PWSV | Vol. 3 No. 1 jaro 2006 | Dokument | Jan Adamec

POSLEDNÍ SLOVO OBŽALOVANÝCH:

Ráno 22. září pokračoval mimořádný senát lidového soudu v projednávání procesu proti Rajkovi a jeho společníkům.

PŘEDSEDA:
Mimořádný senát lidového soudu pokračuje v zasedání. Konstatuji, že obhajoba je přítomna v nezměněném původním složení. Obžalovaní jsou rovněž přítomni. Přistupujeme k posledním slovům obžalovaných. László Rajku, přistupte!

RAJK:
Pane předsedo senátu, vážený lidový soude! Jsem v takové situaci, že mohu být stručný. Činy vypočtené v žalobě jsem při vyšetřování a výslechu před lidovým soudem do podrobností uvedl a přiznal. K tomu nemám tedy co dodat. Cítím naproti tomu potřebu dodat jednu až dvě poznámky k otázkám a stanoviskům, která se mezitím vynořila.

Především, než lidový soud vynese rozsudek, abych se vyhnul a vyloučil jakékoli nedorozumění, chci poukázat na to, že všechno, co jsem kdykoli vykonal a spáchal, učinil jsem vždy a především z vlastního rozhodnutí a na základě svobodného uvážení. Mimořádné vedlejší a jiné okolnosti, které mne k tomu nutily a na které jsem poukázal při výslechu, jsou jen druhořadé, anebo hrály zcela podružnou úlohu.

V této souvislosti je nesporné, že jsem se do určité míry stal nástrojem Tita, nástrojem jeho politiky. Onoho Tita, který jde ve šlépějích Hitlera a na Balkáně a ve východní Evropě pokračuje v Hitlerově politice, toho Tita, za jehož zády jako řídící páky stojí západní imperialisté.

Závěrem musím říci, že plně souhlasím s převážnou částí vývodů pana státního zástupce, při čemž přirozeně nemyslím na nevyhnutelné a nedůležité podrobnosti, ale na podstatu. Právě proto již předem prohlašuji, že pokud jde o mne, ať je již rozsudek lidového soudu jakýkoliv, považuji ho za spravedlivý.

PŘEDSEDA:
Gyorgy Pálffy, přistupte!

GYQRGY PÁLFFY:
Stojím před soudem maďarského lidu, protože jsem se dopustil nejtěžších zločinů proti lidu a proti své vlasti. Plánovitě a vědomě jsem zneužíval svého členství ve straně i svého vysokého postaveni.

Pracoval jsem proti lidu, jemuž/ vděčím za všechny své úspěchy a za svůj bezstarostný život, proti lidu, jemuž jsem přísahal věrné služby a jehož zájmy jsem měl hájit. Upřímně a hluboce lituji své zločinné činnosti, všech svých skutků, plánů a zrádcovského chování.

Je pravda, že na základě svých šovinistických, fašistických názorů, svého třídního postavení, celé své minulosti a výchovy jsem se záludně vloudil do komunistické strany jako nepřítel, abych zastřel svou pravou činnost. Ode dne svého uvěznění jsem však znovu hodnotil celý svůj život. A dnes už svou činnost odsuzuji.

Dnes už jasně vidím, jaké následky by bylo mělo uskutečnění našeho plánu: místo tvořivé práce — krvavá občanská válka, místo stoupající životní úrovně — bída zmarshallisovaných států, místo svobody pracujících — jejich nemilosrdný útlak navrátivší se buržoasií, který by byl pro maďarský lid dvojnásobný.

A konečně místo míru a socialistické budoucnosti stal by se maďarský lid potravou pro děla v nové protisovětské válce, vedené v zájmu zisků amerických imperialistů, usilujících o světovládu. To by byl výsledek naší činnosti v případě úspěchu.

Lituji, že to vidím tak jasně a souvisle teprve teď, velmi lituji, že toto nebezpečí hrozilo maďarskému lidu naší vinou. Cítím, že mám právo obviňovat nejen sebe sama a nás, ale i ty, kdož jsou vlastně organisátory a vůdci tohoto spiknutí proti maďarskému lidu a míru — Titovu kliku a její pány, americké imperialisty.

