PWSV | Vol. 2 No. 2 únor 2003 | Karel Sieber

Vltavská kaskáda, hospodářská krize Novotného režimu a hrozba jaderné války po druhé berlínské krizi

K širším souvislostem československého obranného plánování na začátku šedesátých let

Výročí čtyřiceti let od karibské krize připomnělo staré otázky a další nové otevřelo. Co vlastně znamenaly mezinárodně politické krize začátku šedesátých let pro Československo? Možnou odpověď představuje třeba populární téma činnosti československé armády bezprostředně během klíčových říjnových dnů. Československé vojenské jednotky byly vyvedeny z kasáren a uvedeny do stavu pohotovosti. Československá armáda byla připravována k tomu, aby sehrála svou roli ve zvažovaném vojenském střetnutí. Ano, to vše jistě není nezajímavé. Ptejme se však, zda v jistém smyslu podstatnější než všechny ty manévry vojáků, tanků a obrněných vozidel v českých lesích není určitý dlouhodobější kontext takového dění.

Úkolem této studie je popsat některé širší souvislosti československých obranných příprav v době druhé berlínské krize, tedy v době bezprostředně předcházející karibské krizi. Na základě dokumentů projednávaných na začátků šedesátých let nejvyššími stranickými orgány poukážeme na rámec, v němž byla připravována a přijímána jednotlivá rozhodnutí politbyra. Tento rámec je nejsnáze definovatelný jako komplex možností a především omezení, v němž se členové politbyra pohybovali, omezení vycházejících například z parametrů československé ekonomiky, ze sovětských instrukcí a - v neposlední řadě - z omezených zkušeností a znalostí jednotlivých členů stranického vedení.

Autor považuje za nutné předem upozornit na některé okolnosti vzniku tohoto textu. S ohledem na vlastní ješitnost by rád uvedl, že pasáže týkající se vltavské kaskády a její úlohy v jaderné válce vznikly už v červnu minulého roku a že to tedy nebyly nedávné katastrofální povodně, které ho přiměly k tomu zabývat se touto otázkou.¹⁾

Vodní živel, který v srpnu minulého roku devastoval podstatnou část Čech, se však do této studie přece jen promítl - uzavření Vojenského ústředního archívu v zaplavené karlínské Invalidovně dosud znemožňovalo realizovat původně zamýšlený záměr doplnit dokumenty Archívu ÚV KSČ dalším materiálem z fondů bývalého ministerstva národní obrany. Kromě toho i z AÚV KSČ, uloženého dnes v SÚA, nebylo zpřístupněno odpovědnými archiváři několik zřejmě významných dokumentů. I přesto se autor rozhodl tuto studii čtenářům PWSV předložit, už proto, že z ní vycházející referát přednesený v listopadu 2002 u kulatého stolu o karibské krizi se setkal v poměrně příznivým přijetím.

Jakkoli je všemi nedostatky uvedeného textu vinen výhradně autor, rád by vyjádřil svou vděčnost několika lidem. Za expertizu v oblasti technických parametrů vltavské kaskády (i po čtyřiceti letech až na v roce 1992 dokončenou vodní nádrž Hněvkovice výrazněji nezměněných) musí poděkovat pracovníkům Vodohospodářského dispečinku Povodí Vltavy a zvláště pak Ing. Markétě Bártové a Jiřímu Habermannovi. Vyhledáním informace o průtocích, kterých Vltava dosahovala během celého října 1962, mu byl významně nápomocen Ing. Libor Elleder z Českého hydrometeorologického ústavu. Za konzultaci o technologii těžkých mostových souprav vděčí jednak doc. Pavlu Maňasovi z katedry ženijních konstrukcí Vojenské akademie v Brně, jednak veliteli Výcvikové základny ženijního vojska v Litoměřicích plk. Rostislavu Jarošovi.

Vltavská kaskáda

Utajovací mánie komunistického systému měla jeden paradoxní důsledek - pokud byly všechny dokumenty označeny jako tajné, jak potom vydělit ty spisy, které bylo potřeba opravdu důsledně utajit? Výsledný systém proto rozlišil několik stupňů utajení, formálně vyjádřených počtem nul na začátku jednacího čísla. Kromě spisů důvěrných ("obyčejných") a tajných (jejichž jednací číslo začínalo nulou) existovaly ještě spisy přísně tajné (se dvěma nulami). Protože však například prakticky všechny spisy z jednání vedení KSČ byly klasifikovány jako přísně tajné, byly ty skutečně nejvýznamnější podklady označeny jako "přísně tajné zvláštní důležitosti" (se třemi nulami na začátku jednacího čísla), některé z nich kromě toho byly označeny písmenem "M" ("mobilizační"). Takových spisů už bylo opravdu jen několik. Patří mezi ně i útlý spis "Možnost výroby 9 těžkých mostních souprav v r. 1961",²⁾ spis nenápadného názvu a zajímavého obsahu.

Dokončení soustavy vltavských vodních děl představovalo jeden z oslavovaných úspěchů československého vodohospodářství. Přehrady Vrané a Štěchovice, první postavená během let 1930 - 1935 a druhá 1939 - 1945, byly doplněny o Slapy (stavba byla dokončena roku 1954), Lipno (1959), Kamýk, Orlík (1961) a další menší vodní díla.³⁾

Konec padesátých a začátek šedesátých let byl ovšem také ve znamení rostoucího mezinárodního napětí. Během druhé berlínské krize a zvláště její druhé fáze v létě 1961 se oba vojenskopolitické bloky nebezpečně přiblížily bodu, kdy studená válka mohla přerůst ve válku horkou. Latentní napětí ve vztazích mezi Východem a Západem učinilo z jaderného konfliktu trvale přítomnou hrozbu.

Zatímco Spojené státy si v tomto období uchovávaly stále ještě převahu v počtu jaderných zbraní, sovětské ozbrojené síly měly v konvenční výzbroji v Evropě zřetelnou převahu.⁴⁾

Ačkoli samozřejmě i sovětský plán počítal s tím, že postup armád Varšavské smlouvy bude přímo na bojišti podpořen lokálními jadernými údery, hlavní podmínkou pro úspěch sovětského velení byla možnost plně využít právě převahy v konvenčních zbraních. Úlohu vojsk československého frontu v potenciálním vojenském střetu na evropském bojišti definoval (především na základě dokumentu objeveného ve Vojenském ústředním archívu) ve studii "Za devět dní jsme v Lyonu" Petr Luňák.⁵⁾ České území bylo nástupištěm pro útok ve směru Norimberk - Štrasburk - Dijon.

Rychlý postup armády, proponovaný sovětským operačním plánem, však měl už na samém začátku jednu závažnou slabinu. V okamžiku zahájení vojenského konfliktu by se staly velké vodní nádrže vltavské kaskády terčem jaderných úderů. Ničivý účinek těchto úderů by byl totiž zmnohonásoben průlomovou vlnou, která by vznikla destrukcí tělesa hráze. Průlomová vlna by vzápětí nevyhnutelně zbořila mosty na dolním toku řeky a likvidace těchto významných dopravních spojení by následně významně ohrozila, ne-li dočasně zcela zastavila postup a další zásobování československých a sovětských vojsk. Takto zacíleným jaderným úderům přitom nebylo možno nijak zabránit.⁶⁾ Z dosud známých dokumentů není zřejmé, od kdy byla tato skutečnost zřejmou československým vojenským plánovačům známa.⁷⁾

Ještě v polovině padesátých let ovšem seznam československými experty vytipovaných cílů nukleárních útoků na československé území přehrady vltavské kaskády nezahrnoval, alespoň můžeme-li soudit podle dokumentů o počátcích operační přípravy československého území.⁸⁾

Je však pozoruhodné, že už před dostavěním vodních nádrží byly údaje o jejich parametrech, dokonce i údaje ověřitelné prostým pozorováním, utajovány.⁹⁾

Zachování dopravního spojení skrz české území,¹⁰⁾ tedy i přes vltavské mosty, mělo pro sovětský operační plán klíčový význam. Interpreti sovětské strategie se obecně vzato shodují, že samotná československá armáda by "bojovala jako armáda prvosledová (asi 70 hodin) a připravila podmínky pro nasazení druhého sledu vojsk Varšavské smlouvy k dosažení stanoveného cíle války".¹¹⁾

Představa masy sovětských tanků bezradně popojíždějících na břehu rozvodněné Vltavy zbavené mostních přechodů do plánů sovětského postupu skutečně příliš nezapadala.

Na jednání politického byra ÚV KSČ se problém ohrožení vltavských přehrad v jaderné válce dostal v červenci 1961. Politbyro uložilo ministru hutního průmyslu a rudných dolů, aby vypracoval ve spolupráci se Státní plánovací komisí zprávu "o možnosti zajištění výroby 9 mostových souprav TMS mimo plán v r. 1961 a o důsledcích této změny pro národní hospodářství". Z materiálu projednaného na schůzi 5. září 1961 vyplývá, že úkolem těchto "těžkých mostových souprav" bylo nahradit průlomovou vlnou ohrožené mosty na Vltavě a Labi a zajistit tak možnost přepravy vojsk Varšavské smlouvy.¹²⁾

Hlavní otázkou, kterou se předložený dokument zabýval, byl případný soulad výroby těchto nadbytečných mostů s československým hospodářským plánem. Zatímco skutečný smysl celé věci spočíval v přípravě na možnost jaderné apokalypsy, zpráva Státní plánovací komise pro politbyro do podrobností rozebírala dopady výroby oněch mostů na plánovaný provoz jednotlivých československých továren. Je ovšem třeba uvést, že výroba mostových souprav představovala projekt pozoruhodného rozsahu:
"Charakteristika těžkých mostových souprav
Váha soupravy je 323 tun. Výroba jedné soupravy vyžaduje 62.000 jednicových odpracovaných hodin. Požadovaná výroba 9 souprav si vyžádá 558.000 jedn.[icových] hod. z toho ruční práce 400.000 jedn. hod.
strojní práce 158.000 jedn. hod.
Strojní práce jsou prováděny převážně na malých a středních obráběcích strojích.
(...)
Pracnost mostových souprav je 3,5x větší v porovnání s výrobou ocelových konstrukcí budov. Nejtěžší [sic!]¹³⁾ díl váží 247 kg."¹⁴⁾

Zajištění výroby těchto obřích mobilních mostů by zdrželo provoz některých československých továren (mostárny Stalingrad Lískovec, Vítkovické železárny Klementa Gottwalda, mostárny Brezno, Královopolské strojírny) o nejméně čtyři až šest měsíců (pokud by ovšem náběh výroby v těchto provozech proběhl bez problémů). Nehledě na povážlivé hospodářské důsledky, výrobu TMS by i tak nebylo možno uskutečnit do konce roku 1961. Politické byro tedy přistoupilo na kompromisní řešení: "Vzhledem k vážným důsledkům, které by mělo zajištění výroby 9 těžkých mostových souprav, doporučuje se, aby přechod řek Vltava a Labe vojsky byl zajištěn vypuštěním přehrad na Vltavě a v r. 1961 byly vyrobeny mimo plánovaných 3 těžkých mostových souprav další tři soupravy pro potřeby ministerstva národní obrany a to vzhledem k důležitosti těchto souprav pro přesun vojsk."¹⁵⁾

Možné vypuštění přehrad vltavské kaskády představuje zajímavý technický problém. Jeho základem je vypuštění tří klíčových přehrad s největším objemem vody - Lipna, Orlíku a Slap. Krizový scénář pro případ bezprostřední hrozby jaderné války počítal ("k zachování mostních přechodů") se snížením hladiny vodního díla Slapy na kótu 250 metrů nad mořem (tedy na třetinu maximálního objemu) a s úplným vypuštěním nádrže vodního díla Orlík. Následně doporučoval krizový scénář "plynule navázat na vypouštění přehrady Orlík s vyprazdňováním dvou třetin obsahu vodního díla Lipno".¹⁶⁾

Doba vypouštění byla vypočítána takto:
"Započne se s odpouštěním nádrže vodního díla Orlík a Slapy tak, aby průtok Vltavou v Modřanech nepřesáhl 2.000,0 m3/sec po dobu asi 8 hodin. Tento průtok bude postupně se snižováním vodní hladiny klesat až na průtok 500 m3/sec., který bude dosažen za 6 a 3/4 dne. (...)
Dále se bude vyprazdňovat pouze nádrž vodního díla Orlík, s postupným klesáním průtoku z 500 m3/sec na 60 m3/sec, což je přirozený průtok řečištěm v profilu vodního díla Orlík. Vypuštění vodního díla Orlík si vyžádá doby 15 a 1/2 dne. Celkem vyprazdňování nádrže vodního díla Orlík na úroveň základových výpustí a snížení hladiny vodního díla Slapy na 1/3 původního objemu potrvá včetně přípravných prací /vyklizení plavidel a sklápění jezů/ 24 a 1/2 dne.¹⁷⁾
Za těchto podmínek nebudou ohroženy žádné stávající mosty na Vltavě v úseku od Zbraslavi až po státní hranici."¹⁸⁾

Počáteční průtok dvou tisíc krychlových metrů vody za sekundu, kterého mělo být během tohoto vypouštění dosaženo v Modřanech, byl spojen s určitými riziky.¹⁹⁾

Do deseti hodin po rozhodnutí o vypouštění přehrad proto bylo nutno vyklidit všechna plavidla z plavební dráhy na Vltavě a Labi, během třiceti šesti hodin musely být sklopeny hradlové jezy na Vltavě pod Prahou a na dolním Labi až po Ústí nad Labem a současně bylo třeba také vyklidit plovárny a veškerá další plavidla od vodního díla Slapy až po státní hranici.²⁰⁾

Doba více než dvaceti čtyř dnů, po které by bylo vypouštění přehrad Orlík a Slapy prováděno, znamenala patrně nejvážnější úskalí celého plánu. I po dvaceti čtyřech dnech vypouštění by navíc zůstala prakticky nezměněná hladina vody ve vodním díle Lipno. Teprve až "snížením hladiny vodního díla Lipno se omezí nebezpečí vzniku průlomové vlny, která by se svými katastrofálními následky projevila v plném rozsahu v prostoru města České Budějovice".²¹⁾

Druhá etapa vyprazdňování vodních nádrží, během které by bylo vypouštěno Lipno (z kóty maximálního nadržení 726 metrů nad mořem při objemu přibližně 306 miliónů krychlových metrů na kótu 720 metrů nad mořem s ponecháním asi 100 miliónů krychlových metrů vody), by trvala dalších 17 dnů a tři hodiny, podstatná však byla jen z hlediska případných civilních škod a obětí - nebezpečí ohrožující mosty na dolním toku by během vypouštění Lipna už zřejmě pominulo.²²⁾

Nelze popřít, že plány pro jadernou válku prodělávaly v první polovině šedesátých let významné úpravy. Po nástupu Kennedyho administrativy byla americká doktrína "masivní odvety", kalkulující s masivním prvním jaderným úderem, nahrazena doktrínou "pružné odvety", vycházející z očekávání postupné eskalace konfliktu od prvních střetů vojenských jednotek až po totální jadernou válku.²³⁾

Existují ovšem vážné pochyby o tom, že by tuto doktrínu nebo její ekvivalent začalo vyznávat i sovětské velení, jsou naopak náznaky toho, že v Sovětském svazu šel vývoj paradoxně opačným směrem. Nejenže Sověti ve svém vlastní plánování žádnou "pružnou odvetu" nezavedli, dokonce zřejmě ani neuvěřili, že taková doktrína pro americké rozhodování skutečně platí.²⁴⁾

Touto skutečností byla relevance nejrůznějších teoretických modelů eskalace, jako byl legendární "Hermanův žebřík" o 44 příčkách a šesti prazích, výrazně zpochybněná.²⁵⁾

V kontextu těchto skutečností je ryze teoretická představa, že by v hrozící válce bylo použití jaderných zbraní oddáleno až do doby úplného vypuštění vltavské kaskády, poněkud iluzorní.

