PWSV | Vol. 3 No. 1 jaro 2006 | Dokument | Jan Adamec

VÝSLECH Dr TIBORA SZÓNYIE

PŘEDSEDA:
Doktore Tibore Szónyi, přistupte sem. (Dr Tibor Szónyi přistupuje k soudcovskému stolu.) Rozuměl jste obžalobě?

SZÓNYI:
Rozuměl jsem jí.

PŘEDSEDA:
Doznáváte svou vinu?

SZÓNYI:
Doznávám.

PŘEDSEDA:
Byl jste najat americkou výzvědnou službou ve Švýcarsku. Povězte nám, kdy a za jakých okolností jste byl najat.

SZÓNYI:
S americkou výzvědnou službou jsem se spojil na podzim roku 1944 ve Švýcarsku. Za války jsem byl od konce roku 1938 jako politický emigrant ve Švýcarsku.

Za války bylo ve Švýcarsku mnoho politických emigrantů téměř ze všech států střední a východní Evropy a mezi nimi i levicové komunistické skupiny. Mezi levicovými politickými emigranty vyvíjely orgány anglické a zvláště americké výzvědné služby už v prvních letech války velmi aktivní činnost.

Za války bylo ve Švýcarsku hlavní velitelství americké vojenské výzvědné služby, Office of Strategie Services, vedené Allanem Dullesem. Oficiálně byl Allan Dulles zaměstnancem americké misse v Bernu. Ve skutečnosti však byl evropským vedoucím Office of Strategie Services.

Koncem války, v posledním roce, když v létě 1944 už bylo zřejmé, že část východních a středoevropských zemí bude osvobozena sovětskými vojsky, vytyčila si americká výzvědná služba pod vedením A. Dullese úkol najmout mezi tamějšími politickými emigranty, zvláště mezi levicovými komunistickými skupinami, špiony, aby jich použila pro podkopnou činnost proti komunistickým stranám na územích osvobozených sovětskými jednotkami.

V důsledku této činnosti jsem se dostal do spojení s americkou výzvědnou organisací i já.

Hlavním pomocníkem a přímým spolupracovníkem Allana Dullese při získání špionů mezi politickými emigranty byl Noel H. Field, který byl oficiálně ředitelem jedné z amerických dobročinných organisací, Unitarian Service Committee ve Švýcarsku, ve skutečnosti však byl přímým Dullesovým spolupracovníkem ve vyzvědačské organisaci.

Jakožto ředitel dobročinné společnosti měl za úkol poskytovat politickým emigrantům hmotnou podporu a prostřednictvím této podpory měl navázat styky a usilovat o získání přátelství politických emigrantů a pak mezi nimi provádět nábor pro americkou výzvědnou organisaci.

Přímými pomocníky a spolupracovníky Allana Dullese při této prácř byli jugoslávští vyzvědači. Miša Lompar, který byl tehdy v Curychu oficiálně vůdcem jugoslávské emigrantské skupiny, byl ve skutečnosti už tehdy americkým špionem. Později se stal Miša Lompar generálním konsulem, oficiálním diplomatem. Dullesovým pomocníkem byl jugoslávský špion Latinovič, který napřed působil v Ženevě ve Švýcarsku a pak se stal generálním konsulem v Marseilli v ve Francii. Dullesovým pomocníkem byl také jugoslávský špion Gonfino.

Byl jsem vůdcem jedné skupiny maďarských emigrantů, která byla koncem roku 1942 a počátkem roku 1943 organisována jakožto švýcarská skupina maďarské nezávislé fronty. Tato skupina sestávala ze studentů, inteligentů, politicky kolísavých živlů, které jsem roku 1944 právě pod vlivem Misi Lonipara vychovával v šovinistickém a proamerickém duchu.

Miša Lompar prováděl tuto práci, udržuje jednak přímý styk se mnou, jednak prostřednictvím jiného člena skupiny Ference Vágího, který s ním udržoval přímé spojení z mého příkazu.

Z příkazu orgánu americké tajné služby vydávali Miša Lompar a Field ve francouzštině a němčině ve velkém nákladu theorii bývalého předáka americké komunistické strany Browdera, kterou rozšiřovali ve Švýcarsku, a jak jsem se později dozvěděl i ve Francii.

A pod vlivem této theorie došla moje skupina k názoru, že se budeme musit po válce vloudit do maďarské komunistické strany a vůbec provádět politickou linii, která postaví Maďarsko na stranu USA. Lompar mne v září 1944 vybídl, abych se přímo spojil s vedoucím OSS Allanem Dullesem. Lompar a Field se takto zabývali nejen skupinou maďarských emigrantů, ale i jinými skupinami politických emigrantů.

Tak jsem věděl konkrétně o tom, že navázali spojení s československou skupinou, a to s Pavlíkem, který tam žil, dále s německou trockistickou skupinou, kterou vedla Politzerová, a se skupinami politických emigrantů jiných zemí, konkretně Polska.

Společně s Ferencem Vági jsem vypracoval memorandum, v němž se hovořilo o názorech členů naší skupiny, v první řadě o mých politických názorech na poválečnou dobu; zde jsem také vyjádřil, že jsme ochotni a považujeme za nutné spolupracovat po válce s americkými orgány. Toto memorandum jsem Lompa-rovým prostřednictvím poslal DuIIesovi a tehdy se koncem září 1944 konala v Bernu má první osobní schůzka s Allanem Dullesem.

Až do svého, návratu domů, t. j. do ledna 1945, jsem se s Dullesem pravidelně setkával. Formálně jsem byl získán pro americkou výzvědnou organisaci koncem listopadu 1944 v Bernu. Při tomto setkání mně Dulles podrobně vyložil své politické názory na poválečnou dobu a řekl, že je zcela zřejmé, že v celé řadě východoevropských zemí, osvobozených sovětskými jednotkami, budou komunistické strany vládními stranami, a proto bude nutno politiku americké orientace a spolupráce s Amerikou provádět v první řadě uvnitř komunistické strany.

