny, náměstek předsedy Společnosti německo-sovětského přátelství. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BONNET, Georges, Etienne [bone žorž etyen] (nar. 1889) francouzský politik

1937 — 38 ministr financí; 1938 státní ministr; 1938 — 39 ministr zahraničních věcí (podíl na Mnichově); 1939 — 40 ministr spravedlnosti; před osvobozením Francie prchl Bonnet do Švýcarska; za války udržoval přátelské styky s nacisty, zejména s německým vojenským velitelem Paříže; od 1957 poslanec Francouzského národního shromáždění; od 1958 člen Sdružení levicových republikánů. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BOTSIO, Kojo [ kodžo] (nar. 1916) ghanský politik

Studoval na oxfordské universitě; 1949 se podílel na založení Ustavní lidové strany, která vedla boj ghanského lidu za nezávislost; gen. taj. této strany a redaktor jejího listu „ Accra Evening News”; 1950 uvězněn pro účast v osvoboz. hnutí; 1951 po zvolení do zákonodárného shromáždění jej úřady propustily; 1956 znovu zvolen do zákonodárného shromáždění; ve vládě utvořené jeho stranou, ministr obchodu a průmyslu; 1958 — 59 ministr zahraničních věcí; 1959 ministr hospodářství; od 1956 předsedou ghanského parlamentu, v této funkci v r. 1960 v Moskvě v čele parlamentní delegace Ghany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BOURGÉS-MAUNOURY Maurice Jean-Marie (FRANCIE)

narodil se roku 1914 jak syn ředitele loděnic. Studoval na polytechnické škole a ve škole politických věd. V roce 1939 vstoupil do armády, v roce 1940 byl zajat. Ze zajetí se vrátil v roce 1941 a zapojil se do hnutí odporu. V roce 1945 byl krátký čas jedním ze správců zestátněných Renaultových závodů. V roce 1946 byl zvolen členem Ústavodárného shromáždění za radikálně socialistickou stranu. Od té doby je nepřetržitě poslancem. V roce 1947 byl jmenován státním tajemníkem pro otázky rozpočtu. Poté zastával řadu ministerských funkcí. Byl ministrem financí, ministrem průmyslu a obchodu, ministrem obrany-ministrem pro vyzbrojení a státním tajemníkem pro otázky armády. Byl horlivým zastáncem tzv. Evropského obranného společenství, a když bylo francouzským Národním shromážděním v září 1954 zamítnuto, resignoval na znamení protestu z funkce ministra průmyslu a obchodu, kterou v té době zastával. Rovněž byl horlivým zastáncem Pařížských dohod, Euratomu a společného trhu. Jako ministr obrany podporoval alžírskou válku a byl i jedním z aktivních organisátorů britsko-francouzské intervence v Egyptě v roce 1956. V červnu 1957 byl jmenován předsedou francouzské vlády, avšak ještě v témže roce jeho vláda padla. V Gaillardové vládě zastával funkci ministra vnitra. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

BOURGÉS-MANOURY, Maurice, JeanMarie [burze manuri moris žan mari] (nar. 1914) francouzský politik

Syn ředitele loděnic; studoval na polytechn. škole a fakultě polit. věd; 1939 vstoupil do armády; 1940 zajat; 1941 návrat z německého zajetí, účast v hnutí odporu; vojenský zástupce vlády de Gaulla při Národní radě odporu, později vojenský komisař republiky v okrese Bordeaux; 1945 jedním ze správců zestát. Renaultových závodů; 1946 člen Ústavodárného shromážděni za Radikálně soc. stranu; od té doby nepřetržitě poslanec NS; od 1947 postupně ministr financí, průmyslu, obchodu, obrany, ministr pro vyzbrojeni a stát. taj. pro otázky armády; horlivý zastánce EOS, Pařížských dohod, Euratomu a Společného trhu; spoluorganizoval britsko-franc. agresi proti Egyptu v r. 1956; 1957 předseda vlády, která téhož roku padla; 1957 — 58 ministr vnitra. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BOWLES, Chester [boulz cesta] (nar. 1901), americký diplomat

1924 absolvoval yaleskou universitu 1929 založil reklamní kancelář Benton and Bowles; 1943 jmenován Rooseveltem ředitelem Cenového úřadu, současně člen Rady válečné výroby a Rady pro dodávky nafty pro válečné účely; 1948 guvernér státu Connecticut; 1951 velvyslancem USA v Indii a Nepálu; 1953 s příchodem republikánů k moci se vzdal této funkce — pracoval v Rockfellerově nadaci; 1957 navštívil SSSR; 1958 člen Sněmovny representantů Kongresu USA; 1960 jmenován poradcem Kennedyho pro otázky zahraniční politiky, pak předsedou komise pro vypracování programu Demokratické strany pro presidentské volby 1960; 1961 náměstek státního tajemníka USA; týž rok z funkce odstoupil; zůstal poradcem Kennedyho. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BRANDT, Willy (nar. 1913) západoberlínský politik