Jak přesně by vypadaly důsledky jaderného úderu na některou z vltavských přehrad, dokument projednávaný politbyrem neuvádí - ostatně i dnes lze něco takového odhadnout jen čistě teoreticky.²⁶⁾

Úvahy o jaderné válce byly vždy - řečeno s Hermanem Kahnem - "přemýšlením o nemyslitelném"²⁷⁾ a myšlení československého vedení na začátku šedesátých let potvrzuje tuto skutečnost beze zbytku. "Vzhledem k tomu, že v ČSSR nejsou žádné znalosti o účincích zbraní hromadného ničení, doporučuje se konzultovat tuto otázku se sovětskými soudruhy, " konstatovala předložená zpráva.²⁸⁾

V usnesení, které politbyru k tomuto materiálu přijalo, se ukládá "s. L. Štrougalovi projednat v SSSR otázku minimální výše hladiny vody vodního díla Orlík při napadení atomovými zbraněmi tak, aby bylo zabráněno vzniku průlomové vlny vzniklé úplným rozrušením tělesa hráze".²⁹⁾

Dokument dále popisuje, jaké energetické využití by vodní elektrárny umístěné na těchto přehradách po jejich vypuštění měly. Podle těchto propočtů by elektrárna v Orlíku byla vyřazena z provozu, ve vodním díle Slapy by se instalovaný výkon po snížení objemu nádrže na 90 miliónů krychlových metrů snížil na 56 % (tedy 75 MW) a na Lipnu by po snížení vodní hladiny zůstalo zachováno 90 % instalovaného výkonu elektrárny (tj. 108 MW).³⁰⁾

Pokud by si Československo mohlo dovolit luxus ještě delšího času k přípravě na jadernou válku, mohla být podle uvedeného dokumentu nejdříve snížena hladina v Lipně a teprve potom v Orlíku a na Slapech. Díky tomu by 200 miliónů krychlových metrů vody vypouštěných z Lipna mohlo být v dalších vodních elektrárnách opakovaně energeticky využito. "Doporučuje se, aby v případě zhoršení situace v zásobování uhlím bylo započato s [dalším - pozn. K. S.] vypouštěním vodního díla Lipno."³¹⁾

Ekonomické souvislosti: hospodářská krize a pád pětiletky

Výše uvedené úvahy jsou v řadě ohledů zarážející. Především doba, po kterou měly být přehrady vypouštěny, je zjevně delší než čas, který byl uplynul mezi okamžikem mimořádného nárůstu mezinárodního napětí a začátkem jaderné války. Vojenská komise obrany ÚV KSČ, kterou politbyro zmocnilo k vydání rozhodnutí o vypuštění přehrad, by se k takovému mimořádnému opatření uchýlila zjevně jen v okamžiku vrcholící krize - od takového okamžiku do chvíle bezprostřední jaderné konfrontace by však sotva zbývalo přes dvacet čtyř dní. Bylo skutečně československé vedení tak naivní, že by věřilo, že se zahájením třetí světové války bude někdo čekat na vyprázdnění vltavské kaskády?

Podobné otázky vyvstávají nad pasážemi, které se zabývají otázkou energetické situace. Po sérii jaderných úderů proti cílům na území ČSSR by více než teoretická možnost provozu některé elektrárny byla nejspíš tou poslední starostí, kterou by se mohlo přeživší politbyro trápit. Stejně tak formulace, že "ve vodním díle Orlík je nutno ponechat určité množství vody, které by pomohlo při řešení zásobování Prahy zdravotně nezávadnou vodou po vypuštění přehrad v zimním období",³²⁾ platí zřejmě jen v případě, že by byly přípravy na jadernou válku provedeny a k vojenskému střetnutí by nakonec nedošlo. V opačném případě by totiž jen stěží zůstala na československém území jakákoli "zdravotně nezávadná" voda.

Nevyhneme se tedy dojmu, že spíše než na skutečnou válku bylo prováděny přípravy k tomu, aby Československo bez větší úhony přestálo období případné válečné pohotovosti a aby se československé hospodářství (v případě vyráběných mostových souprav strojírenství, v případě vypouštění přehrad energetika) dokázalo s mimořádnými opatřeními vyrovnat.³³⁾

Klíčem k pochopení tehdejšího československého uvažování je především aktuální československá ekonomická situace. Hospodářské komplikace jsou v centrálně řízených ekonomikách chronickým jevem, hospodářství komunistického Československa nebylo v tomto ohledu žádnou výjimkou. Přesto můžeme říci, že i v československém plánovaném hospodářství nacházíme období relativní stability (výraz "prosperita" by v tomto ohledu zřejmě nebyl namístě) a období úpadku. Na začátku šedesátých let zažívala československá ekonomika potíže rozměrů zcela mimořádných.

Kromě hlubších, strukturálních důvodů, vycházejících právě z podstaty hospodářského dirigismu, k tomu výrazně přispěly další momentální faktory, spojené s politickými nebo dokonce čistě ideologickými příčinami:³⁴⁾

a) Skutečnost, že hospodářský plán třetí pětiletky byl, zřejmě už od samotného počátku, víceméně nerealistický.³⁵⁾

b) Neočekávaný výpadek v obchodu s Čínskou lidovou republikou, související zejména s prohlubující se čínsko-sovětskou roztržkou.³⁶⁾

c) Československé obavy, že se neuskuteční některé strategicky významné dovozy ze západoevropských zemí. Výpadek jedné, třeba i malé surovinové dodávky přitom mohl mít rozsáhlé, těžko předvídatelné dopady.³⁷⁾

Tyto počáteční potíže se vzhledem k podstatě hospodářského dirigismu rychle znásobily:

a) Aby splnili předepsaný plán a vyhnuli se riziku nedostatečného množství výrobních surovin, hromadili ředitelé jednotlivých podniků preventivně nadbytečná množství surovinových zásob.³⁸⁾ Paradoxním výsledkem těchto opatření byl pochopitelně zoufalý nedostatek těchto surovin.³⁹⁾

b) Výpadek v dodávkách, které si měla ekonomika pro své potřeby zajistit sama, byl řešen neplánovanými materiálovými dovozy ze Západu. Namísto toho, aby se československé podniky vyhnuly rostoucí závislosti na západních dodávkách, tato závislost v rozporu s cíli hospodářských plánovačů dále narůstala. Stejně tak se prudce zhoršil stav devizových rezerv, vyčerpaných těmito mimořádnými nákupy.⁴⁰⁾

Československé vedení, sotva rok potom, co deklarovalo "dobudování socialistické společnosti" a příslušně změnilo název stát, došlo nyní k závěru, že hospodářský plán je v troskách, a nakonec v roce 1962 fakticky zrušilo celou pětiletku.⁴¹⁾

Původní pětiletý hospodářský plán byl nahrazen provizorními plány regulujícími výrobu v jednotlivých průmyslových odvětvích.⁴²⁾

Do této situace gradujícího ekonomického rozvratu přišel v červenci 1961 vrchol druhé berlínské krize⁴³⁾ a s ním spojený neočekávaný mimořádný nárůst nejrůznějších nákladů na obranu, výrazně zatěžující státní rozpočet i výrobní kapacity "národního hospodářství".⁴⁴⁾

Výroba těžkých mostových souprav, dále probíraná v výše citovaném dokumentu ze září 1961, byla jen jedním z mnoha obranných opatření proponovaných na schůzi politického byra ÚV KSČ 25. července 1961. Dopady požadované produkce mostových souprav (zahrnující několikaměsíční změnu plánu většího počtu československých továren a značné důsledky pro investiční výstavbu dalších podniků) byly opravdu rozsáhlé, ve srovnání s dalšími obrannými opatřeními, kterými se nyní budeme podrobněji zabývat, je ale sotva můžeme bez váhání označit za nejrozsáhlejší.

Hrozba embarga

Součástí problémů projednávaných politbyrem 25. července byla také otázka ohrožených československých dovozů ze Západu.⁴⁵⁾

Spis byl zpracován zřejmě během července a ministr zahraničního obchodu František Krajčír, ministr financí Július Ďuriš a předseda Státní plánovací komise Otakar Šimůnek ho politbyru předložili 20. dne toho měsíce.⁴⁶⁾

Podle názoru politbyra měla mít krize řešení německé otázky drastické dopady na československé hospodářské kontakty se Západem.⁴⁷⁾

Při přípravě československých opatření se očekávalo, že:
"1. dojde k úplnému přerušení obchodních styků s Německou spolkovou republikou ke konci letošního roku, které bude pokračovat i v roce 1962,
2. dojde k podstatnému omezení obchodu s ostatními zeměmi Severoatlantického paktu, kde je nutno počítat s rozsáhlým embargem na zboží strategické povahy a takové zboží, jehož nákupem je možno přímo či nepřímo pomáhat NDR,
3. dojde k obtížím při uskutečňování obchodu i v ostatních zemích Evropy, v zemích Latinské Ameriky a v zemích, které jsou spojeny v agresívních paktech především v tom, že bude snaha podvazovat nás vývoz, zejména pokud jde o produkci volných měn,
4. dojde k obtížím při dopravě zboží zavedením kontroly nad námořní, říční i železniční dopravou, jakož i v oblasti devizové a finanční."⁴⁸⁾

Opatření, která navrhli odborní pracovníci hospodářských resortů, sice neřešila podstatu věci, nicméně ve srovnání s frázemi, které k otázce přednesl Bruno Köhler,⁴⁹⁾ zněla poměrně realisticky.

Především šlo o to získat co možná nejrychleji ty důležité suroviny, jejichž dovoz byl v hospodářském plánu určen na IV. čtvrtletí roku 1961 a na rok následující. Celý plán dovozů měl být znovu posouzen a nakoupeno mělo být jenom to zboží, které bylo pokládáno za opravdu nezbytné, dovezené suroviny pak měly být zařazeny do státních hmotných rezerv. Současně tedy bylo třeba "promítnout důsledky z nezajištěných potřeb do jednotlivých úseků národního hospodářství" a "zajistit soustředění prostředků na urychlenou výstavbu takových kapacit, které řeší důležité potřeby národního hospodářství a je možno je dokončit bez kompletujících dodávek z NSR a zemí NATO".⁵⁰⁾

Uskutečnit v krátké době před okamžikem, kdy bylo očekáváno vyhlášení hospodářského embarga, tak rozsáhlé nákupy surovin, strojů a zařízení, by bylo ovšem jen stěží možné. A už vůbec by nebylo myslitelné je realizovat, tak jak to předložená zpráva navrhovala - tajně, bez dopadů na jejich cenu a bez dopadů na mezinárodní situaci.⁵¹⁾

Otázka, za jakou cenu budou tyto nákupy provedeny, byla přitom klíčová - k jejich realizaci totiž Československo postrádalo 320 miliónů korun v devizách. "V maximální míře" mělo být využito dodavatelských úvěrů, půjček a bankovních garancí, o dalších 100 miliónů korun měla být zkrácena vládní devizová rezerva,⁵¹⁾ i tak ale byla československá devizová situace stále katastrofální. Jak uváděla zpráva ministerstva zahraničního obchodu, "k působení delší dobu trvajících nedostatků v některých odvětvích československého národního hospodářství se na sklonku roku 1960 a v průběhu roku 1961 připojily i vážné nepříznivé vnější vlivy, zejména pronikavé snížení výměny zboží s Čínskou lidovou republikou. V důsledku těchto skutečností bylo nutno již v průběhu roku 1961 vyrovnávat velký schodek v platební bilanci s kapitalistickými státy, což se podařilo pouze za cenu značného napětí v devizové pozici ČSSR, přičemž některé vážné problémy v plánu na rok 1961, jakož i v jeho realizaci v rozsahu nejméně 200 mil. Kčs, jsou teprve ve stadiu řešení. Ještě obtížnější situace se vytvořila pro rok 1962, kde v průběhu vypracování opatření vlády bylo nutno řešit nebývale veliký schodek v platební bilanci v rozsahu 1,4 miliard. Kčs obchodní parity, který se rovněž nepodařilo dosud v plném rozsahu vyrovnat." ⁵³⁾

Mimořádný nedostatek volných deviz

V rozhodnutí jednoznačně upřednostnit posílení hmotných rezerv (na úkor rezerv devizových) politbyru bránila především možnost, že očekávané embargo ohrozí také československý vývoz. "Zvláštní pozornost bude věnována těm trhům, kde země socialistického tábora produkují volné měny. Je nutno počítat s tím, že by došlo i k rušení úvěrových vývozních licencí. Součástí opatření by bylo zavedení kontroly nad námořní, říční a železniční přepravou." ⁵⁴⁾

Devizová situace by se tedy dále zhoršovala i díky tomu, že by československá ekonomika ztratila většinu ze svých odbytišť, na kterých ještě mohla nějakou volně konvertibilní měnu získat.⁵⁵⁾

Členské země NATO byly přitom v hospodářsky nesrovnatelně výhodnější situaci - s výjimkou Řecka a Turecko tvořil obchod se zeměmi východního bloku jen malou část jejich obchodní bilance. "Za těchto okolností lze očekávat i u ostatních zemí NATO alespoň pro první období zavedení tvrdého embarga na vývoz základních surovin, které mají strategickou důležitost, jakož i všeho ostatního zboží, u něhož mohou imperialistické státy očekávat, že jeho nákupem socialistické země sledují přímo nebo nepřímo cíl pomoci NDR." ⁵⁶⁾

Už před přípravou těchto opatření činil stav vládní devizové rezervy 376,8 miliónu korun, z toho ovšem 220 miliónů bylo vázáno na krátkodobé bankovní úvěry, takže ve skutečnosti bylo k dispozici jen asi 150 miliónů devizových Kčs. Platební schopnost Státní banky československé začínala být akutně ohrožena a začala být zvažována možnost použít k těmto platbám československé zlato (kromě toho byla část platebních prostředků uložena i v niklu). ⁵⁷⁾

Zoufalý nedostatek deviz donutil už předtím československé vedení k dalším, neméně závažným opatřením. Ekonomická agenda tvořila převážnou část jednání také už na 154. schůzi politbyra 11. července. Jako první byla na programu zpráva předsedy Státní plánovací komise Otakara Šimůnka "o současných problémech rozvoje NH [národního hospodářství]", jejíž projednání zřejmě určilo i podobu zbytku jednání.⁵⁸⁾

Body 2, 3, 6, 7, 9 a některé další byly odloženy, v programu pak dominují položky jako "Opatření k nejvyšší hospodárnosti a šetrnosti na všech úsecích NH" (bod 4) nebo "Pokyny ÚV KSČ o nástupu k boji za další zvyšování efektivnosti NH" (bod 8).