Zeptal se mne, jakou mám možnost proniknout v Maďarsku do komunistické strany. Když jsem ho o tom informoval, uložil mně konkrétní úkoly. Aby mne ovlivnil, ukázal mně Dulles před touto naší schůzkou v listopadu 1944 přes to, že vcelku mezi námi nebylo rozporů v otázkách naší činnosti a já jsem plně souhlasil s jeho hlediskem, stvrzenku, kterou jsem předtím podepsal Noelu H. Fieldovi, vedoucímu shora uvedené dobročinné organisace, jíž jsem potvrzoval udělení podpory.

Tuto stvrzenku jsem spatřil v Dullesových rukou v listopadu 1944. Pak jsem se s Dullesem ještě několikrát setkal. Dohodli jsme se, že po mém návratu do vlasti budeme udržovat spojení, a já že budu mít krycí jméno „Péter“ a on „Wagner“.

PŘEDSEDA:
O Mišovi Lomparovi jste už mluvil. Shrňme nyní, jaká byla jeho úloha.

SZÓNYI:
Jak jsem již řekl, byl Miša Lompar tehdy ve Švýcarsku vedoucím skupiny jugoslávských politických emigrantů. Ze svých rozhovorů s Lomparem a od Ference Vágiho, který, jak jsem už řekl, udržoval podle mých příkazů přímé spojení s Lomparem, věděl jsem už tehdy o tom, že roku 1944 bylo mezi jugoslávským ministerským předsedou Titem a tehdejším evropským vedoucím amerického výzvědného ústředí Allanem Dullesem tajné spojení. Vedla se jednání mezi oficiálními americkými kruhy a Titem o spolupráci po válce, o vypracování společné taktiky, aby na Balkáně byla v Titových rukou soustředěna organisace a řízení podkopné práce proti Sovětskému svazu a komunistickým stranám.

PŘEDSEDA:
Povězte, kdo byli členy skupin, které jste pozáě-ji najal z příkazu americké výzvědné služby.

SZÓNYI:
Členy skupiny, jak jsem už uvedl, byli studenti a inteligenti, nezkušení, politicky kolísající, kteří si pod mým vlivem osvojili proamerické šovinistické názory.

Členy mé skupiny byli Ferenc Vági, András Kálmán, Gyorgy Demeter a jeho žena, Gyula Kuti, Jánoš Dobo, István Foldi, Gyorgy Hódos, Peter Balabán a Gyorgy Somló.

PŘEDSEDA:
Kdy, jak, s jakými úkoly byla tato.skupina poslána do Maďarska?

SZONYI:
Koncem listopadu 1944 vydal Dulles příkaz, aby cli se i se svou skupinou připravil k návratu domů, že on sám zařídí dopravu skupiny do Maďarska.

PŘEDSEDA:
Kolik vás bylo?

SZÓNYI:
I se mnou šest. Ferenc Vági, Gyorgy Demeter, Gyula Kuti, András Kálmán a Jánoš Dobo. Ostatní členové skupiny na můj příkaz zůstali. Další prací jsem pověřil Istvána Foldiho a poručil jsem mu, aby až do svého návratu do Maďarska vedl za prvé podkopnou činnost proti maďarské vládě ze Švýcarska, za druhé, aby dodával tajný výzvědný materiál Fieldovi a přes Fielda A. Dullesovi.

Ve spojitosti s naším návratem domů, jak jsem už řekl, dal mi Dulles koncem listopadu konkrétní směrnice. Řekl, že cestu zařídí Miša Lompar, a že všechny výdaje uhradí z jeho příkazu Field.

Po rozhovoru s Dullesem jsem se obrátil přímo na Lompara, který obstaral pro naši šestičlennou skupinu falešné doklady. Tyto doklady potvrzovaly, že jsme jugoslávští důstojníci a jedeme do Jugoslávie jako jugoslávská ďůstojnická delegace.

Kromě toho nám dal Lompar tajný dopis, adresovaný bělehradským orgánům ministerstva vnitra, v němž oznamoval, že jedeme do Maďarska jako důvěrníci americké výzvědné služby a prosil, aby nám byla poskytnuta pomoc při naší další cestě z Bělehradu.

Z Dullesova příkazu nám Field předem vydal na cestovní výdaje skupiny 4000 švýcarských franků a zařídil illegální dopravu skupiny přes švýcarsko-francouzské hranice. S falešnými doklady od Misi Lompara jsme podle jeho příkazu přijeli do Marseille, kde jsme navštívili jugoslávského generálního konsula Latinoviče, který už byl informován o našem příjezdu a o rázu a cíli naší cesty. Latinovič nám poskytl pomoc v naší cestě, dal nám nové padělané doklady a dopis jugoslávské vojenské missi v Bari a ještě v Marseilli nás spojil s americkými vojenskými výzvědnými orgány, které mají název „G-2“.

Na jeho doporučení nám americké vojenské úřady poskytly zvláštní letadlo, jež nás dopravilo do Neapole a z Neapole přímo do Bělehradu. S dopisem od Misi Lompara jsme se dostavili v Bělehradě áo ministerstva "vnitra k majoru Kovačevičovi a odevzdali jsme mu dopis.

Na základě tohoto dopisu mne Kovačevič spojil s majorem OZNA Nikolajem Kalafatičem, který pak zařídil naši dopravu do Maďarska. Dal nám k disposici zvláštní automobil OZNA a přidělil námi doprovodu důstojníka OZNA, který nás přes Nový Sad a Subotici přivezl do Szegedu. Po příjezdu do Szegedu jsem podle příkazu Nikolaje Kalafatiče nařídil členům své skupiny, aby zničili padělané doklady, což se také stalo. .

