PWSV | Vol. 2 No. 2 únor 2003 | Dokument | Karel Sieber

Případ generála Tesaříka

SÚA, AÚV KSČ, 02/2. Sv. 275, aj. 357, bod 17.

Sv. 275, aj. 357, bod 17.
Politické byro Ústředního výboru KSČ
Přísně tajné!
5660/14

Číslo pořadu: 17

K bodu:
Řešení případu generálmajora R. TESAŘÍKA
Ve schůzi sekretariátu ÚV KSČ dne 3. 8. 1960 bylo usneseno předložit případ generálmajora Richarda Tesaříka k rozhodnutí politickému byru ÚV KSČ.
Návrh byl schválen ve schůzi komise stranické kontroly 18. července 1960. Zároveň se předkládá návrh na propuštění generálmajora Tesaříka z armády a odejmutí vyznamenání, s čímž XIII. oddělení ÚV KSČ souhlasí.
Příloha I
Návrh usnesení
Příloha III
1. Zpráva komise stranické kontroly
2. Zpráva k návrhu na kádrové opatření v armádě
Příloha IV
Důvody k potvrzení vyloučení Richarda Tesaříka ze strany
Předkládá: s. J. Harus
s. B. Lomský
13. srpna 1960
Počet listů: 17
[vložen lístek:]
bod 17Tesařík
usnesení
staženo z pořadu
vrátil s. Harus
Růžička
Pastyřík
[str. 2]
5660

Příloha I

U s n e s e n í
112. schůze politického byra ÚV KSČ ze dne 30. V. 60 [dopsáno "ano" a nečitelná parafa] k bodu: Řešení případu generálmajora R. T E S A Ř Í K A (s. J. Harus, s. B. Lomský)

U s n e s e n o :
Schvaluje se:
1. potvrdit vyloučení ze strany generálmajora Richarda T E S A Ř Í K A, Praha,
2. požádat vládu SSSR o odejmutí titulu Hrdiny Sovětského svazu a vyznamenání Zlaté hvězdy, které byly propůjčeny generálmajoru Richardu T E S A Ř Í K O V I,
3, propustit jmenovaného do zálohy,
4. přiznat mu při přeložení do zálohy osobní důchod ve výši 2000,- Kčs.

Provede: s. A. Novotný
s. J. Harus
s. V. David
[po straně dopsáno: "Nov.", "Lomský"]

[str. 3]
5660

Příloha III

Zpráva
Richard T e s a ř í k, generálmajor, hrdina Sovětského svazu, narozen 3. 12. 1915, člen strany od roku 1946, bytem Praha 6, Zelená 22, byl vyloučen ze strany stranickou komisí hlavní politické správy na ministerstvu národní obrany dne 4. 4. 1960.
Do KSK došlo 22. 4. 1960 k potvrzení vyloučení ze strany.

Průběh šetření
Byl prostudován spisový materiál SP HPS, hovořeno s 11 soudruhy a se s. Tesaříkem.

Výsledek šetření:
Otec Tesařík byl obchodní příručí, později samostatný živnostník-kloboučník, který zaměstnával jednoho dělníka. Politicky organizován nebyl.

Tesařík vychodil pět obecných a čtyři třídy měšťanské školy. V roce 1930 se vyučil obchodním příručím a pracoval u různých obchodních firem až do roku 1937, kdy nastoupil vojenskou službu. Po ukončení vojenské služby v březnu 1939 pracoval opět jako obchodní příručí a aranžér v Pardubicích. Za buržoazní republiky nebyl politicky organizován. Jako cvičenec v Sokole prováděl tělesnou výchovu a různý sport.

Po okupaci ČSR fašistickým Německem odešel ilegálně do Polska, kde vstoupil do tzv. čs. legionu. Tam byl nejdříve instruktorem, později velitelem kulometného družstva. Po napadení Polska fašistickým Německem a po rozpadnutí polské armády přešel na území SSSR, kde krátkou dobu pracoval jako zemědělský dělník. Od února 1940 do konce roku 1941 byl v SSSR internován. 1. 1. 1942 v Buzuluku vstoupil do čs. zahraniční jednotky.