Skutečný rozměr propadu československých státních financí (a deviz zejména) ukazuje například projednávaný bod 5 - "Opatření ke snížení nákladů na zahraničně politickou a obchodní službu a ke snížení devizových výdajů a zvýšení devizových příjmů na dalších úsecích styků se zahraničím". Připomeňme, že to všechno se odehrává současně s etapou dekolonizace rozvojových, zejména afrických zemí, do které Československo (zjevně na popud Moskvy) vstupuje jako mimořádně aktivní hráč. Během roku 1960 ("Roku Afriky"), kdy je vyhlášena nezávislost sedmnácti afrických států, českoslovenští diplomaté doslova přemlouvají téměř každou africkou vládu, aby umožnila zřízení československé ambasády nebo alespoň obchodního oddělení - výsledkem je zřízení zastupitelských úřadů v takových místech jako tožské Lomé nebo somálské Mogadišo. Krátce nato ovšem politbyro přijímá směrnici vyzývající odpovědné funkcionáře Vladimíra Kouckého a Bruna Köhlera "prověřit nutnost rozsahu kádrového obsazení na všech úsecích zahraniční služby".⁵⁹⁾

Neočekávaný nárůst obranných výdajů

Jako jedna z možností, jak čelit rostoucím hospodářským potížím, se politbyru jevila pomoc Sovětského svazu. Koneckonců to byl právě Chruščov, kdo svým ultimátem západním velmocím ve věci německé otázky v listopadu 1958 celou druhou berlínskou krizi odstartoval, a bylo tedy poměrně logické, že se s žádostí o ochranu před hospodářskými konsekvenci této otázky Praha obrátila právě na Moskvu. Nabíledni byla především možnost, že by Sovětský svaz vlastními dodávkami nahradil očekávaný surovinový výpadek v československém dovozu. Politbyro proto na návrh hospodářských resortů uložilo Státní plánovací komisi "připravit podrobné a co nejširší návrhy na výměnu zboží se Sovětským svazem, s nímž bude k jednání přistoupeno již koncem července t. r." ⁶⁰⁾

"V průběhu srpna by bylo pokračováno v jednání se zeměmi socialistického tábora i v příprava opatření v oblasti výroby a spotřeby již s přihlédnutím k předběžným výsledkům z jednání s SSSR. ... Kromě toho je nutno projednat s SSSR pro případ takové situace možnost dočasné pomoci SSSR pro dodržení platební schopnosti Státní banky československé. Potřebné podklady k tomuto jednání připraví ministr financí ještě před zahájením jednání s SSSR." ⁶¹⁾

Sovětské vedení ovšem mělo podstatně jiné starosti než pomoc československému satelitu. ⁶²⁾

Od Prahy naopak požadovalo provedení dalších obranných opatření, která ovšem dále zhoršovala československou hospodářskou situaci. Na výše zmíněném jednání politbyra 25. července byl jako první bod projednán materiál s názvem "Opatření ke zvýšení připravenosti ČSSR v souvislosti s řešením otázky Německa a Berlína". Tento spis, uzavřený v obálce a klasifikovaný jako "přísně tajný zvláštní důležitosti", je podle sdělení pracovníků Státního ústředního archívu nadále utajován, protože je označen jako "mobilizační".⁶³⁾

Jeho obsah tedy není (přinejmenším autorovi) znám, může ho však přibližně odvodit z dalších, dnes už zpřístupněných spisů. Jedním z nich je například dokument "Úhrada zvýšených rozpočtových výdajů na úseku obrany a bezpečnosti pro zajištění mimořádných opatření v r. 1961", předložený právě "z důvodů nutnosti vyřešit rozpočtové důsledky mimořádných opatření prováděných podle usnesení politického byra ÚV KSČ ze dne 25. července 1961".⁶⁴⁾

V přijatým usnesení politbyro souhlasilo s tím, aby byly vzhledem k původně neplánovaným výdajů (u ministerstva národní obrany šlo o částku "do výše 428 mil. Kčs", u ministerstva vnitra o 138 miliónů korun) o tyto značné sumy překročeny výdaje státního rozpočtu.⁶⁵⁾

Na co všechno bylo potřeba vynaložit tak vysoké částky? Šlo především o
"- zvýšené mzdové fondy pro vojáky povolané do prvního ročníku základní služby v dřívějším termínu, pro vojáky, jimž byla po ukončení druhého ročníku základní služba prodloužena a dále pro vojáky povolané do činné služby ze zálohy,
- potraviny, pohonné hmoty, některé druhy vojenské techniky (např. mostové soupravy, elektrické ústřední zaměřovače EUZ II, infrapřístroje), materiální vybavení civilní obrany, - zvýšené investiční úkoly, zejména výstavbu a dobudování záložních letišť." ⁶⁶⁾

Neplánované výdaje ministerstva národní obrany (ze 450 miliónů korun jich bylo 22 miliónů pokryto z nevyčerpané částky v rozpočtu ministerstva) se skládaly ze 35,5 miliónu korun na decentralizovanou investiční výstavbu, 53,3 miliónu korun na mzdový fond vojáků a zejména z 326 miliónů korun na vojenskou techniku, potraviny a další materiál. Výdaje ministerstva vnitra pak sestávaly z 16 miliónů korun na mzdový fond a ze 125 miliónů korun na "materiální zabezpečení". Původně neočekávané náklady musely být uhrazeny železničním vojskem (tedy ministerstvem dopravy a spojů) a také díky tomu, že byl do pohotovosti uveden systém civilní obrany, zajišťovaný některými ministerstvy a krajskými národními výbory - tyto výdaje však mohly být pokryty z existujících rezerv.⁶⁷⁾

Nouzové plány pro stranu, stát a ekonomiku

Válečná psychóza v období mezi druhou berlínskou a karibskou krizí (ještě výrazněji než oba krizové okamžiky k ní přispěla dlouhotrvající kampaň související s údajnou nuklearizací Spolkové republiky Německo) zahrnovala také vypracování (nebo přepracování) několika nouzových plánů, týkajících se činnosti státní a stranických úřadů v době branné pohotovosti nebo přímo v době války. Stejně tak byly pro tyto dvě fáze definovány i principy "řízení národního hospodářství" a potravinového (a jiného) zásobování obchodní sítě.

Největšímu zájmu se v těchto úvahách o branné pohotovosti a obranyschopnosti přirozeně těšil stranický aparát, zaujímající nejvyšší místo v hierarchii všech československých institucí. Právě spis s označením "Některé organizačně politické otázky činnosti orgánů a organizací KSČ za branné pohotovosti státu", projednávaný na schůzi politbyra 21. listopadu 1961,⁶⁸⁾ je zajímavou ukázkou toho, jaké otázky v souvislosti s možností vyhlášení branné pohotovosti, popřípadě dokonce možností začátku jaderné války československé vedení řešilo. Velká diskuse se nad ním nerozpoutala. Vložený lístek, na němž jsou obvykle zaznamenávány stručné rukopisné (někdy dokonce stenografické) poznámky z debaty, tentokrát obsahuje pouze jedinou, dosti fatalistickou poznámku: "s. Novotný - všechno ukáže praxe".⁶⁹⁾

Je to o to podivnější, že šlo o dokument značného významu. Usnesení určovalo například "válečnou strukturu oddělení a počty pracovníků strany", tedy systemizaci oddělení a počet pracovních míst, která by byla ve válce zachována v aparátu Ústředního výboru KSČ a krajských a okresních výborů KSČ a KSS.⁷⁰⁾

Zpracováno bylo také umístění špičkových institucí ÚV KSČ ("v objektech K 116, K 9 a v Podbrezové") a ÚV KSS ("v objektu Železná Studánka a v objektu v ulici Fraňo Kráľa v Bratislavě"), dále počet pracovníků Stranické podniku technických a pomocných služeb (100) a hotelu Praha (50).⁷¹⁾

Určena byla místa, do nichž by se v případě očekávaného napadení přemístily krajské výbory. ⁷²⁾

Do blízkosti těchto "chráněných pracovišť ÚV a KV KSČ" měly být umístěny radiostanice štábu Lidových milic. "Stanovená část archívu a členské evidence ÚV KSČ" se měla evakuovat do Podolince v okresu Poprad, podobně měly být přemístěny i krajské a okresní stranické archívy. ⁷³⁾

Pro většinu těchto akcí měly být zpracovány směrnice nebo postupové plány do 30. listopadu 1961.

Zvláštní pozornost měla být pochopitelně věnována záchraně členů politbyra. Bruno Köhlerovi a Vladimíru Kouckému bylo uložen předložit "návrh na zabezpečení rodin vedoucích funkcionářů ÚV KSČ a politické emigrace a návrh na potřebné objekty pro jejich přemístění". Ministr Lomský dostal za úkol zajistit zproštění branné povinnosti členů a kandidátů ÚV, KV a OV KSČ a pracovníků aparátu zahrnutých válečnou systemizací. Ministr Štrougal měl zajistit nasazení letky ministerstva vnitra pro potřeby evakuace ÚV KSČ. Politbyro mělo být v době války rozděleno na dvě části - vojenská komise obrany ÚV KSČ spolu s některými pracovníky ÚV KSČ, Kanceláře prezidenta republiky, Kanceláře předsednictva vlády, Státní plánovací komise a ministerstva vnitra měla být v objektu K 116, kam by se přesunul také autopark Stranické podniku služeb, ostatní členové politbyra by byli umístěni "v objektech K 9 a v Podbrezové".⁷⁴⁾

V dalším z přijatých dokumentů⁷⁵⁾ pak bylo rozhodnuto o tom, že péči o zdraví vedoucích funkcionářů strany⁷⁶⁾ bude i nadále zajišťovat Státní sanatorium Praha. Vzhledem k tomu, že osmdesát pracovníků sanatoria by se do bunkrů v podzemí Prahy nevešlo, měla být zřízena náhradní nemocnice a poliklinika mimo hlavní město, do níž by funkcionáři byli případně evakuováni armádním zdravotní letadlem Il 14 nebo armádním vrtulníkem MI 4.

Objektem soustřeďující ty pracovníky Státního sanatoria (celkem 64 osob), kteří by nebyli přiděleni členům politbyra v bunkrech K 116,⁷⁷⁾ se měla stát budova dosavadní dětské léčebny tuberkulózy v objektu v Dolním Smokovci, malé obci ležící v podhůří Vysokých Tater. Ačkoli to dokument výslovně neuvádí, můžeme předpokládat, že důvodem této lokalizace byla relativní odlehlost této obce od všech potenciálních cílů. Problémem se ukázala být skutečnost, že se v uvedené dětské léčebně nacházeli pacienti. Hlavní hygienik ČSSR sice potvrdil, že jde o pacienty, "jejichž formy tbc jsou zavřeny (jde převážně o kostní tbc), takže nehrozí nákaza případným pacientům Státního sanatoria", přesto iniciativní úředníci s ohledem na komfort stranických vůdců připravili evakuaci dětí do jiných prostor.⁷⁸⁾

Další obsáhlá směrnice přijatá politbyrem pak určovala "Organizaci a způsob řízení čs. národního hospodářství za války, zásady pro činnost ostatních (nehospodářských) resortů, ústředních úřadů a orgánů a o zásadách o pro práci národních výborů".⁷⁹⁾

Nouzové plány zajišťovaly přesun dokumentace především hlavních hospodářských resortů, Státní plánovací komise a Ústřední správy geodézie a kartografie a evakuaci pracovníků ústředních státních resortů. Evakuovány měly být také krajské národní výbory, u kterých se počítalo s rozdělením na navzájem nahraditelný první a druhý sled. Ke kontrole dokončení všech těchto příprav byla sestavena zvláštní pracovní skupina, vedená zástupce vedoucího branného a bezpečnostního oddělení ÚV KSČ Vladimírem Blechtou.⁸⁰⁾

Úkoly stanovené pro řízení válečného hospodářství vycházely z předpokladu, že "nepřítel by se v případě války pokoušel rozvrátit řízení státu a podlomit hospodářský a politický život údery zbraní hromadného ničení, doplněnými pokusy o sabotáže, diversi, záměrné vyvolávání paniky apod. Řízení hospodářství by tedy bylo nutno zajišťovat za velmi složitých a zvlášť obtížných podmínek, v situaci, kdy by bylo nutno čelit útokům nepřítele, přitom zajišťovat mobilizaci ozbrojených sil, provádět evakuaci obyvatelstva z důležitých měst a současně zajišťovat přechod z mírového hospodářství na válečné." ⁸¹⁾

Hrozba nákupní horečky

Příprava nouzových opatření reagujících na důsledky berlínské krize se v hospodářské problematice neomezovala jen na průmyslový sektor, ale i na československé zemědělství a maloobchod. K nejutajovanějším spisům patří také dokument "Návrhy na opatření v zásobování obyvatel", politbyrem projednaný 18. července 1961.⁸²⁾

Československé vedení se po projednání této otázky rozhodlo, aby funkcionáři odpovědní za hospodářské otázky rozpracovali organizaci zásobování "pro případ mimořádné zvýšených nákupů obyvatelstva". Základem pro jednání politbyra byla zpráva Státní plánovací komise, která uváděla, že "v nastávajícím období nutno počítat s tím, že se vlivem průběhu mezinárodních událostí vytvoří situace, která se na vnitřním trhu projeví ve zvýšených nákupech, jejichž intenzita může přerůst až do nákupní paniky".⁸³⁾

Autoři zprávy sice ujišťovali, že "po kratším, či delším časovém období se situace opět uklidní a trh se vrátí do normálních kolejí", zároveň si však byli vědomi, že nákupní panika může mít katastrofální důsledky. Tehdejší situaci navíc nebylo možno srovnávat ani s událostmi, které se odehrály v době měnové reformy v roce 1953. "Již v minulosti docházelo k obdobným jevům, avšak většina případů, které známe, proběhla v době vázaného trhu, takže je nesrovnatelná z hlediska ekonomických důsledků se situací současnou. Po zrušení lístkového systému došlo k případu nákupní paniky pod vlivem nepřímého nebezpečí války fakticky pouze v době maďarských událostí ke konci r. 1956. Zde však šlo o stav krátkodobý, který bylo možno překonat cestou maximálního přísunu zboží do prodejen. Období, které je před námi, se však bude od zmíněných maďarských událostí lišit tím, že je reálné nebezpečí, že půjde o dlouhodobější nákupní paniku a o její podstatně intenzivnější průběh vlivem přímého ohrožení republiky a tomu odpovídajících nutných opatření k zajištění obranyschopnosti." ⁸⁴⁾

Dokument varoval zejména před válečnou psychózou, odrážející vnitřní obranná opatření a hospodářskou blokádu ze strany Západu. Stručný záznam diskuse politbyra ukazuje, že jeho členové si žádné poučení z událostí v roce 1953 nevzali. Stejně jako Antonín Zápotocký prohlašoval veřejně několik dní před červnovou měnovou reformou, že "měna nebude",⁸⁵⁾ i tentokrát navrhoval ministr vnitra Rudolf Barák kromě "opatření k nákupu obilí" také "zajistit včas zásah propagandy proti panice".⁸⁶⁾

O nic víc invenční Antonín Novotný požadoval "v rámci stáv.[ajících] zák[onných] opatř[ení] ihned z počátku postihnout zákonem všechny ty[,] kteří by narušovali zásob[ování] obyvatelstva". Předseda Státní plánovací komise Otakar Šimůnek zase hájil "systém nákupních listů",⁸⁷⁾ tedy - jak to mnohem upřímněji vyjádřila jím předložená zpráva - obnovení lístkového systému přídělového hospodářství.

Hlavní cestou postupu proti nákupní horečce měla být vedle regulace "přísunu zboží do maloobchodní sítě" zvláště "regulace dosud nepoužitých peněžních prostředků obyvatelstva",⁸⁸⁾ jinými slovy zablokováním bankovních vkladů.