PŘEDSEDA:
Z vaší výpovědi o dopravě vyzvědačské skupiny na maďarské území jasně vyplývá, že existovala spolupráce mezi jugoslávskou a americkou výzvědnou službou.

SZONYI:
Ano, nejtěsnější spolupráce. Ale tato spolupráce se rozšířila dokonce í na organisování informační linky. Neboť, jak jsem již řekl, za naší poslední schůzky v Bernu v prosinci 1944 mne vedotuí OSS Allan Dulles informoval o linkách, pomocí nichž s ním budu moci udržovat spojení. Na prvním místě jmenoval Mišu Lompara, který mně pak konkrétně a podrobně objasnil celou linku. Potom jsem se za svého pobytu v Marseilli dohodl s Latinovičem, že si to v Bělehradě podrobně dojednám s orgány OZNA.

To se také stalo za mých tajných jednání s Kalafatičem v Bělehradě. Kalafatič mi řekl, abych informační materiál, určený pro americkou výzvědnou službu, odevzdává v Budapešti vedoucímu jugoslávské vojenské misse, členu Spojenecké kontrolní komise, plukovníku Obřadu Cicmilovi, který bude tento materiál vozit jemu, Kalafatičovi, do Bělehradu, a on jej bude zvláštním poslem prostřednictvím orgánů OZNA dopravovat Latinovičovi, který jej bude předávat Lomparovi, jenž jej odevzdá přímo Allanu Dullesovi.

PŘEDSEDA:
Jaké jste měl směrnice o tom, jakým způsobem je možno ještě dopravovat materiál, nasbíraný na maďarském území, do rukou zplnomcněnců?

SZONYI:
Když jsem koncem listopadu a potom v prosinci 1944 při dvou posledních setkáních hovořil v Bernu s vedoucím OSS Allanem Dullesem, dal mi řadu konkrétních příkazů o úkolech, které jsme měli plnit po návratu do Maďarska. Tehdy mně vyprávěl i o způsobu odevzdávání shromážděného materiálu. O první lince jsem už mluvil: šla přes jugoslávskou tajnou výzvědnou službu prostřednictvím majora OZNA Nikolaje Kalafatiče. Druhá linka, kterou mně udal Allan Dulles, šla přes Noela H. Pielda, který odesílal materiál Dullesovi.

Pro výjimečné případy dal mně Dulles třetí možnost, abych v druhém oddělení amerického velvyslanectví v Bernu odevzdával pod jménem Peter informační materiál pro Wagnera. Při předávání informací jsem měl k disposici tyto tři cesty.

PŘEDSEDA:
Kdo z oficiálních jugoslávských agentů, pracujících v Maďarsku, vám pomáhal udržovat spojení?

SZONYI:
V Maďarsku mi pomáhal plukovník Obrad Gicmil, náčelník jugoslávské vojenské misse, člen Spojenecké kontrolní komise, s nímž udržoval přímé spojení zde v Budapešti člen mé i skupiny András Kálmán.

PŘEDSEDA:
Přejděme nyní k tomu, jakou výzvědnou a jinou podkopnou činnost rozvíjela pod vaším vedením vámi založená skupina po návratu do Maďarska proti maďarskému státnímu zřízení; povězte nám, jak jste ve skutečnosti dopravoval shromážděný materiál americkým výzvědným orgánům.

SZONYI:
Po svém návratu domů jsme společně plnili úkoly, jež jsem dostal při své poslední schůzce s Allanem Dullesem, evropským vedoucím OSS v Bernu. Za prvé jsme přirozeně zatajili skutečnost, že jsme spojeni s americkými tajnými orgány á tak se mně podařilo dostat se podvodem hned na začátku na významné místo v maďarské komunistické straně. Tohoto místa jsem později využil k tomu, abych i ostatní členy své skupiny dostal jednak do strany, jednak do jiných státních nebo hospodářských orgánů na důležitá, vlivná místa.

Tak jsem dostal Ference Vágiho napřed k tisku a potom do tiskového oddělení předsednictva vlády.

Andráse Kálmána jsem dostal na důležité místo v ministerstvu sociální péče.

Gyorgye Demetera jsem napřed dostal do strojírenského závodu „Kovács“ a potom se stal vedoucím závodu Danuvia a ještě později jsem ho dostal do ústavu vojenské techniky. Později jsem dostal na důležitá místa i členy skupiny, kteří přibyli do Maďarska po nás.

Tak na příklad Pétera Balabána jsem dostal na důležité místo v rozhlase. Později, po jeho příjezdu do Maďarska, jsem dostal na vedoucí místo v maďarsko-sovětských naftových podnicích Istvána Fóldiho.

V letech 1945—-1948 jsem jednou za dva měsíce pořádal pravidelné porady se členy své skupiny. Pořádaly se jednak v mém bytě, jednak v bytě Andráse Kálmána a Gyorgye Demetera. Na těchto poradách jsem dával členům své skupiny instrukce o konkrétní činnosti.

Přikázal jsem jim, aby se na svých místech, získaných, jak jsem již uvedl, mým přičiněním, snažili vzbudit dojem dobrých, úspěšných pracovníků, aby se takto dostali do popředí, na důležitá a vlivná místa a aby se snažili vytvářet dobré, přátelské vztahy ke svým spolupracovníkům a tak je získávat pro americkou politiku jako spolupracovníky pro výzvědnou službu.

Přikázal jsem jim také, aby na svých pracovištích rozvíjeli mezi svými spolupracovníky propagandu proti politice vedení strany. Členové mé skupiny tyto úkoly splnili.

Když koncem roku 1945 přijel István Foldi ze Zenevy na několik dní do Budapešti, aby složil účty z práce, kterou tam vykonával, dohodli se z mého příkazu a v mé přítomnosti Ferenc Vági a István Foldi, že Ferenc Vági bude pravidelně zasílat informační materiál politického a hospodářského rázu prostřednictvím Istvána Foldiho Noelovi H. Fieldovi a odtud Dullesovi.