S čs. vojenskou jednotkou v SSSR se zúčastnil bojů u Sokolova, Kijeva, Bílé Cerkve, Žaškova, bojů o Dukelský průsmyk, přípravy ostravské operace a osvobození Olomouce. Byl dvakráte [str. 4] raněn. Za účast v bojích a službu v čs. armádě byl vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského svazu, Řádem Lenina a 18 dalšími řády a medailemi.

Po skončení války byl Tesařík vybrán na studium do Tankové akademie v SSSR. Tam nastoupil v září 1945 a studium skončil v červnu 1949. V roce 1946 podal přihlášku do KSČ a byl přijat dne 1. 7. 1946. Dle kádrového materiálu MNO Tesařík po dobu studia v Tankové akademii pilně studoval a dosáhl velmi dobrých výsledků. Jeho poměr k ostatním posluchačům však nebyl dobrý. Teprve po zákroku MNO se zlepšil.

Po návratu ze studia byl dán jako starší učitel na Vysoké vojenské učiliště v Praze. V té době je po stránce odborné hodnocen jako dobrý důstojník, měl však špatné charakterové vlastnosti jako domýšlivost, sklon k pozérství, značná náladovost a malá sebekritičnost. V kritice byl někdy ironický a málo taktní. Pro nemístnou kritiku byl velitelem školy potrestán. Rád vyhledával styky s cizími ženami.

V prosinci 1950 byl jmenován náčelníkem štábu velitelství tankového a mechanizovaného vojska. Zhodnocovací komise MNO ho v roce 1952 hodnotila jako důstojníka s nízkou politickou vyspělostí, který je však po odborné stránce schopný a náročný. Ve funkci náčelníka štábu si vedl celkem dobře. Avšak nevhodným způsobem vystoupil v diskusi na stranické konferenci v Mladé, což se stalo předmětem kritiky přítomných delegátů. V září byl přemístěn na funkci velitele tankového a mechanizovaného vojska 2. vojenského okruhu.

Na podzim v roce 1951 svěřil s. Tesařík s. generálu Jankovi poznatky k tehdejšímu ministru národní obrany s. Čepičkovi, které se prý dozvěděl od svého příbuzného Felcmana. Šlo o neověřené zprávy, a to o jeho věznění v koncentračních táborech, dále v otázce jeho svatby s dcerou s. Gottwalda, že je kariérista a kdo ví co prý za tím vězí. Za dva dny po rozhovoru s generálem Jankem si ho zavolal s. Čepička a žádal ho, aby mu řekl vše, co o něm slyšel. Tesařík mu vše opakoval a žádal [str. 5] s. Čepičku, aby mu jeho jednání prominul. Ten prý mu řekl, že podporuje šeptandu třídního nepřítele, že vše zváží, aby šel klidně dál pracovat.

V lednu 1953 zavedla s ním stranická komise při HPS disciplinární řízení pro pomluvy ministra a udělila mu důtku. V roce 1956 na základě jeho žádosti byl mu tento stranický trest zrušen z těchto důvodů: sdělení neověřených zpráv učinil pouze svému představenému a dále je nerozšiřoval. Tak nedošlo k porušení autority ministra.

V únoru 1953 při cestě z Prahy ke svému útvaru řídil v podnapilém stavu služební vůz. Při neopatrné jízdě zachytil u Brna chodce a zranil ho (zlomenina nohy). Přesto, že byl spolujezdcem plukovníkem Bedřichem upozorněn, že někoho autem zachytil, nezastavil a neposkytl raněnému pomoc.