Sortimentem nejvíce ohroženým případnými masovými nákupy byly pochopitelně zvláště základní potraviny. Vypracovány tedy byly dvě varianty dalších opatření, lišící se podle délky trvání mimořádného stavu. Podle první by nebylo do prodejen dodáváno zboží použitelné ke spekulaci (konzervy, čokoláda, textil, zlato) a naopak by došlo k "vyskladnění zásob velkoobchodu do maloobchodní prodejen v rozsahu asi 1 miliardu Kčs u takových druhů výrobků, které jsou normálně těžko prodejné z důvodů módních, jakostních, cenových".⁸⁹⁾

Bylo by sice zastaveno poskytování půjček, nijak by ale nebyl omezen výběr vkladů, jinak totiž "ovzduší všenárodního úsilí o zabezpečení obrany státu by mohlo být vážně poškozeno tím, že by značná část obyvatelstva se cítila poškozena a soustředila by svoji pozornost na své zájmy individuální".⁹⁰⁾

Druhá varianta počítající s delším trváním válečné psychózy, místo administrativně náročného lístkového systému měly být zavedeny "nákupní průkazy", jejichž prostřednictvím by byly regulovány nákupy základních potravin pro jednotlivé domácnosti. Ani to by ovšem nemuselo postačovat. "Takováto situace a případné extremní projevy paniky, vymykající se zvládnutí[,] nevylučuje, ale vyžaduje, aby se pak přikročilo přímo k zavedení lístkového systému." ⁹¹⁾

Potravinové zásoby

Stejně vysokému utajení pak podléhalo další, logicky navazující opatření z 15. srpna - "Zajištění výrobních a nákupních úkolů zemědělských výrobků ve IV. čtvrtletí 1961",⁹²⁾ jinak než za podmínek naprosté tajnosti by totiž politbyro mohlo jen těžko připravovat opatření jdoucí tak zřejmě proti zájmům československého zemědělství. Návrh, potvrzený usnesením politbyra, opět počítal se dvěma variantami, první, mírnější, stanovovala "pouze" vydání zákazu prodeje zemědělských výrobků mimo státní nákupní organizace. Chovatelům by bylo nově stanoveno plnění dodávek potravin, jednotlivcům by byla povolena pouze jedna porážka prasete ročně a členům družstva by byly vydávány zálohy na naturálie "ve výši maximálně 0,5 kg na 1 pracovní jednotku".⁹³⁾

Druhá varianta, která měla by vstoupila v platnost po zavedení lístkového systému v maloobchodu, počítala kromě zavedení dalších dodávkových povinností dokonce se "zavedením potravinových lístků pro pracovníky v zemědělství a příslušníky jejich rodin a stanovením samozásobitelských dávek".⁹⁴⁾

Obě varianty sice mohly být do praxe uvedeny jen tehdy, pokud by k tomu politické byro dalo bezprostřední souhlas, těžko si ale představit, jaký dosah by zveřejnění samotné přípravy těchto opatření mohlo mít na nešťastný kolektivizovaný československý venkov, na kterém v té době vrcholila sklizeň. Přijetí těchto variant bylo uspíšeno už proto, že "právě v průběhu měsíce srpna probíhá nákup jedné z nejdůležitějších potravin - obilí a JZD si každoročně s prováděním nákupu rozdělují naturálie v obilí na pracovní jednotky. Půjde proto o to, aby do doby, než by došlo mezi obyvatelstvem k zvýšeným nákupům, bylo co nejvíce obilí soustředěno ve státních fondech a aby bylo omezeno nebo pozdrženo vydání naturálií v obilí záhumenkářům a zaměstnancům státních statků." ⁹⁵⁾

I když omezení ve vydávání naturálií bylo hodnoceno jako "politicky obtížné", měla být vydávána jen záloha půl kilogramu obilí za pracovní jednotku. Namísto vysvětlení byla pro zemědělce připravena jen další dávka lží - instrukce totiž nařizovaly: "Toto vnitřní opatření nevydávat směrnicemi, nýbrž pouze v každém zemědělském závodě projednat a to výhradně s odůvodněním zabezpečení krmné základny, protože živočišná výroba má rozhodující vliv na splnění zemědělské pětiletky. ... Všechna tato opatření nesmí být zdůvodňována mezinárodní situací, nýbrž pouze úsilím o zabezpečení krmné základny, potřebami naší třetí pětiletky a snahou o její zkrácení k rychlejšímu růstu životní pracujících." ⁹⁶⁾

Ani při všech těchto opatřeních nebylo možno zabezpečit dostatek zemědělských produktů. Například brambor se v roce 1961 urodilo pouze 61 % plánovaného množství, zpráva navíc realisticky odhadovala, že výkup brambor "bude probíhat pravděpodobně již v době vyhlášení mimořádných opatření. Lze předpokládat snahu zemědělských závodů dodat co nejmenší množství brambor." ⁹⁷⁾

Další přiložená zpráva, zpracovaná pod gescí ministerstva vnitřního obchodu, proto určovala maximální množství pro jednoho nakupujícího - 2 kg mouky, 1/2 kg rýže, 1 kg cukru, 1 kg masa, 5 vajec, 1 mýdlo atd. - krajský nebo okresní národní výbor navíc mohl tuto dávku dále snížit. ⁹⁸⁾

Značně absurdně působí diskuse politbyra o připravovaných finančních opatřeních pro dobu branné pohotovosti, a to jak pro jejich frázovitost,⁹⁹⁾ tak i pro jejich obsahovou náplň. Neúměrná pozornost byla věnována otázkám "normativů hmotné zainteresovanosti", týkajících se odměňování pracovníků maloobchodu. Prodavačky měly až dosud dostávat prémie odvozované z množství prodaného zboží, nyní však byly státní potřeby právě opačné, takže tento způsob výpočtu prémií byl nepoužitelný. Kromě plánovaného zvýšení několika druhů daní se také navrhovalo sjednocení náhrady cestovného z dosavadní částky (kolísající mezi 10 a 16 korunami) na jednotných 18 korun. V závěru spisu bylo uvedeno, že je předkládán ministerstvem financí politbyru "vzhledem k závažnému politickému a ekonomickému významu a dopadu".¹⁰⁰⁾

O mentalitě členů komunistického vedení, domnívajících se, že bez jejich výslovného příkazu, natož pak vědomí se nemůže uskutečnit vůbec nic, svědčí například nepříliš smysluplná instrukce národním výborům: "Akce "Z" se zastavuje." ¹⁰¹⁾

Skutečně si straničtí funkcionáři mysleli, že v době válečných událostí budou národní výbory pomýšlet na organizování dobrovolných brigád?

Závěr

Mezinárodně politické krize začátku šedesátých let zasadily beztak krachující centrálně plánované československé ekonomice další těžké rány. Vysoké náklady provázející mimořádná opatření, proponovaná už od července 1961 v zahraničním obchodu, zemědělství, maloobchodu, armádním a stranickém hospodaření a schvalovaná mimořádně nekompetentním politbyrem, znamenaly definitivní neúspěch pokusů zachránit pětiletý hospodářský plán. Případné vyhovění sovětským nárokům,¹⁰²⁾ reagujícím na nárůst napětí v době vrcholu druhé berlínské krize (v červenci 1961), jako bylo například "doporučení" změnit program několika československých strojírenských továren ve prospěch výroby těžkých mostových souprav, by už jen završilo naprostý hospodářský kolaps.

Novotného režim se se sovětskými nároky na dodatečná obranná opatření vyrovnával pozoruhodným způsobem. Československé stranické vedení odvahu k tomu postavit se otevřeně požadavkům Moskvy nenašlo. Namísto toho nicméně nabízelo "náhradní" řešení. Plán na vypuštění vltavských přehrad byl ovšem už na první pohled zcela nesmyslný a pro rychle eskalující mezinárodní krizi nepoužitelný. Šlo tedy o "alternativu", která ve skutečnosti alternativou nebyla. Leda snad ve švejkovské tradici "flákáme to všelijak".¹⁰³⁾

Československý postup ve věci těžkých mostových souprav relativizuje do značné míry představy o zcela bezproblémovém sovětském postupu do západní Evropy. Velitelé vojsk Varšavské smlouvy snad mohli uvažovat o nejrychlejších možných variantách svého útoku nebo protiútoku ("za devět dní v Lyonu" nebo dokonce "za sedm dní v Normandii"),¹⁰⁴⁾ realita nuklearizovaného světového konfliktu ale skrývala řadu neznámých faktorů a nejistot.

Mark Kramer připomněl velké vojenské cvičení vojsk Varšavské smlouvy, které se konalo v září 1966 na československém území a které zahrnulo "simulované jaderné údery pod výlučnou sovětskou kontrolou".¹⁰⁵⁾

Otázkou ovšem je, do jaké míry se v případě tohoto cvičení (probíhajícího pod názvem "Vltava") skutečně jednalo především o přípravu na překročení Rýna (jak se to v Čechách traduje), nebo spíš o nácvik překročení vodních toků obecně.

Výše uvedené dokumenty představují pouze několik střípků z mozaiky rámce tehdejšího československého rozhodování, dále je mohou rozšířit svědectví pamětníků a - umožní-li to české archívy - i další objevené dokumenty. Další otázky související s interpretací československých postojů se pochopitelně nabízí už nyní: Byla československá "alternativa" (plán na vypuštění přehrad místo výroby mostovek) pro Sověty přijatelná? Jaký byl vůbec tehdy československý manévrovací prostor ve vyjednávání s Moskvou?

Odpověď zdaleka není zřejmá. Na programu jednání politbyra se sice ocitla i zpráva předsedy Státní plánovací komise Otakara Šimůnka o jednáních v Moskvě,¹⁰⁶⁾ vzhledem k tomu, že byla předložena pouze ústně, však její obsah neznáme. Snad se ho podaří někdy rekonstruovat z dalších zpřístupněných pramenů.

Přesto skutečnost, že vůbec nějakou alternativu československé vedení hledalo, svědčí o tom, že pro popis parametrů a limitů tehdejšího československého rozhodování nevystačíme jen s faktorem podřízenosti sovětské politice.¹⁰⁷⁾

V případě mostových souprav a vltavské kaskády má problém několik dalších vzájemně propojených rovin - vedle čistě strategických úvah vojenských plánovačů a ženistů je relevantní také hledisko hospodářské, energetické, vodohospodářské.¹⁰⁸⁾

Československé úřady přikládaly těmto hlediskům pochopitelně jiný význam než sovětské vedení. Že plán na nouzové vypouštění vltavských přehrad v případě mezinárodně politické krize neměl s realitou mnoho společného, se zřetelně vyjevilo během karibské krize. Pokud by měl být takový plán někdy použit, bylo by to právě tehdy - přesto se během celého měsíce října 1962 se průtok Vltavy v Praze pohyboval kolem sta krychlových metrů za sekundu.¹⁰⁹⁾

Jestliže Československo tedy nevyrobilo Sověty požadované těžké mostové konstrukce, ani nerealizovala údajně náhradní plán, nabízí se otázka, z čeho pramenila taková "nezávislost" ve vztahu k Moskvě. Mohlo se snad československé vedení vyhýbat plnění některých sovětských požadavků? Mohl takový prostor pro československé manévrování souviset s hlavním sovětským zájmem šedesátých let, se zájmem o rozmístění jaderných zbraní na československém území?¹¹⁰⁾

Není bez významu, že úvahy o tom, že by bylo možno katastrofálním dopadům náhlého zničení vltavských přehrad předejít jejich předchozím vypuštěním, provázely československé obranné plánování zřejmě až do osmdesátých let, jak o tom svědčí "Zvláštní manipulační řád vodních děl Vltavské kaskády" z července 1982.¹¹¹⁾

Spis, připravený pracovníky Povodí Vltavy, už explicitně nehovoří o prioritě zachování mostů potřebných k přepravě vojsk, ale o "snížení ztrát na obyvatelstvu" a "zamezení škod". Podrobně (na šedesáti stranách textu doplněných několika rozsáhlejšími grafy) však vypočítává technické údaje jednotlivých vodních děl, dílčí úkony nutné k provedení zadaného úkolu "v době mimořádných opatření", a konkrétní termíny, v nichž je možno určitého stupně vyprázdnění jednotlivých přehrad dosáhnout.¹¹²⁾

Mezinárodní souvislosti toho, proč byla po dvaceti jedna letech otázka obrany před důsledky jaderných útoků na vltavskou kaskádu znovu aktuální, jsou opět nasnadě. Jestli ovšem i tentokrát plán na vypouštění přehradních nádrží vycházel z předimenzovaných sovětských požadavků na československé obranné plánování a ze zoufalé situace československé ekonomiky, není zřejmé a bez dalších odtajněných dokumentů sotva kdy bude.

1) Krátký populárněji zaměřený článek na toto téma, reagující na nalezení hlavního citovaného dokumentu, vyšel 14. června 2002 v Lidových novinách (Úder proti přehradám na Vltavě. Příloha Věda). Samotný dokument o souvislosti mezi přesuny vojsk během jaderné války a vltavskými přehradami byl zpřístupněn (byť zatím bez edičního úvodu a jen ve formě opisu) v říjnovém čísle PWSV.

2) Státní ústřední archív, Archív ÚV KSČ, fond 02/2, PB ÚV KSČ, 1954 - 1962. Sv. 320, aj. 407, bod 2, čj. 8770/14, 20 listů. Příloha I - usnesení přijaté na 162. schůzi PB ÚV KSČ ze dne 5. 9. 1961. Příloha III - Zpráva o možnosti zajištění 9 souprav TMS, předkládá Otakar Šimůnek dne 31. srpna 1961. Dokument je dále citován jen jako Možnost výroby ...

3) Některé základní údaje o jednotlivých vodních děl vltavské kaskády uvádí například CHLUM, Antonín: Vodohospodářská výstavba na Vltavě. Ředitelství vodohospodářských děl, Praha, únor 1960.

4) "Vývoj v budoucnosti směřoval k rovnováze v jaderných zbraních, zatímco skutečná propast mohla nastat v oblasti konvenčních zbraní, kde měl Sovětský svaz značnou převahu." LUŇÁK, Petr: Západ. Spojené státy a západní Evropa ve studené válce. Libri, Praha 1997, str. 170.

5) V češtině byla Luňákova studie (obsahující i překlad rusky psaného dokumentu "Plán použití Československé lidové armády v době války" z roku 1964) otištěna v Soudobých dějinách, 3/2000, str. 403-419. Anglická verze a další dokumentace k tomuto tématu je pak dostupná na webových stránkách Parallel History of NATO and the Warsaw Pact Project (http://www.isn.ethz.ch/php).

6) Tyto úvahy se pochopitelně neobjevovaly pouze v souvislosti s Vltavou a Československem. Souvislost mezi jaderným útokem a říční sítí najdeme například v práci Williama Bunge (Nuclear War Atlas, Basil Blackwell, Oxford, New York 1988, str. 35-37). Bunge upozorňuje, že raketojaderný úder na Niagarské vodopády, v jejichž blízkosti jsou koncentrovány průmyslové cíle, by vysušil Erijské jezero a změnil tok řeky Detroit. Součástí této spekulativní "nukleární geomorfologie" je také popis následků likvidace amerických přehrad a zatopení Grand Canyonu: "The dams would be burst all at once, and the resultant nuclear flood would sweep every American city along the Mississippi River, from Minneapolis-St Paul to New Orleans, into the Gulf of Mexiko. The floodplains of all America and Europe would be swept clean of everything from people to trees, leaving empty mud flats of death all easily visible from the moon. While this aspect would not be visible with the naked eye from the moon, the nuclear flood would destroy all the bridges, not one of which would link East and West America. Every river system would be the kind of obstacle that it was to pioneer forefathers, an almost impassable barrier. The horrors are simply endless." Takový popis sice může vyhlížet poněkud hollywoodsky, to ale neznamená, že by byl nereálný.