Během roku 1946 dodával Vági prostřednictvím plukovníka Obrada Cicmila pravidelně tento informační materiál Fóldimu. Takový informační materiál se posílal o plánech, týkajících se likvidování inflace a o jiných hospodářských opatřeních, o poměru sil v komunistické straně, t. j. důvěrný politický a hospodářský informační materiál, který jsme měli k dispisici.

Kromě této hlavní linky jsem posílal informační materiál zvláštním poslem přímo Foldimu a prostřednictvím Foldiho Fieldovi. Sám István Foldi odvážel podobný materiál jako kurýr koncem roku 1945 a potom v květnu 1946, když navštívil Budapešť.

Když István Foldi přijel v květnu 1946 na několik dní ze Ženevy do Budapešti, přivezl mně od Fielda zapečetěný dopis, v němž byla uvedena jména tří amerických vyzvědačů, a to: Béla Szász, Gyorgy Ádám a Ivan Máte, které americká výzvědná služba už dříve najala a oznámila mi to. Protože jsem věděl, že jsou to američtí vyzvědači, dostal jsem později Bélu Szásze a Gyorgye Ádáma na důležitá místa. Szásze dokonce na Rajkův přímý rozkaz. Když se István Foldi vrátil roku 1946 do Švýcarska, dal jsem mu instrukce k přípravě návratu zbylých členů skupiny a vlastního návratu do Maďarska. Přikázal jsem mu, aby se dohodl s Noelem H. Fieldem, jak se bude udržovat spojení. Na podzim roku 1946 byl Foldi opět několik dní v Budapešti a vyprávěl mně, že odevzdal mou zprávu Fieldovi a ten že odpověděl, že spojení bude zařízeno v nejbližší budoucnosti. Ve skutečnosti se to stalo tak, že jsem dostal zvláštním poslem od Wagnera, t. j. od Allana Dullese, příkaz, abych navázal spojení s László Rájkem.

PŘEDSEDA:
Kdy a jak jste navázal toto spojení?

SZONYI:
S László Rájkem jsem navázal spojení koncem listopadu 1946. Musím předem uvést, že při mém rozhovoru s Dullesem v Bernu koncem listopadu 1944 se mne Dulles podrobně vyptával, jakou mám v Maďarsku možnost proniknout do komunistické strany. Za hovoru se mne Dulles zeptal, zda znám Rajka-Firtose.

Řekl jsem mu, že ho neznám osobně, ale vím, kdo to je. Poté mně vyprávěl, že se seznámil s Rajkem-Firtosem — Firtos bylo Rajkovo krycí jméno za španělské občanské války — ještě za španělské občanské války ve Francii. Neví sice, co je nyní s Rájkem, ale je možné, že s ním budu musit v průběhu své další práce spolupracovat.

Roku 1946 přibyl zvláštní posel, který mně ústně vyřídil, že má Peter navázat spojení s Wagnerovým známým z Francie, t, j. s Rájkem. Tento posel byl László Bartók, bývalý rada maďarského zahraničního ministerstva.

Několik dní po této zprávě jsem navštívil Rajka a řekl jsem mu, že bych si s ním rád pohovořil o důležité věci a poprosil jsem ho, aby ke mne přišel. Rajk mne navštívil téhož dne v mé kanceláři v orgahisačním oddělení ústředního výboru.

Vyřídil jsem mu, že jsem Peter a že s ním z Wagnerova příkazu navazuji spojení. Rajk na to odpověděl, že už o mně ví. Z toho jsem vyvodil, že Rajk už tehdy udržoval spojení s americkou výzvědnou službou, neboť již znal předem mé krycí jméno i to, že se pod tímto jménem obrátím na něho.

Naše první rozmluva byla velmi krátká. Brzy potom jsem se opět sešel s Rájkem a od té doby až do května 1949, do svého zatčení, jsem udržoval pravidelné spojení s Rájkem, který řídil mou záškodnickou činnost, dával mi směrnice a později mne informoval o ozbrojeném povstání, o spiknutí. Já sám jsem podle Rajkova příkazu uskutečňoval úkoly jím vytčené.

Úkoly spočívaly především v tom, že počínaje listopadem 1947 jsem jako vedoucí kádrového oddělení ústředí posílal na důležitá místa ve všech oblastech stranického, hospodářského a státního života lidi, jež jsem považoval za spolehlivé pro nás nebo které jsem doufal získat a použít pro spiknutí.

PŘEDSEDA:
U podrobností vaší politiky v otázce stranických kádrů se zastavíme později.

SZONYI:
Zkrátka moje úloha v přípravě spiknutí spočívala v jádře ve vybírání lidí na odpovědná místa v různých oblastech. Konkrétně mně Rajk uložil, abych na dobu dovršení ozbrojeného puče připravil stranickou konferenci, která ...

PŘEDSEDA:
Kdy jste dostal tento příkaz?

SZONYI:
Poprvé mi dal Rajk tento příkaz koncem dubna 1949, potom při našem posledním setkání před mým zatčením,, počátkem května, v domě oddechu naší strany. O konkrétním datu se tehdy ještě nemluvilo, ale Rajk řekl, abych bez ohledem na neurčitost data už teď vybíral spolehlivé osoby, které se mohou účastnit jako delegáti této stranické konference, jejímž úkolem i>y bylo legalisovat puč se zpětnou platností.

PŘEDSEDA:
Legalisovat puč se zpětnou platností?

SZONYI:
Ano.

PŘEDSEDA:
Tento úkol ohledně konference vám dal na dobu po puči?

SZONYI:
Ano, ano.

PŘEDSEDA:
Víte, že se připravovaly i teroristické akce proti maďarské vládě, proti jejím některým členům? Kdo byli tito ohrožení členové maďarské vlády? — účastnil jste se .nějak příprav těchto teroristických aktů?