Studoval historii v Oslo; činný v soc. dem. org. mládeže; 1933 uprchl do Norska; 1940—45 novinář ve Švédsku; 194547 něm. zpravodaj skandinávských časopisů; od 1948 ve vysokých funkcích v Soc. dem. straně záp. Německa; 1949 poslancem Spolkového sněmu; starosta západního Berlina; na sjezdu SPD v Hannoveru r. 1960 určen kandidátem na úřad spolk. kancléře NSR pro volby 1961; představitel agresivních kruhů.

BRECHT, Bertold (nar. 1898, zemřel 1956) vynikající německý básník a dramatik

Nositel Národní ceny NDR; nositel Mezinárodní Leninovy ceny „Za upevněni míru mezi národy” — za rok 1954; byv. umělecký ředitel divadla „Berliner Ensemble”; jeden z nejvýznamnějších pokrokových umělců současné doby; některá z jeho děl: Třígrošový román, Pušky paní Carrarové, Matka kuráž a její děti, Zadržitelný vzestup Artura Uie, Žebrácká opera atd. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BRENTANO Heinrich von (NĚMECKÁ SPOLKOVÁ REPUBLIKA)

narodil se roku 1904. Je spoluzakladatelem strany CDU (Křesťanskodemokratická unie) v Hessensku. Za tuto stranu působil v parlamentní radě. Od roku 1949 byl ve Spolkovém sněmu předsedou parlamentní frakce Křesťanskodemokratické unie a Křesťansko sociální unie (CDU/CSU). Od června 1950 byl zástupcem západního Německa v Evropské radě. Od roku 1955 je ministrem zahraničních věcí Německé spolkové republiky; je stoupencem politiky NATO a integrace západní Evropy. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

BRENTANO, Heinrich, von (nar. 1904) západoněmecký politik a státník

Syn hessenského ministra a poslance Říšského sněmu; studoval práva ve Frankfurtu n. M., Mnichově a Giessenu; od 1932 až d konce nacistické éry advokátní praxe v Darmstadtu; po skončení druhé svět. války jedním ze zakladatelů Křesťanskodemokratické unie (CDU) v Hessensku; 1950 zást. NSR v Evropské radě; od 1955 ministr zahraničních věcí NSR, stoupenec politiky NATO, revanše, integrace západní Evropy; člen tzv. „Abendlandische Akademie”; 30. X. 1961 podal demisi. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BREŽNĚV, Leonid, Iljič (nar. 1906) vynikající pracovník KSSS a sovětský státník

Pochází z rodiny hutníka; 1927 vystudoval prům. zeměd. školu; 1927—30 organizoval zeměd. práce na Urale; 1931 studoval na hutnickém institutu, pak inž. v Dzeržinského hut. závodě; 1937 náměstek předsedy dněprodzerž. městsk. výkonného výboru, pak vedoucí odd. oblast, výboru KS Ukrajiny; 1939 tajemník dněpropetrovsk. obi. výboru strany; v letech Velké vlastenecké války náměstek náčelníka polit, správy jižního frontu, náčelník polit. odd. armády a náčelník polit, správy 4. ukrajinského frontu; 1946 I. taj. záporožsk. obi. výboru KS Ukrajiny; 1947 první taj. dněpropetrovsk. obi. výboru KS Ukrajiny; 1950 první taj. ÚV KS Moldávie; na XIX. sjezdu KSSS zvolen za člena UV KSSS, kand. předs. a taj. ÚV KSSS; 195456 druhý a pak první taj. ÚV KS Kazachstánu; na XX. sjezdu KSSS zvolen za člena ÚV KSSS, a tajemníka ÚV KSSS; od 1957 členem předs. ÚV KSSS; poslanec Nejvyššího sovětu; k 50. naroz. vyznamenán Leninovým řádem; od 7. 5. 1960 předseda presidia Nejvyššího sovětu SSSR. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BRUCE, David, K. E. [brus deivid] (nar. 1898) americký politik a diplomat

1947—48 náměstek ministra obchodu ; 1948—49 vedoucí mise Úřadu pro hospodářskou spolupráci ve Francii; 1949 — 52 velvyslanec USA ve Francii; 195253 náměstek státního tajemníka USA; 1953 — 54 zvláštní pozorovatel USA při prozatímním výboru Evropského obranného společenství; 1952 ředitel Aluminium Company of America; 1957 — 59 velvyslanec USA v NSR; člen správní rady Svobodné Evropy. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BUCK, Tim ( bak tym) (nar. 1891) významný činitel kanadského dělnického hnutí