7) Stejně tak není známo, jestli už tehdy patřily přehrady mezi americké cíle. (Ke koncepci "nuclear targeting" blíže CHARLES, Daniel: Nuclear Planning in NATO. Pitfalls of First Use. Ballinger, Cambridge 1987, str. 138.) "Podle výpočtů československých vojenských expertů [v roce 1968 - pozn. K. S.] by v případě konfliktu protivník mezitím zasadil československé armádě a území Československa 60-70 jaderných úderů, což by fakticky znamenalo totální likvidaci nejen československé armády, ale Československa vůbec." (BENČÍK, Antonín: Úvod, str. 9. In: (s Jaromírem Navrátilem a Jan Paulíkem) Vojenské otázky československé reformy 1967 - 1970. Díl 6/1. Vojenská varianta řešení čs. krize (1967-1968) . Doplněk, Praha-Brno 1996.) Jindřich Madry také uvádí, že "čs. vedení uvažovalo v roce 1969 při vedení omezené války zhruba se 200 jadernými údery provedenými na čs. území na vojska čs. frontu." (Sovětské zájmy v pojetí obrany Československa (1965-1970). In: Historie a vojenství, 1992/5, str. 128.)

8) SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2, politické byro. Sv. 34, aj. 45, bod 8. Zpráva o operační přípravě území Československé republiky, předložil 14. února 1955 Alexej Čepička. Alexej Čepička a Rudolf Barák (do kompetence ministra vnitra spadala problematika civilní obrany) předložili politbyru 17. února 1955 další dokument (sv. 34, aj. 45, bod 11. Zabezpečení ochrany proti atomovým zbraním na území republiky Československé), který v úvodu konstatoval: "Atomové zbraně se staly reálnou zbraní. Je proto třeba přistoupit na území republiky Československé v potřebném rozsahu k přípravám a opatření na ochranu proti účinkům atomových zbraní." Přiložená důvodová zpráva konstatovala, že "s ohledem na nákladnost ochranných opatření a hospodářské možnosti státu je nutno soustředit síly a prostředky k ochraně nejvýznamnějších, mimořádně důležitých politických, průmyslových a vojenských prostorů, soustřeďujících významné stranické, vládní budovy, komplexy životně důležitých vojenských objektů, průmyslové celky, jakož i energetické, telekomunikační a dopravní uzly, jejichž i dočasné a krátké vyřazení by mělo silný vliv na celkovou obranyschopnost republiky a působilo nepříznivě na morálně-politický stav." Už předtím byl zpracován návrh rekategorizace měst a objektů, které by staly cíly útoků. Do "zvláštní skupiny" těchto "kategorizovaných měst" patřila Praha, Ostrava, Bratislava a Brno (v I., II. a III. kategorii bylo dohromady 46 měst), do "zvláštní skupiny" nejdůležitějších objektů "NHKG Ostrava, Stalinovy závody Litvínov, Závody Vorošilova Dubnica n./V., Vítkovické železárny Klementa Gottwalda Vítkovice, Synthesia Semtín, Závody V. Molotova Třinec, Spojené ocelárny Kladno, ZVIL Plzeň, Svit Gottwaldov".

9) Ještě v roce 1953 byly například i relativně nevinné zmínky o parametrech slapské přehrady hlavní správou tiskového dohledu ministerstva vnitra cenzurovány - s odůvodněním, že by z nich bylo možno "vypočítat kapacitu slapské přehrady a elektrárny, kterou jest třeba utajovat". (TOMÁŠEK, Dušan: Pozor, cenzurováno! MV ČR, Praha 1994, str. 18.)

10) Analýza českého terénu z hlediska strategie během studené války zvažovaného jaderného konfliktu stále chybí. Slovenský terén v tomto ohledu popsal Miloslav Púčik (Slovensko v bezpečnostnom systéme medzi Východom a Západom v období rokov 1960-1968. In: Armáda a spoločnosť na Slovensku v kontexte európskeho vývoja 1948-1968. Vojenský historický ústav, Bratislava 1997.). Podle jím citovaných dokumentů (část z nich je dnes naneštěstí opět nedostupná) byly operační směry na území Slovenska v 60. letech hodnoceny jako "nevýznamné", protože "se jedná o směry taktického významu". Z našeho hlediska ovšem představuje zajímavou výjimku směr, který procházel údolím řeky Váh, který měl podle Púčikem uváděných spisů Operační správy GŠ ČSLA a velitelství Východního vojenského okruhu malou kapacitu a dal se na mnohých místech přehradit (str. 158).

11) BENČÍK, Antonín: Vojenské otázky československé reformy ... , 6/1, Úvod, str. 9. Údaje o československé účasti v jaderné válce z rozhovorů s bývalým vedoucím operační správy GŠ ČSLA generálem Václavem Vitanovským uvádí v práci Kořeny československé reformy 1968 Karel Kaplan (Doplněk, Brno 2000, str. 36-40.), který odkazuje na "ÚSD, Sb. KV" - z kontextu plyne, že by se mohlo jednat o archivní fond "Komise vlády ČSFR pro analýzu událostí let 1967-1970", uložený dnes v archívu ÚSD AV ČR.

12) Možnost výroby ..., příloha Zpráva o možnosti zajištění 9 souprav TMS, Státní plánovací komise, čj. 0081781/61, str. 3.

13) Po konzultaci s velitelem Výcvikové základny ženijního vojska v Litoměřicích plk. Rostislavem Jarošem dochází autor k závěru, že v této pasáži jde zřejmě o omyl - místo "nejtěžší" má být patrně "nejlehčí".

14) Možnost výroby ..., příloha Zpráva o možnosti zajištění 9 souprav TMS, Státní plánovací komise, čj. 0081781/61, str. 1.

15) "I toto rozhodnutí však bude mít velmi vážné důsledky, které se projeví zejména v r. 1962, což bude třeba promítnout do plánu na r. 1962." (Tamtéž, str. 7.)

16) Tamtéž, str. 3.

17) Pracovník dnešního Vodohospodářského dispečinku Povodí Vltavy Jiří Habermann autora upozornil na skutečnost, že v roce 1961 ještě nebyla čerstvě dokončená vodní nádrž Orlík zcela napuštěna - zatímco dnes má Orlická přehrada v profilu hráze výšku vodního sloupce cca 60 m, tehdy do této výšky ještě asi dvacet pět metrů chybělo. V dokumentu předloženém Státní plánovací komisí politbyru je tento podstatný fakt opomenut. (Rozhovor s Jiřím Habermannem dne 21. 5. 2002.)

18) Možnost výroby ..., příloha Zpráva o možnosti zajištění 9 souprav TMS, Státní plánovací komise, čj. 0081781/61, str. 4.

19) Pro srovnání - podle informací pracovníků Vodohospodářského dispečinku Povodí Vltavy je dnes za neškodný průtok považován průtok 1500 m3/s v profilu Praha. Při tomto průtoku v Praze platí III. stupeň povodňové aktivity a jsou plněny přípravné úkoly dané povodňovými plány. "Stoletá voda" pro průtok v Praze je vypočítána na 4 000 metrů krychlových a hlavní město by ji v současnosti mělo po provedení nutných opatření přestát bez katastrofálních důsledků. (Rozhovor s Ing. Markétou Bártovou dne 21. 5. 2002.) Během povodní v srpnu minulého roku ovšem průtok přesáhl 5 000 krychlových metrů za sekundu.

20) Dále se počítalo s nutností dokončit zpevnění silničního tělesa Zbraslav - Štěchovice a základové zdi u štěchovické elektrárny. (Možnost výroby ..., příloha Zpráva o možnosti zajištění 9 souprav TMS, Státní plánovací komise, čj. 0081781/61, str. 6-7.)

21) Možnost výroby ..., příloha Zpráva o možnosti zajištění 9 souprav TMS, Státní plánovací komise, čj. 0081781/61, str. 5.

22) Tamtéž. Schéma, v němž byla maximálně přípustná rychlost vypouštění lipenské přehrady propočítána, by navíc pochopitelně platilo pouze za předpokladu, že na přítocích Vltavy pod Lipnem až po vodní dílo Orlík nebudou v době snižování hladiny povodňové stavy.

23) K doktríně flexible response podrobněji např. CHARLES, Daniel: Nuclear Planning in NATO ... , str. 15 a n. Dále LUŇÁK, Petr: Západ. Spojené státy a západní Evropa ve studené válce. Libri, Praha 1997, str. 170-171. Severoatlantická aliance tuto doktrínu oficiálně akceptovala až v roce 1967. K důvodům západoevropského odmítání , ne nepodobným důvodům sovětských středoevropských satelitů, srv. LUŇÁK, Petr: Západ ..., str. 172-173. Z hlediska vedení válečných operací ve středoevropském prostoru není bez zajímavosti, že s doktrínou "pružné odvety" a ideou "omezené války" souvisí zavedení některých inovací v nukleární výzbroji amerických jednotek v Evropě. K jaderné munici označované jako ADM (Atomic Demolition Means) srv. CHARLES, Daniel: Nuclear Planning in NATO ... , str. 100, 159, k jejímu vyřazení z výzbroje HAFTENDORN, Helga: NATO and the Nuclear Revolution. A Crisis of Credibility, 1966-1967. Clarendon, Oxford 1996. K použití jiných typů jaderné munice pak PLESCH, Dan: Preparing for the First Use of Nuclear Weapons in Europe. Creating a More Usable Nuclear Force. Peace Research Report Number 16, March 1987, str. 67-68. Rukopis této práce je dostupný v knihovně AVIS MO ČR.

24) "V letech Chruščovovy vlády se vycházelo z toho, že válce by předcházelo zvýšení napětí v mezinárodních vztazích. Nyní [v druhé polovině 60. let - pozn. K. S.] - jak bylo uvedeno v dokumentu pro Vojenskou komisi obrany při ÚV KSČ z 25. 5. 1965 - rozbor prý potvrdil, že imperialisté připravují nenadálý jaderný útok." MADRY, Jindřich: Sovětské zájmy v pojetí obrany Československa ... , str. 130-131. K sovětské strategie té doby srv. DURMAN, Karel: Útěk od praporů. Kreml a krize impéria 1964-1991. Karolinum, Praha 1998, str. 78-79.

25) "In the United States, escalation theory has been something of an academic plaything. With great ingenuity, richly differentiated logical sequences of escalatory actions were invented. Unfortunatelly, perhaps, it appears that the Soviet Union is not attracted to the idea of engaging in a very carefully graduated "diplomacy of violence". GRAY, Colin S.: Nuclear Strategy and National Style. Hamilton, Lanham 1986, str. 184. Pohled amerického univerzitána, který mezi jinými intelektuálními zálibami "modeluje" jaderný konflikt, a pohled sovětského generála, který má v takovém konfliktu válčit, nemusí být - "kupodivu" - zcela shodný. Jak uvádí Daniel Charles (Nuclear Planning in NATO ... , str. 28-29.): "Once the firebreak had been crossed and nuclear weapons fired, nations at war would be unlikely to confine nuclear use to limited and symmetric exchanges, staying at one level of Herman Kahn's "escalation ladder". Any nuclear use would more likely set off a race up that escalation ladder, as each side tried to anticipate and preempt retaliatory strikes on the part of the other."

26) Není snadné určit, do jaké míry by zbraň likvidovala samotné těleso hráze a kolik vody by se při výbuchu provázeném extrémně vysokou teplotou vypařilo, lze snad dovozovat, že by to záviselo na síle jaderné nálože použité při útoku. V Československu byla zvažována možnost, že by byla přehrada explozí zcela odstraněna, v takovém případě by byla překročena úroveň stoleté vody (což znamená vážné ohrožení mostů) na Vltavě a části toku Labe. Ryze hypoteticky lze také uvažovat o "dominovém efektu" jaderného úderu na přehradu na horním toku Vltavy (Orlík) spočívajícím v následném protržení dalších hrází. Neexistuje však rovnice, kterou by bylo možnost propočítat, jaké důsledky by to mělo pro intenzitu průlomové vlny. Dnešní krizové scénáře už tuto metodiku výpočtu nejhorší možné varianty neznají. I ten nejvážnější myslitelný teroristický útok na kteroukoli z pravidelně kontrolovaných vltavských přehrad by jen ztěží způsobil rozsáhlejší škody. A i kdyby mělo dojít k narušení několik desítek metrů silného železobetonového tělesa hráze - o čemž lze podle pracovníků Povodí Vltavy uvažovat opravdu pouze teoreticky - nikdy by přehrada nebyla zničená zcela a naráz, což by intenzitu jakékoli potenciální průlomové vlny značně oslabilo. (Rozhovor s Ing. Markétou Bártovou dne 21. 5. 2002.)

27) Vojtěch Mastný v komentáři k Luňákovu dokumentu použil snad ještě přiléhavější výraz "plánování neplánovatelného". (MASTNY, Vojtech: Introduction: 'Planning for the Unplannable'. Paraller History Project of the Warsaw Pact and NATO, http://www.isn.ethz.ch/php/documents/collection_1/texts/introvm.htm.)

28) Možnost výroby ..., příloha Zpráva o možnosti zajištění 9 souprav TMS, Státní plánovací komise, čj. 0081781/61, str. 5.

29) Příloha Usnesení 162. schůze politického byra ÚV KSČ ze dne 5. 9. 1961, str. 3. Proč byl pověřen touto konzultací právě Lubomír Štrougal, předtím ministr zemědělství a v té době už dva měsíce ministr vnitra, nelze z dokumentu dovodit - lze se pouze domnívat, že to souviselo s tehdy neujasněnými poměry ve stranickém vedení. Štrougal nahradil ve funkci ministra Rudolfa Baráka, po dlouhou dobu považovaného za designovaného Novotného nástupce a za muže těšícího se sovětského přízni; Barák byl však na začátku roku 1962, kdy už působil ve funkci vicepremiéra, zatčen a později odsouzen.

30) "Odpadlá výroba představuje asi 130.000 t ostravského uhlí, o které při realizaci obou etap opatření by bylo potřeba zvýšit fond ministerstva paliv a energetiky." (Tamtéž, str. 5-6.) Pokud by měly být uchráněny před následky průlomové vlny i mostní přechody pod vodním dílem Slapy (včetně Zbraslavi), bylo by nutno slapskou přehradu vypustit tak, aby hladina vody klesla z kóty 250 metrů nad mořem (nadržení 90 miliónů metrů krychlových) na kótu 235 metrů nad mořem (nadržení 22 miliónů metrů krychlových) - v takovém případě by ale nebylo možno Slapy dál energeticky využívat.

31) Tamtéž, str. 6. Po vyčerpání rezerv by byla zavedena regulace odběru sedmnáctého stupně (postihující méně důležité výrobní provozy) a v případě "poruchy výrobního zařízení v elektrárnách" by byla část zaměstnanců některých podniků převedena na noční směny.

32) Tamtéž, str. 4.

33) Jedno z možných vysvětlení, proč se československé vedení soustředilo hlavně na překonání období branné pohotovosti, a ne na samotnou přípravu na válku, nabízí možnost, že s jaderným konfliktem ve skutečnosti odmítalo kalkulovat, nebo že si jej dost dobře neumělo představit. Jak říká Jindřich Madry, "za těchto okolností [při očekávání dvou set jaderných úderů na československé území] by vedení takové omezené války mohlo mít nějaký smysl pro obě supervelmoci, avšak pro národy střední Evropy by se stalo sebevražedným činem." MADRY, Jindřich: Sovětské zájmy v pojetí obrany Československa ..., str. 128-129. "Sovětská vojenská strategie nabízela národům Československa jedinou perspektivu: obětovat svou existenci pro vítězství "světového socialismu", čili sovětského impéria." Tamtéž, str. 131.