SZÓNYI:
Věděl jsem o plánu těchto teroristických akcí. Když mně László Rajk v květnu 1949 při našem rozhovoru v domě oddechu strany v prvním týdnu května přibližně dva týdny před mým zatčením dal podrobné informace o podrobnostech puče, o jeho konkrétním plánu, řekl mně mimo jiné, že mají být fysicky zničeni vedoucí maďarští státníci, a to ministři Rákosi, Far kas a Gero, a že se o tom dohodl s jugoslávským ministrem vnitra Rankovičem.

A stejně jako předtím, když jsem dostal od Rajka po prvé informace o charakteru spiknutí jako ozbrojeného puče, nesouhlasil jsem s tímto plánem teroristických akcí a řekl jsem to Rajkovi. Řekl jsem to v, té formě, že tento plán shledávám nesplnitelným, nesprávným. Rajk se mne však snažil přemluvit, takže přes to, že jsem i nadále podržel své mínění a stavěl jsem se proti tomuto plánu, neměl jsem odvahu odhalit tento plán maďarským úřadům.

PŘEDSEDA:
Nejen to, i nadále jste tomuto plánu sloužil.

SZONYI:
I nadále jsem plnil Rajkovy direktivy, týkající se tohoto plánu.

PŘEDSEDA:
Kdo byl zahraničním inspirátorem plánovaného ozbrojeného povstání?

SZONYI:
Z rozhovoru s Rájkem vím, že od chvíle, kdy se na plánu spiknutí začalo pracovat, udržoval Rajk spojení jak ve všeobecných otázkách plánu, tak i v jeho podrobnostech s vedoucími jugoslávskými politiky, s Titem a Rankovičem, a že od nich dostal směrnice ohledně tohoto plánu.

Řekl mně také, že otázku doby puče budeme řešit rovněž podle směrnic americké tajné služby a Rankoviče. Řekl, že určení doby závisí v rozhodující míře na mezinárodní situaci; až bude mezinárodní situace vhodná, nastane čas k praktickému splnění plánu.

PŘEDSEDA:
Zájmům kterých mocností sloužilo podle vašeho mínění celé toto plánované ozbrojené vzbouření proti maďarské vládě, proti maďarskému státu?

SZONYI:
Tento plán, plán spiknutí, usilujícího o svržení maďarského lidově demokratického státního zřízení, sloužil přirozeně zájmům těch, kdo plán vypracovali, kdo byli duchovními autory tohoto plánu, t. j. byl jednou z částí celkového plánu Američanů a Jugoslávců. Spiknutí, puč tvořil část tohoto plánu, o kterém jsem se již zmínil a o kterém jsem slyšel od Rajka po prvé v létě 1948 a potom podrobněji začátkem roku 1949 — plánu balkánské federace.

PŘEDSEDA:
Můžete říci něco nového o styku László Rajka s jugoslávskými vládními kruhy?

SZONYI:
O styku László Rajka s jugoslávskými vládními kruhy jsem věděl z informací, které jsem dostával od Rajka v rámci naší spiklenecké činnosti. Ze všeho toho jsem seznal, že existuje nejtěsnější kontakt mezi vedoucími jugoslávskými politiky a Rájkem v přípravě celého ozbrojeného puče, při vypracování jeho plánu á podrobnostech jeho provedení.

Pro Rajkův styk s vedoucími jugoslávskými politiky je charakteristické, že Rajk v červenci 1948 při našem rozhovoru v ministerstvu vnitra, bezprostředně po uveřejnění resoluce Informačního byra, prohlásil, že ho neudivily všechny ty skutečnosti, které vyplynuty na povrch'v souvislosti s resolucí Informačního byra, neboť ministr vnitra Rankovič mu již dávno řekl o provokačních methodách, kterých užívají jugoslávské úřady pod Rankovičovým vedením vůči oficiálním diplomatickým představitelům Sovětského svazu a lidově demokratických zemí.

PŘEDSEDA:
Na jaké vnitřní síly jste spoléhali, jaké vnitřní síly měly podle vašeho mínění podporovat ozbrojené vystoupení proti vládě?

SZONYI:
Pokud jde o vnitřní síly, zmínil se Rajk o Gyórgyovi Pálffym, s jehož podporou počítá a s jeho pomocí počítá i na podporu části armády.

PŘEDSEDA:
A potom?

SZONYI:
Potom se zmínil, že počítá s podporou polici3. Již dříve odpověděl na mou otázku, že jako ministr vnitra se snažil zajistit a rozšířit svůj osobní vliv v policii a v orgánech ministerstva vnitra.

Uvedl především Endre Szebenyiho, který byl státním sekretářem ministerstva vnitra, dále Gyuly Oszkó, vedoucího osobního oddělení ministerstva vnitra, a Sándora Cseresnyése.

Kromě toho umístil Rajk v policii a ministerstva vnitra, částečně s mou pomocí jako vedoucího kádrového oddělení, částečně služební cestou, své spolehlivé lidi, staré spolupracovníky ze špionážní služby.

Tak na příklad jmenoval v ministerstvu vnitra vedoucím výchovného oddělení László Marschalla, pak László Matyáše, pak umístil v policii Jánoše Bečka, Kálcsicse, Kovácse, Károlya Rátha, kteří všichni byli Rajkovými starými spolupracovníky v podkopné práci.

PŘEDSEDA:
S jakými silami jste ještě počítali?

SZONYI:
Koncem léta či začátkem podzimu 1947 mně Rajk řekl, že v zájmu toho, aby zajistil vliv, kterého dosáhl, se rozhodl provést a také provedl likvidaci stranických organisací v policii, aby tak odstranil jakoukoliv kontrolu a zasahování, které by mohlo snížit jeho vliv v policii.

