PWSV | Vol. 3 No. 1 jaro 2006 | Dokument | Jan Adamec

PROJEVY OBHÁJCŮ:

Po přestávce udílí předseda soudu dr. Peter Janko slovo obhájcům.

Dr ELEK KASZÓ, obhájce László Rajka:
Vážený mimořádný senáte lidového soudu!

Vystupuji na jednom z největších procesů maďarských dějin jako obhájce László Rajka.

Zločiny László Rajka nejsou obyčejné. Proč by tedy jeho obhajoba měla být taková, jako obhajoba obžalovaného v běžném kriminálním procesu?

Své chování, své způsoby si zachoval i zde, na tomto procesu, takže při podrobném doznání svých zločinů a při svých dlouhých výpovědích, trvajících celé hodiny, si zřejmě uvědomoval — těžko hledám vhodný výraz, snad bychom to mohli říci takto — že by bylo podivné, kdyby se neustále odvolával na polehčující okolnosti a na lítost.

Obhajoba, pohlížíme-li na věc s odborného hlediska, si povšimla v průběhu celého doznání podle nejmenších změn hlasu obžalovaného, že se obhajuje a nejen to, že se obhajuje velmi usilovně, protože při každé příležitosti poukazoval na okolnosti, jež nemůžeme pomíjet, okolnosti, které by mohly mít vliv na méně přísné hodnocení zločinů, jež spáchal.

Všem jsou známy vyšetřovací methody kontrarevoluční policie. A ačkoli se skláníme před těmi nebo před památkou těch, kdož přes všechno mučení zůstali věrni svým ideálům a nikdy se nedali zlákat, aby usilovali o svou záchranu chováním, které by mohlo třeba v nejmenším poškodit někoho jiného nebo zavinit utrpení jiných, přece bere obhajoba na vědomí, i když se smíšenými pocity, že byli lidé, kteří nemohli vydržet mučení, nebo kteří se ho tolik strachovali, že zradili vlastní čest.

László Rajk podepsal prohlášení a od té doby se stejně jako Goethův Faust už nemohl zbavit ďábla. Vyplývá to za prvé z oné části výpovědi, v níž vypravuje, že jej policie poslala roku 1935 do Československa, aby odhalil komunisty, kteří po salgótarjánské trati dopravovali do Maďarska illegální materiál.

„Nezbývalo mi nic jiného, musil jsem to udělat,“ udává o tom László Rajk. Na jiném místě svých výpovědí prohlašuje obžalovaný, že když po osvobození zaujal vysokou hodnost v maďarské komunistické straně, zejména když se stal tajemníkem budapeštské stranické organisace, navštívil ho jeden ze členů americké vojenské misse, podplukovník Kováč, a oznámil mu, že se dověděl od bývalého náčelníka Horthyho policie Sombora-Schweinitzera, který je v americkém pásmu, že obžalovaný byl policejním donašečem, vybídl jej ke spolupráci s americkou výzvědnou službou, jinak že jej odhalí před sekretariátem komunistické strany, což by ovšem vedlo k soudnímu vyšetřování.

V létě 1947 byl László Rajk na dovolené v Opatiji v Jugoslávii. Ve svých výpovědích mluví László Rajk o tom, že jej navštívil jugoslávský ministr zahraničních věcí Rankovič a vydíral na něm na základě fotokopie prohlášení, jež dal roku 1931 náčelníku policie Hetényimu a v němž se uvolil vykonávat služby špicla za cenu své svobody.

Obhajoba musí poukázat na to, že podle § 72 trestního zákoníku je mravní nátlak příčinou, vylučující nebo snižující odpovědnost, jestliže tento nátlak ohrožuje přímo život nebo zdraví, t. j. jestliže je tak viditelným nebezpečím, že není možno se mu jinak vyhnout.

V případě László Rajka, i když hrozba nevylučovala zcela jeho svobodnou vůli, přece jenom ji do značné míry ovlivnila, takže tato hrozba potlačila pohnutky, jež by mohly zabránit spáchání zločinu.

S právního hlediska musíme zdůraznit, že podle obžaloby je László Rajk vinen vlastizradou, zločinem, uvedeným v či. § 60 zákona č. III z roku 1930, a zločinem vedení organisace, usilující o svržení demokratického státního zřízení, uvedené v prvním odstavci první části zákona č. VII z roku 1946.

Podle obvyklé praxe celostátní rady lidových soudů, jestliže vlastizrada směřuje ke svržení demokratického státního zřízení, splývá zločin, spadající pod druhý článek § 60 zákona č. III z roku 1930 se zločinem, spadajícím pod první odstavec první části zákona č. VII. 1946.

