PWSV | Vol. 3 No. 1 2006 | Dokument | Jan Adamec

Zdeněk Nejedlý: Maršál Stalin

Po celém světě letí dnes sláva Rudé armády, osvoboditelky Evropy od strašného strádání v hitlerovském otroctví, zachranitelky kultury v tuto nejnebezpečnější dobu celé světové historie. S tím však letí světem i nerozlučně s ní spojené jméno velikého jejího vůdce a velitele — maršála Stalina. Ne po prvé budovatel státu, vůdce národa, staví se tu v čelo národa i v roli vojevůdce, je-li ohrožen stát neb národ.

Ano, to je jeden z podstatných, ale zároveň také nejvyšších znaků pravého vůdce národa, stát v čele národa, v čele státních sil i na válečném poli, rozhoduje-li válka o budoucnosti jeho státu, jeho národa. Tak bylo ovšem jen u nejvyvolenějších z vyvolených, jako vůbec taková osobnost objevuje se jen jednou za mnoho století. Tak je tomu i v této hrozné válce. I tu bylo přímo nutno, neměl-li zahynout svět, aby v čelo velkého toho zápasu za svobodu a kulturu se postavil takový vůdce. Ne jenom voják, ale také voják.

A kdo to mohl být? Maršál Stalin. Tak bylo jasno a přímo předurčeno z prvního dne sovětsko-německé války a tak i bylo a jest. Ten, kdo budoval Sovětský svaz, postavil se v čelo i sovětských armád, bojujících za existenci Sovětského svazu.

A v čem tkví hlavní tajemství jeho velikého vojevůdcovského umění? Mnoho o tom bylo by možno psát. Některé rysy vystupuji tu však zvláště názorní a jsou pro vojevůdce Stalina zvláště charakteristické.

Na prvém místě je to jeho nezlomná, přímo nadlidská energie. Stalin ví, že bez takové síly není vítězství možné, a v něm i jest skutečně tato síla. Slabý, kolísající člověk prohrává už napřed. Stalin proto na samém počátku války, hned v slavné řeči z 3. července 1941, především se stará o to, jak zničit všechny takové i jen zárodky slabosti. „My musíme organisovat nemilosrdný boj se všemi desorganisátory zázemí, desertéry, panikáři, šiřiteli falešných zpráv.“

Nelze trpět ani zbabělců, slabochů, kteří by mohli nakazit armádu. Čisto musí být, tak jak Stalin už před válkou dovedl očistit Sovětský svaz od těch, kteří byli hotovi oslabovat energii národa i vojska.

S tím souvisí i neméně nezlomná Stalinova důvěra ve vítězství. Stalin i to ví, že běda vojevůdci, jenž nemá tuto důvěru. A maršál — ne náhodou se vždy tak hovořilo — je skutečným, maršálem právě tím, že on věří ve vítězství, veda k vítězství a dosáhne vítězství.

Stalin proto i ve svých projevech často a často se vrací k této věci. Jasně a důrazně dokazuje, aby dodal důvěry ve vítězství i sovětským lidem, že není žádné nepřemožitelné armády, Hitler zdál se býti nepřemožitelný. Země padaly, sotva se objevil.

Jak se to stalo? — ptá se Stalin. A odpovídá: Protože se mu nikdo vážně nepostavil na odpor. Zachváceni pověrou o nepřemožitelnosti Hitlera, vzdávaly se i silné armády. To je však blud, omyl, nepravda, volá Stalin. I Hitlerova armáda jest přemožitelna.

A s tou důvěrou v srdci vede Stalin své národy do boje proti této domněle nepřemožitelné armádě. A vítězí.

Třetí znak Stalinova vojevůdcovství je jeho rovněž nezlomná důvěra v národ i jeho armádu. Tato válka je a musí být válkou národní. Stalin nenazval tak jen tuto válku, on ji tak i vede, protože je pevně přesvědčen o síle sovětského lidu, sovětských národů. V národě jsou nevyčerpatelné síly.

Postaví-li se národ za naši věc, není síly, jež by ho mohla zlomit. Tak Stalin věřil, tak i jednal. Tato válka pod Stalinovým vedením je v plnění slova smyslu národní válka. Tu nebojuji jen armády proti sobě, tu bojují samy národy. Stalin proto přímo stmelil frontu i zázemí.

Není nijakého podstatného rozdílu mezi nimi, bojuje národ tu i tam, jen jinými prostředky. Jeden v továrně u stroje, druhý v bitevní linii u tanku. V tom je jejich síla, v tom ja síla Rudé armády, že i ona je národ. A vůdcem národa tu i tam je Stalin. Velí tu i tam. A vede všechen národ, aby tak v plné jednotě rozvinuly se všechny síly národa, ty nepřeberné síly sovětského lidu, které jsou další zárukou vítězství.

Konečně morální síla je Stalinovi též nemenší oporou v jeho i čistě vojenském díle. „Naše věc je spravedlivá, prohlásil Stalin hned v prvním svém vystoupení 3. července 1941, a i v dalších projevech se k tomu vrací stále a stále. My do krajnosti prokázali svou mírumilovnost. My nechtěli a ani dnes nechceme nic zachvátit. My hájíme svoje. My vyženeme hitlerovce z našeho území. My rozbijeme fašistického netvora, aby už nikdy neohrožoval mírumilovné, pracovité národy. Tak v nových a nových variantech ozývá se táž myšlenka, táž zásada, že Sovětský svaz bojuje za dobrou, spravedlivou věc. Při tom nejde však ovšem jen morální hodnocení. Stalin vidí v tom, a jistě právem, další bojovou sílu, jak se také v bojích ukázalo.