Ostatními silami, vnitřními silami, se kterými jsme počítali pro případ spiknutí, byly osoby, které jsem jako vedoucí kádrového oddělení podle již zmíněného plánu umístil na důležitá stranická, státní, administrativní a hospodářská místa.

Kromě toho jsme počítali s podporou maďarských reakčních a šovinistických kruhů vůbec. V těchto kruzích jsme se na Rajkův pokyn snažili v posledních letech rozšířit všemi způsoby jeho vliv. Tak jsme na příklad všemi způsoby popularisovali Rajka jako vůdce maďarských národních sil mezi studenty v NÉKOSz-u a počítali jsme s podporou těchto sil.

PŘEDSEDA:
Dostávali jste z ciziny nějaké pokyny ohledně použití těchto vnitřních sil?

SZONYI:
Ano. Když jsme hovořili o těchto vnitřních silách a o přislíbené jugoslávské podpoře, řekl mi Rajk, že vcelku je nutno opírat se hlavně o střední vrstvy, pod kterými je nutno na vesnici rozumět statkáře a ve městě že je nutno se hlavně opírat o vrstvy se silnými nacionalistickými a šovinistickými sklony.

PŘEDSEDA:
Jaké síly vám byly přislíbeny z ciziny a s použitím jakých cizích sil vůbec jste počítali?

SZONYI:
Na jaře 1949, v dubnu a květnu mně Rajk podrobně vyprávěl, že při jednání mu ministr vnitra Rankovič osobně přislíbil podporu se strany Jugoslávie. Rankovič přislíbil pomoc při provedení již zmíněných teroristických činů proti maďarským státním činitelům.

PŘEDSEDA:
A proti komu?

SZONYI:
Osobně proti Rákosimu, Geromu a Farkasovi.

PŘEDSEDA:
Jakou pomoc přislíbil?

SZONYI:
Podrobnosti mně nejsou známy. Potom naznačil perspektivně — a tato pomoc byla později poskytnuta — provokace, ozbrojené šarvátky na jugoslávsko-maďarské hranici. Kromě této ozbrojené pomoci byla pro uskutečnění přislíbena cizí pomoc i s druhé strany.

Konkrétně to, že po provedení puče dostane Maďarsko od Spojených států hospodářskou a finanční pomoc a potom, a to mně Rajk řekl ještě dříve, v roce 1948, získal slib, že v případě úspěšného provedení puče, stane-li se Rajk ministerským předsedou, budou Spojené státy podporovat žádost Maďarska o přijetí do Organisace spojených národů.

K mé podkopné práci spojené se spiknutím, patří též i to, že po uveřejnění resoluce Informačního byra jsem v kruhu svých známých rozšiřoval v Jugoslávii vydaný materiál, brožury a letáky, vychvalující Titovu politiku, který jsem dostal od Andráse Szalaiho.

Znal jsem Andráse Szalaiho jako člověka sympatisujícího s Titem a proto jsem ho použil ve své práci s kádry, jako svého zástupce a Szalai mně poskytoval v mé podkopné kádrové práci veškerou podporu.

PŘEDSEDA:
Pokud jde o vaši kádrovou práci, bylo těch několik jmen, která jste uvedl při vyšetřování, jen ilustrací? Vaše práce přesahovala s kádry daleko tento rámec?

SZONYI:
Ano, přesahovala daleko tento rámec v tom smyslu, že jsem se snažil jmenovat ve všech oblastech na vedoucí místa skutečné kariéristy, nespokojené, politicky nespolehlivé lidi, abych jich potom mohl použít ke svým cílům.

PŘEDSEDA:
Zabýval jste se i špionáží v té době, to je v době vašeho styku s Rájkem?

SZONYI:
Zabýval jsem se i výzvědnou činností, bezprostřední styk s americkými výzvědnými orgány jsem však v této době již neměl, jedině prostřednictvím Rajka.

PŘEDSEDA:
Shromážděné údaje, určené k odevzdání Američanům, jste tedy odevzdával prostřednictvím László Rajka?

SZONYI:
Ano.

PŘEDSEDA:
Jaké podstatné změny byly plánovány v zahraniční i vnitřní politice Maďarska pro případ, že by spiknutí mělo úspěch?

SZONYI:
Především vytvoření nové vlády. Potom byla zařazena do plánu změna politické struktury země takovým způsobem, jak se o tom dohodl Rajk s vedoucími jugoslávskými politiky. Příkladem by byla jugoslávská vnitropolitická situace, t. j. taková změna, která by odsunula do pozadí úlohu strany, především Maďarské strany pracujících, v politickém životě země.

Na její místo měla nastoupit rozšířená lidová fronta, jako organisace, která řídí politický život země. Rozšíření mělo být provedeno tak, aby statkáři získali v lidové frontě politické zastoupení.

V hospodářství šlo především o to, aby postupně — přirozeně ne najednou —- byly likvidovány všechny podstatné vymoženosti lidové demokracie — t. j. aby kapitalistům byly navráceny závody, banky, šachty a zčásti měly být likvidovány I vymoženosti pozemkové reformy.

Plán taktického provedení byl takový, že to vše nelze samozřejmě uskutečnit najednou, nýbrž postupně, pomalu, podle situace. Právě tak postupné, pomalé změny byly plánovány i v zahraničně politické linii. Cíle, aby Maďarsko bylo z postavení přítele Sovětského svazu a lidových demokracií převedeno na stranu Spojených států, mělo být dosaženo též pomalu, postupně.

Bylo to nutné proto, že jsme si jasně uvědomovali, že v řadách maďarského pracujícího lidu existují ohromné sympatie vůči Sovětskému svazu a zároveň úplně nebo ve značně velké míře chybějí sympatie k Americe.