Obžalovací spis klade hlavnímu obžalovanému za vinu i vojenský zločin podle či. 4, § 13 vládního výnosu č. 81/1945 ME, stvrzeného zákonem č. VII1945, jehož se dopustil tím, že jakožto maďarský státní občan vstoupil do německé armády, SD, SS, gestapa atd.

Obžaloba spatřuje zřejmě spáchání tohoto zločinu v tom, že německá delegace, vedená majorem gestapa, poslala roku 1941 Rajka na vlastní žádost z Ternetského koncentračního tábora na práci do Německa a odtud do Maďarska.

Ačkoli László Rajk potvrzuje tuto skutečnost, nevypovídal o tom, a ani obžaloba to netvrdí v části konstatující fakta, ani proces nám nepřinesl materiál o tom, že by byl obžalovaný stál ve službách SS nebo jiné německé organisace.

Obžalovaný se tedy svým jednáním nedopustil fakticky vojenské zrady, definované v či. 4, § 13 usnesení lidového soudu.

Musím prohlásit, že považuji László Rajka pouze za druhořadého obžalovaného v tomto procesu.

Hlavními obžalovanými jsou imperialisté, v jejichž rukou byl László Rajk pouhým nástrojem.

Možná, že by byl zůstal slušným člověkem, nebýt sil, jež si opět přejí, aby tekla krev proudem v Evropě a všude ve světě, kde pokrokové síly bojují za socialismus, humanismus a spravedlnost.

László Rajk stojí před soudem obtížen těžkými vinami. Chtěl ve spolupráci s agenty cizích států svrhnout demokratické státní zřízení. Zalekl se však posledního kroku. Situace je konec konců taková, že spiknutí bylo odhaleno ještě dříve, nežli se něco stalo.

Vím, že to nic nemění na zločinnosti László Rajka, ale to, že vše zůstalo bez následků a také kolísání obžalovaného, snižuje značně celou váhu zločinu.

Rajkovy výpovědi, doznávající všechno, značně napomohly úplnému odhalení spiknutí a odhalení těch, kdo strojí úklady našemu státnímu zřízení, nezávislosti a svobodě. Prosím, abyste to vše uvážili a vynesli shovívavý rozsudek.

Dr ISTVÁN KOVACS, obhájce Gyorgye Pálffyho:
Vážený mimořádný senáte lidového soudu! Při tomto procesu se obhajoba dostává do konfliktu sama se sebou. Musíme se odvolávat na obtížnou situaci obhajoby víc než jindy, protože v myslích mnoha našich spoluobčanů může právem vyvstávat otázka, zda je třeba a zda je vůbec možno hájit tyto obžalované.

Jestliže analysujeme tuto otázku, vážený lidový soude, může být jen jediná odpověď, jakkoli je její argumentace obtížná: Je možno a nutno snažit se splnit tento úkol, který klade na obhajobu její účel a úloha.

Dále dr. Kovács hovoří o úloze obhajoby a pokračuje: Na tomto procesu musí obhájce sbírat po úlomcích, kaméncích a snad zrnkách písku okolností, jež by mohly být základem obhajoby, aby se tak mohl pokusit zkonstruovat nějakou ochranu svého klienta.

Zdá se mně, že můžeme jednomyslně prohlásit, že nejhlavnějšími obžalovanými tohoto procesu jsou ti západní imperialisté a jejich loutkoví titovští agenti, kteří; bohužel, nesedí před námi na lavici obžalovaných, ale jejichž duch se vznáší nad zločiny všech obžalovaných.

Obhajoba nemůže tvrdit, že by obžalovaní byli jen slepými nástroji v rukou těchto sil. Kdo může popřít, že před námi sedí vysoce vzdělaní lidé s vysokým intelektem, schopní samostatného projevu vůle.

Obhajoba se však odvažuje tvrdit, že velká, velmi značná část odpovědnosti dopadá na tyto temné síly, které v zájmu svých hanebných útoku, namířených proti pokrokovým silám lidstva, nalezly nejvhodnější, nejpoddanější lidi, kladoucí nejmenší odpor, které nemilosrdně využívaly slabé povahy obžalovaných, které vyděračstvím a způsoby horšími, nežli zvyky amerických gangsterů, podle proměňují lidi ve špiony a zrádce vlasti, které využily ministrů, zaprodavších svůj lid — Rankoviče a jeho pomahačů —-těchto oblud, které ztratily lidskou tvář, aby na základě kompromitujících listin, jež nosí v kapse, jako obyčejní vyděrači naváděli jiné k páchání nejtěžších zločinů, které kradou a podvádějí, podpalují a navádějí k vlastizradě, které platí jidášský groš a obchodují s krví pracujících a sedíce na svých žocích peněz osnují úklady proti blahu lidstva, a jejichž smrdutý dech páchne dokonce z ovzduší tohoto procesu, otráveného miasmy.