Téhož roku v květnu při služební cestě ztratil evidovaný zápisník, ve kterém měl zapsány kádrové údaje o podřízených a některá organizační data o tankových jednotkách. Ztrátu hlásil až po třech měsících. V prosinci 1953 byl vzat do vyšetřovací vazby. Dle jeho sdělení byl ve vazbě obviňován a vyšetřován z nepřátelské činnosti proti státu v souvislosti s Reicinem. Když prý se to neprokázalo, bylo s ním provedeno soudní řízení pro úraz, který zavinil svou neopatrnou jízdou a pro ztrátu evidovaného zápisníku.

Nejvyšším soudem (vojenským kolegiem) byl odsouzen s přihlédnutím k amnestii presidenta republiky k trestu odnětí svobody na 9 měsíců, podmíněně na zkušební dobu tří let. Z vyšetřovací vazby byl propuštěn v srpnu 1954. Za výše uvedené provinění byl stranicky potrestán stranickou komisí při HPS důtkou s výstrahou.

Po propuštění z vyšetřovací vazby byl ustanoven velitelem 3. tankové divize v Mladé. Během dvouletého působení v uvedené funkci dosáhla divize pod jeho vedením dobrých výsledků v bojové a politické přípravě. Jeho poměr k podřízeným se zlepšil, ale nezbavil se svého lehkovážného života, sklonu k nemírnému pití alkoholu a vyhledávání ženské společnosti. [str. 6] V roce 1956 byl pověřen funkcí zástupce velitele 1. vojenského okruhu a po provedené reorganizaci funkcí zástupce velitele 4. armády. Tuto funkci vykonával až do roku 1959.

Jako zástupce velitele 4. armády měl nesprávný poměr k útvarovým organizacím KSČ a k otázce kázně mladých lidí v armádě. Na to si stěžovali na HPS soudruzi z ÚO KSČ 253. protiletadlového dělostřeleckého pluku. Tesařík byl ÚO KSČ pozván v červenci 1959 na besedu, aby tam hovořil o svých zkušenostech z bojů druhé světové války. Na besedě jednostranně vysvětloval úlohu velitelů a přitom používal vulgárních výrazů. Svým jednáním snižoval poslání stranické organizace u pluku a neuznával formy její práce. Vzhledem k zjištěným některým nepořádkům v objektech útvaru vyhrožoval, že se zase přijede brzy k útvaru podívat a pak že budou sršet blesky.

Asi za 14 dní po této besedě byl u téhož pluku vyhlášen bojový poplach. Jako hlavní kontrolní orgán se dostavil k útvaru s. Tesařík. V průběhu bojového poplachu choval se k příslušníkům pluku hrubě, řval na ně a snižoval jejich důstojnost. Na místě degradoval desátníka Fonina, radiotelegrafistu I. třídy, který předtím nebyl nikdy trestán, za to, že v době poplachu nebyl řádně ustrojen. Dále na místě potrestal npor. Magu domácím vězením za to, že nesprávně postupoval při udělení dovolenky přes čas. Po bojovém poplachu, když se dozvěděl, že na jeho jednání si chce ÚO KSČ od 253. pluku stěžovat k ÚV KSČ, zastrašoval velitele divize a funkcionáře ÚO KSČ a dosáhl toho, že upustili od podání stížnosti.

Při pohovoru na KSK s. Tesařík odmítal obvinění, že by podceňoval ÚO KSČ a politickou práci v armádě. Pokud prý měl výhrady, pak to vyplývalo z toho, že viděl v jejich práci nedostatky. Takové kritické připomínky měl i k ÚO KSČ na besedě u 253. pluku, když jim vytýkal nepořádky, které u pluku před konáním besedy zjistil. Pokud jde o jeho chování jako kontrolního orgánu v době bojového poplachu[,] omlouvá je tím, že pluk uložené úkoly bojového poplachu neplnil. To ho vedlo k tom, že na místě dělal ukvapené závěry. Uznává, že neměl na místě trestat a odebírat hodnost, [str. 7] ale že měl nejdřív nechat prošetřit, jak se dosud provinilý choval a teprve potom přistoupit k potrestání. V otázce zastrašování soudruhů, aby upustili od stížnosti na jeho jednání, uvedl, že jeho úmyslem nebylo zastrašovat. Přiznává, že veliteli divize řekl, že když po takovém stavu, který zjistil u pluku, si chtějí ještě stěžovat, že v tom vidí snahu zlehčovat nedostatky. Přitom uvedl, že jako člen strany pak napíše také na ÚV KSČ, jaký je stav u divize a u útvaru 253.