Mám na to právo, protože i já sám jsem jejich obětí. Mám na to právo, protože jako jeden z aktivních vedoucích členů spiknutí mám možnost je odhalit. Jsme velcí zločinci a snad ani není možné klesnout hlouběji nežli my.

Je-li to však možné, pak ještě většími zločinci jsou Tito, Rankovič a jejich společníci, kteří proto, aby ještě na nějaký čas prodloužili své panství nad jugoslávským lidem a splnili americké rozkazy, vedou v lidově demokratických zemích nestydatě v obrovském rozsahu svou protilidovou podkopnou práci, ohrožující mír a ztěžující budování socialismu.

V našem případě je vidět, že široká síť agentů, zákeřnický systém, který používá nevybíravých prostředků a vytrvale usiluje © násilné, ozbrojené vměšování do vnitřních věcí jiného státu - to všechno charakterisuje methody Tita a jeho pravé ruky dobrodruha Rankoviče.

Poznali mé šovinistické, fašistické názory, vědomě je rozvíjeli a využili jich k tomu, aby mne zapletli do svých sítí a získali pro plnění jejich zločinných plánů. Brankov pouze narážel Ba nutnost politické změny, snažil se ještě zakrýt špionáž a mé naverbování do frází o vzájemné spolupráci. Lozič mi už dával konkrétní rady o podkopné práci a Žokalj mi už prostě rovnou předával Rankovičovy rozkazy.

Je také nepochybné, a to mi přímo řekli, že směrnice, na jejichž základě pracovali, pocházely z přímého Titova okolí, ve většině případů od Rankoviče, ale často i od samotného Tita.

Nejde tu o činnost toho či onoho orgánu nebo celé jugoslávské tajné služby, ale o osobní plány a příkazy Titovy, které mi předávali jeho zplnomocněnci. Lozič, Žokalj a Nedelkovič nedvojsmyslně prohlašovali, že nejen u nás, ale i v jiných lidově demokratických zemích rozvíjejí jiní Titovi zplnomocněnci stejnou činnost a že se to vše provádí v rámci jediného velkého plánu, jehož jednotlivé části do sebe zapadají. Titovci sami tento plán jenom provádějí, jeho autory jsou však imperialističtí vůdcové USA.

Chtěl bych ještě zdůraznit, že celá Titova a Rankovičova illegální činnost a illegální síť, vytvořená v zájmu této činnosti, sloužila v první řadě nikoli cílům výzvědné služby, ale přípravám násilného vměšování do vnitřních záležitostí, sloužila k vytvoření předpokladů a záminky pro toto dobrodružné vměšování.

Tito a Rankovič, kteří viděli, že vnitřní reakční síly v lidově demokratických zemích kráčejí od jedné porážky ke druhé, potřebovali záminku, aby za pomoci nejkrajnějšího, ale dobrodruhy oblíbeného prostředku, totiž ozbrojeného zásahu, splnili americký rozkaz. Šlo totiž o násilné odtržení lidově demokratických zemí od tábora míru a jejich nucené připojení k imperialistickému táboru.

Tento plán měl být splněn stůj co stůj. To nám vysvětluje, proč se ho Tito a Rankovič drželi zuby nehty. Přesto jim možnosti jeho provedení mizely přímo pod rukama. Proto také rozhodujícími prvky jejich plánu byly sprosté vraždy, propůjčování nájemných vrahů a ozbrojené dobrodružství.

Vím, že tím vším nezmenšuji svou odpovědnost, ale chtěl bych Svým doznáním napravit alespoň částečně to, čím jsem uškodil maďarskému lidu. Vím, že si zasloužím přísného trestu. Prosím soud, aby vzal mou lítost na zřetel.

PŘEDSEDA:
Lazar Brankov!

BRANKOV:
Stojím zde před lidovým soudem jako jeden z účastníků spiknutí proti Maďarské lidové republice. A protože stojím před soudem země, budující socialismus, zavazuje mne to, jako každého člověka, který má ještě špetku cti v těle, abych řekl pravdu a mluvil upřímně. Podle toho jsem se také při tomto procesu choval.