Jen na takovém morálním základě mohly se objevit ty přímo nadlidské projevy hrdinnosti, obětavosti, sebezapření sovětských lidí v armádě i v zázemí. A je v tom i ohromná převaha každého jednotlivce v Rudé armádě i Rudé armády jako celku nad hitlerovskými bandami i jich vojáky, u nichž při jich zločinnosti není a nemůže být ani stínu této veliké síly Rudé armády.

To jsou hlavní síly, na nichž staví Stalin svůj veliký svatý boj za Sovětský svaz, za svobodu, za kulturu Člověčenstva. Ale to ovšem není ještě vše. To jsou předpoklady, základy.-Na nich-pak zvedá se již i čistě vojenské umění Stalinovo. I to je nemenší, ano vůbec největší podmínka vítězství: nejen bojovat a hrdinně bojovat, ale i dobře bojovat, umět bojovat. Stalin proto učí pěšáka, jak se má učit zacházet s puškou, vede tankistu, aby se dobře naučil ovládání tanku, učí i dělostřelce, kavaleristu, spojkaře, letce i námořníka, aby se učili a uměli bojovat. Vyzývá i velitele armád, pluků i rot, aby se učili velet. I sám se učí a stále učí.

Stalin především si odhadne nepřítele. A dobře ho odhadne, v čem je silný a v čem je slabý. Učí nepodceňovat nepřítele. Skoro v každém jeho projevu ozvalo se varování i připomínka, že nepřítel je zlý a silný. I nebezpečí hrozící Sovětskému svazu Stalin nejen nezmenšoval, ale naopak ještě podtrhoval. Ale s druhé strany, jak už řečeno, zase nepřeceňoval Hitlerovu sílu. Krok za krokem odvažoval oboje síly, dělaje přesně marxisticky analysu situace: od počáteční převahy nepřítele k momentu, kdy síly obou stran se vyrovnaly, i dále ke stadiu, kdy sovětské síly byly již větší než Hitlerovy. Na tom pak Stalin stavěl i své strategické plány.

S počátku Rudá armáda vědomě ustupovala, ničíc při tom síly nepřítelovy, aby zničila jeho převahu. Když byly v zázemí připraveny síly, jež vyrovnaly převahu Němců, nastal pod Moskvou protiútok, jenž způsobil Hitlerovi hned první a těžkou porážku. Další pak akce budovány už na faktu převahy Rudé armády nad Hitlerem, i šlo vítězství za vítězstvím, od Stalingradu nepřetržitě až do dnešního dne.

Neméně důležitou zásadou maršála Stalina však bylo nespokojit se s dosaženým úspěchem. I v tom se ukazuje Stalin jako vojevůdce vůdcem lidu. Nestačí vyhrát bitvu, nestačí ani vyhrát válku. Je třeba zničit fašismus v jeho brlohu, do posledního člověka, aby už nikdy nemohl napadnout druhé národy. Teprve to bude, podle Stalina, pravé vítězství. A proto nutno dál a dále napínat síly, aby byl vybojován i tento konečný a hlavní cíl.

Nakonec slovo o stalinských partyzánech. I to je podstatný lidový rys Stalinova vojevůdcovství. Partyzáni ještě nikdy nehráli ve válce takovou úlohu, jako v této válce, protože ještě nikdy nebylo takového partyzánského vojevůdce jako je Stalin. Partyzáni jsou Stalinovi ne pouhou pomocnou silou, podporující Rudou armádu v jejím boji, ač Stalin cení si i tento význam partyzánů. Ale partyzáni jsou Stalinovi mimo to a nad to i projevem té lidové síly — a to jejím bezprostředním projevem — jež je mu vedoucí silou této války i jeho vojenského umění i vší jeho strategií.

Tím se nám proto obraz maršála Stalina — Stalina vojevůdce — i dokresluje a uzavírá. Stalin, největší vojevůdce vší novodobé historie je veliký na prvním místě v tom, že je veliký lidový vojevůdce. V tom jeho síla, v tom jeho nepřemožitelnost, v tom i jeho slavná cesta k vítězství.

Proto však také tak ho ctí a tak k němu hledí nejen sovětský lid. Stalin rovněž hned v prvním svém projevu 3. července 1941 prohlásil, že Rudá armáda bojuje i za osvobození druhých národů, zotročených Hitlerem. Mezi nimi výslovně tam jmenováni i Češi. Vojevůdce Stalin nezastavil se na hranicích Sovětského svazu. Cítě hluboce s lidem, cítí i s druhými zotročenými národy i přináší jim svobodu.

Tak také všechny národy pozdraví maršála Stalina jako slavného vítěze a také jako všem drahého osvoboditele národů. A provázeti ho budou všichni národové i na další jeho cestě, v pevné důvěře. A lidový vojevůdce Stalin, tak jako dovede vybojovat vítězství a svobodu, tak také vydobude národům i opravdový, trvalý, spravedlivý, protože lidový mír. (Československé listy, Moskva, 15. 10.)

Vaše reakce...

zpět