Soudruzi, se kterými jsme hovořili na divizi v Táboře i s. pluk. Uhlíř, sekretář SK HPS[,] vidí nesprávnost v jednání Tesaříka v tom, že na besedě, kterou svolala ÚO, neměl vystupovat vůči ÚO, i když předtím zjistil nepořádky u pluku. Tyto věci si měl vyřídit po velitelské linii a nenapadat kvůli tomu ÚO KSČ. Rovněž nesprávně postupoval při potrestání příslušníka útvaru v době bojového poplachu a nebral na zřetel hlediska usnesení ÚV KSČ o kázni a výchově v armádě. Neověřil si, o koho vcelku jde a trestal je přímo na místě. Takového nesprávného postupu se dopouštěl i v jiných případech.

Od roku 1945 je s. Tesařík MNO hodnocen z hlediska odborných schopností a praktických vojenských znalostí kladně. Naproti tomu je poukazováno na jeho osobní charakterové nedostatky, přílišné sebevědomí, ješitnost, nadměrné pití alkoholu, poměr k ženám, výstřelky v osobním životě a nevhodné jednání s lidmi. Tyto charakterové chyby snižovaly jeho autoritu a byly předmětem kritiky jeho osoby.

O jeho chybách bylo s ním nekolikrát hovořeno jak jeho nadřízeným, tak i pracovníky XIII. oddělení ÚV KSČ. Přesto, že sliboval nápravu, od chyb se neoprostil.

V roce 1955 byla vytvořena zvláštní komise, jejímž předsedou byl generál s. Lomský, nynější ministr národní obrany, a za oddělení ÚV KSČ s. Rudolf. Na této komisi se Tesařík písemně zavázal, že své chyby odstraní. V roce 1956 byl v osobním rozhovoru s ministrem národní obrany s. Lomským opět upozorněn na [str. 8] své nedostatky.

V roce 1957 komise, složená z generálů s. Rytíře, Prchlíka, Hečko[,] při hodnocení s. Tesaříka učinila tento závěr:
"Vzhledem k hodnocení, komise dochází k závěru, že nedostatky u gen. Tesaříka jsou tak závažného rázu, že by měl být propuštěn do zálohy. S přihlédnutím k jeho zásluhám a bojovým vlastnostem komise věří, že gen. Tesařík najde v sobě tolik vůle, aby své nedostatky odstranil a doporučuje mu tuto možnost poskytnout."

Jeho vyslání na studium do SSSR v roce 1959 bylo projednáno s. Salgou s prvním tajemníkem ÚV KSČ s. Novotným. Na základě toho byla pak dána do návrhu na usnesení věta, že dopustí-li se s. Tesařík v SSSR nějakého poklesku, budou z toho vyvozeny stranické i služební důsledky. Na tuto věc byl s. Tesařík před nástupem studia v SSSR upozorněn jednak ministrem s. Lomským a také pracovníkem ÚV KSČ s. Rudolfem.

V srpnu 1959 nastoupil s. Tesařík studium na akademii generálního štábu ozbrojených sil v SSSR, kde se dopustil za krátkou dobu dalších provinění. O špatném chování s. Tesaříka v Moskvě byl informován první tajemník ÚV KSČ s. Novotný, který dal příkaz náčelníku HPS s. gen. Prchlíkovi, aby provinění Tesaříka bylo v Moskvě důkladně prošetřeno. Za tímto účelem byli vysláni do Moskvy náčelník kádrové správy s. generál Hečko a sekretář SP HPS s[.] plk. Uhlíř. O výsledku šetření podal ministr s. Lomský dne 26. 1. 1960 zprávu politickému byru ÚV KSČ. Bylo mu uloženo odvolat s. Tesaříka ze studia Vojenské akademie SSSR v době pololetních prázdnin. Dále bylo uloženo náčelníku HPS při MNO provést s Tesaříkem stranické disciplinární řízení a podat pak zprávu politickému byru o konečném vyřešení otázky Tesaříka.