Považuji, za svou povinnost prohlásit, že jsem to neučinil pod nátlakem. Odpovídám tak těm, kteří budou tvrdit, že jsem se přiznal pod nátlakem nebo že bylo u mne použito nějakých narkotik. Proto považuji za svou povinnost prohlásit zde před lidovým soudem, otevřeně, proč jsem všechno pověděl, proč jsem se ke všemu přiznal.

Poškodil jsem hrubě zájmy Maďarské lidové republiky, poškodil jsem hrubě zájmy jugoslávského lidu, t. j. zájmy svého! vlastního lidu a zájmy celého mezinárodního dělnického hnutí.

Byla proti mně vznesena tři těžká obvinění. První, že jsem byl účastníkem, vůdcem a organisátorem spiknutí; druhé, že jsem jako hlavní resident UDB prováděl výzvědnou činnost na maďarském území; a třetí, že jsem nabádal k zavraždění Miloše Moiče.

Nechci zmenšovat svou odpovědnost. Prohlašuji, že se cítím vinen v prvním a druhém bodu obžaloby, ale ve třetím bodu obžaloby leží na mně jen mravní odpovědnost, že jsem neučinil více k odvrácení této vraždy.

Můj obhájce o tom podrobně hovořil a já o tom už mluvit nebudu. Chtěl bych se zastavit u některých bodů, abych trochu osvětlil svou úlohu zde v Maďarsku. Nejbližší Titovi spolupracovníci byli agenty imperialistů, znamenali ve straně všechno a Tito byl zcela v jejich rukou. Kardelj, Djilas, Rankovič — ti tři byli v jugoslávské straně všemohoucí a likvidovali všechny, kteří se odvážili vystoupit proti jejich politice.

Zatkli dva členy politbyra — Žujoviče a Hebranga, bez soudu zavraždili generál-plukovníka Arso Jovanoviče jen proto, že se tito lidé postavili proti Titově politice.

Z toho je zřejmé, proč se prostí členové strany neodvážili protestovat nebo vyslovit své mínění, proč jen mlčeli a plnili svěřené úkoly, i když s nimi všichni nesouhlasili. Tak tomu bylo i se mnou, jako s mnoha tisíci jugoslávskými členy strany.

Plníce příkazy Titovy kliky, stali jsme se nepřáteli vlastního lidu. Stal jsem se nepřítelem lidu, za jehož svobodu jsem se bil jako partyzán po čtyři roky se zbraní v ruce. Nebyl jsem nikdy nepřítelem maďarského lidu a bojoval jsem proti fašismu společně s jeho nejlepšími syny, kteří byli za války partyzány v Jugoslávii a spřátelil jsem se s nimi. Přesto však jsem se z příkazu a z pověření titovské kliky stal po válce spiklencem proti vládě maďarské lidové demokracie.

Dnes sedím na lavici obžalovaných proto, že jsem se stal nástrojem v rukou titovské kliky, proto, že jsem se s titovskou klikou nerozešel ihned po historickém usnesení Informačního byra.

Doufám, že soud Maďarské lidové republiky, až bude vynášet těžký ortel za mé zločiny, uváží všechny tyto okolnosti. Očekávám zasloužený rozsudek.

TIBOR SZONYI:
Vážený lidový soude! V průběhu svých výpovědí jsem zde před tváří maďarského pracujícího lidu upřímně odhalil těžké zločiny, jichž jsem se dopustil účastí na spiknutí, směřujícím k násilnému svržení maďarské lidové demokracie a vyzvědačskou činností ve prospěch amerických a jugoslávských výzvědných orgánů. Pověděl jsem všechno, co jsem věděl a nešetřil jsem ani sebe ani svých společníků.

Byl jsem upřímný, protože jsem litoval svých zločinných skutků, protože jsem si uvědomil celou tíhu své odpovědnosti, odhalil jsem to vše, protože jsem nejen skoncoval se svou zločinnou minulostí, ale i s nenávistí a pohrdáním jsem se odvrátil jak od svých hanebných činů, tak i od svých společníků, od těch, kdo mi udělovali příkazy a jejichž zájmům jsem sloužil, od amerických imperialistů a jejich satelitů, od hanebné Titovy bandy.