192129 tajemník Ligy odborové jednoty;) spoluzakladatel Dělnické strany Kanady, která se r. 1924 přeměnila v Komunistickou stranu Kanady; 1931 strana zakázána, Buck zatčen spolu s ostatními vedoucími funkcionáři a odsouzen na pět let; 1936 znovu povolena činnost strany; 1940 znovu zakázána a r. 1942 Buck znovu zatčen; na nátlak širokých mas brzy propuštěn; 1943 obnovena legální činnost strany pod názvem Dělnická pokroková strana, Buck od té doby v čele strany; šéfredaktor marxistického teoretického měsíčníku National Affairs; bohatá publikační činnost (z jeho knih: Atomic diplomacy — a treat to world peace, Keep Canada independent, Canada from the communist viewpoint); 1943-62 gen. taj. KS; od 1962 předseda ÚV KS. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BUNACIU, Avram [ bunaču] (nar. 1909) rumunský státník

1948—49 ministr spravedlnosti; 1949 předseda Státní kontrolní komise; 1950—54 první náměstek ministra zahraničí; 1954 — 57 tajemník presidia Velkého NS; člen ÚV Rumunské dělnické strany; 1957 — 58 ministr spravedlnosti; od 1958 ministr zahraničí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BUNCHE, Ralph, Johnson [banč ralf džonsn] (nar. 1904) americký politik a diplomat

1922 vystudoval střední školu v Los Angeles; na universitě v Kalifornii studoval mezinárodni vztahy; stal se asistentem polit, věd na universitě a 1927 bakalářem uměni; 1928 získal na harvardské universitě diplom ve státních vědách; téhož roku jmenován docentem polit, věd na Howardově universitě ve Washingtonu; po cestě kolem světa vydal 1937 knihu „Světový názor na rasu”; 1941 zastával v úřadu válečného koordinátora informací (později úřad strategických služeb) funkci šéfa afrického odděleni; koncem války v ministerstvu zahraničních věcí a pak v OSN; 1948 — 49 zprostředkovatel OSN v Palestině; 1950 nositel Nobelovy ceny míru; 1957 předseda výboru sekretariátu OSN pro studium operaci vojsk OSN na Středním východě; náměstek generálního tajemníka OSN. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BURGIBA Habíb (TUNISKO)

narodil se roku 1903. V roce 1924 vstoupil do tuniské buržoasní nacionalistické strany Destur a brzy se stal jedním z jejích předních Činitelů. Když se tato strana v roce 1934 rozštěpila, organisoval stranu Neo- Destur, která má již od svého vzniku významný podíl na boji za nezávislost Tunisu. V současné době je Burgiba jejím předsedou. Za svou účast v národně osvobozeneckém hnutí byl pronásledován a vězněn; v roce 1952 byl donucen opustit zemi. Po návratu do vlasti v červnu 1955 se dále významné podílel v národně osvobozeneckém hnutí. Po vyhlášení nezávislosti Tunisu byl zvolen předsedou Ústavodárného národního shromáždění a byl prvním předsedou tuniské vlády. Po vyhlášení Tunisu republikou v červenci 1957 byl zvolen jejím prvním presidentem. Současně zůstal ve funkci předsedy vlády. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

BURGÍBA, Habib (Abú Ragíba) (nar. 1903) tuniský politik a státník

1924 vstoupil do burz. nacionalistické strany Destůr a stal se jejím předním činitelem; 1934 po rozštěpení strany organizoval stranu Nový Destúr, jejímž se stal předsedou; 1952 donucen opustit zemi pro účast v národ, osvob. hnutí; 1955 po návratu významný činitel v národním osvob. hnutí; po vyhlášení nezávislosti Tunisu předsedou Ústavodár. nár. shromáždění a prvním předsedou vlády; 1957 po vyhlášení Tunisu republikou zvolen prvním presidentem; současně též vykonává funkci předsedy vlády. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BUTLER, Richard, Austen [ batta rirad óstin] (nar. 1902) britský politik

Člen konzervativní strany, poslanec Dolní sněmovny; 1941 —45 ministr školství; 1945 ministr práce 1951—55 ministr financí; 1954—56 předseda rady ministrů Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci; 1955 lord strážce tajné pečeti; 1955 představitel vládní strany v Dolní sněmovně; od 1957 ministr vnitra; od 1959 předseda konzervativní strany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

BYRNES, James, Francis [benz džeimz fránsis] (nar. 1906) americký státník

1911-25 člen Kongresu; 1925-30 soudní praxe; 1941-42 soudce Nejvyššího soudu USA; 1945-47 státní tajemník USA; 1951 — 1955 guvernér státu South Carolina; člen Demokratické strany; ředitel společnosti Newmont Mining Corporation; s jeho jménem je spjat začátek studené války. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)