Provinění, kterých se Tesařík dopustil za svého pobytu v akademii generálního štábu ozbrojených sil SSSR v Moskvě, nebyla námi prošetřována a jsou převzata ze spisového materiálu VSK HPS MNO. Soudruzi gen. Hečko a plk. Uhlíř, kteří šetření prováděli v Moskvě, hovořili s vedoucími soudruhy akademie, dále s čs. posluchači akademie a s čs. vojenským přidělencem v SSSR s. Huňou. [str. 9] Sovětskými soudruhy bylo jim řečeno, aby věci, pokud jsou v souvislosti se sovětskými občany, nebyly u nich prošetřovány.

Tesaříkovi je kladeno za vinu, že po dobu jeho pobytu ve škole v Moskvě od srpna do listopadu 1959 se dopustil těchto provinění:

1. Choval se nesprávně k ostatním čs. posluchačům. V opilém stavu v ubytovně bezdůvodně hrubými výroky a braním pod krk napadl plk. Kalinu. S nožem v ruce vyzval plk. Jiráka na souboj a hrubými výroky a vyhrožováním napadl pplk. Juríka.

Při pohovoru na KSK tato provinění Tesařík nepopírá. Vysvětluje, že ke všem těmto věcem došlo za přítomnosti více soudruhů na ubytovně, když občas večer popíjeli lihoviny. Přiznává, že jeho jednání po této stránce nebylo správné.

2. Veřejně před posluchači akademie projevoval nespokojenost se svým finančním zabezpečením po dobu studia. Přitom zesměšňoval ministra s. Lomského slovy: "Když nám to nebude stačit, tak pošleme prádlo Lomskému, ať nám je vypere."

S. Tesařík k tomu uvedl: Ohledně výše stipendia začali diskutovat frekventanti starších ročníků akademie, kteří předtím dostávali 2300 rublů a pak to bylo sníženo na 1700 rublů. K tomu prý pak diskutovali všichni, zda za tyto peníze vyjdou. Přiznává, že přitom učinil výrok o prádle a s. Lomském.

3. Jako generál čs. armády a Hrdina Sovětského svazu choval se nepřístojně na recepcích. V opilém stavu u příležitosti oslav Maďarské lidové armády dne 29. 9. 1959 se choval vyzývavě a ironickým jednáním snižoval důstojnost vojenského přidělence Rumunské lidové republiky. Při recepci na čs. vyslanectví dne 6. 10. 1959 nevybíravým způsobem obtěžoval manželky československých a sovětských diplomatů. Bezdůvodně udeřil do tváře pplk. Romočuského. Odnesl kabelku s. Lajčakové [správně má být zřejmě "Lajčiakové"] (manželka sovětského [výraz "sovětského" je přeškrtnut a propiskou nadepsán slovem "českoslov.", nanejvýš pravděpodobně jde o Milana Lajčiaka, slovenského básníka a pozdějšího čsl. velvyslance ve Švýcarsku] diplomata) a až na zákrok čs. vojenského [str. 10] přidělence tuto za několik dní vrátil. Nepřístojné chování Tesaříka k hostům vyvolalo nespokojenost přítomných na recepci a stalo se předmětem jednání na poradě vojenských přidělenců zastupitelských úřadů zemí lidové demokracie.