My všichni víme, že i oni poznají odplatu za své zločiny a že jejich temné síly budou rozdrceny mohutným, nepřemožitelným táborem světových pokrokových sil.

Jestliže obhajoba chce značnou část odpovědnosti svalit na tyto síly, prosím vás současně, aby celá odpovědnost, která padá na tyto síly, byla považována za polehčující okolnost při stanovení zločinu mého klienta. Velký vliv na mého klienta, Gyorgye Pálffyho, měl i László Rajk.

Spojení mezi Gyorgyem Pálffym a László Rájkem se prohloubilo již v roce 1945, t. j. v době, kdy vkročil na ohavnou cestu zločinu. Řízení země má převzíti Rajk, řekl krvavý ministr vnitra Rankovič.

Pálffy uznal vliv a vedení Rajka, který měl větší schopnosti nežli on. Gyorgy Pálffy se přiznal, že dal okamžitě přesnou zprávu László Rajkovi. A László Rajk, jak vyplývá z údajů procesu, věděl v době, kdy dostal tuto zprávu, již o všem, protože byl jakožto vůdce protilidového hnutí informován o zrádcovských plánech titovských banditů ještě dříve nežli Pálffy.

Podle ujednání s Rankovičem byla Pálffyho úkolem vnější organisace. László Rajk mu ani neřekl, kde se udalo setkání s Rankovičem. Pálffy hrál, abych tak řekl, úlohu odborníka, myslím v horším smyslu, v uvozovkách, který měl jako voják vyhledat nejvhodnější místo a okolí pro hanebné spiknutí.

Plány ozbrojeného puče vypracoval podle Rajkova příkazu, jemuž je předložil a jenž je plně schválil. Pálffy byl snadnou kořistí svých zločinných nesvědomitých vůdců, neboť, jak Brankov velmi správně uvedl ve své výpovědi, nebylo nesnadné jej získat, protože už při prvním setkání viděli, že Pálffy je člověk, který je v důsledku své nacionalistické výchovy a názorů ochoten okamžitě vykročit cestou jimi vytyčenou.

V případě Gyorgye Pálffyho, říká obhájce, prosím, abyste polovinu viny, a to druhou část viny, a to značnou část, připočetli na vrub Horthyho reakčního režimu, fašistické Itálie, Mussoliniho a jeho banditských spolupachatelů, bankéřů a statkářů; obhajoba prosí soud, aby uvážil tato hlediska při výměře trestu.

Třetí kategorií argumentů obhajoby, jak jsem již řekl, jsou upřímná přiznání obžalovaného. Gyorgy Pálffy se upřímně ke všemu přiznává.

Doznal svou vinu, nezmenšoval svou úlohu, nesnažil se snížit význam svého jednání a celou špínu a hrůzu člověka, zbloudilého, odhalil před lidovým soudem.

Musím se odvolat na polehčující okolnosti, protože na základě těchto hledisek musím žádat vážený lidový soud, aby rozhodl, zda se dá použít vůči obžalovanému Gyorgyi Pálffymu § 91 trestního zákoníku.

Obhajoba vás prosí, abyste laskavě při vynášení rozsudku uvážili shora uvedené polehčující okolnosti nebo jiné polehčující okolnosti, jež jste pozorovali.

Dr LÁSZLÓ NÉVAY, obhájce Brankova:
Obžaloba obviňuje Lazara Brankova ze tří samostatných zločinů. Podle obžaloby je prvním zločinem řízení organisace, směřující ke svržení demokratického státního zřízení, t. j. zločin podle § 1 odstavce 1 zákona č. VII z roku 1946.

Druhým zločinem je podle obžaloby špionáž, t. j. zločin podle či. 3 § 60 zákona č. III 1930 a odstavce 3 § 61 téhož zákona.

Třetí zločin, z něhož je obviňován obžalobou, je účast na navádění k vraždě, trestná podle článku 1 § 69 trestního zákoníku a podle § 278 trestního zákoníku.

Vážený lidový soude! Musíme vyšetřit, zda údaje procesu, založené na shora uvedených zločinech; potvrzují obžalobu, zda obžaloba přesně konstatuje fakta a zda kvalifikuje činy Lazara Branková podle našich zákonů. Spornou je trestní a právní kvalifikace činů třetího obžalovaného. Nemůžeme považovat za správné odvolání na § 1 odstavec 1 zákona č. VII 1946, t. j. odvolání na to, že se obžalovaný provinil řízením organisace, namířené ke svržení demokratického státního zřízení.

Obžalovaný byl jen účastníkem, nikoli vůdcem této organisace. Proces neponechává žádných pochyb o tom, kdo byl vůdcem organisace.