Takovou změnu by bylo proto možno uskutečnit jen pomalu a postupně. V souvislosti s tím bodem plánu, že dostaneme hospodářskou pomoc ze Spojených států ve formě peněžité půjčky, vládly takové představy, že se to má stát skrytou formou a nikoliv zjevnou formou, jako americká půjčka, protože v řadách maďarských pracujících by proti takové americké půjčce vznikl veliký odpor. Jedním slovem, taktika spočívala v tom, že bychom používali týchž method, jakých používala Jugoslávie!

PŘEDSEDA:
Jak bylo plánováno osobní složení maďarské vlády, která měla být vytvořena v případě úspěšného puče?

SZÓNYI:
Ministerským předsedou měl být László Rajk. Členy vlády by se kromě toho stali i jiní vůdcové spiknutí a do vlády by byly zapojeny ty reakční politické kruhy v Maďarsku a zčásti též maďarští politikové v cizině, kteří souhlasili s cíli spiknutí, s vytčenou proamerickou politikou, s obnovou buržoasně demokratického zřízení v Maďarsku.

PŘEDSEDA:
Přistupte sem. Znáte osoby, zobrazené na fotografiích? (Ukazuje Szónyimu tři fotografie.)

SZÓNYI:
(Přistupuje k předsedovi a prohlíží fotografie.) Znám.

PŘEDSEDA:
Kdo je to? (Ukazuje mu jednu z fotografií.)

SZÓNYI:
To je Noel H. Field.

PŘEDSEDA:
A tento? (Ukazuje mu druhou fotografii.)

SZÓNYI:
Toho neznám.

PŘEDSEDA:
Vy nepoznáváte Allana Dullese?

SZÓNYI:
Ano, teď ho poznávám, tehdy nenosil brýle.

PŘEDSEDA:
Vám vadí, že nenosil brýle?

SZÓNYI:
Ano.

PŘEDSEDA:
A kdo je tento? (Ukazuje třetí fotografii.)

SZÓNYI:
Myslím, že je to Rankovič.

PŘEDSEDA:
Vy jste ho pravděpodobně neviděl. László Rajku, přistupte sem. (Rajk přistupuje ke stolu.) Znáte tyto osoby? Kdo je to? Poznáváte ho? (Ukazuje tnu jednu z fotografií.)

RAJK:
Toho znám, to je Rankovič.

PŘEDSEDA:
Poznáváte Fielda? (Ukazuje další fotografii.)

RAJK:
Nepoznávám. Nepamatuji se vůbec, že bych s ním hovořil. Pamatuji se přesně, že se objevil v táboře a že mě v téže době povolali. Proto myslím, že je to se vší pravděpodobností Field, bylo to však již před osmi lety a nepamatuji si tváře.

PŘEDSEDA:
Vám však tehdy určitě řekli, že je to Field.

RAJK:
Je to Field.

PŘEDSEDA:
Jedním slovem, jednou jste ho viděl a za ta uplynulá léta si již nepamatujete určitě tvář.

RAJK:
Poté, co jsem s ním hovořil, mi řekli, že to byl Field, já jsem se však tehdy na něho dobře nedíval.

PŘEDSEDA:
(Obrací se k Szónyimu.) Vy však, jak jste řekl, poznáváte s určitostí na této fotografii Fielda?

SZÓNYI:
Ano.

Poté předseda ohlašuje přestávku.

Po přestávce pokračuje předseda ve výslechu doktora Tibora Szónyiho.

PŘEDSEDA:
Mám k vám ještě jeden dotaz. Řekněte mi, jakou hmotnou odměnu jste dostával vy, nebo jestli to víte, i Rajk, za svou špionážní činnost?

SZÓNYI:
Ve svých výpovědích jsem již prohlásil, že v souvislosti s cestou do vlasti jsem dostal od Fielda na Dullesův pokyn na cestovní výdaje své skupiny 4000 švýcarských franků.

PŘEDSEDA:
O tom jste již mluvil. A kromě toho?

SZÓNYI:
Kromě toho dostávali členové mé skupiny, a to Ferenc Vági a Gyorgy Demeter, s mým souhlasem v roce 1943 a 1944 pravidelně hmotnou podporu od Noela Fielda. Právě tak jsem dostal i já ve dvou případech od Noela Fielda hmotnou podporu.

PŘEDSEDA:
Částku nemůžete uvést? Jedním slovem — dostávali jste?

SZÓNYI:
Dostávali. Mohu uvést částku. 200—300 švýcarských franků. Noel Field je tehdy vyplatil jako vedoucí unitární organisace pomoci. Nemám informace o hmotné podpoře Rajkovi, předpokládám však, že nebyla.

PŘEDSEDA:
Jak to?

SZÓNYI:
Předpokládám, že nedostával hmotnou podporu, neboť myslím, že ho americká tajná služba držela v ruce jinou cestou.

PŘEDSEDA:
Skončil jste?

SZÓNYI:
Odpověď na otázku jsem skončil, žádám však o dovolení, abych mohl učinit ještě jedno prohlášení, které nesouvisí s otázkou.

PŘEDSEDA:
Prosím.

SZÓNYI:
Jak nyní zde při výslechu, -tak i v předběžném vyšetřování jsem úřadům s plnou otevřeností a upřímností řekl vše, co jsem věděl a vím v souvislosti s obviněním o této věci. Řekl jsem též, že v posledních měsících v souvislosti s ozbrojeným spiknutím jsem váhal a vyjadřoval jsem Rajkovi v určitých otázkách svůj nesouhlas.

Pravda, v praxi jsem přesto plnil svěřené úkoly, protože jsem se neodvážil odhalit celou věc a oznámit ji maďarským úřadům. Avšak to, že již před svým zamčením jsem nebyl vnitřně přesvědčen o správnosti toho, co dělám, napomáhalo ve značné míře tomu, že po svém zatčení mohu upřímně a otevřeně uvésti skutečnosti, které znám.