4. Nesprávně se choval k sovětským občanům, pracovníkům akademie. Hrubými výroky napadal sovětské pracovnice v ubytovně posluchačů: "vy baby špiclujete, registrujete a pak dokladujete, kdo kdy přišel." Nevybíravými slovy po straně pomlouvál zodpovědné funkcionáře akademie. Dvakrát při vyučování napadl přednášejícího, že zavádí a rozmnožuje byrokratismus.

Tesařík přiznává, že jeho chování k službě konající [správně má být zřejmě "službu konající"] sovětské pracovnici nebylo taktní. Také nepopírá, že kritizoval přednášejícího plk. Zabaštikova.

5. Po požití alkoholu se několikrát nedostavil na přednášku a v jednom případě odešel svévolně z učebny.

6. Při návštěvě v bytě hrdiny Sovětského svazu gen. s. Saburova v ostré diskusi tvrdil, že náš lid ve druhé světové válce nevěděl za co bojuje a že by dnes s našimi jednotkami nešel bojovat, protože dnes velitel v naší armádě není velitelem a každý voják si dělá co chce. Při druhé návštěvě u s. Saburova se choval nespolečensky.

K svému názoru na naši armádu Tesařík uvádí, že řekl před s. Saburovem svůj názor, že dnes do značné míry si mnohdy vojáci dělají[,] co chtějí[,] a velitelé se staví k řešení otázek bojové přípravy a řízení života vojsk bezradně. Tím prý nemínil všechny velitele a všechny vojáky, tím méně pak projevoval nějakou nedůvěru k vedení naší armády.

Dle sdělení plk. s. Uhlíře, sekretáře SK HPS MNO, při šetření provinění Tesaříka v Moskvě bylo jim řečeno soudruhy z vedení akademie generálního štábu ozbrojených sil SSSR, aby v případě Tesaříka postupovali opatrně, aby nedošlo k mimořádné události, buď k sebevraždě nebo útěku. Upozornili na to, že na [str. 11] recepcích se choval k příslušníkům západních zastupitelských úřadů volně, bez náležité ostražitosti a odstupu. Náčelník akademie se vyjádřil, že bylo chybou, že Tesařík s jeho charakterovou kvalitou byl vyslán do této akademie.

Soudruzi, se kterými jsme hovořili na MNO, hodnotí Tesaříka jako člověka, který stále slibuje, ale daný slib neplní. Jsou toho názoru, že u něj nejsou předpoklady, že by se zbavil svých vážných charakterových chyb. Tyto s ním byly mnohokráte projednány, vždy sliboval, že se od nich oprostí, ale sliby neplnil a ve svých chybách stále pokračoval. Domnívají se, že učiněné sliby nikdy nebral vážně. Zastávají názor, že pro své vážné charakterové vady není pro armádu dále únosný a že jeho vyloučení ze strany je správné. S ohledem na jeho zsluhy a že jde o hrdinu Sovětského svazu, nebyla s ním jeho vážná provinění již dříve důsledně vyřešena.

S. gen. Hečko, náčelník kádrové správy MNO, který ho zná z armády dlouhá léta, mnohokráte se snažil ho usměrnit. Charakterizuje jeho jednání jako hochštapléra pro jeho velkohubost domýšlivost a neplnění daných slibů. Rovněž generál s. Rytíř, který se v minulosti vždy za něj stavěl a který mu ještě před odjezdem na studium do Moskvy přátelsky domlouval, aby si dal pozor na své chyby, došel dnes k názoru, že Tesařík je nenapravitelný a schvaluje jeho vyloučení ze strany. Dle sdělení plk. s. Uhlíře rovněž ministr s. Lomský je toho názoru, že u Tesaříka nejsou předpoklady k nápravě a odmítl v této věci s ním osobně jednat.

Pokud jde o tvrzení Tesaříka, že ho gen. Janko v armádě znemožňuje, sdělil s. Uhlíř, že jsou to jen jeho domněnky, které se nezakládají na pravdě.

Také soudruzi ze XIII. oddělení ÚV KSČ se domnívají, že nejsou předpoklady, že by se Tesařík ve svém osobním životě napravil.