Vůdcové jsou zde na lavici obžalovaných jen zčásti a zčásti mezi obžalovanými nejsou, ale obžalovaní je jmenovali. Jmenovali ty, kdo z ciziny řídili nitky této organisace, směřující ke svržení demokratického státního zřízení.

Třetí obžalovaný, Lazar Brankov byl jen jejich agentem a jeho činnost tedy můžeme kvalifikovat podle odst. 2 § 1 zákona č. VII 1946, jako aktivního účastníka, nebo spolupracovníka organisace.

Třetí obžalovaný se přiznal, Že spáchal zločin uvedený v odstavci 3/b první a druhé části obžaloby. Údaje procesu potvrdily toto přiznání. Nemůžeme vsak, vážený lidový soude, souhlasit s tím, jak jednání kvalifikuje obžaloba.

Výzvědná činnost obžalovaného se neklasifikuje podle odstavce 3 § 61 zákona č. III 1930, ježto souhrn podmínek, stanovený či. 3 § 2 zákona č. VIII z roku 1934, který nahradil § 61 zákona č. III z roku 1930, podle něhož čin, cituji zákon: „musí být spáchán na základě využití hodnosti zastávané ve státním úřadě nebo na základě využití oficiálního pověření, nebo služebního či smluvního styku s orgány moci, v případě třetího obžalovaného Lazara Branková nenastal.

Tento zákon má zřejmě na zřeteli úředníky maďarského státu nebo od nich pocházející oficiální pověření nebo osoby ve služebním nebe smluvním poměru vůči orgánům moci.

Lazar Brankov, který je jugoslávským státním občanem a který je v uvedeném poměru vůči jugoslávskému státu, nemůže být tedy potrestán podle odstavce 3 § 2 zákona č. XVIII1934, a činy třetího obžalovaného jsou kvalifikovány podle odstavce 2 § 2 zákona č. XVIII 1934, který nabyl platnosti místo § 61 zákona č. III1930.

Body 3 první a druhé části obžaloby obviňují třetího obžalovaného Lazara Brankova podle prvního článku § 69 trestního zákoníku ze spoluviny na ponoukání k vraždě a z vraždy, zločinu, spadajícího pod § 278 trestního zákoníku.

Třetí obžalovaný nedoznal svou vinu v tomto bodu obžaloby. Údaje procesu nepotvrdily tuto část obžaloby.

Na základě údajů soudního procesu můžeme stanovit, že Brankov nenaváděl Živka Boarova k vraždě Miloše Moiče. Naopak, na základě údajů soudního procesu můžeme zjistit, že Lazar Brankov se stavěl proti vraždě Miloše Moiče a neschvaloval Titovy a Rankovičovy směrnice, týkající se této věci.

Neurčité doznání Boarova, týkající se této otázky, nemůže býti bráno v úvahu. O tom, co se u Branková dělo s Mrazovičem, zda se Brankov stavěl proti vraždě nebo ne, nemůže Boarov nic vědět.

Konfrontace byla bezvýsledná a Boarov přiznal také jen to, že Brankov v jeho, Boarově přítomnosti, nijak neodporoval zamýšlenému zákroku proti Moičovi, což je zcela přirozené, protože legační rada se nemůže stavět proti vyslanci za přítomnosti cizí osoby.

Nebylo vůbec dokázáno tvrzení, podle něhož Lazar Brankov rozkázal Živkovi Boarovovi, aby zavraždil Miloše Moiče, a že podle obžaloby po příkazu k vraždě odevzdal Boarovovi revolver jugoslávského vyslance Mrazoviče.

Naopak, z materiálu soudního procesu vyplývá, že Lazar Brankov se hádal s jugoslávským vyslancem Mrazovičem, který schvaloval Titův a Rankovičův rozkaz, a že Mrazovič odevzdal svůj revolver Boarovovi sám.

Vraždu organisoval Blažič společně s attaché misse Živkem Boarovem a Brankov dokonce nebyl ani tomu přítomen.

Myslím, že nyní nemůže být sporu o tom, že obvinění Branková z nabádání k vraždě není podloženo.

Dr. Névay nyní rozebírá Brankovovu povahu, mluví o jeho slabé vůli a váhavosti a konečně prohlašuje:

Vážený lidový soude, myslím, že nemůžeme nevzít zřetel na tyto zřejmě polehčující okolnosti při stanovení stupně zločinu a při výměře trestu. Prosím o shovívavý rozsudek.