Lituji svých činů a vynasnažím se vykoupit své zločiny upřímností, pokud je to možno tak pozdě a za takových okolností.

Pokládám za nutné říci to nyní, a zdůraznit to, neboť vím ze zkušenosti, že při procesech politického charakteru jisté politické kruhy a mistři v mrhání papírem rozšiřují obvykle pohádku o tom, že upřímná doznání obžalovaných jsou dosažena donucením, nebo vlivem určitých léků, injekcí nebo hypnosy. Jsem lékař a nadto neuropatholog a věděl jsem již dříve, že něco podobného je nemyslitelné. Teď jsem se z vlastní zkušenosti přesvědčil, že o něčem podobném nemůže být ani řeči. Jedinou příčinou mého upřímného otevřeného doznání je to, že jsem se rozhodl být upřímný, abych vykoupil alespoň to málo, co je možno vykoupit vzhledem k tak těžkému zložinu. Proto jsem mohl být otevřený a upřímný. To jsem chtěl říci dodatkem.

PŘEDSEDA:
Mají lidoví soudci otázky k obžalovanému doktoru Tiboru Szonyimu? (Ne!) A pan lidový prokurátor?

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
Mám otázky. Kdyby se byl podařil plán vaší organisace a potom podle plánu vstoupil do Maďarska Ferenc Farkas z Kisbarnaku z Rakouska spolu se svými nyilasovci, kteří pod jeho vedením by přirozeně přišli k moci, jaké by byly konkrétní a praktické důsledky tohoto příchodu samého?

SZONYI:
Podle plánů, které znám a hlavně podle mých představ by reformy, které by v Maďarsku nastaly po puči, znamenaly přeměnu lidově demokratické republiky v buržoasně demokratickou republiku.

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
Ptám se vás spíše v praktickém smyslu. Nepomýšleli jste náhodou i na to, že tito nyilasovci by s určitostí pokračovali v tom, s čím skončili v roce 1944, kdy byli vyhnáni ze země?

SZONYI:
Proto zdůrazňuji, že „podle mých představ, protože je mi zároveň jasné, že svými důsledky a dalším utvářením by se konec konců neupevnila buržoasně demokratická republika, nýbrž nějaká nová forma fašistické krvavé nadvlády s týmiž praktickými důsledky nebo s podobnými praktickými důsledky, jaké byly v minulosti v období krvavé fašistické diktatury...

Stalo by se to, že továrníci by dostali zpět své závody, velkostatkáři většinu své půdy, bankéři své banky, to znamená, že maďarský pracující lid by byl znovu zbaven všech těch vymožeností, kterých dosáhl za lidové demokracie. V Maďarsku by se vytvořila krvavá forma kapitalistické nadvlády.

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
A co by se stalo s rovnoprávností žen?

SZONYI:
Je samozřejmé, že i tato by během času zmizela.

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
Byl jste členem sionistického hnutí?

SZONYI:
Podle mých informací byli Ferenc Vági a Gyorgy Demeter členy sionistického hnutí. V této souvislosti je mi známo a přesvědčil jsem se o tom ve Švýcarsku, že sionistické hnutí vůbec dosti těsně spolupracuje s americkou tajnou službou.

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
Ve vaší výpovědi je místo, ve kterém jste se dotkl toho, že Američané vytvořili určité skupiny i v jiných zemích lidové demokracie, umístili je a pověřili je špionážní činností. V kterých státech vytvořily americké špionážní organisace takové skupiny a byl jste vy ve styku s některou z takových skupin? Jestliže ano, tedy konkrétně, s kým?

SZÓNYI:
Mám konkrétní informace v souvislosti s Československem o tom, že americké špionážní středisko tam vytvořilo takovou tajnou organisaei a vím to právě o osobě Pavlíka. S Pavlíkem jsem byl ve styku a stýkal jsem se s ním i po svém návratu do Maďarska.

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
Vy jste byl ve styku s tímto Pavlíkem?

SZÓNYI:
Ano, o Pavlíkovi kromě toho vím, že již za doby svého pobytu ve Švýcarsku byl v těsném styku s tehdejším představitelem londýnské československé vlády ve Švýcarsku Kopeckým ...

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
S Kopeckým?

SZÓNYI:
... který není totožný s ministrem informací, členem Komunistické strany Československa.

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
A v jiných zemích?

SZÓNYI:
Pokud jde o jiné země, mám informace o takové skupině v Německu.

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
Kdo to byli?

SZONYI:
Znám jedinou osobu jménem Politzerová.

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
Je to ta fraulein Politzer, o které jste se zmínil?

SZÓNYI:
Ano. Pak vím, že i y Polsku bylo takové spojení, podle jména však nikoho neznám.

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
Vy tedy neznáte jména lidí, kteří tam pracovali? SZÓNÝI: Kromě toho ve všech těch zemích, kde prostřednictvím Noela Fielda byla vytvořena taková pomocná oddělení unitární organisace pomoci, byla tato oddělení vlastně všude legálními organisacemi, kterými se kryla americká tajná služba pří provádění své činnosti.

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
V podstatě je to správné: byly to krycí orgány, které byly později prakticky špionážní službou v těchto státech. Vaše staré jméno bylo Hoffmann?

SZÓNYI:
Ano.

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
Změnil jste je s povolením ministerstva vnitra?

SZÓNYI:
Ano.

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
Již po osvobození Maďarska?

SZÓNYI:
Bezprostředně po osvobození.

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
Pane předsedo, již nemám jiných otázek.

PŘEDSEDA:
Má nějaké otázky obhájce Tibora Szoiiýiho? (Obhajoba nemá otázek.) Obhájci dosud vyslýchaných obžalovaných nemají rovněž otázek? (Nikoli.) Tibore Szonyi, posaďte se! (Tibor Szónyi usedá na místo.) Prosím předvést obžalovaného Andráse Szalaiho.

Vaše reakce...

zpět