V tomto kontextu je patrně zřejmě chápat pozornost, jakou politbyro věnovalo především tomu, jak "přečkat" se zdravou kůží brannou pohotovost a její ekonomické důsledky. Dovedeno (ovšem jen zcela teoreticky) do důsledku - pokud výroba těžkých mostových souprav (stejně jako jakékoli další strategické opatření) činila jaderný konflikt "představitelnějším" a "uskutečnitelnějším" a pokud zároveň takový jaderný konflikt znamenal fatální devastaci československého území pak byly mostové soupravy tím posledním, co československé vedení potřebovalo. Je ovšem nanejvýš nejisté, že by někdo ze členů politbyra byl schopen uvedený problém takto chápat, natož že by o tom zanechal nějaké prameny. Vojenští experti však byli - přinejmenším v jisté době - podstatně otevřenější, jak o tom svědčí například dokument zpracovaný třiceti vojenskými akademiky ze 4. června 1968 (Mastného anglický překlad tohoto dokumentu je dostupný na adrese http://wwics.si.edu/index.cfm?topic_id=1409&fuseaction=library.document&id=523, opis českého originálu byl vydán v Vojenských otázkách československé reformy ... , 6/1, str. 137-144.).

34) Přesný a srozumitelný přehled příčin krachu třetí pětiletky ("3. 5LP") podává PULPÁN, Karel: Nástin českých a československých hospodářských dějin do roku 1990. I. díl. Karolinum, Praha 1993, str. 216-217. V seznamu dále uvádí mezi důvody "souběh neúrodných let, záplav a krutých zim. Ekonomika disponující určitými rezervami a přirozenou tendencí k efektivní výrobě by se s nimi bez problémů vyrovnala, naše napjatá ekonomika je však nezvládla." Variantní, ale v základu stejný seznam příčin ekonomických problémů uvádí ve druhém dílu svých pamětí ekonom a bývalý funkcionář Státní plánovací komise Kurt Rozsypal (Vývoj plánovitého řízení v netržních podmínkách v letech 1953 - 1964 (Paměti) . Studie z hospodářských dějin č. 11. Fakulta národohospodářská VŠE, Praha 1999, str. 86 - 87.), vojenské souvislosti krize ovšem spíše bagatelizuje, než vysvětluje: "Částečně se projevil i vliv karibské krize - zájmy obrany si v roce 1962 vyžádaly určité oběti [podtrženo K. S.] ."

35) PULPÁN, Karel: Nástin ... , I. díl, str. 216: "Předsedu Státní plánovací komise totiž z ÚV "vyhodili" s návrhem, aby ve 3. 5LP vzrostla osobní spotřeba o 27 % a národní důchod o 26 %. Požadovali nárůst osobní spotřeby o 27 % a národního důchodu o 33 %." Překvapivě detailní popis československých problémů ve třetí pětiletce je možno najít také v (dnes už jinak spíše zastaralé) práci Vojtěcha Mencla, Miloše Hájka, Milana Otáhala a Eriky Kadlecové Křižovatky 20. století (Naše vojsko, Praha 1990, str. 280-282), podle které lze koncepci třetí pětiletky "označit bez nadsázky za plán ekonomické katastrofy. (...) Prostě plán chtěl vše a v nejvyšší myslitelné míře."

36) "Pokud bylo možno rostoucí nároky na investice hradit z úspor a jenom částečně i omezením nevýrobní sféry, mohla ekonomika s vypětím všech sil fungovat. Jakýkoli vnější otřes ji však z křehké rovnováhy okamžitě vyšinul - např. zrušení čínských objednávek na počátku 60. let." PULPÁN, Karel: Nástin českých a československých hospodářských dějin do roku 1990. II. díl. Karolinum, Praha 1993, str. 438. O dopadech odřeknutých čínských dodávek jednalo politbyro ÚV KSČ například na schůzi 19. září 1961 (SÚA AÚV KSČ, 02/2, sv. 322, aj. 409, bod 3, Prověření otázek odřeknutých zařízení ČLR) a 24. října 1961 (sv. 325, aj. 414, bod 3, Prověrka tzv. odřeknutých dodávek pro ČLR).

37) Charakteristickou příhodou, která se v té době odehrála v československém obranném průmyslu, bylo ohrožení provozu jedné ze zbrojních továren - díky nedostatkovému drátu o poloměru 1,6 mm. Výroba byla obnovena teprve v okamžiku, kdy 27 kg tohoto drátu (ne kilometrů, ne tun, ale kilogramů!) opatřil a do vlasti zaslal československý obchodní přidělenec ve Švédsku. (SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 319, aj. 405, bod 1. Plnění zvláštní části státního plánu rozvoje národního hospodářství ČSSR za I. pololetí 1961. Předložil 8. srpna 1961 Otakar Šimůnek. Příloha III. A. Zpráva za úsek obrany a bezpečnosti.) Teprve v této souvislosti si uvědomíme, jaké obavy asi u československých hospodářských plánovačů vzbudila možnost, že by nebyly uskutečněny některé strategické dodávky ze Západu, zahrnující například tisíce tun mědi a další suroviny, které Sovětský svaz nebyl ochoten nahradit, nebo také některé stroje a zařízení, s jejichž výrobou si státy sovětského bloku nevěděly rady.

38) SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 330, aj. 421, bod 3. Opatření ke zvýšení efektivnosti využití zásob v NH [národním hospodářství].

39) Křižovatky 20. století, str. 281: "Podniky, aby zabezpečily plnění plánu, začaly křečkovat nedostatkové suroviny a stroje. Už na konci roku 1961 prudce stoupl rozsah nedodaných subdodávek a materiálů, které uvízly v nadnormativních zásobách."

40) Tamtéž. Viz dále kapitoly Hrozba embarga a Mimořádný nedostatek volných deviz.

41) Pokusy spasit československou ekonomiku "vědeckotechnickou revolucí", k nimž se v tomto období československé vedení uchýlilo (SÚA, AÚV KSČ, 02/2. Sv. 329, aj. 420, bod 2. Zvýšení úlohy vědy a techniky v rozvoji výrobních sil v ČSSR. Sv. 332-334, aj. 425, bod 2. Zásady statutu Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky a zákonné opatření o jejím zřízení.), mohly přinést řešení (pokud vůbec) jen s delším odstupem. Na začátku šedesátých let byla navíc relativně utlumena (předtím velmi aktivní) činnost vědeckotechnické rozvědky.

42) VYKOUKAL, Jiří, LITERA, Bohuslav, TEJCHMAN, Miroslav: Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku, 1944-1989. Libri, Praha 2000, str. 318. Část těchto plánů byla projednána například na schůzi politbyra dne 9. ledna 1962. SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 332-333, aj. 424, body "Návrh plánu min. hutního průmyslu a rudných dolů na r. 1962" (bod 2), "Návrh plánu min. těžkého strojírenství na r. 1962" (bod 3), "Návrh plánu min. všeobecného strojírenství na r. 1962" (bod 4), "Návrh plánu min. paliv a energetiky na r. 1962" (bod 5) a "Hlavní ukazatele plánu rozvoje zemědělství na r. 1962" (bod 6).

43) Ke kořenům druhé berlínské krize podrobněji VYKOUKAL, Jiří, LITERA, Bohuslav, TEJCHMAN, Miroslav: Východ, str. 331 a n. "Riskantní Chruščovovy zahraničněpolitické akce si vynucovaly opětovné posílení vojenských výdajů, a to na úkor investic do spotřebního průmyslu." Tamtéž, str. 311-312.

44) Na význam ekonomických dopadů tehdejšího sovětského tlaku upozorňuje (aniž by se zabýval problémem operační přípravy území) například Jaromír Navrátil: "Počátkem šedesátých let tento tlak nejen celkově zesiluje, ale stupňuje se kvalitativně novými požadavky směřujícími do oblasti mobilizačních příprav, na zajištění zvýšené výroby bojové techniky pro případ války. Rok 1961, kdy představitelé sovětského Gosplanu, Generálního štábu Sovětské armády a Spojeného velení přicházejí do Československa s konkrétními požadavky v tomto směru, je rokem tzv. berlínské krize a možná už v této době se začalo uvažovat o rozmístění sovětských útočných raketových zbraní na Kubě. Úvahy o roce 1962 jako tzv. prvním roce války a požadavky, které představitelé zmíněných sovětských orgánů představitelům našich vrcholných orgánů hospodářského plánování a naší armády předkládají, tudíž nepostrádají reálné politické zázemí. (...) Jakkoli k vypuknutí války v roce 1962 ani v dalších letech nedošlo, požadavek na vytvoření příslušných mobilizačních rezerv zůstal a nemálo zatížil naši ekonomiku a ovlivnil směr investičních nákladů." NAVRÁTIL, Jaromír: K otázce výstavby Československé armády před rokem 1968. In: Historie a vojenství, 1992/5, str. 116-117. Hodnotu jinak průkopnické Navrátilovy studie bohužel snižuje skutečnost, že autor odkazuje na fond "Antonín Novotný" v Archívu ÚV KSČ ("C-1, sv. 22-23"), který pracovníci SÚA dodnes odmítají části badatelů s odkazem na jeho "nezpracovanost" zpřístupňovat. Pozoruhodná je také autorova terminologie, neoproštěná od komunistické novořeči: "skutečné zájmy a potřeby našeho národního a státního společenství" (str. 105), "společenskovědní fronta" (106 a 110), "realizace zkušeností a představ kádrů" (108), "cestou neúprosné analýzy nejožehavějších otázek" (115) nebo dokonce "vychýlení misky vah na stranu dějinného pokroku" (125).

45) SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Opatření k zajištění ohrožených dovozů z Německé spolkové republiky a z ostatních zemí , sv. 315, aj. 401, bod 3, 23 listů.

46) Československé obavy byly zjevně spojeny s reakcí na stavbu berlínské zdi. Výslovně ovšem spis říká pouze tolik, že "současný vývoj mezinárodně politické situace ukazuje, že bude nutno v souvislosti s uzavřením mírové smlouvy s Německou demokratickou republikou a s řešením berlínské otázky provést mimořádná opatření na úseku zahraničního obchodu ve styku s kapitalistickými státy, zejména s Německou spolkovou republikou a se zeměmi Severoatlantického paktu, případně s dalšími zeměmi členy jiných útočných seskupení." Tamtéž, příloha III, čj. PB 8477, MZO-6957/61-30, 15. července 1961, vypracoval K. Koll.

47) "...lze očekávat, že tyto nepřátelské akce budou velmi tvrdé, a jejich charakter i dosah pravděpodobně přesáhne charakter i dosah podobných opatření, která byla prováděna vůči zemím socialistického tábora v době korejské války ..." Tamtéž, str. 2.

48) Tamtéž, usnesení.

49) "Zabezpečit, aby naléhavé potřeby národního hospodářství vlivem předpokládaného embarga byly důsledně a v předstihu co nejvíce zajišťovány ve výrobě a to za široké účasti pracujících a jejich mobilizaci již při provádění prověrky efektivnosti národního hospodářství. ... Zároveň co nejpřísněji dbát na dosahování úspor," komentoval předloženou zprávu Köhler. Tamtéž.

50) Tamtéž.

51) Tamtéž, příloha III, str. 9: "Konkrétní nákupy je nutno přitom provádět s potřebnou opatrností a při přísném utajení našich záměrů, aby nemohly vyvolat předčasně cenový vzestup a rušivě působit v mezinárodní politické situaci."

52) Tamtéž, usnesení.

53) Tamtéž, příloha III. Očekávané dovozy ze zemí NATO měly mít ve IV. čtvrtletí roku 1961 objem 518,4 miliónů devizových korun (z toho u 155,7 miliónů šlo o dovozy ze SRN), v roce 1962 pak byl očekáván objem 2.450 miliónů devizových korun zaplacených za dovozy ze zemí NATO (z toho 485 miliónů SRN). "Z uvedeného sestavení vyplývá, že plánované dovozy ze zemí NATO včetně dovozu z NSR dosahují značného objemu a zasahují velmi citlivá místa československého národního hospodářství, především oblast zabezpečení investiční výstavby a kompletace strojírenské výroby, dále zásobování československé výroby černými i barevnými kovy, jakož i chemickými surovinami a polotovary." Tamtéž, str. 4.

54) Tamtéž, str. 3.

55) Patrně jediným úsekem československé ekonomiky, na kterém se podařilo získat větší než plánované množství deviz, byl vývoz zbraní. Jak konstatovala zpráva o "Plnění zvláštní části státního plánu rozvoje národního hospodářství ČSSR za I. pololetí 1961", "zejména na úseku vývozu speciálního materiálu do kapitalistických zemí je vykazováno značné překročení plánu. Zde se projevil vliv neplánovaných dodávek na základe nových mezivládních obchodních dokumentů uzavřených v průběhu 2. čtvrtletí, zejména dohod s republikou Kuba." Kubánská neschopnost tyto dodávky splácet tehdy ještě nebyla československým plánovačům známa. SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 319, aj. 405, bod 1, čj. 8627/14, zpráva předložená Otakarem Šimůnkem, str. 2.

56) SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 315, aj. 401, bod 3. Příloha III, str. 2.

57) Tamtéž, str. 9-10. "Přesto se doporučuje k tomuto riziku přistoupit, neboť v navrhovaném předstihu dovozu jde v plném rozsahu o zboží, které je obsaženo v plánu dovozu na rok 1961, případně na rok 1962 a které by přitom za všech okolností muselo být dovezeno. Přitom dovoz tohoto zboží - pokud by se je vůbec podařilo zajistit - v pozdější době by byl nesporně uskutečňován za podstatně vyšších cen a při horších platebních i jiných podmínkách, než bude možno dosáhnout v průběhu III. čtvrtletí."

58) SÚA, A ÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 313, aj. 399, 0-zápis, 47 listů.

59) SÚA, A ÚV KSČ, fond 02/2. Usnesení, sv. 313, aj. 399, bod 5, 21 listů. Je ovšem třeba říci, že faktické uskutečnění těchto opatření narazilo na byrokratické překážky, v zahraniční službě snad ještě obvyklejší než jinde. V důsledku toho byly například ambasády v Bamaku, Brazzavillu a Mogadišu zrušeny nejdříve v druhé polovině šedesátých let.

60) SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 315, aj. 401, bod 3. Příloha III, str. 5.

61) Tamtéž, str. 8.

62) Podle Karla Kaplana probíhala v prosinci 1961 jednání o poskytnutí půjčky Československu na nákup surovin na Západě. (Kořeny československé reformy 1968, str. 219.) V práci Československo v letech 1953-1966 (SPN, Praha 1992, str. 104) pak Kaplan v popisu československých snah o řešení hospodářské krize tvrdí, že "představitelé ČSR dojednali sovětský dovoz surovin a materiálů, které nemohli nakoupit na kapitalistických trzích ..." Pokud by se tak opravdu stalo, šlo by ze strany Sovětů o mimořádnou vstřícnost - vždyť jenom výpadek československého obchodu s Čínou (jak Kaplan tamtéž uvádí) obnášel stamiliónové částky (v roce 1960 činil dovoz z ČLR 672 miliónů korun, v roce 1964 jen 148 miliónů). Pozoruhodné je ovšem to, že v dalších pracích, detailně popisujících československo-sovětský obchod (zejména Rada vzájemné hospodářské pomoci a Československo 1957-1967, Karolinum 2002), už se Kaplan o této údajné sovětské pomoci dál nerozepisuje. Autor této studie bohužel musí konstatovat, že má zatím k dispozici pouze spisy zachycující československé pokusy o zajištění tohoto surovinového dovozu.