Dr GYÓRGY CSANÁDY, obhájce dr. Tibora Szonyiho:
Vážený lidový soude, zástupce obžaloby dokázal při soudním procesu fakta, která jsou základem pro obžalobu proti Tiboru Szonyimu. Tento faktický stav věcí, dokázaný nejen podrobným doznáním obžalovaného, ale i ostatními údaji soudního vyšetřování, nechci popírat.

Na základě této situace se Tiboru Szonyimu klade za vinu na jedné straně zrada, trestná podle článku 2 odstavce 1 § 60 zákona č. III1930, a kvalifikovaná podle odstavce 3 § 61 a na druhé straně vedení organisace, jejímž cílem bylo svržení demokratického státního zřízení, trestné podle odstavce 1 § 1 zákona č. VII1946.

Ale ve spojitosti s druhým obviněním musím vystoupit proti zástupci obžaloby, protože s hlediska obhajoby se Tibor Szonyi provinil nikoliv vedením protidemokratické organisace, ale jen aktivní účastí na ní, tedy jeho činy mají být kvalifikovány ne podle prvního, ale podle druhého odstavce § 1 zákona č. VII1946.

Tibor Szonyi podpořil protidemokratické hnutí dvěma proviněními. Na jedné straně pověřil svou vyzvědačskou skupinu, jejíž členy umístil na nejrůznější důležité posice státního a hospodářského aparátu, aby vedla podkopnou práci a propagandu proti politické linii komunistické strany a lidové demokracie.

Na druhé straně v rámci spojení s Rájkem a na Rankovičův příkaz využil svého vysokého postavení a dostal do státního a hospodářského aparátu osoby, jež znal jako vyzvědače nebo jako pro-americké živly, nepřátelské lidové demokracii.

Pokud se týče prvního přestupku, byla Szonyiho skupina v první řadě a hlavně vyděračskou skupinou. Jeho desorganisátorská činnost a podkopná práce byly příhodné pro to, aby vytvořily vhodné příznivé ovzduší pro protidemokratické spiknutí, ale došla jen do stadia přípravy protidemokratického spiknutí, to jeat, trestná podle S 6 zákona č. VII1946.

Když bylo navázáno spojení s Rájkem, imperialističtí zplnomocnitelé skutečně Szonyiho připojili a prostřednictvím Szonyiho i Jeho skupinu k organisaci, kterou imperialisté vybudovali s konkrétním cílem — svrhnout maďarskou lidovou demokracii. Ale od této chvíle hrál vůdčí úlohu ve hnutí László Rajk.

Pokud se týče druhé série Szonyiho provinění, totiž podporování vyzvědačů a jiných nespolehlivých živlů, které byly mimo jeho vyzvědačskou skupinu, nemůžeme zde na základě údajů soudního vyšetřování mluvit o existenci organisace. Je to teprve reserva protidemokratického spiknutí a spadá stejně jako příprava, akcí pod § 6 zákona č. VII1946.

Szonyi klesal stále níž a níže, až ho vědomě najala americká tajná služba. Americká vyzvědačská organisace se z počátku nepozorovaně přiblížila ke skupině ve Švýcarsku,, která žila v politické emigraci odtržena od hnutí mas, s nejasnými politickými názory.

První americký verbíř se u nich objevil jako nezištná dobročinná klerikální organisace pomoci, využil špatné hmotné situace emigrantů a poskytl jim malou podporu. „Poskytoval!“ V západním tisku jistě vychvalovali ušlechtilou dobročinnou práci amerických klerikálních organisaci mezi politickými emigranty.

Zapomněli však mluvit o tom, že tyto organisace pomoci jsou totožné s náborovými, vedoucími vrstvami vy-zvědačských organisaci, a že stvrzenky o vyplacených podporách, jež si vyžadovaly s přesností dobrého účetního, sloužily mimo jiné i k vydírání. Na základě takové dlouholeté tajné práce se dostal Field ke švýcarské skupině, a to právě k Szonyimu, tak si Szonyiho zavázal, a tak sílila u Szonyiho sympatie k Američanům.

Ale to bylo jen první stadium zaplétání do sítí. Objevila se i zbraň ideologického klamu. Americká tajná služba využila vzniklého osobního spojení a politického zmatku ve Szonyiho skupině a rozšířila v jejích řadách knihu amerického zrádce dělnické třídy, bývalého komunisty Browdera.

Do práce se zapojil i zplnomocněnec jugoslávské titovské skupiny, těchto věrných bratří ve zločinu. Byl to současně i americký vyzvědač, ovšem rozumí se, že vystupoval jako bojovník revoluční Jugoslávie.

Pomocí toho všeho se jim podařilo dostat tuto maloměšťáckou skupinu nejprve k tomu, že přijala za svou politiku amerických imperialistů, přijala ji za základ své politické činnosti a později se stala jejich spolupachatelem v zločinech, jejich vyzvědači.

