PWSV | Vol. 2 No. 5 květen 2003 | Svědectví | Tomáš Bursík

Svědectví

Výpis ze zprávy o poznatcích v době vyšetřovací vazby a vězení od 1. srpna 1950 do 10. května 1960

MUDr. Velen Šlechta

V červnu 1951 byl jsem se skupinou jiných odsouzených odvezen na Bory. Byl jsem jediný z celého transportu dán na oddělení C na samotku. Byl jsem dlouho sám, dral jsem peří. Tehdy byl velitelem Borů Šafarčík. Tvrdost a buzerace byla tak velká, že jsem ani netoužil po vycházce, kde vždy docházelo k nějakým incidentům, které drásaly nervy.

Jednou jsem byl nuceně v kině, na to nezapomenu do smrti. Za řvaní, poklusem tam, nesmět se ohlídnout, ani vpravo ani vlevo, místnost kina byla doslova obstoupena příslušníky, kteří jen řvali, vytahovali jednotlivce a odváděli je někam, asi zpět na celu, to nevím. Zpět opět poklusem, zase řvaní. Měl jsem pocit, jako bychom byli dravá zvěř, která je někam hnána.

Zvláštní tvrdostí se vyznačoval tehdejší velitel tohoto oddělení. Chodbařem, tak zvaným peřákem, byl jsem obviněn z jakéhosi poškozování peří. Dostal jsem kázeňský trest. Před tím mě seřvala celá řada strážců, včetně velitele.

Koncem srpna jsem byl převeden na společnou. Chodili jsme do dílen, kde jsme šili pro Kozáka Klatovy. Zde by se bylo poněkud lépe dýchalo, avšak byl mezi námi spoluvězeń Hepnárek. Měl spoustu výhod, v té době již velitel po Šafarčikovi Ladman odměnil jej před námi 100 cigaretami, zvláštní to odměnou za příkladné chování a dobrou pracovitost. Jeho práce ve skutečnosti nebyla kvalitní a ještě mnoho práce mu museli udělat spoluvězni. Pracovalo se i po uzávěrce na celách až do večerky. Poněvadž jsem Hepnárkovým choutkám nehověl, obvinil mne z poškozování nár.majetku, byl jsem znovu kázeňsky trestán, předán zpět na samotku na peří. Po měsíci mi znovu donesli na celu práci pro Kozáka. Bylo mi lépe, když jsem byl s prací na cele, když jsem nemusel opouštěti celu. V té době vycházky nebyly vůbec......

....... V září 1953 s třetím transportem jsem odešel z Leopoldova na tábor Bytíz na Příbramsku. Asi měsíc jsem fáral, i když jsem měl klasifikaci II. Pak opět na rozkaz jsem byl táborovým lékařem až do ledna 1957.

I zde jsem svědkem mnoha nelidskostí, které byly páchány. Uvádím jen čeho jsem byl svědkem. co ještě pamatuji. Bylo toho však mnohem více, to mohou uvésti ostatní spoluvězni, a hlavně postižení.

Na táboře byl neomezeným pánem tak zvaný starší tábora Jeníček a jeho pomocník, s mnoha náhončími udavač, kteří byli rekrutováni z těch nejhorších charakterových lidí. Samozřejmě, že to vše bylo se souhlasem velitelství, ba dokonce s jejich podporou. Velitelem byl ppor. Duba, ten se však více zdržoval na táboře Vojna a na Bytízu vládl jeho zástupce – říkalo se mu třímotorák. Za této éry vězni byli šikanováni i v době mimo práci, kdy si měli po namáhavé práci v dolech odpočinout.

Po nočních směnách nebylo možno se v klidu vyspat, bylo stálé bouření všelijakými prohlídkami po barácích jak příslušníky, tak Jeníčkem nebo společně. Po práci všechno bylo honěno na všelijaké brigády. Vězni, kteří neplnili v práci normu, byli nuceni chodit na šestnáctky, t.j.další směnu na úkor odpočinku. Když odpírali ať už z jakýchkoli důvodů, byli dáváni do korekce, nebo stáli mezi dráty, namířenými samopaly, dlouhé hodiny a i po celou směnu. Ovšem byli v tom v čem vyfárali, promočení, prochladlí.

Na zdravotní stav vězňů se vůbec nehledělo, bylo mnoho těch kteří neměli zdravotní klasifikaci pro doly a při tom museli fárat. Ti co pracovali na povrchu, nebyli chráněni proti nepříznivým povětrnostním podmínkám, větru, chladu a mrazu. Kalikové spodní prádlo onuce, odřená mnohdy halina, přes to jen fáraky, které jen chladily.

Sčítací nástupy 3krát denně a nástupy na směnu byly prodlužovány, mnohdy na celé hodiny. V tom se zvláště vyznamenával příslušník „Žiletka“, ale byli i jiní, kteří chodili po táboře, provokovali vězně a pak je odváděli do korekce. V té době pracovní, říkalo se mu pérák, honil do práce i lidi nemocné, lidi neschopné práce v dolech. Nadával jim ulejváků apod. Návrhy lékaře na změnu pracovního zařazení dle schopnosti házel do koše, nerespektoval je ba často šikanoval, za tyto návrhy.