S upřímnou lítostí a hlubokým studem stojím zde před tváří maďarského lidu ve společnosti vyzvědačů, zrádců, provokatérů a dobrodruhů, k nimž jsem sám patřil. Jen se skloněnou hlavou a sklopeným zrakem mohu hovořit o našich hnusných a hanebných plánech, které chtěly zničit svobodu, štěstí a klid maďarského pracujícího lidu, které chtěly do čela země postavit bandu podlých dobrodruhů, a které chtěly proměnit Maďarsko v americkou a jugoslávskou kolonii.

Řetěz mých zločinů nezačíná na podzim 1944, kdy jsem se stal agentem americké tajné služby, ale ještě dříve; v hnutí jsem se často dostával do spojení s provokatéry, nepřáteli dělnické třídy, kteří do mé mysli zaseli pochybnosti a nepřátelské názory.

V letech 1943—1944 ve Švýcarsku, kde jsem byl po dlouhou dobu odtržen od dělnického hnutí, dostával jsem se krok za krokem stále více pod vliv trockistických kruhů. Už roku 1944 sloužil jsem zcela otevřeně zájmům amerického imperialismu. Velkou úlohu při tom hrála Browderova zrádná theorie.

Má politická zrada k sobě přitahovala jako magnet agenty americké a jugoslávské výzvědné služby a v důsledku jejich činnosti jsem se vědomě ujal provádění úkolů, svěřených mně americkou výzvědnou službou. Jako v mnoha jiných případech vedla politická zrada i mne rovnou do tábora nepřátel a vyzvědačů.

V zájmu amerických imperialistů, podněcovatelů války a jejich spojenců, podlé Titovy bandy, a podle jejich společně vypracovaných směrnic jsem se stal účastníkem hanebných zločinů, namířených proti maďarské lidové demokracii a proti míru.

Vyzvídal jsem podle příkazů amerických a jugoslávských vyzvědačů. Prováděl jsem podkopnou činnost ve společném zájmu amerických imperialistů a titovské bandy. Účastnil jsem se činnosti, směřující ke svržení maďarské lidové demokracie prostřednictvím ozbrojeného násilí, jehož cílem bylo vytvoření buržoasní vlády a přechod Maďarska na stranu imperialistické Ameriky a Titovy bandy.

Věděl jsem o plánu, podle něhož mělo být pod Titovým hlavním vedením pod rouškou balkánské federace vytvořeno proti-sovětské předmostí v rámci společného plánu amerických a jugoslávských imperialistů.

Těžké jsou mé zločiny a nechci je zmenšovat, jestliže prohlašuji, že hlavní zločinci, duchovní původci, kteří vypracovali tyto plány, organisátoři a vůdcové, podněcovatelé války z imperialistické Ameriky a Tito, Rankovič, Kardelj a Djilas, kteří s nimi ve všem souhlasí, nesedí, bohužel, ještě na lavici obžalovaných. Společné plány amerických imperialistů a Tita, namířené proti svobodě národů a proti míru, nejsou nové. Tyto plány jsou ovocem spojenectví, uzavřeného mezi Titem a imperialisty už roku 1944.

V průběhu svého výslechu jsem podrobně vypovídal o faktech, jež znám z osobní zkušenosti. Podle nich existovala už od roku 1941 nejtěsnější spolupráce mezi americkou a jugoslávskou tajnou službou. Pracovaly ruku v ruce, aby nasadily do východoevropských států jugoslávské a americké vyzvědače.

Opakuji: Při dopravě maďarské vyzvědačské skupiny do Maďarska byla spolupráce výzvědných služeb tak těsná, že se dalo těžko určit, kde končí americká a kde začíná jugoslávská tajná služba. Tito se však nespokojil tím, že vydal svůj lid a svou zemi na pospas americkým Imperialistům.

Z příkazu amerických iniciátorů se ujal vrchního vedení spiknutí, směřujícího ke svržení lidových demokracií, k organisování provokací, namířených proti maďarské demokracii.