Szónyi byl tedy zatažen do vyzvědačské organisace promyšlenými záludnými prostředky. Napřed si jej zavázali hmotně, pak použili ideologického oblouzení.

Je charakteristické, že když již byl Szónyi ochoten vstoupit do služeb vyzvědačské organisace, vytáhl Dulles pro jistotu z kapsy i stvrzenku na poskytnutou podporu. Szónyiho pád nenastal ani z jeho iniciativy, ne proto, že by se obával bití, ale byl výsledkem široké mnohostranné činnosti imperialistických agentů-verbířů, a to nemůžeme zcela pustit se zřetele při stanovení Szónyiho odpovědnosti.

Souhlasně s rozsáhlým Szónyiho přiznáním, jež jsme vyslechli při procesu a nebylo při procesu vyvráceno a které rozhodně zasluhuje důvěry už pro svou upřímnost, jakmile se Szónyi dověděl o plánu uchvátit moc ozbrojeným násilím, couvl a snažil se od toho odvést i Rajka.

To všechno ovšem jen nepatrně zmenšuje hrozný Szónyiho zločin, ale musí to být vysloveno při hodnocení jeho úlohy.

Jako na skutečně podstatnou polehčující okolnost mohu poukázat jen na to, že Szónyi, který v poslední době už zakolísal, se po svém zatčení skutečně obrátil proti svému zločinu, proti té podlé organisaci, která jej zneužila jako nástroje, jejímž důležitým činitelem byl a svým doznáním se snažil od začátku napomoci odstranění nebezpečí, na jehož vzniku se sám zúčastnil.

Závěrem obhájce zdůraznil: Ortel, vynesený v tomto procesu, bude ortelem lidu nad těmi, kdo chtějí místo pokojné práce pracujících, místo jejich zajištěného šťastného života opět nastolit bídu a krvavé jatky.

Tento ortel se roznese daleko za hranice země. Prosím soud maďarské demokracie, vědomý si své síly, o milosrdný rozsudek nad zločincem Tiborem Szónyim, který byl přece jenom nástrojem hlavních zločinců.

Dr JÁNOŠ SOMFAI, obhájce Andráse Szalaie:

Vážený lidový soude!
Na tomto procesu, který se chýlí ke konci, vystupuje András Szalai jako obžalovaný jen velmi úzkého provinění.

Daleko horší jsou fysicky zde nepřítomné síly imperialismu a jeho zločinců, jež však vyciťujeme podle jejich činnosti. Musíme vykreslit tyto temné síly, protože není možno je hájit, protože pro ně není obhajoby.

András Szalai je zločinec a sám se ke svým zločinům přiznal. Na základně jím přiznaných a soudním vyšetřováním dokázaných fakt musím na jeho obranu pouze konstatovat, čím se provinil a pod které zákony spadají jím spáchané zločiny.

Obhájce se dále snaží dokázat, že Szalai, když zradil sátoráljaújhelyjské vězně, připravující se k útěku, netušil, že důsledkem jeho zrady bude vražda 64 Udí, a proto mu musí za toto jeho proviněni být vyměřen mírnější trest.

Obhájce dále pokračuje:
Na rozdíl od stanoviska obžaloby, podle níž se András Szalai dopustil zločinu zrady, stanoveného či. 3, § 66, zákona ě. III .1930, a kvalifikovaného podle-či. 3 § 61, zastává obhájce stanovisko, že skutky obžalovaného se. mají kvalifikovat podle odst. 2 § 64.

Činy Andráse Szalaie by mohly být kvalifikovány podle odst. 3 § 61, jak navrhuje obžaloba, jen tehdy, kdyby se byl obžalovaný dopustil přisuzovaných mu zločinů na základě zneužití postavení státního zaměstnance na základě zneužití nebo oficiálního pověření. Obžalovaný však nebyl státním zaměstnancem a neměl od úřadu žádné oficiální pověření.

Zločin Andráse Szalaie nemůže být tedy kvalifikován podle stanoviska obžaloby, ale podle stanoviska obhajoby, a to pouze podle 2. odstavce § 64, jak jsem již uvedl.

Upozorňuji vážený lidový soud na to, že všechna tajemství, jež András Szalai podle vlastního doznání oznámil Titovým vyzvědačům, byla už vlastně jako taková známa jugoslávské výzvědné službě díky Lászlu Rajkovi nebo Gyorgyovi Pálffymu.

Nemluvě o jiném, pokud se hranic týče, sám Gyórgy Pálffy se přiznal, že nebylo takového tajemství, které by neprozradil titovcům, takže tajemství, prozrazená Andrásem Szalaim, nemohla mít zvláštní hodnotu nebo význam.