Výsledek šetření byl projednán s vedoucím XIII. oddělení ÚV KSČ s. Mamulou, který souhlasí s návrhem komise stranické kontroly. [str. 12]

Zpráva k návrhu na kádrové opatření s Richardem T E S A Ř Í K E M , generálmajorem, Hrdinou Sovětského svazu

Ministr národní obrany předkládá návrh na propuštění z armády generálmajora Hrdinu Sovětského svazu Richarda T E S A Ř Í K A .

Jako generál Čs. lidové armády dopouštěl se soustavně hrubých poklesků proti společenské morálce, zanedbával své povinnosti vyplývající z jeho funkce, nepochopil význam a úlohu politických orgánů a stranických organizací v armádě, nenašel dobrý vztah k lidem a svým jednáním narušoval dobré jméno Československé lidové armády doma i v zahraničí.

Příčinou jednání jmenovaného jsou jeho charakterové nedostatky, jako je přílišné sebevědomí, nesebekritičnost ješitnost, nadměrné pití alkoholu a nesprávný poměr k ženám.

Se soudruhem Tesaříkem byly jeho nedostatky odpovědnými stranickými i velitelskými orgány od r. 1955 intenzívně projednávány a za jednotlivé přestupky byl stranicky i velitelsky brán k odpovědnosti. Několikrát sliboval nápravu, avšak vzápětí se dopouštěl stejných nedostatků znovu.

Naposled slíbil, že změní svůj způsob života před jeho odesláním na studium do SSSR. Ačkoliv mu bylo výslovně řečeno, že má poslední možnost dokázat, že se z nedostatků a chyb poučil, slib, který dal stranickým pracovníkům i vedoucím funkcionářům ministerstva národní obrany, nedodržel. Jeho jednání bylo předmětem kritiky sovětských soudruhů i představitelů zpřátelených [sic!] armád.
Pro nedostatky, kterých se dopustil, byl stranickou komisí hlavní politické správy Čs. lidové armády ze strany vyloučen.

Soudruh Tesařík nedává záruku, že by se do budoucna nedostatků oprostil, změnil dosavadní způsob života a mohl požívat důvěry, která jej opravňuje nosit jedno z nejvyšších vyznamenání Sovětského svazu "Hrdina SSSR" a zastávat funkci stanovenou pro generála Čs. lidové armády.

[str. 13]
Navrhuje se proto požádat sovětskou vládu o odejmutí vyznamenání "Hrdina SSSR" a propustit jmenovaného do zálohy.

Vzhledem k tomu, že jde o aktivního bojovníka proti fašismu, který se stal invalidní, a získal zákonný nárok na částečný výsluhový důchod ve výši 1200,- Kčs, navrhuje se přiznat mu osobní důchod ve výši 2000,- Kčs.

[str. 14]
5660

Příloha IV

Potvrdit vyloučení ze strany generálmajora Richarda T E S A Ř Í K A
D ů v o d y :
Jako důstojníku čs. armády, později generálu, byly mu po několik let vytýkány jeho charakterové nedostatky. Jsou to: přílišné sebevědomí, nesebekritičnost, ješitnost, nadměrné pití alkoholu, poměr k ženám, výstřelky v osobním životě a nevhodné jednání s lidmi.

Tyto charakterové vady snižovaly jeho autoritu a byly předmětem kritiky jeho osoby jak ze strany jeho nadřízených, tak i stranických orgánů. Přesto, že vždy sliboval nápravu, nedostatků se neoprostil [sic!].

V roce 1954 byl stranicky potrestán důtkou s výstrahou a soudně devíti měsíci podmíněně na tři roky za to, že při neopatrné jíždě autem v opilém stavu zachytil chodce a zranil ho (zlomenina nohy). Přesto, že byl spolujezdcem upozorněn, nezastavil a neposkytl raněnému pomoc. Téhož roku ztratil evidovaný zápisník, ve kterém měl zapsány různé kádrové údaje o podřízených a některá organizační data o tankových jednotkách. Ztrátu zápisníku hlásil až po třech měsících.