Tito, Rankovič, Kardelj a Djilas tají před jugoslávským li-dem, že jsou americkými agenty. Halí do jugoslávských národních barev theorie vlastní výroby, podle nichž kráčejí k socialismu svou specifickou cestou. Při jednání s námi a s našimi společníky však odhodili masku a hovořili nepokrytě o svržení lidově demokratického státního zřízení a v zájmu tohoto cíle se neštítili žádné hanebnosti. Titovci byli připraveni k ozbrojené intervenci v Maďarsku, k provádění hanebných teroristických aktů proti maďarským státníkům, k provokování krvavých ozbrojených pohraničních incidentů.

Vážený lidový soude! Já jsem také sloužil všem těmto hanebným plánům. Podlost hlavních zločinců, amerických podněcovatelů války a Titovy ohavné bandy nezmenšuje nijak mou vinu. Právě toto zrcadlo odráží tíhu mé odpovědnosti.

V poslední době před svým zatčením jsem často váhal, neschvaloval jsem jejich plány, ale nedostávalo se mi odvahy vystoupit proti nim otevřeně a odhalit je. Přiznávám zcela svou vinu a prosím vážený lidový soud. aby uvážil při vynášení rozsudku, že jsem se kál ze svých skutků, že jsem se snažil napomáhat úplnému vyjasnění celé věci, že jsem všechno upřímně vypověděl a že jsem skoncoval se svou zločinnou minulostí.

ANDRÁS SZALAI:
Vážený lidový soude! Ve svém posledním slově chci zdůraznit a chci prohlásit před lidovým soudem, že jsem upřímně přiznal všechno, čeho jsem se dopustil na Maďarské lidové republice a na maďarském lidu. Cítím, že od zrady, kterou jsem v minulosti spáchal na dělnickém hnutí, vede přímá cesta k mé spolupráci s Titovou zrádnou klikou.

Stal jsem se tak spoluvinníkem vyzvědačů a vrahů, zrádců, kteří pod maskou diplomatů prováděli v Maďarsku po dlouhá léta záškodnickou činnost proti lidové republice. Své zločiny jsem lidovému soudu upřímně odhalil. Očekávám přísný rozsudek lidového soudu, ale přece jenom prosím lidový soud, aby mi daroval život.

MILAN OGNYENOVICS:
Vážený lidový soude! Ve svém posledním slově doznávám ještě jednou své zločiny, jichž jsem se dopustil na maďarské vládě. Prosím vážený lidový soud, aby při vynášení rozsudku uvážil, že mne Titova banda zatáhla do svých řad tím, že využila mé špatné hmotné situace. Lituji, upřímně lituji svých zločinů a prosím vážený lidový soud, aby mi daroval život a dal mi opět možnost navrátit se na pravou cestu.

BÉLA KORONDY:
Pane předsedo, vážený lidový soude! Jakožto aktivní účastník protivládního spiknutí přiznávám znovu úplně svou vinu. Když se László Rajk přesvědčil, že jsem jeho stoupencem a následovníkem, zatáhl mne v březnu 1948 do spiknutí.

Dal mi příkaz, abych ze spolehlivých lidí vytvořil jednotku, jejímž úkolem by bylo zatknout členy vlády a zavraždit ministry Rákosiho, Farkase a Gero. Kromě úkolu, vytčeného Rájkem, dostal jsem od Pálffyho směrnice, abych převzal velení nad ozbrojenými policejními silami, obsadil nejdůležitější budapešťské objekty a tak napomohl spiknutí k úspěchu.

To byla má úloha ve spiknutí, jehož vůdci byli László Rajk a Gyorgy Pálffy, sedící zde na lavici obžalovaných.

Přiznávám se plně ke svým zločinům a prosím lidový soud, aby na to vzal zřetel při vynášení rozsudku.

PÁL JUSTUS:
Ve svém posledním slově se nechci omlouvat a nechci se pokoušet zmírnit význam toho, čeho jsem se dopustil. Přiznal jsem a přiznávám zločiny, jež jsou mi kladeny za vinu. Chci této možnosti použít k tomu, abych vysvětlil, jak jsem se dostal do tábora nepřátel pracujícího lidu.