Tyto okolnosti, vyzvednuté obhajobou, mohou být při nejmenším uváženy jakožto podstatné polehčující okolnosti.

Na rozdíl od stanoviska obžaloby, podle níž se András Szalai provinil zločinem stanoveným článkem 1, § 1, zákona č. VII 1946 — řízením organisace, směřující ke svržení demokratického státního zřízení — obhajoba zaujímá stanovisko, že takové činy obžalovaného, jako rozmisťování osob, určených jugoslávskou výzvědnou službou, na více nebo méně, spíše méně důležitá místa, mohou být kvalifikovány podle článku 1 § 64 zákona 1930, protože tyto určené osoby protlačoval s tím cílem, aby osobám, pracujícím pro titovskou službu, byla zpřístupněna tajemství, kterých se chtěla jugoslávská výzvědná služba zmocnit. Tomu, že by obžalovaný sjednocoval, řídil a vedl činnnost těchto několika osob, které rozmístil, nic nenasvědčuje.

Obhájce zdůrazňuje Szalaiho doznání a prosí lidový sond o shovívavý rozsudek nad svým klientem.

Dr EMIL ZARUBAI, obhájce Milana Ognyenovicse:
Vážený lidový soude! Když vystupuji na obranu obžalovaného Milana Ognyenovicse, musím přiznat, že jsem ovlivněn obžalobou. Politické zhodnocení tohoto procesu pan státní návladní podložil do té míry fakty, že obhajoba nemůže s hlediska politického hodnocení obžalobu nějak kritisovat.

S hlediska trestního a právního zhodnocení, aby zvítězila spravedlnost, musím v podstatných otázkách pochybovati o správnosti stanoviska obžaloby. Obžalovaný Ognyenovics rovněž doznal fakta, která jsou podkladem obžaloby.

Toto přiznání se shoduje s podstatnými údaji soudního vyšetřování a zejména s údaji Brankovovými. Není tedy možné, aby obhájce mohl v otázkách vyšetřování nalézt něco, co by zachraňovalo obžalovaného s tohoto hlediska. Faktický stav věcí nemůže kritisovat ani obhájce.

To, co je možno kritisovat v obžalobě proti obžalovanému Ognyenovicsi, je na jedné straně kvalifikace zločinu s hlediska trestního práva a s druhé strany otázka výměry trestu.

Obhájce skončil svou řeč takto:
Protože ani osoba, ani skutky obžalovaného nejsou natolik nebezpečné, aby mohly být podkladem pro použití nejpřísnějšího trestu podle článku 1 § 61, prosím, aby byl rozsudek vynesen s ohledem na tyto polehčující okolnosti.

Dr FERENC ALÁCS, obhájce Bély Korondy:
Vážený lidový soude!
Nepochybně určili ti, kdo organisovali spiknutí, Korondymu nejšpinavější práci, protože v případě jeho uskutečnění by byl musil vydat rozkazy ke spáchání bestiálních vražd.

Není pochyb o tom, že se Korondy pustil do těchto úkolu před Rájkem a Pálffym a tak se stal účastníkem hnutí, směřujícího ke svržení státního zřízení. To dokazují kromě vlastního doznání i shodné výpovědi Rajka a Pálffyho.

Otázka jeho zločinu nemůže být tedy nijak brána v pochybnost.

Pro obhajobu není problematické ani to, že jeho skutky jsou kvalifikovány zákonem č. VII 1946 o trestní a právní ochraně demokratického státního zřízení a republiky.

Podle obžaloby spadají tyto Korondyho zločiny pod článek 1 § 1 tohoto zákona, t. j. účast Korondyho na spiknutí je kvalifikovánu jako rovnocenná s vedením organisace, směřující ke uvržení demokratického státního zřízení.

Musím však toto tvrzeni obžaloby považovat za mylné. Shora vylíčené Korondyho provinění spočívá v tom, že plnil rozkazy Rajka a Pálffyho. Je zcela zřejmé, že v případě, kdyby nadešla chvíle puče a plnění příkazů, byl by se Korondy stal vedoucím ozbrojených jednotek, jejichž úkol známe.

Stal by se jejich vedoucím i tehdy, kdyby skutečně organisoval pro puč jednotky, o nichž mluvil plán, se kterým byl seznámen.

Ale víme, že k puči nedošlo, že vůbec nedošlo k jeho provedení a ke splnění příkazů hlavních obžalovaných v tomto směru, takže Korondy neměl možnost rozvinout činnost vůdce, jíž se ujal.

Pravda., Korondy vypovídá, že zaplavil horthyovskými důstojníky a jinými protidemokratickými živly nejen vojensko-politické oddělení, ale i pohraniční stráže, ministerstvo vnitra a policii. Toto rozestavování jeho reakčních kolegů probíhalo neustále, počínaje rokem 1945, ještě než věděl vůbec něco o spiknutí.