Jako zástupce velitele 4. armády dopouštěl se chyb ve vztahu k útvarovým organizacím KSČ a v otázce výchovy a kázně mladých lidí v armádě. Na besedě v ÚO KSČ protiletadlového dělostřeleckého pluku 253 jednostranně vysvětloval úlohu velitelů a přitom používal vulgárních výrazů.

Svým jednáním snižoval poslání stranické organizace u pluku a neuznával formy její práce. Několik dní potom u téhož pluku při bojovém poplachu se choval k příslušníkům pluku hrubě, křičel na ně a snižoval jejich důstojnost. Po bojovém poplachu, když se dozvěděl, že na jeho jednání si chce ÚO KSČ stěžovat k ÚV KSČ, zastrašoval velitele divize a funkcionáře ÚO KSČ a dosáhl toho, že upustili od podání stížnosti. [str. 15] Za dvaapůlměsíčního pobytu ve Vojenské akademii generálního štábu v SSSR se znovu dopustil hrubých přestupků:

Nesprávně a hrubě se choval k ostatním čs. posluchačům akademie. V opilém stavu v ubytovně bezdůvodně hrubými výroky a braním pod krk napadl plk. Kalinu. S nožem v ruce vyzval plk. Jiřáka na souboj a hrubými výroky a vyhrožováním napadl pplk. Juríka.

Veřejně před posluchači akademie projevoval nespokojenost se svým finančním zabezpečením po dobu studia. Přitom zesměšňoval ministra soudruha Lomského slovy: "Když nám to nebude stačit, tak pošleme prádlo Lomskému, ať nám je vypere."

Jako generál čs. armády a hrdina Sovětského svazu choval se v SSSR nepřístojně na recepcích. V opilém stavu u příležitosti oslav Maďarské lidové armády dne 29. 9. 1959 se choval vyzývavě a ironickým jednáním snižoval důstojnost vojenského přidělence Rumunské lidové republiky. Při recepci na čs. velvyslanectví dne 6. 10. 1959 nevybíravým způsobem obtěžoval manželky československých a sovětských diplomatů. Bezdůvodně udeřil do tváře pplk. Romočuského. Odnesl kabelku s. Lajčakové [má být "Lajčiakové"], manželce sovětského [výraz "sovětského" je přeškrtnut a perem je dopsáno "našeho"] diplomata a až na zákrok čs. vojenského přidělence ji za několik dní vrátil. Jeho nepřístojné chování na recepcích k hostům stalo se předmětem jednání na poradě vojenských přidělenců zastupitelských úřadů zemí lidové demokracie. Na základě toho nebyl napříště dáván do předsednictva při večírcích a recepcích. Nesprávně se choval k sovětským občanům, pracovníkům akademie. Hrubými výroky napadal sovětské pracovnice v ubytovně posluchačů. Nevybíravými slovy po straně pomlouval zodpovědné funkcionáře akademie. Dvakrát při vyučování napadl přednášejícího, že zavádí a rozmnožuje byrokratismus.

Po požití alkoholu se několikrát nedostavil na přednášku a v jednom případě odešel svévolně z učebny. Při návštěvě bytu s. generála Saburova, hrdiny Sovětského svazu, v ostré diskusi tvrdil, že nás lid ve druhé světové válce nevěděl, za co bojuje a že by dnes s našimi jednotkami nešel bojovat, pro-[str. 16]tože dnes velitel v naší armádě není velitelem a každý voják si dělá co chce. Při druhé návštěvě u s. Saburova se choval nespolečensky.

Tesařík v zásadě provinění, které je mu kladeno za vinu, při jednání na KSK přiznal, i když některé věci omlouvá.

Návrh byl schválen ve schůzi komise stranické kontroly dne 18. července 1960.

Vaše reakce...

zpět