Další význačnou osobou byl por. Zelenka, jehož již předcházela pověst z dřívějších let působnosti na Jáchymovsku. Ten byl k vězňům tvrdý, hrubý, nelidský. To budou lépe znáti přímo jím postižení.

V druhé polovině roku 1954 byla změna velitele a náčelníka. Náčelníkem byl por. Fulín, zástupce por. Vojík. Za nich nastala změna na táboře, jisté omezení nelidskostí. Fulín pokud jsem s ním jednal jako táborový lékař a informoval jej o zdravot. stavu vězňů, hygienických poměrech a potřebách pro zachování zdraví a prac. schopností, zařazování do práce, byl kritický a pokud mohl, snažil se mnohé nedostatky odstranit. I když byl někdy prchlý, byl lidský a v celku musím říci o něm, že mnoho nešvarů z dřívějška odstranil.

Por.Vojík ten byl již tvrdý. Byl jsem svědkem, kdy jednoho vězně skopal, dupal po něm. Byli při tom i někteří příslušníci z velit. skupiny, kteří už si nepamatuji.

Lékařský dozor nad táborem měl mjr. MUDr. Brtěk. Dojížděl na tábor nepravidelně, někdy i po dvou měsících. Jednání měl velice slušné, zájem o zdravotní stav vězňů a o jejich pracovní zařazení dle zdravotního stavu měl.

Na podzim roku 1954 byla prováděna nová klasifikace vězňů. Na táboře Bytíz prováděli ji major neb podplukovník MUDr. Jabůrek Javůrek (to nevím přesně) a mjr. MUDr. neznám jeho jméno, byl z krajské správy MV z Č.Budějovic. Jabůrek byl hrubý až sprostý, mjr. MUDr. druhý a slušný. Oba však klasifikovali vězně podle výše trestu a ne podle skutečného zdrav.stavu. Vězně neprohlíželi, jen se zeptali kolik má trestu a všecko byla „hlubina“ a to i tam, kde třeba mjr. MUDr. Brtěk před několika týdny provedl překlasifikování na II. ba dokonce III. Vězeň s těžkým s vleklým zánětem sítnice obou očí, nebo dokonce s těžkou chorobou srdeční apod. vše bylo překlasifikováno na hlubinu. Doklad o tom ve zdrav. kartách.

Dr. Jabůrek mě lékaře vězně seřval, že nadržuji vězňům, že je „tahám“ z hlubiny. Kdybych to ještě někdy udělal, že mne dá prokurátorovi pro sabotáž. Když jsem se ohradil, že jsem žádného vězně nenavrhl na překlasifikování bez opodstatnění, seřval mě znovu.

V r.1956 Dr. Jabůrek vystřídal Dr. Brťka a dojížděl na kontroly. Nařídil mi, že mám u všech nemocných vězňů psát chorobopisy jako v nemocnici. Protože jsem zápisy o závažnějších chorobách dělal přímo do zdravotních karet, žádal jsem jej, aby od psaní dlouhých chorobopisů upustil, že na to nebudu stačit, a to proto, že na táboře bylo 2000 pracujících, bylo spousta úrazů, v noci jsem musel ošetřovat i vážnější zranění civilistů na šachtě a jsem na všechno sám. Na rozkaze trval.

Pak vypukla na táboře epidemie chřipky, když již končila přijel Dr. Jabůrek na kontrolu. Sám v té době nebyl jsem ve zdravotní kondici, zlobil mě žlučník. Když Dr. Jabůrek se ptal, zda píši chorobopisy, odpověděl jsem, že do epidemie chřipky psal, nyní však, že je nepíši, poněvadž již opravdu na to nestačím; Dr. Jabůrek na to, že to dělám schválně a že mne k tomu donutí přeložením do pevné věznice. K tomu také došlo po týdnu jeho rozkazu.

Byl jsem odveden na Pankrác dán na vyšetřovačku. Tam mě měl v práci kpt. Rys z režimu. O tom, že jsem tam přišel z rozkazu, Dr.J. se jen zmínil, začal mě však vyšetřovati pro jakási udání z tábora, že jsem dostával na tábor léky apod. Vyšetřování trvalo v celku měsíc, po stránce psychické bylo tak drastické, že bych si je již nikdy nepřál prožíti. Pak jsem dostal deset dní korekce. A to je jistě známá. 16 hod.denně v cigánkých běhat po betonu, v průvanu a při trestní dávce.

Asi po 6 týdnech jsem byl zařazen jako lékař vězeň na Pankráci na společných. Opět došlo k šikanování z podnětu zdravotníka - mladý, mohutný, černý, pravděpodobně původem Maďar. Obvinil mne u velitele nemocnice Dr. Straky, jako bych kritizoval ve špatném smyslu lékaře ministerstva vnitra. Na mou obhajobu Dr. Straka nedbal, já jsem se něčeho podobného také nedopustil. Znovu jsem dostal pět dní korekce.

Zbraslav u Brna 19.dubna 1968.

Šlechta v.r.

Za správnost výpisu: [nečitelný podpis, razítko Správy Sboru nápravné výchovy ČSR – T.B.]

SÚA: IV.odd., Správa sboru nápravných zařízení (SSNZ), neuspoř., krabice Jáchymov II, podklady pro Závěrečnou zprávu k bývalým ústavům v oblasti Jáchymov, č.j. SNV-34/Zi-70.

Vaše reakce...

zpět