Ve svém doznání vypovídal, že László Rajk jej zasvětil do plánu spiknutí teprve v březnu 1948, to jest půl druhého roku po jeho přechodu do ministerstva vnitra.

Není žádných důkazů a ani obžaloba to netvrdí, že by byl Korondy v zájmu spiknutí někoho dostal na nějaké místo, že by někomu pomohl projít prověrkou, nebo že by někomu pomohl při očistě státního aparátu.

Neznáme nikoho, koho by byl Korondy zasvětil do plánu puče nebo koho by získal pro spiknutí.

Neexistují tedy osoby, jež by Korondy jako spiklenec řídil, poměr ke kterým by mohl být kvalifikován jako vedení akcí, směřujících ke svržení demokratického státního zřízení.

Je možné, že z příkazů vůdců by byl splnil svoje zločinné dílo. Ale, vážený lidový soude, to je jen pravděpodobnost a ježto není předmětem obžaloby, nemůžeme k ní přihlížet při vynášení rozsudku.

Dr JÓZSEF NEHÉZ-POSSONY, obhájce Pala Justuse:
Vážený lidový soude!
Osmý obžalovaný, Pál Justus, se plně přiznal k inkriminovaným zločinům. Tato skutečnost zbavuje obhajobu obvyklé povinnosti zabývat se podrobnostmi faktického výkladu situace.

Z výpovědí Pala Justuse při soudním vyšetřování se vyrýsoval stejně překvapivý obraz chování tohoto obžalovaného, jako z výpovědí jeho spoluvinníků, obžalovaných, jejichž skutky se už zabýval jak vysoce vážený státní návladní, tak i moji kolegové obhájci.

Překvapivý je tento obraz i v případu. Pala Justuse.

Obžalovaný byl členem ústředního vedení vedoucí strany naší země, poslancem ve sněmovně, místopředsedou maďarského rozhlasu, byl osobností, zaujímající vysoké politické postavení, osobností, která měla dobrou práci a skvělý plat, která od tohoto státního a společenského zřízení, od lidové demokracie, dostala všechno, co jen může dostat člen společnosti a občan státu.

A o tomto člověku se najednou zjišťuje, že byl policejním špehem, že je současně agentem dvou zahraničních výzvědných organisací, že vede trockistickou propagandu v zájmu dosažení cizích, imperialistických cílů, a že se dokonce účastní organisace, usilující o svržení demokratického státního zřízení.

Stejně jako a všech ostatních obžalovaných v tomto procesu vyvstává i zde otázka: Je možno nalézt něco na obhajobu obžalovaného?

V daném konkrétním případě, vzhledem k tomu, že obžalovaný ve skutečnosti učinil úplné doznání a přiznal inkriminované zločiny, nemůže být úloha obhajoby v tomto konkrétním případě jiná, nežli stanovit správnou právní kvalifikaci činů a s ohledem na osobní povahu obžalovaného vypočíst polehčující okolnosti.

Nezbývá mně nic jiného, nežli stručně uvést polehčující okolnosti. Zejména jeho podrobné doznání, počínaje předběžným vyšetřováním, což mělo velkou cenu pro odhalení celé věci.

Z maloměšťáckého okolí se dostal do proletářského hnutí, jeho vratkost tedy způsobilo jeho třídní postavení. Jeho vstup do dělnického hnutí umožnila vlastně frakční skupina.

V sociálně demokratické straně vládla slabá stranická disciplina, a ačkoliv to nemůžeme konstatovat o jeho pozdější činnosti, ale při nejmenším pro začátek je charakteristické, že byl obžalovaný málo vyškolen.

V souvislosti s účastí v dělnickém hnutí upadl do rukou policie. Svolil stát se udavačem pod nátlakem a v zoufalé situaci. Potom už se marně snažil osvobodit ze spárů policie, která jej všude dostihovala a nutila k udávání. Oběť trockistického vlivu a propagandy, tělesně churavý a kromě toho velmi poddajný člověk se choval zbaběle.

Svolil pracovat ve výzvědné organisaci jen proto, že mu hrozili odhalením jeho minulosti, minulosti policejního donašeče, byl tedy v zoufalé situaci, z níž se nijak nemohl dostat.

Odvolávám se také na to, že své činy vykonával pod mravním nátlakem jiných osob, totiž titovských agentů.

Obhajoba to vše shrnuje a prosí lidový soud, aby správně právně kvalifikoval jeho zločiny a uvážil všechny polehčující okolnosti a aby vynesl nad Palem Justusem mírný rozsudek.

Vaše reakce...

zpět