Když se ohlížím na životní dráhu, kterou jsem ušel, vidím, že základní, hlavní příčinou všech zločinů, jichž jsem se dopustil, je mé trockistické smýšlení. Pod vlivem trockistické literatury, pod vlivem spojení s nepřáteli komunistického hnutí, s mezinárodními trockistickými vůdci jsem se sám stal zapřísáhlým nepřítelem komunistického hnutí.

Má skoro dvacetiletá činnost byla prosycena jedem trockismu. Už ve třicátých letech jsem vstupoval do spojení s různými skupinami a frakcemi, které tehdy bojovaly proti illegálnímu komunistickému hnutí.

Neustal jsem ve své trockistické činnosti ani tehdy, když Hitler započal svou loupeživou válku proti Sovětskému svazu — a tehdy, za války, byla tato trockistická činnost totožná s objektivní podporou hitlerismu.

Po osvobození země měl jsem možnost skoncovat zcela s minulostí a začít nový život. Neměl jsem však k tomu ani sílu, ani odvahu.

O tom, že se to nestalo, rozhodlo opět to, že jsem si uchoval své trockistické názory. V důsledku toho jsem se brzy začal zabývat plány, namířenými proti lidové demokracii. I po osvobození země jsem pokračoval v illegální výchově trockistických kádrů a snažil jsem se tyto kádry dostat na důležitá místa kulturního a politického života. Při svých cestách do ciziny jsem pomlouval maďarskou lidovou demokracii a její vůdce.

Přiznávám svou vinu na podkopné práci proti maďarské lidové demokracii, cítím se vinen vyzvědačstvím pro francouzskou tajnou službu.

Ale nejtěžšího zločinu jsem se dopustil tím, že jsem se z příkazu jugoslávské tajné služby, z osobního příkazu jugoslávského ministra vnitra Rankoviče zabýval špionáží a podkopnou činností proti maďarské lidové demokracii.

Sama skutečnost, že Rankovičův agent, když mě získával do jugoslávských služeb, použil kompromitujících údajů, týkajících se mých služeb Horthyově policii, sama tato skutečnost, myslím, dostatečně charakterisuje methody Tita, Rankoviče a jejich společníků.

Ale musím říci, že i v tomto případě ze mne mé trockistické názory učinily vhodný objekt pro plnění této úlohy.

Podle Rankovičových instrukcí bylo mou úlohou spojit trockistické a jiné protidemokratické živly a v pravou chvíli je dát k disposici László Rajkovi, přesněji řečeno, k disposici Rajkově spiklenecké organisaci za účelem svržení maďarské lidové demokracie.

Mohl bych říci, že nikoli z novinářských článků, ale z osobní zkušenosti, ze styku se zvláštními Rankovičovými zplnomocněnci jsem se seznámil s nejdůležitějšími zvláštnostmi Titovy kliky. Ve styku s těmito agenty jsem poznal jejich šovinismus, vyhrocený do krajnosti, jejich vypínavost, nenávist a boj proti Maďarské lidové republice, proti ostatním lidově demokratickým zemím a proti Sovětskému svazu.

Ze své osobní zkušenosti vím, že v tomto boji ochotně slouží americkému imperialismu a americký imperialismus je podporuje. Rovněž z osobní zkušenosti vím, že využívají bez výběru všech nepřátel lidu a všech prostředků proti lidově demokratickým zemím, počínaje pomluvou a konče bezmezným, bezuzdným terorem.

To je v podstatě všechno, co chci říci ve svém posledním slově. Dodávám, že se upřímně kaji a otevřeně jsem už při předběžném vyšetřování vyprávěl o všem, co jsem učinil, o všem, co jsem věděl. Vím, že nemohu doufat, že uvěříte mé upřímnosti, vím, že nelze slovy napravit to, čeho jsem se dopustil.

Právě proto je mou poslední prosbou, abyste mně umožnili alespoň částečně jakoukoli užitečnou prací pro blaho maďarského pracujícího lidu vykoupit to, čeho jsem se na něm dopustil.

PŘEDSEDA:
Chcete ještě něco říci, pane lidový prokurátore?

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
Ne.

Vaše reakce...

zpět