63) Autor by rád uvedl, že má o legitimitě tohoto utajení značné pochyby. Zákon o zpřístupnění svazků bývalé Státní bezpečnosti obsahuje mimo jiné odstavec, podle kterého se v úplnosti zpřístupňuje Archív ÚV KSČ, s výjimkou dokumentů "vyňatých ze zpřístupnění z důvodu zvláštního zřetele hodného", kde "důvodem zvláštního zřetele hodným je předpoklad, že zpřístupnění nebo zveřejnění by mohlo poškodit zájmy České republiky v mezinárodních stycích, její zájmy bezpečnostní anebo vést k vážnému ohrožení života osoby." (K vynětí dokumentu ze zpřístupnění je navíc třeba vyslovení souhlasu senátní komise.) Autor se nedomnívá, že by tento spis, vycházející z vojenskopolitické situace začátku šedesátých let, do této kategorie patřil - o tom, že mu spis nebude zpřístupněn, ho informovala vedoucí IV. oddělení SÚA PhDr. Alena Nosková s tím, že tak činí na základě své úvahy a že nelze zpřístupnění (respektive podle autora spíše znepřístupnění) tohoto spisu s odpovědnými orgány konzultovat, protože přísně tajná povaha spisu vylučuje, že by mohl být těmto orgánům zaslán poštou (?!). Posléze přislíbila, že se o konzultaci s odpovědnými orgány přece jen pokusí a bude o výsledku této konzultace autora informovat, ani po několika měsících se tak ovšem stále nestalo.

Spis týkající se mostových souprav, rovněž uzavřený v zapečetěné obálce a klasifikovaný jako "přísně tajný zvláštní důležitosti", s písmenem M (tedy "mobilizace") byl autorovi ve Státním ústředním archívu bez problémů zpřístupněn. Teprve poté, co autor jeho obsah publikoval v tisku, sdělila mu vedoucí IV. oddělení SÚA PhDr. Alena Nosková (jejíž razítko a podpis jsou součástí rozhodnutí o odtajnění tohoto spisu), že byla zveřejněním této věci "zaskočena". Není to jediný příklad toho, že zpřístupňování a znepřístupňování jednotlivých spisů nebo celých archívních fondů vychází spíše ze subjektivní úvahy konkrétního archiváře než z důsledné aplikace platných právních norem.

64) SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2, politické byro. Sv. 329, aj. 420, bod 3, 7 listů. Návrh usnesení předložil 27. listopadu předseda SPK Otakar Šimůnek, návrh byl přitom vypracován v dohodě s ministerstvem národní obrany a ministerstvem vnitra. Nové obranné náklady vycházely kromě usnesení z 25. července také z usnesení přijatého 5. září 1961.

65) Karel Kaplan v Kořenech československé reformy 1968 (str. 238) uvádí: "Berlínská krize v srpnu a září 1961 postihla ekonomiku jednak mimořádnou mobilizací několika desítek tisíc odborníků do armády, což se projevilo ve výrobě, a jednak zvýšenými nákupy o 400 mil. Kčs." U částky 400 miliónů korun však necituje žádný konkrétní pramen, takže není možno ověřit, jak k této ne zcela přesné informaci Kaplan vlastně došel. U odstavce, který větě s uvedenou pasáží předchází, cituje dohromady devět různých dokumentů - respektive pouze jejich čísla. Navíc z citace není možno některé z nich spolehlivě identifikovat. Odkazuje se například na dva dokumenty fondu 02/1 (tedy předsednictvo ÚV KSČ), pasáž se ale vztahuje k období 1957-1959 a 1960-1961, kdy místo předsednictva existovalo (až do roku 1962) pouze politické byro (02/2). Dokumenty jsou tedy zřejmě z doby pozdější, Kaplan ale neuvádí, které funkční období předsednictva (1962-66, 1966-71, atd.) má na mysli.

66) SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 329, aj. 420, bod 3. Příloha III, Zpráva k návrhu usnesení politického byra ÚV KSČ o úhradě zvýšených rozpočtových výdajů na úseku obrany a bezpečnosti pro zajištění mimořádných opatření v roce 1961, čj. SPK 0082251/61.

67) Tamtéž, str. 4-6.

68) SÚA, AÚV KSČ, 02/2. Sv.328, aj. 418, bod 3, čj. 9175/14. Spis byl k projednání předložen na základě usnesení 14. schůze vojenské komise obrany ÚV KSČ ze dne 2. února 1961 (tedy s devítiměsíčním zpožděním).

69) Tamtéž, usnesení.

70) Nejdůležitějším úkolem krajských a okresních výborů mělo být po zajištění mobilizace "zajištění přechodu hospodářského a politického života z mírových podmínek na válečné pod heslem: Vše pro frontu!" Okresní a krajské komise obrany pak "řídí ochranu a obranu svěřených územích, důležitých závodů, objektů a zajištění vnitřního klidu a pořádku pod heslem: Vše pro frontu!
- řídí likvidaci nepřátelských vzdušných záškodnických výsadků. V případě vysazení vojskového výsadku řídí boj proti těmto výsadkům do příchodu vyšší jednotek Čs. lidové armády." Tamtéž, příloha III, návrh, str. 7-8.

71) "Z politických pracovníků ÚV KSČ, kteří nebudou zařazeni do válečné systemizace a nebudou mobilizováni do ozbrojených sil, se vytvoří záloha pro potřeby ÚV KSČ, která bude umístěna až do dalšího rozhodnutí v objektu Hořalka a Iváň." Tamtéž, usnesení.

72) "umístění krajských výborů strany v případě očekávaného napadení, Praha-město - Jílové u Prahy, okres Praha-západ
Středočeský kraj - Štiřín, Ládví, okres Praha-východ
Jihočeský kraj - Hluboká n. Vlt, okres České Budějovice
Západočeský kraj - Plasy, okres Plzeň-sever
Severočeský kraj - prostor Kamenický Šenov, okres Děčín
Východočeský kraj - Dvůr Králové, okres Trutnov
Jihomoravský kraj - prostor Boskovice, okres Blansko
Severomoravský kraj - Čeladná, okres Frýdek-Místek
Západoslovenský kraj - Zemjanské sady, okres Galanta
Středoslovenský kraj - Banská Bystrica
Východoslovenský kraj - Spišský Hrbov, Spišské Podhradí - okres Spišská Nová Ves."

Tamtéž, usnesení. "U kategorizovaných měst se rozmístění stranických orgánů provede ve dvou sledech. V prvém sledu jsou členové byra KV KSČ (OV KSČ), komise obrany při KV (OV) včetně sekretariátu komise obrany a část pracovníků KV (OV), kteří se přemístí mimo město. Druhý sled, který tvoří zbývající pracovníci KV (OV) za vedení tajemníka KV (OV), zůstává v okresním městě k zabezpečení potřebných úkolů." Tamtéž, příloha III, návrh, str. 12.

73) Do I. kategorie evakuovaných dokumentů spadaly vedle materiálů vedení KSČ také "nejdůležitější materiály Lidových milicí, armády a bezpečnosti, historicky cenné dokumenty a materiály z Ústavu dějin KSČ, dokumenty bratrských komunistických a dělnických stran, kádrová evidence, členská evidence ÚV KSČ". Tamtéž, příloha III, návrh, str. 16, část VII. Zabezpečení dokumentů ÚV KSČ. Vysoká stranická škola - Institut společenských věd při ÚV KSČ by zastavily výuku. Redakční rada Rudého práva by byla přemístěna do prostoru Liberec, redakční rady deníků Pravda a Uj szó v prostoru Banská Bystrica. Kromě toho by bylo připraveno záložní pracoviště Rudého práva v Šumperku. Do Rudého práva by se začlenilo Státní nakladatelství politické literatury. Ústav dějin KSČ, Ústav dějin KSS, Muzeum V. I. Lenina v Praze a Bratislavě, Muzeum Klementa Gottwalda v Praze a Muzeum dělnického hnutí Brněnska by zastavily činnost. Tamtéž, příloha III, návrh, str. 13 a n., část VI. Stranické instituce. Na zajištění "branné a pracovní mobilizace pracujících" by se podílely Svazarm, Čs. červený kříž, Svaz požární ochrany, Revoluční odborové hnutí a Československý svaz mládeže, jiné organizace (Společnost československo-sovětského přátelství, Společnost protifašistických bojovníků, Svaz invalidů, ČSTV, umělecké svazy a kulturní instituce) by přerušily činnost. Tamtéž, příloha III, návrh, str. 18, část IX. Zásady pro stranické řízení společenských organizací. Československý rozhlas a Československá televize by byly v případě války (podobně jako Československá tisková kancelář) řízeny přímo ÚV KSČ, měly zajistit v omezeném rozsahu vysílání. Tamtéž, příloha III, návrh, str. 28 a n., část X. Československý rozhlas, televize a ČTK.

74) Tamtéž, příloha III, návrh, str. 5, část Umístění orgánů ÚV KSČ.

75) SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 331, aj. 423, bod 7. Činnost, systemizace a organizace Státního sanatoria Praha pro případ branné pohotovosti státu, čj. 9507/14. Předložili Bruno Köhler a Vladimír Koucký 16. prosince 1961.

76) Přesněji řečeno o zdraví "stranických a vládních funkcionářů, jejich rodin, a pracovníků a rodinných příslušníků zastupitelských úřadů socialistických států". Tamtéž, příloha III, návrh, str. 1.

77) Malá část pracovníků Sanopsu kromě toho měla být umístěna v dosavadní budově ÚV KSČ, na pracovišti v Jihlavě, v bunkru K 111 sloužícím předsednictvu vlády, v pracovišti Tále v Nízkých Tatrách v pracovišti ve Špindlerově Mlýnu. Tamtéž, příloha III, návrh, str. 2-3.

78) "Podle sdělení s. Závodného je zdravotní odbor KNV Východoslovenského kraje schopen odsunout část dětí z této léčebny do jiných zdravotnických objektů v kraji." Tamtéž, příloha III, návrh, str. 3.

79) SÚA, AÚV KSČ, 02/2, Sv. 327, aj. 418, bod 2, čj. 9262/14. Politbyro věc projednalo na schůzi 21. listopadu 1961, přijaté usnesení ovšem počítalo s tím, že přijatá opatření budou uvedena v platnost do 30. listopadu téhož roku.

80) Zástupcem vedoucího skupiny byl náčelník vojenskohospodářské správy Státní plánovací komise (VHS SPK) generálmajor Václav Dvořák, dalšími členy byli zástupce náčelníka generálního štábu ČSLA generálporučík František Sedláček, náměstek ministra vnitra Štefan Demjan, náčelník štábu civilní obrany státu plukovník Matěj Jalovec, náčelník mobilizačního odboru VHS SPK podplukovník Otto Švach, pracovníci branně-bezpečnostního oddělení ÚV KSČ Ladislav Hrbek a Miroslav Vavroň. Na návrh Antonína Novotného byl do této sestavy doplněn (v seznamu byl pak uváděn jako třetí) také vedoucí kanceláře předsednictva vlády Richard Hradec. Tamtéž, usnesení, vložený lístek se záznamem diskuse.

81) Tamtéž, Příloha III, Zpráva k návrhu na organizaci a způsob řízení čs. národního hospodářství za války, zásady pro činnost ostatních (nehospodářských) resortů, ústředních úřadů a orgánů a o zásadách o pro práci národních výborů, Státní plánovací komise, čj. 0082317/61. K obsahu tohoto dokumentu podrobněji v příloze 2.

82) SÚA, AÚV KSČ, 02/2. Sv. 316, aj. 401, bod 2 čj. 8495/14. Do uvedeného dokumentu je naprosto nelogicky vložen i spis s názvem "Návrh na úprava pracovních podmínek učňů".

83) Tamtéž, Příloha III, Státní plánovací komise, č. j. 0081511/61, Zpráva o návrzích na opatření v zásobování obyvatel, str. 2, Předpoklady, z nichž vycházejí navrhovaná opatření.

84) Tamtéž.

85) PULPÁN, Karel: Nástin ... , II. díl, str. 333. Vzhledem k v praxi několikrát předvedené nedůvěryhodnosti československého komunistického vedení se jen těžko můžeme divit obezřelosti, s jakou byla všechna oficiální prohlášení přijímána "neuvědomělým" obyvatelstvem. Strana si přesto stěžovala na to, že jedním z důvodů hospodářských problémů byla "reakce obyvatelstva na šíření falešných zpráv o chystané peněžní reformě. ... Pověsti o měnové reformě v roce 1957 vedly k nepředvídaným nákupům za 1 miliardu Kčs, zejména průmyslového zboží. Druhá pověst o peněžní reformě z roku 1960 vedla k nákupu za 1,8 miliard Kčs." (KAPLAN, Karel: Kořeny československé reformy ... , str. 238.) Pro myšlení stranických funkcionářů bylo zcela typické, že direktivou stanovily "plán" objemu maloobchodního prodeje a nákupy jdoucí za tento rámce měly za "nepředvídané".

86) SÚA, AÚV KSČ, 02/2 Sv. 316, aj. 401, bod 2 čj. 8495. Vložený lístek s heslovitým záznamem diskuse.

87) Tamtéž.

88) Tamtéž, Příloha III, Státní plánovací komise, č. j. 0081511/61, Zpráva o návrzích na opatření v zásobování obyvatel, str. 4, Předpoklady, z nichž vycházejí navrhovaná opatření.

89) Tamtéž, str. 7, Podrobnější zdůvodnění opatření k regulaci situace na trhu.

90) Tamtéž, str. 8.

91) Tamtéž, str. 17, varianta 2.

92) SÚA, AÚV KSČ, 02/2, sv. 318, aj. 404, sloučené body 1 a 2. I tento dokument vychází z rozpracování opatření přijatých na schůzi 25. července 1961. Autorovi byl tento spis, klasifikovaný jako PTZD, předložen v obálce opatřené červenými pečetěmi ÚV KSČ a razítkem "Otevře jen adresát". Podle všeho nebyl stupeň utajení spisů, jejichž povaha vyžadovala pouze dočasné nejvyšší utajení (například příprava měnové reformy na Kubě nebo v Mali na začátku šedesátých let), změněn ani tehdy, když už důvody k takovému opatření pominuly.

93) Tamtéž, čj. 8602 Sv/Sou, usnesení k bodu 1, část B, varianta I.

94) Tamtéž, varianta II.

95) Tamtéž. Příloha, Zajištění výrobních a nákupních úkolů zemědělských výrobků ve IV. čtvrtletí 1961, str. 1. Zpráva byla zpracována pod gescí ministerstva zemědělství.

96) Tamtéž, str. 4.

97) Tamtéž, str. 5.

98) Tamtéž. Přiloha III. Opatření k zajištění plynulého zásobování obyvatelstva, čj. 8645. Z obavy před spekulativními nákupy byla zároveň proponována opatření regulující prodej některých jiných druhů zboží. V rámci důsledné reglementace hospodářského života ("rozvinutí aktivního boje proti projevům spekulantství") například nemělo být do prodejen dodáváno: "zboží ze zlata s výjimkou snubních prstýnků, které budou prodejny objednávat ve velkoobchodě na základě potvrzení národní výborů o přihlášce snoubenců k uzavření sňatku". Tamtéž, příloha B, Seznam druhů zboží, které nebude ze skladů nebo ze závodů potravinářského průmyslu expedováno do prodejen, závodů veřejného stravování, závodních jídelen, kantýn a ostatním odběratelům.

99) "Pro zabezpečení všech těchto úkolů má rozhodující význam zvýšená uvědomělost, kázeň a obětavost veškerého obyvatelstva." SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 328, aj. 418, bod 4. Příprava finančních předpisů pro dobu ohrožení státu válečnými událostmi, čj. 9292/14, předložil 17. listopadu 1961 Julius Ďuriš.

100) Tamtéž, příloha III, návrh, str. 6-7. S navrhovanými úpravami finančních předpisů však někteří členové politbyra nebyli spokojeni, takže se uskutečnila další jednání na toto téma. Posléze politbyro o finančních předpisech pro dobu války definitivně rozhodlo (po poradě Širokého, Šimůnka, Köhlera a Ďuriše) až na svém zasedání 19. prosince 1961. (SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 331, aj. 422, bod 2. Dodatek ke zprávě o přípravě finančních norem pro dobu válečných událostí. Čj. 9292, 9456/14, předložil 9. prosince 1961 Julius Ďuriš.)

101) SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 328, aj. 418, bod 4. Příloha III, návrh, str. 3.

102) Tyto sovětské požadavky ze začátku šedesátých je ovšem v jistém smyslu možno chápat jako "třešničku na dortu". Už v době druhé poloviny padesátých let Československo (tehdy ještě za stavu relativní ekonomické stability) plnilo sovětské instrukce ústící v náklady téměř astronomické. Například dokument o operační přípravě československého území (SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 34, aj. 45, bod 8) z února 1955 jen k úpravám silniční sítě pro případ války toto: "Vzhledem k těmto naléhavým požadavkům je třeba ve státním plánu národního hospodářství na léta 1956 až 1960 počítat s předběžně odhadnutou částkou 1.700.000.000 Kčs. Na léta 1955 až 1956 je třeba počítat na úpravu dálkových tahů s přibližnou částkou 500 miliónů Kčs ..." Chruščovovské mezinárodněpolitické uvolnění druhé poloviny padesátých let, spojené s redukcí vojenských rozpočtů (srv. EVANGELISTA, Matthew: 'Why to Keep Such an Army?' Khrushchev's Troop Reduction. CWIHP Working Paper No. 19, http://wwics.si.edu/topics/pubs/ACFB43.pdf), znamenalo pro Československo jen krátkodobé vydechnutí. Ekonomický šok spojený s vyvrcholením druhé berlínské krize byl o to nepříjemnější, že ještě v lednu 1960 Chruščov prosadil jedno z nejvýraznějších demilitarizačních opatření, redukujících počet sovětských vojáků na dvě třetiny předchozího stavu (ZUBOK, Vladislav M.: Khrushchev's 1960 Troop Cut: New Russian Evidence. In: CWIHP Bulletin No. 8-9, str. 416-420, http://wwics.si.edu/index.cfm?topic_id=1409&fuseaction=library.document&id=285.) I ti nejloajálnější Chruščovovi příznivci se těžko mohli zbavit myšlenky na to, že se sovětská politika pohybuje "ode zdi ke zdi".

103) Vysloveně komické vysvětlení toho, proč nakonec Československo některé sovětské požadavky na vojenská a vojensko-průmyslová opatření nesplnilo, napsal ve svých pamětech Kurt Rozsypal (Vývoj plánovitého řízení ... , str. 86): "Všechny členské země [RVHP - pozn. K. S.] zreálnily investiční výstavbu i potřeby pro přezbrojení armád.Vojáci se přísně tajně dohodli, že válka začne o dva roky později a že lze program přezbrojení zpomalit. Pro všechny země to byla "úleva". Pokud to opravdu bylo až tak jednoduché, proč se potom vojáci přísně tajně "nedohodli", že válka nezačne? Nejsou náhodou k takové dohodě potřeba nejméně dvě strany? Velká část výše citovaných dokumentů z jednání politbyra naopak uvádí, že přijatá opatření musí být dokončena nejpozději do konce roku 1961. Stejně pozoruhodný je také termín "zreálnění", kterým Rozsypal zřejmě míní jisté snížení. Těžko ovšem bylo něco reálného na tom, že československé obranné výdaje v přepočtu na obyvatele překračovaly díky nuceným nákupům sovětské vojenské techniky výrazně i obranné výdaje Sovětského svazu. UHL, Matthias: Nuclear Warhead Delivery Systems for the Warsaw Pact, 1961-65: Documents from the Russian State Archives of Economics and the German Federal Military Archives on the Reorganization and Modernization of the Armed Forces of the Soviet Bloc, Parallel History Project of the Warsaw Pact and NATO, http://www.isn.ethz.ch/php/documents/collection_8/texts/intro.htm, pozn. 18.

104) Jindřich Madry s odkazem na dokumenty Operační správy GŠ ČSLA uvádí: "Např. podle cvičení "Oder" z července 1969 bylo uvažováno při vysoké hustotě vojsk v pásmu průlomu za konvenční války s denním tempem 30 - 35 km, avšak při použití taktických jaderných zbraní se 60 km." MADRY, Jindřich: Sovětské zájmy v pojetí obrany Československa ... , str. 134. Naopak generálplukovník Miroslav Šmoldas, v letech 1958 - 1968 náměstek ministra obrany pro vyzbrojování, v rozhovoru s autorem (PWSV 2002/12, zdůraznil, že postup československých vojsk bylo velení schopno spolehlivě předvídat pouze v případě konvenční války.

105) KRAMER, Mark: "Lessons" of the Cuban Missile Crisis for Warsaw Pact Nuclear Operations. In: Cold War International History Project Bulletin. Issues 8-9, str. 351, dále 354 a pozn. 46.

106) SÚA, AÚV KSČ, fond 02/2. Sv. 331, aj. 423, bod 17. Zpráva s. O. Šimůnka o jednáních v SSSR (s. Šimůnek - ústně), čj. PB 178/61.

107) Empirický, prameny podložený výzkum ukazuje, že vedení satelitních států nemuselo nutně bezvýhradně sdílet sovětské zájmy. V této souvislosti je ovšem třeba připomenou konstatování Vojtěcha Mastného (' We Are in a Bind': Polish and Czechoslovak Attempts at Reforming the Warsaw Pact, 1956 - 1969. CWIHP Bulletin No. 11, http://wwics.si.edu/index.cfm?topic_id=1409&fuseaction=library.document&id=18), že stejně neúplný a schematický je opačný výklad, podle něhož "Moscow's allies uniformly resented their membership in the organization, and consequently strove to loosen or even abolish it. As evident from the diverse attempts at reforming the Warsaw Pact, the reality was not so straightforward, nor was it the same at different times."

108) Jakkoli byl plán vypouštění přehrad zřejmě spíš fiktivní, i v něm se odrazila uvedená různá východiska. Bylo zvažováno několik způsobů, jak vypustit vodní díla vltavské kaskády - každý z nich má svoje výhody a svoje nevýhody. Vojenský stratég, vedený snahou v počáteční fázi zachránit mosty sloužící armádám Varšavské smlouvy, by co nerychleji vyprázdnil orlickou a slapskou vodní nádrž (orlickou nádrž zcela a slapskou nádrž na jednu třetinu) a teprve poté by začal vyprazdňovat vodní nádrž Lipno - likvidace hráze přehrady Lipno by už totiž většinu mostů na dolním toku Vltavy a Labe neohrozila. Možnou variantou je postup současného vyprazdňování všech tří přehrad, popřípadě dokonce přednostního vypouštění lipenské přehrady. Výhodou je zkrácení doby celkového vypouštění (při větším průtoku odtéká vody více) a rychlejší prevence případných katastrofálních škod na civilních objektech způsobených potenciální destrukcí lipenské hráze. Nevýhodou je delší doba ohrožení vltavských a labských mostů. Energetik by patrně preferoval - když už by mělo být vypuštění provedeno - maximální energetické využití takové operace. Průtok by tedy neměl překročit hranici určenou maximální hltností vodních elektráren. Vypouštělo by se tedy podstatně pomaleji a tepelné elektrárny by nespotřebovaly tolik paliva. Ušetřené uhlí pak může být využita jako energetická rezerva. Možnost výroby ..., příloha Zpráva o možnosti zajištění 9 souprav TMS, Státní plánovací komise, čj. 0081781/61, str. 3-6.

109) Denní průměry průtoků v říjnu 1962 kolísaly mezi 61 a 110 m3/s v profilu Prahy. Informace pracovníka Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Libora Elledera, červen 2002.

110) K rozmístění sovětských jaderných hlavic v Československu v rámci akce "Javory" (někde se uvádí "Javor") podrobněji především BLAŽEK, Petr: Jaderné hlavice, Československo a Varšavská smlouva po karibské krizi In: PWSV, říjen 2002. Dále pak PÚČIK, Miloslav: Slovensko v bezpečnostnom systéme ..., str. 160., BENČÍK, Antonín: Atomový deštník nad Československem. In: Přísně tajné, 2001/5, 6. KAPLAN, Karel: Kořeny ... , str. 37. KRAMER, Mark: "Lessons" ..., str. 350. BENČÍK, Antonín: Vojenské otázky československé reformy ... , 6/1, Úvod, str. 9-10.

111) Uvedený dokument, dnes už odtajněný, je uložen v archivu Povodí Vltavy. Zvláštní manipulační řád vodních děl Vltavské kaskády, Povodí Vltavy, podnik pro provoz a využití vodních toků, příloha k čj. MLVH/02346, č. j. 0930/82, výtisk č. 5, platí od 1. 7. 1982, vypracovali v květnu 1982 Jiří Hovorka a Ing. Jaroslav Myslivec, schválil ministr lesního a vodního hospodářství ČSR Ing. František Kalina. V celém dokumentu sice není ani jedna explicitní zmínka o jaderné válce, už jeho první věta nás ale nenechává na pochybách, jaký je jeho smysl: "Zničením hlavních vodních děl Vltavské kaskády (Lipno I., Orlík a Slapy) vznikly by v říční trati pod těmito vodními díly velmi silné průtokové vlny, které by měly za následek značné škody a ztráty nejen na lidských životech, nýbrž i na objektech a zařízeních na vodních tocích."

112) I tento spis počítá se dvěmi variantami vypouštění. Při první variantě nesmí průtok v profilu Vyšší Brod 140 m3/sec a průtok v profilu Modřany vzhledem k požadavku udržení plavebního provozu mezi Prahou a Mělníkem nepřesáhne 450 m3/sec. Druhá varianta je podstatně drastičtější - "nádrž Lipno se vypouští bez ohledu na devastaci řečiště a území v říční trati s maximálním možným využitím všech výpustných zařízení. Počáteční průtok pod hrází dosáhne asi 380 m3/sec (přibližně 100letá velká voda)." Stejně jako v dokumentu ze září 1961 nemá ani v tomto Zvláštním manipulačním řádu průtok v profilu Modřany přesáhnout 2 000 m3 za sekundu. Tamtéž, str. 43-44. Podle I. alternativy by současné prázdnění přehradních nádrží Lipno I., Orlík a Slapy až na bezpečnou úroveň trvalo celých 46 dní. Při vypouštění podle druhé alternativy by vyprázdnění všech tří přehrad bylo dosaženo po 34,5 dnech. Přílohy A, B. Grafy Výpočet synchronního prázdnění přehradních nádrží Vltavské kaskády - I. a II. alternativa.

Příloha 1
Bezpečné hladiny a objemy vodních děl Vltavské kaskády
Lipno I - 710,30 m n. m. - 0,94 mil. m3
Lipno II - 563,10 m n. m. - 1,68 mil. m3
Orlík - 298,80 m n. m. - 37,03 mil. m3
Kamýk - 282,50 m n. m. - 8,32 mil. m3
Slapy - 236,50 m n. m. - 26,29 mil. m3
Štěchovice - 219,60 m n. m. - 10,44 mil. m3
Vrané - 200,50 m n. m. - 11,10 mil. m3
Tyto hladiny byly stanoveny ve zvláštních manipulačních řádech, zpracovaných pro jednotlivá vodní díla Vltavské kaskády VRV Praha v letech 1977-79.
(Zdroj: Zvláštní manipulační řád vodních děl Vltavské kaskády, Povodí Vltavy, podnik pro provoz a využití vodních toků, příloha k čj. MLVH/02346, č. j. 0930/82, str. 43.)

Příloha 2
Úkoly československého válečného hospodářství
"9262/14
Státní plánovací komise
Č. j. 0082317/61
Přísně tajné

Zpráva
k návrhu na organizaci a způsob řízení čs. národního hospodářství za války, zásady pro činnost ostatních (nehospodářských) resortů, ústředních úřadů a orgánů a o zásadách o pro práci národních výborů
I.
Usnesením vojenské komise obrany ÚV KSČ z 28. 4. 1960 byly schváleny hlavní zásady pro řízení národního hospodářství za války, které pak byly upraveny zásadami pro řízení státu za války, schválenými vojenskou komisí obrany ÚV KSČ dne 2. 2. 1961. Podle těchto zásad a s přihlédnutím k návrhům, předloženým příslušnými hospodářskými resorty, byl Státní plánovací komisí vypracován návrh organizace a způsobu řízení čs. národního hospodářství za války.
Při zpracování návrhu se vycházelo z předpokladu, daného usnesením vojenské komise obrany ÚV KSČ, že nepřítel by se v případě války pokoušel rozvrátit řízení státu a podlomit hospodářský a politický život údery zbraní hromadného ničení, doplněnými pokusy o sabotáže, diversi, záměrné vyvolávání paniky apod.
Řízení hospodářství by tedy bylo nutno zajišťovat za velmi složitých a zvlášť obtížných podmínek, v situaci, kdy by bylo nutno čelit útokům nepřítele, přitom zajišťovat mobilizaci ozbrojených sil, provádět evakuaci obyvatelstva z důležitých měst a současně zajišťovat přechod z mírového hospodářství na válečné.
S ohledem na takto předpokládanou situaci by hlavními úkoly v počátečním období války bylo:
1/ zásobování,
2/ rozvinutí výroby vojenské techniky a všech ostatních potřeb pro ozbrojené síly v nezničených závodech,
3/ obnovení poškozených závodů a zařízení, důležitých pro obranu země.
Ad 1/ Zásobování by se týkalo zejména zajištění těchto naléhavých úkolů:
- rozvinutí ozbrojených sil a nahrazení materiálových ztrát, k nimž by došlo hned v prvních dnech války,
- rozvinutí systému CO,
- poskytnutí zdravotnické pomoci ozbrojeným sillám a obyvatelstvu, postiženým zásady zbraní hromadného ničení,
- zajištění nejnutnějších životních potřeb obyvatelstva, zejména potravinami,
- rozvinutí výroby vojenské techniky s použitím státních mobilizačních rezerv,
- zajištění provozu a obnovy zničených nebo poškozených dopravních a spojovacích cest.
Zásobování by muselo být zajišťováno především ze všech zdrojů, vytvářených postupně již v době míru, a to jak v ozbrojených silách, tak i v průmyslu, dopravě a spojích, zdravotnictví a vnitřním obchodě /mobilizační zásoby, netknutelné zásoby, státní mobilizační rezervy, státní hmotné rezervy a běžné rezervy/.
Ke zvládnutí všech těchto úkolů jak v oblasti zásobování, tak i při rozvíjení válečné výroby a obnovy začala by se provádět podle vzniklé situace řada opatření, rovněž připravovaných již v době míru. Jsou to, kromě opatření připravovaných v ozbrojených silách, zejména:
- mobilizační plány přechodu z mírového hospodářství na válečné,
- přídělový systém zásobování obyvatelstva potravinami a nejnutnějším spotřebním zboží,
- válečný systém výkupu zemědělských výrobků,
- válečný systém zásobování národního hospodářství důležitými surovinami, materiálem a energií,
- plány poskytnutí zdravotnické pomoci raněným a napadeným zbraněmi hromadného ničení.
Ad 2/ Rozvinutí výroby vojenské techniky a všech ostatních potřeb ozbrojených sil bylo by provedeno v závislosti na rozsahu zničení závodů.
K zajištění co nejrychlejšího rozvinutí výroby vojenské techniky za války připravují se již v době míru:
- mobilizační plány přechodu z mírové výroby na výrobu válečnou /ve dvou variantách/, - plány přesunů pracovních sil a zavedené válečného pracovního režimu.
Ad 3/ Obnovu poškozených závodů a zařízení, důležitých pro obranu země, bylo by třeba provést v závislosti od rozsahu zničení a důležitosti jednotlivých závodů a zařízení pro plnění válečných úkolů. Byla by prováděna mobilizací jednak materiálových rezerv, jednak strojů, zejména stavebních a silničních. Tvořila by z počátku hlavní náplň investiční výstavby ve státě.
(...)"

Vaše reakce...

zpět